Vtipy o námořnících - 219 zajímavých

Loď se začíná potápět. Na lodi nastává nepopsatelný zmatek. Všichni cestující se vrhají o překot k záchranným člunům, perou se, strkají do sebe, křičí. "Jen žádnou paniku," zahřmí z megafonu sytý kapitánův hlas. "Nejdříve nastoupí ti cestující, kteří jedou na doplňkovou půjčku."

Po palubě lodi běhá kapitán a křičí: "Poplach! Loď se potápí! Všichni do záchranných člunů! A pro vás to platí taky, pane!" "Promiňte, kapitáne, ale já jsem si zaplatil lístek první třídy a tak chci napřed vidět seznam lidí, kteří budou sedět se mnou v záchranném člunu..."

Vyprávěl námořník přátelům o svých dobrodružstvích v Jižní Americe: "Co vám mám povídat? Bylo to strašné! Indiáni vpravo, Indiáni vlevo, Indiáni všude kolem nás... Kam se člověk podíval, všude Indiáni na svých lodích. Přirazili k naší Margaretě a už se houfem drali na palubu..." "Proboha! Co jste dělali?" "Už bylo pozdě. Nedalo se nic dělat a tak jsme od nich museli koupit pár výšivek, nějaké koberce, několik vyřezávaných nožů a masek."

Mladý námořník, který se neustále chlubil svými vědomostmi ve znalostech francouzštiny, se to snažil svým kamarádům dokázat tak, že přistoupil v jednom francouzském přístavu k hezké dívce a dal se s ní do hovoru. Jeho přátelé to s obdivem sledovali z povzdálí. Sotvaže s ní ale mladík prohodil pár vět, dívka zrudla a milému hochovi vlepila pořádných pár facek. Ten se vítězoslavně obrátil k ostatním a povídá: "Tak vidíte, že umím francouzsky!"

"Vylodili jsme se na pobřeží v Africe a co vám budu povídat," vypráví na společenském večírku starý mořský vlk, "horka tam dosahovala, bez přehánění, čtyřicet stupňů ve stínu, a s přeháněním pětapadesát!"

Ve skole povida pani ucitelka: A cim je tvuj tatinek, Jirko? On je pekar. Hmm, to je hezke, na to pani ucitelka, pece nam, deti, chleb. A tvoje maminka je cim, Marusko? Sim, ona je zdravotni sestra. Aha, vidite deti, stara se o nemocne. To je krasne povolani! A co ty Honziku? Muj tatinek tancuje nahatej v gayklubu. Hmmmm, povida pani ucitelka, i takova zamestnani jsou… O prestavce prijde za Honzikem a povida: Opravdu tvuj otec tancuje v tom klubu? A Honzik odveti: Ne, on pracuje v Microsoftu, ale my se za to vsichni stydime.

Námořník hlásí kapitánovi: „Promiňte, kapitáne, ale včera jsem byl ve službě opilý.”
„Ale chlape, vždyť dneska jste taky opilý!”
„Ano, ale to vám budu hlásit až zítra, kapitáne!”

„Jak ses mohl tak opít?” vyptává se jeden námořník druhého.
„Byl jsem ve špatné společnosti.”
„Prosím tebe, a v jaké?”
„Byli jsme čtyři, pili jsme láhev vodky a ti tři zbývající byli abstinenti.”

Nový nájemník v domě. Na konci chodby jsou otevřené dveře, tak do nich nahlédne a vidí ženu, jak se drží za prsa a skáče ze stolu na zem. Vedle stolu sedí chlap na nočníku a drží deštník. Nový nájemník jde k výtahu, potká domovníka a ptá se ho: „Ty lidi tam vzadu..., nemám zavolat doktora?”
A domovník na to: „To jsou hluchoněmí. Ona mu říká, ať skočí pro mléko, a on, že tam prší a že se na to může vysrat.”

V záchranném člunu se plaví kapitán se šesti zachráněnými námořníky. Nemají co jíst. Kapitán předloží návrh: „Nic se nedá dělat, musíme si to rozdělit... V pondělí sníme plavčíka, v úterý kuchaře, ve středu kormidelníka, ve čtvrtek Mayera, v pátek Schulze a v sobotu sním Smitha!”

Námořník se vrátí po třech letech domů a vidí - čtyři děti!
„Kde se vzalo tolik dětí? Ty dvě jsou mé, to vím. A tyhle dvě?”
Žena se usměje: „Ty jsou zase mé.”

Nováček se vrací z vycházky v přístavu a přivádí s sebou na provázku kozu. „Bože můj!“ spráskne ruce jeho starší kamarád. „Kdes ji sebral?“ „Vyměnil jsem j! za konzervy s jedním domorodcem.“ „A co s ní budeš dělat na lodi?“ „Co bych s ní dělal? Vezmu si ji do kajuty a bude mi dávat mléko.“ „A co krmení?“ „V kuchyni zbudou vždycky nějaké ty zbytky.“ „A to jí chceš postavit v kajutě snad chlívek?“ „Ne, přivážu si ji k posteli.“ „No jo, ale umíš si představit ten smrad?“ „Co by, však ona si zvykne...“

Starší námořník sedí v restauraci a horlivě si prohlíží kdejaký obrázkový magazín a pečlivě z nich vystřihuje objednávací kupóny. „Prosím tě, co to děláš?“ zeptal se ho námořník od vedlejšího stolu. „Ale včera jsem se dozvěděl náhodou adresu kapitána, pod kterým jsem dva roky sloužil, teď vyplňuji kupóny jeho jménem. Už jsem ho přihlásil do sedmi knižních klubů, do tří dálkových kursů, požádal jsem devět pojišťoven, aby k němu vyslaly své zástupce, objednal jsem mu různé knihy na dobírku a dva patentní pásy proti kýle. Ten chlap mi ztrpčoval život po dva roky - a teď je řada na mně!“

Vytahuje se chlápek v přístavní krčmě: „Představte si, že jsem fakticky, ale na mou duši chytil včera mamuta!”
Všichni se popadají za břicho, jen jeden z lodníků se shovívavě zeptá: „A jak jste ho vlastně chytil?”
Námořník vypráví: „Bylo to v Barentsově moři, a ještě byl zamrzlý v kusech ledu, když jsme ho spatřili v síti.”

Námořník přiběhne do kapitánovy kajuty a hlásí: "Pane kapitáne, došlo nám uhlí!" "A co na mě tak koukáte? Okamžitě všichni do vody - a tlačit!"

V lodní kajutě se ukládá ke spánku osamělá žena. Sousední kajutu obsadil jakýsi pán, který v mžiku začal pronikavě chrápat. Žena vedle se obrací z boku na bok a ne a ne usnout. Každou chvíli zabouchá na stěnu, pomáhá si i botou, ale nic se nezmění, soused chrápe nepřetržitě dál. Ráno se potká žena s mužem z vedlejší kajuty na chodbě. „Vy jste neslyšel, jak jsem na vás v noci bouchala?“ vyčítá mu. „Ale ano, slyšel jsem,“ povídá pán, „Ale promiňte mi to, že jsem nepřišel, byl jsem skutečně velmi unaven a nic by se mnou asi nebylo. Ale jestli chcete, přijdu k vám na noc dnes ...“

Na potápějící se loď se znovu vyškrábe půvabná dívka. "Co blázníte?" řve no ni rozčilený kapitán. "Zpátky!" "A nepůjdu!" trucuje dívka. "Prosím vás, co je tohle za nápady?" "A nepůjdu! Sotva jsem skočila do vody, už mě začal jeden z vašich mužů obtěžovat!"

Setkali se po letech dva námořníci. "No to je překvapení! Slyšel jsem, že jsi zahynul při lodní katastrofě..." "No a vidíš sám, že ne! Žiju!" "Já tomu ale stejně nevěřím. Mně to říkal někdo, komu věřím daleko víc než tobě."

Ptá se přítel námořníka: "A setkal ses v Austrálii s nějakým vzácným zvířetem?" "Jo, se slonem." "Ale vždyť v Austrálii sloni nežijí!" "Však právě proto jsou tam vzácní!"

„Jak jste se vyspal?“ ptali se nováčka po první noci strávené na moři. „Vyhovují vám naše postele?“ „Nebylo to tak zlé,“ odpověděl, „jen čas od času jsem musel vstát, abych si odpočinul.“

Kdy potkáte nejvíc známých?
Ráno, když spěcháte do práce.

Potkali se dva: „Nazdar Karle, jak se máš, co dělá manželka, kam pospícháš, kolik je hodin, četl jsi dnešní noviny, jak hrála Sparta?”
„Děkuji, dobře, pere, domů, půl osmé, nečetl, 3:2, nazdar.”

Budí kamaráda námořník v krčmě pod stolem. Kamarád nic, spí jako dřevo. Námořník s ním tedy hrubě zatřese a křičí mu do ucha: „Georgi, vzpamatuj se! Upadlo ti tělo!”

Mladík, právě odvedený, projevil přání sloužit u námořnictva.
„Umíte plavat?” zeptal se ho předseda komise.
Odvedenec se polekal: „To už nemáme žádné lodě?”

Luxusní zaoceánská loď brázdí moře. Zuří bouři a loď se zmítá v obrovských vlnách. Vtom najede na skálu. Naděje na záchranu není žádná. Zsinalý kapitán se vřítí do tanečního salónku, kde se koná společenský seznamovací večírek. Skočí ke kapelníkovi a zděšeně šeptá: "Loď se potápí, honem, loď se potápí!" Kapelník zvedne udiveně hlavu, dlouho přemýšlí a pak povídá kapitánovi: "Nezlobte se, kapitáne, už třicet let hraiu všelijaké šlágry, ale tenhle doopravdy neznám!"

„Proč toho Zemana vyhodili od námořnictva?”
„Kapitán vydal rozkaz: Sviňte plachty! a on si sundal kalhoty...”

„Jak se můžu ponořit do víru dění,” zoufá si samotář, „když neumím plavat...”

Paní učitelka se ptá žáků: „Víte, kdy je nejlepší čas na sběr jahod?”
Přihlásí se Péťa a říká: „Když nejsou sousedi doma.”

Námořník se po dobré večeři natáhne v kajutě, podívá se na ruce - na jedné má vytetováno Anička, na druhé Evička - a říká: „Tak, děvčata, která to dneska bude?”

„Představ si, že jsem pozdravil toho známého moderátora, jak uvádí Písničky na přání, a on si mě ani nevšiml!” stěžuje si známému Karel.
„To je teda náfuka,” usoudí známý.
„A co víc,” pokračuje Karel, „ještě jakoby nic pokračoval ve vysílání!”

Z potopené lodi se zachránil jediný námořník. Na otázku, jak si počínal, pravil: „Docela jednoduše. Od rána jsem měl žízeň jako trám, no a toho trámu jsem se držel...”

Potkali se dva přátelé.
„Copak děláš dnes večer?”
„Ale, chci jít na hokej. Jenomže žena chce jít do kina. Tak doufám, že to nebude nic blbýho a zamilovanýho.”

„Dobrý den, sousede, nevadí vám, že jsem přeparkoval vaše auto?”
„Ne, a kde je teď zaparkované?”
„Ve vašem obýváku těsně před mým TIRákem!”

„Plavčíku, kde to jsme?” ptá se námořníka na palubě zaoceánského parníku bohatá dáma.
„Právě plujeme mořem Laptěvů,” sděluje jí člen posádky.
Zazobaná paní se podívá přes palubu a znepokojeně říká: „Opravdu? Že žádné laptěvy nevidím...”

Námořník píše milostný dopis jedné ze svých milenek, pojednou se zarazí a dlouho okusuje tužku. Pak se obrátí na kamaráda a povídá: „Byl bys tak laskav, Jime, a sundal si košili?”
„Prosím tě, na co?”
„Chtěl bych se podívat, jak se píše Mary Lou.”

„To je hrozné,” stěžuje si sousedka sousedce, „děda se jmenuje Václav, táta Václav, syn Václav a vnuk Václav.”
„Na tom nic není, to je krásné české jméno.”
„No jo, paní, ale všichni si říkají vole!”

„Paní sousedko, je mi to velmi trapné, že vás ruším o půlnoci, ale můžete mi půjčit váleček na nudle?”
„Bohužel, můj starý se také ještě nevrátil!”

„Přijďte k nám někdy se ženou na návštěvu!”
„Bohužel nemůžeme.”
„Děkuji, to je od vás skutečně milé.”

Povídá přítel majiteli přístavní krčmy: "Taková námořnická krčma, to musí být zlatý důl!" "A víš, že skoro jo? Po každé rvačce tam najdu na podlaze dva tři zlaté zuby..."

„Pane kapitáne, proč vaše loď houká, když se na širém moři setkává s jinou lodí?“ „Protože mačkám v kabině jedno takové tlačítko!“

Na širém moři se potápí loď. Z kajuty první třídy vyjde pomalým krokem Angličan s dýmkou v ústech a ptá se kapitána: "Prosím vás, kde je záchranný člun pro kuřáky?"

Poděšený cestující zděšeně volá: "Kapitáne, loď se potápí! Jak daleko je k nejbližší zemi?" "Asi tisíc metrů." "A kterým směrem?" "Svislým"

Vypraví námořník po ztroskotáni: "A až když jsme byli na širém moři, přišli jsme na to, proč byla při nákupu ta loď tak levná!"

Kdyby lidé nebyli tak závistiví, zlí a lakomí, tak by jedna ženská stačila pro celou vesnici...

Námořník, který pluje sám dlouhou dobu na moři, se ráno probudí a podívá se na své dlaně. Na jedné je napsané LÍZA a na druhé ANČA. Námořník řekne: "tak co, holky, která z vás to dneska bude?"

„Jaké bylo v Anglii počasí?” ptali se námořníka, který se odtamtud právě vrátil.
„Připadal jsem si jako knot v lampě. Nohy jsem měl stále namočené a nos mi svítil od rýmy!”

Na malém norském parníčku, se kterým si mořské vlny pohazují sem a tam, jako by to byla tříska, se ptá cestující dáma námořníka: „A co se stane, když se srazíme s ledovcem?”
„Co by se stalo?” odpovídá pohotově námořník. „Ten ledovec popluje zase klidně dál.”

Do anglické námořní školy přijíždí na kontrolu admirál a ptá se jednoho mladého důstojníka: „Dovedl byste vyjmenovat dvě velké osobnosti v historii anglického námořnictva?“ „Nelson a ... promiňte, nezaslechl jsem dobře vaše jméno, pane admirále!“

Námořní loď zakotvila u pobřeží černé Afriky, aby doplnila své zásoby pitné vody. Námořníci se setkali s nebývalou ochotou náčelníka, který jim í pomohl dopravit zásoby na loď. Kapitán mu na závěr srdečně poděkoval a věnoval pár drobností na památku, načež náčelník začal chrčet, pískat, mrmlat, prskal, krýslit, kvičet, vrčet, všelijak kňourat a sténat, až najednou potom zčistajasna plynulou angličtinou pravil, že děkovat není zač a že on a jeho kmen rádi pomohli bílým mužům. Kapitán byl překvapen dokonalou náčelníkovou znalostí angličtiny, a proto se ho zeptal: "Kde jste se naučil tak skvěle anglicky?" Náčelníkovi zalichotilo toto uznání a s přívětivým úsměvem nasadil opět celou škálu záhadných zvuků a pazvuků a řekl: "Naučil jsem se anglicky z rozhlasového kursu, který vysílali na krátkých vlnách..."

Chlápek chtěl zjistit, jestli mu je věrná jeho žena a jeho milenka. Protože se vůbec neznaly, mohl si dovolit experiment. Poslal obě na dlouhou výletní cestu námořní lodí. Po měsíční plavbě se obě vrátily a manžel se ptá své ženy, jak se chovala jeho milenka. Žena říká: "Jo, tu ženskou si pamatuju. Spala na té plavbě skoro s každým chlapem." Zklamaný manžel se poté ptá své milenky na chování své ženy. Milenka říká: "Ta paní je skutečná dáma." "Jo? Jak to?" "No, nalodila se s manželem a celou plavbu se od něj nehnula."