Vtipy o námořnících - 219 zajímavých

Loď se začíná potápět. Na lodi nastává nepopsatelný zmatek. Všichni cestující se vrhají o překot k záchranným člunům, perou se, strkají do sebe, křičí. "Jen žádnou paniku," zahřmí z megafonu sytý kapitánův hlas. "Nejdříve nastoupí ti cestující, kteří jedou na doplňkovou půjčku."

Po palubě lodi běhá kapitán a křičí: "Poplach! Loď se potápí! Všichni do záchranných člunů! A pro vás to platí taky, pane!" "Promiňte, kapitáne, ale já jsem si zaplatil lístek první třídy a tak chci napřed vidět seznam lidí, kteří budou sedět se mnou v záchranném člunu..."

Vyprávěl námořník přátelům o svých dobrodružstvích v Jižní Americe: "Co vám mám povídat? Bylo to strašné! Indiáni vpravo, Indiáni vlevo, Indiáni všude kolem nás... Kam se člověk podíval, všude Indiáni na svých lodích. Přirazili k naší Margaretě a už se houfem drali na palubu..." "Proboha! Co jste dělali?" "Už bylo pozdě. Nedalo se nic dělat a tak jsme od nich museli koupit pár výšivek, nějaké koberce, několik vyřezávaných nožů a masek."

Mladý námořník, který se neustále chlubil svými vědomostmi ve znalostech francouzštiny, se to snažil svým kamarádům dokázat tak, že přistoupil v jednom francouzském přístavu k hezké dívce a dal se s ní do hovoru. Jeho přátelé to s obdivem sledovali z povzdálí. Sotvaže s ní ale mladík prohodil pár vět, dívka zrudla a milému hochovi vlepila pořádných pár facek. Ten se vítězoslavně obrátil k ostatním a povídá: "Tak vidíte, že umím francouzsky!"

"Vylodili jsme se na pobřeží v Africe a co vám budu povídat," vypráví na společenském večírku starý mořský vlk, "horka tam dosahovala, bez přehánění, čtyřicet stupňů ve stínu, a s přeháněním pětapadesát!"

Ve skole povida pani ucitelka: A cim je tvuj tatinek, Jirko? On je pekar. Hmm, to je hezke, na to pani ucitelka, pece nam, deti, chleb. A tvoje maminka je cim, Marusko? Sim, ona je zdravotni sestra. Aha, vidite deti, stara se o nemocne. To je krasne povolani! A co ty Honziku? Muj tatinek tancuje nahatej v gayklubu. Hmmmm, povida pani ucitelka, i takova zamestnani jsou… O prestavce prijde za Honzikem a povida: Opravdu tvuj otec tancuje v tom klubu? A Honzik odveti: Ne, on pracuje v Microsoftu, ale my se za to vsichni stydime.

Námořník hlásí kapitánovi: „Promiňte, kapitáne, ale včera jsem byl ve službě opilý.”
„Ale chlape, vždyť dneska jste taky opilý!”
„Ano, ale to vám budu hlásit až zítra, kapitáne!”

„Jak ses mohl tak opít?” vyptává se jeden námořník druhého.
„Byl jsem ve špatné společnosti.”
„Prosím tebe, a v jaké?”
„Byli jsme čtyři, pili jsme láhev vodky a ti tři zbývající byli abstinenti.”

Nový nájemník v domě. Na konci chodby jsou otevřené dveře, tak do nich nahlédne a vidí ženu, jak se drží za prsa a skáče ze stolu na zem. Vedle stolu sedí chlap na nočníku a drží deštník. Nový nájemník jde k výtahu, potká domovníka a ptá se ho: „Ty lidi tam vzadu..., nemám zavolat doktora?”
A domovník na to: „To jsou hluchoněmí. Ona mu říká, ať skočí pro mléko, a on, že tam prší a že se na to může vysrat.”

V záchranném člunu se plaví kapitán se šesti zachráněnými námořníky. Nemají co jíst. Kapitán předloží návrh: „Nic se nedá dělat, musíme si to rozdělit... V pondělí sníme plavčíka, v úterý kuchaře, ve středu kormidelníka, ve čtvrtek Mayera, v pátek Schulze a v sobotu sním Smitha!”

Námořník se vrátí po třech letech domů a vidí - čtyři děti!
„Kde se vzalo tolik dětí? Ty dvě jsou mé, to vím. A tyhle dvě?”
Žena se usměje: „Ty jsou zase mé.”

Nováček se vrací z vycházky v přístavu a přivádí s sebou na provázku kozu. „Bože můj!“ spráskne ruce jeho starší kamarád. „Kdes ji sebral?“ „Vyměnil jsem j! za konzervy s jedním domorodcem.“ „A co s ní budeš dělat na lodi?“ „Co bych s ní dělal? Vezmu si ji do kajuty a bude mi dávat mléko.“ „A co krmení?“ „V kuchyni zbudou vždycky nějaké ty zbytky.“ „A to jí chceš postavit v kajutě snad chlívek?“ „Ne, přivážu si ji k posteli.“ „No jo, ale umíš si představit ten smrad?“ „Co by, však ona si zvykne...“

Starší námořník sedí v restauraci a horlivě si prohlíží kdejaký obrázkový magazín a pečlivě z nich vystřihuje objednávací kupóny. „Prosím tě, co to děláš?“ zeptal se ho námořník od vedlejšího stolu. „Ale včera jsem se dozvěděl náhodou adresu kapitána, pod kterým jsem dva roky sloužil, teď vyplňuji kupóny jeho jménem. Už jsem ho přihlásil do sedmi knižních klubů, do tří dálkových kursů, požádal jsem devět pojišťoven, aby k němu vyslaly své zástupce, objednal jsem mu různé knihy na dobírku a dva patentní pásy proti kýle. Ten chlap mi ztrpčoval život po dva roky - a teď je řada na mně!“

Vytahuje se chlápek v přístavní krčmě: „Představte si, že jsem fakticky, ale na mou duši chytil včera mamuta!”
Všichni se popadají za břicho, jen jeden z lodníků se shovívavě zeptá: „A jak jste ho vlastně chytil?”
Námořník vypráví: „Bylo to v Barentsově moři, a ještě byl zamrzlý v kusech ledu, když jsme ho spatřili v síti.”

Námořník přiběhne do kapitánovy kajuty a hlásí: "Pane kapitáne, došlo nám uhlí!" "A co na mě tak koukáte? Okamžitě všichni do vody - a tlačit!"

V lodní kajutě se ukládá ke spánku osamělá žena. Sousední kajutu obsadil jakýsi pán, který v mžiku začal pronikavě chrápat. Žena vedle se obrací z boku na bok a ne a ne usnout. Každou chvíli zabouchá na stěnu, pomáhá si i botou, ale nic se nezmění, soused chrápe nepřetržitě dál. Ráno se potká žena s mužem z vedlejší kajuty na chodbě. „Vy jste neslyšel, jak jsem na vás v noci bouchala?“ vyčítá mu. „Ale ano, slyšel jsem,“ povídá pán, „Ale promiňte mi to, že jsem nepřišel, byl jsem skutečně velmi unaven a nic by se mnou asi nebylo. Ale jestli chcete, přijdu k vám na noc dnes ...“

Na potápějící se loď se znovu vyškrábe půvabná dívka. "Co blázníte?" řve no ni rozčilený kapitán. "Zpátky!" "A nepůjdu!" trucuje dívka. "Prosím vás, co je tohle za nápady?" "A nepůjdu! Sotva jsem skočila do vody, už mě začal jeden z vašich mužů obtěžovat!"

Setkali se po letech dva námořníci. "No to je překvapení! Slyšel jsem, že jsi zahynul při lodní katastrofě..." "No a vidíš sám, že ne! Žiju!" "Já tomu ale stejně nevěřím. Mně to říkal někdo, komu věřím daleko víc než tobě."

Ptá se přítel námořníka: "A setkal ses v Austrálii s nějakým vzácným zvířetem?" "Jo, se slonem." "Ale vždyť v Austrálii sloni nežijí!" "Však právě proto jsou tam vzácní!"

„Jak jste se vyspal?“ ptali se nováčka po první noci strávené na moři. „Vyhovují vám naše postele?“ „Nebylo to tak zlé,“ odpověděl, „jen čas od času jsem musel vstát, abych si odpočinul.“