Vtipy o kultuře a umění - 441 zajímavých

Jde Karkulka černým lesem a najednou - z křoví kouká vlčí hlava, oči vytřeštěné. No tak Karkulka začne svoji repliku: „Proč máš tak velké oči...”
A vlk tiše zmizí.
Karkulka zavrtí hlavou a jde dál. Dojde na paseku a tam z trávy čouhá vlčí hlava s vyvalenýma očima, a Karkulka zase začne: „Proč máš tak velké oči...”
Hlava zmizí a jen vlnění trávy značí vlkův ústup.
Karkulce je to už fakt divný a jde dál. Najednou vidí, že z mlází zase kouká vlčí hlava, tak znovu začne: „Proč máš tak...”
A v tom vlk nelidsky zařve: „Kurva, já se snad v klidu nevyseru!”

Na koncertě se nakloní pán k sousedovi a šeptá mu do ucha: „Ta zpěvačka má ale příšerný hlas. Nevíte, kdo to je?”
„Moje dcera.”
„Tak to promiňte, to bude asi tou písní, ta je opravdu hrozná. Nevíte náhodou, kdo ji složil?”
„Já.”

To takhle Víťa Kožený chytá na Bahamách ryby a tahá jednu za druhou... Když tu najednou vytáhne rybku zlatou. Hodí ji do kýble a tahá dál. No a z kýble se ozve: „No, Viktore, já jsem přece zlatá rybka, co takhle tři přání?”
Viktor se na ni podívá a odpoví: „No dobře, tak co chceš?”

Kdo měl první mobilní telefon?
Mach a Šebestová.

Popelka drží v ruce tři oříšky. Rozlouskne první - a nic. Rozlouskne druhý - zase nic. Rozlouskne třetí, z něj vyleze červ a říká: „Trapas, co?”

Karkulka se ptá bábiny: „Babičko, proč máte tak velký nos?”
„Spletla jsem si heroin s kypřícím práškem,” přiznává barvoslepá stařenka.

Nóbl panička uspořádala zahradní párty. Jeden z hostů se chvilku nudil, a tak kouká, jak na druhém konci zahrady pracují dva zahradníci. Jeden se zrovna rýpe v zemi a ten druhý najednou z ničeho nic vyskočí a předvede nádherné, prudké taneční figury. Host je úplně unesen a povídá hostitelce: „Ten chlápek tancuje tak báječně, že bych mu zaplatil tisícovku, kdyby to přišel předvést do našeho kurzu aerobiku.”
Hostitelka tedy jde druhému zahradníkovi říct o tomhle návrhu a ten volá na prvního: „Hej, Pepo, myslíš, že za tisícovku bys znova šlápnul na ty hrábě?”

„Abych zabránil potopám, upil jsem z rozvodněné řeky vodu,” vypráví obyvatelům zatopeného městečka o svém hrdinském činu obr.
„Tak proč je teď celé město pod vodou, hm?”
„Omlouvám se, už jsem to nestihnul na záchod.”

Po poušti se plazí Pinocchio, a nad ním krouží datlové...

Rybaří takhle jeden farář ve Vltavě pod Vyšehradem a vytáhne zlatou rybku. Jak už to tak zlaté rybky dělají, tak i tato prosí, že když bude puštěna zpátky do vody, splní svému dobrodinci přání.
Farář se podiví, že se rybce chce nazpátek do té špinavé vody, pak ji však pustí a vyslovuje své přání: „Co kdybys udělala něco s tou válkou v Kosovu...”
„Hele,” odvětí rybka, „já jsem jenom obyčejná malá vltavská zlatá rybka... Války - to je na mě moc. Zkus si přát něco jinýho.”
„Taky bych si přál, aby farníci v mém sboru byli zbožní, trpěliví a milí.”
Rybička se chvilku zamyslí a pak říká: „Kde že je ta válka...?”

Taková ta strmá propast, v ní ze skály roste cosi jako silnější větev. Té větve se jednou rukou drží děda, ve druhé má knihu a spokojeně si čte. Nahoře se objeví mladík, lehne si ke kraji propasti a volá dolů: „Dědečku, slyšel jsem, že prý jste kouzelný dědeček!”
Děda se jen tak pustí větve, nasliní si prst, obrátí stránku v knížce a jak se znova chytá větve, povídá: „Kam ti mladí chodějí na takové blbosti!”

Svatý Petr si všimne, že před nebeskou bránou nervózně přechází chlápek. Vyjde tedy ven a povídá: „Promiňte, mohu vám nějak pomoci?”
„Ne, to je v pořádku. Nebude to trvat dlouho.”
Chlápek se nervózně podívá na hodinky a zase začne pochodovat. Svatý Petr tedy odejde.
Po pěti minutách se vrátí k pochodujícímu chlápkovi. Ten se zastaví a povídá: „Podívejte, vy víte, že jsem mrtvý. Já vím, že jsem mrtvý. Nemůže to někdo říct taky těm na jednotce intenzivní péče?”

Babička hlídala na pláži vnoučka, který si v koupacím župánku a se slamáčkem na hlavičce plácal lopatičkou a kyblíčkem bábovičky. Najednou se zvedla obrovská vlna, zalila pláž a vzala chlapečka s sebou. Babička padla na kolena a úpěnlivě se začala modlit: „Bože na nebesích, prosím tě, vrať mi mého milovaného vnoučka. Je to přece takové nevinné stvoření...”
Jako zázrakem se přihnala další mohutná vlna a zanechala na pláži vnoučka přesně na původním místě, v župánku, s lopatičkou a kyblíčkem. Babička chvilku nedůvěřivě koukala, pak zvedla oči k nebesům a zatvářila se naštvaně: „Měl ale klobouček...”

Koncem šestnáctého století se v italské Cremoně sešly tři známé rodiny, které vyráběly housle. Před obchodem Arnatiů stála velká cedule: „Nejlepší housle v Itálii!”
Hned vedle, před domem Guarnierů, bylo na ceduli zlatým písmem: „Nejlepší housle na světě!”
Na konci ulice byla dílna Antona Stradivariho a na jejích dveřích malá cedulka: „Nejlepší housle v ulici.”

Proč se Ježíš Kristus nenarodil v Itálii?
Protože tam nenajdeš tři moudré muže a jednu pannu!

Přijde medvídek Pú za Prasátkem: „Budu zakládat firmu Medík. Pomohlo bys mi?”
„Co budeme dělat, budeme prodávat med?”
„Ne, med budeme kupovat, prodávat budeme vepřové.”

Přijde papež do nebe a Alláh povídá: „Apríl!”

Přijde kostelník do zpovědnice a farář se ho ptá: „Kdo mi chodí do zahrady na jablka?”
„Tady není slyšet, pane farář,” na to kostelník.
Farář pokračuje: „Kdo mi chodí na mešní víno?”
Kostelník zase odpoví: „Tady není slyšet, co říkáte, pane farář!”
„To není možné,” zavrtí hlavou farář. „Pojď, vyměníme si to.”
Kostelník se jde posadit na jeho místo a ptá se: „Kdo mi chodí za starou?”
Farář na to: „Máš pravdu, tady fakt není nic slyšet!”

Farářovi se ztratilo služební kolo. Zavolá si kostelníka a vysvětluje mu svůj plán: „V neděli při mém kázání se budeš dívat pozorně na lidi v kostele. Budu se modlit desatero a zdůrazním přikázání Nepokradeš, a ty zjistíš, s kým to nejvíc trhlo.”
V neděli na kazatelně se farář modlil desatero, ale přikázání Nepokradeš kupodivu nezdůraznil. Kostelníka to překvapilo a hned po kázání se faráře vyptává, proč změnil svůj plán.
„Víš, kostelníku, když jsem se dostal k přikázání Nesesmilníš, jako zázrakem jsem si uvědomil, kde jsem to kolo zapomněl!”

Přijde chlapík do patentní kanceláře: „Vymyslel jsem stroj času. Můžu si ho dát patentovat?”
„Bohužel ne, byl zde patentován včera.”
„A jaké jste měli úřední hodiny minulý týden?”

Zbláznil se herec. Projevovalo se to zuřivostí a naprostou nesnášenlivostí. Kolegové povolali lékaře, který se domníval, že když mu dají nastudovat nějakou velkou roli, mohlo by ho to uklidnit. Dali mu tedy nastudovat Othella. Zdánlivě bylo všechno v pořádku, ale pouze do té doby, než roli nastudoval. Pak choroba vypukla znovu. Když takto nastudoval, co se dalo a zlepšení nenastalo, obrátili se kolegové opět na lékaře. Ten děl: „Podívejte se, je to sice herec, ale je to blázen, tak mu dejte nastudovat třeba telefonní seznam, vždyť je to jedno.”
Dali tedy na radu učeného muže. A byl klid. Týden, dva týdny, měsíc... Po měsíci se jeden z kolegů osmělil: „Tak co, mistře, jak se vám líbí ta nová hra?”
„Ke hře samotné jsem se zatím nedostal, ale podle osob to musí být něco kolosálního!”

Co je největší ironie?
Když polykač mečů hodí šavli.

Umře Žid a jde do nebe. Tam na něj čeká Svatý Petr a provádí ho přes celá nebesa. Na jednom místě Svatý Petr udělá: „Psst!”
„Proč?” diví se Žid.
Svatý Petr vysvětluje: „Na druhé straně jsou křesťani a myslejí si, že jsou tu jediní!”

Přijde chlapík k věštkyni a svěřuje se jí: „Včera v noci se mi zdálo, že dnes odpoledne uklouznu po bahně a zlámu si obě nohy. Je to pravda?”
Věštkyně se podívá do své křišťálové koule a po chvíli nesrozumitelného zaříkávání sděluje zákazníkovi, co se dozvěděla: „Mám pro vás jednu dobrou a jednu špatnou zprávu.”
„Tak mi řekněte radši nejdřív tu dobrou,” rozhodne se chlapík.
„Ta dobrá zpráva je, že po žádném bahně dnes odpoledne neuklouznete.”
„Uf, to se mi ulevilo... A ta špatná?” vyzvídá šťastný zákazník.
Věštkyně: „Neuklouznete po bahně, ale po velikém psím lejnu!”

Chlápek, který smrděl jako lihovar, se těžce svalil na sedadlo v metru vedle jednoho kněze. Měl flekatou kravatu, stopy jasně červené rtěnky po tvářích a z půlky plnou láhev ginu čouhající v kapse. Vytáhl značně zmuchlané noviny a chvilku v nich četl. Pak se ptá kněze: „Otče, nevíte, co způsobuje artritidu?”
„No, myslím, že nadměrná konzumace alkoholu a nevázaný sexuální život.”
Opilec se s divným výrazem vrátil k novinám a pomrmlával si něco o nepochopitelných věcech a osudu. Kněz chvilku přemýšlí o tom, co řekl, a pak se opilcovi omlouvá: „Víte, nechtěl jsem být tak tvrdý. Jak dlouho máte artritidu?”
„Já ji nemám, ale tady píšou, že ji má Papež.”

V moskevské galerii visí obraz, na kterém je louka, na louce stoh sena a ze stohu trčí dva páry noh v jednoznačné poloze.
„Jak se jmenuje tento obraz?” ptá se návštěvník.
„Lenin ve Finsku.”
„Aha. A ty nohy špičkama nahoru jsou Lenina?”
„Ne, to jsou nohy Naděždy Krupské.”
„Takže ty nohy špičkama dolů jsou Lenina.”
„Ne, to jsou nohy Leonida Trockého.”
„A kde je potom Lenin?”
„Ve Finsku.”

Jede jeptiška ve vlaku a přistoupí dáma v nádherném kožichu. Jeptiška zbloudivší z cest Páně a střídmosti se osmělí a zeptá se: „Promiňte, ale prosím vás, kolik stál ten krásný kožich?”
Dáma se lehce pousměje: „Jednu noc lásky...”
Dáma o něco později svlékne kožich a objeví se nádherný briliantový náhrdelník. Jeptiška zvědavá jak kostelní myš zase nevydrží pokušení, které jí Bůh přichystal, a zeptá se na jeho cenu.
„Dvě noci lásky...” odpoví ona dáma.
Dáma si stáhne i rukavičky a na ruce má decentní, ale přesto nádherný prsten. Přidrzlá jeptiška dávno zbloudilá tisíce kilometrů od cest připravených Boží prozřetelností se zase ptá.
„To byly tři noci lásky,” zní odpověď.
Večer jeptiška rozjímá ve své cele a ozve se zaťukání. Jeptiška se zamýšlí a řekne k zavřeným dveřím: „Víte co, otče... jděte do prdele s těma svýma karamelkama!”

Starý rybář vytáhl zlatou rybku a ta se mu zařekla, že pokud ji nechá naživu, splní mu jakákoliv tři přání.
„A opravdu jakákoliv?” ujišťuje se rybář.
„Co vás napadne,” odvětí rybka.
Děda se zamyslí a pak povídá: „Tak já bych teda chtěl blonďatou brunetku s černými vlasy!”

Umřel doktor Svoboda. Jde do nebe a tam stojí u perlové brány dlouhá fronta. Svoboda jde rovnou k bráně a říká svatému Petrovi: „Jsem doktor Svoboda, pusťte mne dovnitř.”
„Ano, ano, ale musíte jít na konec fronty.”
„Vy jste mi nerozuměl, prosím vás, já jsem doktor Svoboda!”
Svatý Petr se nedal obměkčit a poslal ho na konec fronty.
Posléze dorazil na konec fronty doktor Nováček. Vykonal stejnou anabázi jako doktor Svoboda. Vůbec mu nepomohlo, že je doktor Nováček a už mazal na konec fronty.
Najednou se objevil třetí chlápek v bílém plášti, se stetoskopem kolem krku, prošel kolem fronty, něco řekl svatému Petrovi a prošel dovnitř. To ovšem oba doktory naštvalo. Na konci řady začali nadávat: „No, tohleto snad není možný! Jak to, že my musíme čekat a tamten ne?”
Svatý Petr jim říká: „Toho si nevšímejte, to je Bůh a myslí si, že je doktor!”

Mladá jeptiška stopuje a zastaví ji docela pohlednej mladík. Po chvilce jízdy jí položí ruku na koleno a jeptiška povídá: „Žalm 12, verš 5.”
Mladík se lekne, stáhne ruku zpátky a celou cestu už dá pokoj. Když se večer doma podívá do bible, nalistuje žalm 12, verš 5 a tam je psáno: „Jsi na správné cestě.”

Český statistický úřad dospěl k šokujícímu závěru: Více než polovina českých dětí je závislá na herouši!
Nevěříte? Tak se zkuste zeptat dětí ve vašem okolí, kolik z nich nemiluje Harryho Pottera!

Mladá krásná dívka přijde k faráři na zpověď a říká mu: „Poslední dobou strašně hřeším,” a červená se jak pionýrský šátek.
„Jen dál,” pobízí ji farář v očekávání pikantností.
„Každý večer se ve svém pokojíčku svlékám do naha, lehám si do postele a...” koktá vzrušená dívka.
„Jen dál, pokračuj,” pobízí farář a všechno v něm vře a kvasí.
„Když ležím, dlouho si prohlížím svá ňadra, bříško i klín, a pak hřeším úplně nejvíc.”
„Čím, dcero, čím,” ptá se farář a gatě má jak cirkusové šapitó.
A krasavice mu s pláčem sdělí svůj nejtěžší hřích: „Já si potom vybírám špínu mezi prsty u nohou a čichám k ní.”

Římský císař promlouvá ke gladiátorům: „Gladiátoři, dneska budete mít zápas ve vodním pólu. Mužstvo, které vyhraje, dostane svobodu!”
„A jak poznáme soupeře?” ptají se gladiátoři.
Císař se uchechtne a povídá: „Snadno, krokodýli budou mít bílé čepičky.”

„Haló, je tam firma SB?”
„Co?”
„No, jestli je tam firma SB?”
„Ne, tady je SBTB!”
„A co je to SBTB?”
„Soukromý Byt Ty Blbečku!”

Přijde malá holčička za ředitelem cirkusu a ptá se, zdali by ji nevzal.
„A co umíš?”
Holčička si stáhne kalhotky, lehne si na záda, kolena přitáhne pod bradičku a začne čurat. Pak vezme pingpongový míček a cvrnk, míček se začne třepotat na vrcholu pramínku.
„No to je úžasné, to je číslo! To když se nasvítí, reflektory, barvy a pak virbl! To beru!”
„A moji maminku byste nevzal?”
„A copak umí tvoje maminka?”
„To samý, ale s melounem...”

Jde Schifferová do své vily. Otevře dveře, vejde dovnitř, ale vila nikde. Vyjde znovu ven a vila je tam, vejde dovnitř, ale vila zase nikde. Zamyslí se a říká: „Ten Copperfield si ze mě snad dělá srandu!”

Leonardo DaVinci přistoupil na ulici k mladé, pohledné cizince a s úsměvem se jí zeptal: „Znáte mě?”
„Ne,” zavrtěla hlavinkou cizinka.
„A znáte Mona Lisu?” nenechal se zaskočit mistr.
Kráska se zamyslela a pak nejistě prohlásila: „To je vaše manželka?”

„Jedna kapří jikrnačka snese až tři sta tisíc vajíček,” poučuje vodník Česílko kamaráda Ploutvoně.
Druhý hastrman si oddychne: „Ještě štěstí, že při tom nekdáká!”

Archimedes, Pascal a Newton hrají na schovávanou. Archimedes pyká, zatím se Pascal schová a Newton na zem narýsuje čtverec o hraně 1 m a zůstane stát. Když Archimedes dopyká, rozhlédne se a hlásí: „Vidím Newtona.”
Newton se ale ohradí: „Ale ne, přece Newton na m2 - to je Pascal!”

Na jedné recepci se chce na G. B. Shawa vytahovat jistý mladík, a tak ho osloví: „Starý pane, nevíte náhodou, kde je tady WC?”
„Jděte chodbou rovně a na konci vpravo jsou dveře s nápisem GENTLEMAN’s. Neváhejte a přesto vstupte!”

Proč zářil Přemysl Oráč štěstím, když do města přijížděla kněžna Libuše?
Protože trubači troubili: „Tarádadá tarádadá!”

Mojžíš, Ježíš a starý pán spolu hrají v nebi golf. Mojžíš zahajuje hru. Usadí míček, míří k jamce za jezírkem a odpálí. Míček letí a padá do jezírka. Mojžíš však zvedá hůl, vody se rozestupují a míček se po vodním dně dokutálí na břeh, dva metry od jamky.
Ježíš nechce zůstat pozadu. Připraví míček a střílí stejným směrem. Ale i jeho míček se pomalu snáší na hladinu jezírka. Ježíš zvedá svou hůl a míček se po dopadu na vodní hladinu, navzdory přírodním zákonům, po hladíně dokutálí ke břehu. Zastaví se metr od jamky.
Na řadě je starý pán. Ledabyle ťukne do míčku a ten se odrazí doprostřed jezírka. Tam se zázračně odrazí a letí k nebi. Letadlo nad golfovým hřištěm ho odpinkne na dálnici. Míček se zařadí do levého pruhu a předjede tirák s návěsem. Odbočí zpět k hřišti, proletí branou, po cestičce se dokutálí k jamce a spadne přímo do ní.
Mojžíš se nakloní k Ježíšovi a zašeptá: „Já opravdu nerad hraju golf s tvým taťkou!”

Sedí takhle Ježíš v nebi a kouří trávu. Přijde k němu Bůh a povídá: „Hele synu, koukej toho nechat, jestli tě ještě jednou nachytám, tak tě vyhodím dolů na zem!”
Ježíš vydrží nekouřit hodinu, pak začne být nervózní, po dvou hodinách si začne hryzat nehty a po dvou a půl si zase zapálí. Za chvilku ho nachytá Bůh a shodí ho dolů na zem. Ježíš padá a padá, a nakonec spadne v horách před osamocenou salaší. Vejde dovnitř, tam sedí bača a u stropu visí obrovská otep marihuany. No netrvá dlouho a bača Ježíšovi nabídne, a za pár chvil jsou oba pěkně vysmátí. A Ježíš říká: „Ty, bačo, já se ti musím k něčemu přiznat, já jsem Ježíš Kristus.”
Bača se jen zašklebí a říká: „Síla, co?”

Chemik, inženýr, fyzik a obchodník dostali každý jeden barometr a úkol změřit pomocí něj výšku jedné vysoké budovy.
Chemik velmi pečlivě změřil atmosferický tlak u paty budovy. Pak jel výtahem až na střechu a změřil tam také atmosferický tlak. Nakonec vytáhl kalkulačku a pečlivě vypočítal výšku z rozdílu atmosferických tlaků.
Inženýr jel hned výtahem nahoru na střechu. Našel dlouhý provaz u takové té věci na mytí oken zvenku a přivázal k němu barometr. Pak ho spouštěl ze střechy až na úroveň terénu. Nakonec ho vytáhl zpátky a při tom změřil výšku budovy v rozpaženích, což prý je asi metr a půl.
Fyzik také ihned jel nahoru. Překročil lano a šel ke hraně střechy. Vyndal stopky a pustil barometr ze střechy. Ze změřené doby volného pádu a znalosti gravitačního zrychlení vypočítal výšku budovy.
Obchodník vůbec nikam nejel. V přízemí zašel za správcem domu a řekl mu: „Když mi povíte, jak je tahle budova vysoká, dám vám tenhle prima barometr.”

„Kůzlátka pacholátka, otevřete svoje vrátka, já jsem vaše maminka,” říká vysokým hláskem hladový vlk.
Jedno z kůzlátek popadne mobil: „Mami, mami, už tu zase zevluje okolo ten starej transvestita!”

Potká muž cirkusáka a povídá mu: „Já skáču z dvaceti metrů na beton!”
„To není možné,” namítne cirkusák, „já vám nevěřím.”
Zavede ho do manéže, na zemi mu udělá beton a muže vznese do dvaceti metrů. Chlápek skočí a dopadne na zem. Zvedne se a potácí se. Přijde cirkusák a spokojeně říká: „To beru, vy jste to dokázal.”
„Ale já to neberu,” namítne hrdina. „Já skákal poprvé, a to je morda!”

„Ne, my tě neunesem,” ujišťovaly chlapce jeskyňky, „to sis ještě nevšiml, kolik jsi za tuhle zimu přibral?!”

„Co jste si koupil za svůj první honorář?” zeptali se populárního kreslíře - trnkáče.
Ten na to odpovídá: „Velký koš na nepovedené skicy.”

Člověk bez víry je jako ryba bez bicyklu!

Na pláži se připravuje diskotéka pod volným nebem. Jako naschvál však začne hřmít a když se ještě k tomu spustí silný déšť s vichřicí, DJ musí oznámit zklamaným teenagerům: „Diskotéka nebude.”
„Ale proč?” podiví se skejťák s náušnicí. „Světelné efekty máme zadarmo...”