Náhodné vtipy

Jdou dva lední medvědi po Sahaře a jeden povídá: "Hergot, tady to ale muselo klouzat!"
"Proč myslíš?"
"No, že tak sypali!"

"Mami!", žaluje Klára. "Jirka mi úplně zničil panenku!" "Ten padouch!", zlobí se máma, "jak to udělal?" "No, omlátil o ní svoji hlavu."

Naši rodinu tvoří tři lidé a můj bratr.

Sedí bezdomovec ve Washingtonu a na chleba si maže hovno. Jde kolem něj Barack Obama a říká: „Jé, ty jsi ale chudý, na - tady máš trochu peněz.”
Sedí bezdomovec v Moskvě a na chleba si maže hovno. Jde kolem něj Medvěděv a říká: „Jé, ty jsi ale chudý, na - tady máš pár stravovacích lístků.”
Sedí bezdomovec v Bratislavě a na chleba si opět maže hovno. Jde kolem něj slovenská prezidentka a povídá: „Tenčej, tenčej!”

Přijde Pepíček ze školy a povídá tatínkovi že dostal pětku z matiky. "Jak to?" ptá se podrážděně otec. "Nejdříve se mě učitelka zeptala, kolik je 3 x 2. A já jí povídám že 6," říká Pepíček. "No to je správně," na to tatík. "A pak se mě zeptala, kolik je 2 x 3," povídá Pepíček. "Jakej je v tom kurva rozdíl?" rozčíli se tatík. "Přesně to jsem řekl," na to Pepíček.

Jednou ráno, bylo ošklivo a pršelo, manžel vstal, nabil pušku, oblékl se a šel ven na lov. Po deseti minutách však začalo hodně pršet, proto se rozhodl, že se radši vrátí. Otevřel dveře, svlékl se a vlezl do postele. Rozespalá manželka se převalila a řekla. "Ahoj, miláčku. Představ se, že ten můj trouba šel teď někam ven na lov."

Vinnetou trefí svým šípem do klína krásnou indiánku.
„Na co zase myslíš?” rozčílí se náčelník Inču-čuna.

To takhle stopuje chlápek o půlnoci na krajnici. Je bouřka, déšť a k tomu půlnoc, takže se auta nějak moc nehrnou. Najednou vidí v dálce světla auta, jak se pomaloučku strašidelně blíží k němu. Je mu to divný, ale přece jen, auto je auto, že jo, takže když u něj zastaví, tak si naskočí. Chce řidiči poděkovat, ale najednou vidí, že za volantem nikdo nesedí! Strašně se lekne a než stačí nějak zareagovat, auto se dá zase pomaloučku strašidelně do pohybu.
Chlápek je už hysterickej, takže otevře dveře a za jízdy vyskočí a peláší jak Horymír k Neumětelům. Pořád se ohlíží, bojí se, že auto zrychlí a přejede ho nebo něco podobnýho, tudíž se zastaví až v nejbližší vesnici. Tam najde hospodu, kupodivu ještě otevřenou, zapadne dovnitř, objedná si dvojitou tequilu a všem tu historku ještě v šoku vypráví. Všichni jsou z toho odvařený a litujou ho a obdivujou.
Asi za půl hodiny se otevřou dveře, vejdou dva zmoklí chlápkové, poručej si grog a rozhlídnou se kolem. Když uviděj našeho maníka, podívaj se na sebe a jeden povídá druhýmu: „Hele vole, to je ten debil, co naskočil do našeho fára, když jsme ho v dešti tlačili!”

"Co jsi takový ustaraný?" ptá se kamarád svého přítele.
"Ale... zítra máme výročí svatby a žena má ještě k tomu narozeniny a já nevím, jak bych ji překvapil," říká na to druhý.
"Víš co, běž domů, je u ní Karel.

„Přijela ke mně na prázdniny malá neteř,” svěřuje se žena své přítelkyni. „Když si pochutnávala na svačině, zeptala jsem se jí, jestli se také o mě postará, až budu stará a nemohoucí... Neboj se, teto, já ti něco seženu, aby ses dlouho netrápila, odpověděla mi.”