Náhodné vtipy

Žena vyjde na verandu a rozplývá se nad modrou oblohou, sluníčkem, zpěvem ptáků... Radostně volá na manžela: „Jaro už je tady!”
„Výborně,” ozve se spokojený hlas pána domu, „řekni Jaroušovi, že už jdu.”

„Pepíčku,” osloví žáka učitelka, „znáš nějakého plaza?”
„Ano, prosím,” odpoví hoch. „Had.”
„Správně,” chválí ho učitelka. „A ještě nějakého bys věděl?”
„Samozřejmě,” povídá Pepíček. „Druhý had!”

Pan Drobný přinese domů nový magnetofon. Manželka si ho prohlédne, jen září. Až dojde k osudnému okamžiku. Všimne si, že je z trhu.
„Ty blbče, proč jsi kupoval magneťák u Vietnamců?!” rozkřikne se na manžela. „Kdo teď bude poslouchat vietnamská rádia?”

Ptá se angličtinářka Pepíčka: „Kolik je ti let?”
„Třináct.”
„Anglicky!”
„Já jsem třináct let starý.”

Dirigent orchestru měl velké potíže s bubeníkem. Mockrát to spolu probírali, ale bubeníkův výkon se pořád nedařilo zlepšit.
Jedenkrát už to dirigent nevydržel a před celým orchestrem nahlas řekl: „Když někdo neumí hrát na svůj nástroj, tak mu ho vezmou, strčí mu do ruky dvě paličky a udělají z něho bubeníka.“
A z orchestru se ozvalo: „A když ani to nepomůže, tak mu jednu paličku seberou a udělají z něho dirigenta.“

Skotovi onemocněla žena a bylo třeba zajít do města pro lékaře. Skot se pěšky vydal na cestu, ale asi tak po pěti mílích si na něco vzpomněl a jde zpátky. Zaťuká na okno chaloupky a zvolá: „Poslouchej, Allis, kdyby se ti trochu ulevilo, vstaň a zhasni světlo!”

Co je největší cynismus?
Když dítě bezdomovce dostane domácí úkol.

Za druhé světové přivezou do lazaretu ruského vojáka skoro po kouskách. Dají ho do kupy, po třech měsících se probere z bezvědomí a setra ho nadšeně vítá: „Vítám tě, Koljo, zpět mezi živými!”
„Ale já nejsem Kolja,” namítne lazar. „Já jsem Igor, jak jste přišla na toho Kolju?”
„Když jsme vás dávali do kupy, všimla jsem si, že máte na přirození vytetováno OLJA,” vysvětluje zdravotnice. „A protože vám kousek chyběl, myslela jsem si, že jste tam měl napsáno Kolja.”
Voják začne hrozně naříkat a když se sestra ptá, proč vyvádí, vysvětluje: „Tam bylo původně vytetováno Da zdrávstjujet krásnaja ármia, katóraja pabědíla nad germánskimi fašístami u Krásnovo Polja!”

„Chceš mít celý den dobrou náladu? Dej si do ranního kafe lžičku koňaku.”
„Pokoušel jsem se, nedařilo se.”
„Nepomáhalo?”
„Nevím, nikdy se mi nepodařilo do rána zachránit tu lžičku koňaku.”

Skot přistihne ve své knihovně ďábla.
„Jak jsi se sem dostal?” volá na něho.
„Komínem,” přiznává satanáš, zatímco se MacGregor hrne k telefonu.
„Stůj!” přemlouvá ho čert. „Nevolej kněze!”
„To jsem ani nechtěl,” uklidňuje ho držgrešle. „Chci jenom upozornit svého kominíka, že už tenhle měsíc nemusí chodit!”