Náhodné vtipy

Ptá se hokejista známého, rozhodčího: „Kolik myslíte, že dostanu zápasů za brutální nájezd?”
„To záleží na tom,” odvětí arbitr.
Hříšník nevrle povídá: „No, najel jsem do toho sraba bagrem, no!”

Víte, jaký je rozdíl mezi socialistickým vlastenectvím a skutečným vlastenectvím? Socialistické vlastenectví znamená milovat svoji vlast nejen proto, že je to naše vlast, ale hlavně proto, že je to socialistická vlast. Skutečné vlastenectví znamená milovat svoji vlast i přesto, že je to socialistická vlast.

Psychiatr sedí u sebe v ordinaci. Pacienti nechodí, nikdo nevolá. Zkrátka nuda. V tom se otevřou dveře a do nich vleze po čtyřech muž s drátem mezi zuby, v rukou má zvláštní předměty a ještě za sebou po chodbě něco táhne. Doktor na něj: „Óóó, kdopak se nám to plazí na návštěvu? Není to snad maličký hádek? Tak se doplaz a vítej, malý hádku, doktor ti pomůže.”
Osoba na čtyřech však zakroutí nesouhlasně hlavou.
„Ááá, tak ty jsi tedy malá želvička, která se sem vleče na slovíčko?”
Osoba na čtyřech opět nesouhlasně zakroutí hlavou.
„Tak kdopak tedy jsi? Že by snad malý červíček?”
Muž pustí z pusy drát a povídá: „Jděte do prdele, doktore. Já jsem váš informatik a natahuju vám tu síťový kabel.”

Vykládá Skot Anderson svému příteli: „Mám hroznou smůlu. Zastavily se mi hodinky a žádný hodinář je už nechce spravit.”
„Tak je zahoď, nebo je dej dětem na hraní.”
„To by byla škoda. Koneckonců - ukazují dvakrát denně správný čas...”

Pepíček jde po ulici a táhne za s sebou traverzu. Dojdou k přechodu a Pepíček povídá: "Tlavelzo stůj!"
Rozsvítí se zelená a Pepíček: "Tlavelzo pojď!"
Přijde k němu stará pani a povídá: "Takovej velkej kluk a neumí říkat -R-"
Pepíček: "Polib si prdel krávo stará a ty tlavelzo, pojď!"

Přijde starší paní do obchodu a říká prodavačce: „Chtěla bych včerejší chleba.”
Prodavačka staré paní odpoví, že mají jen čerstvý. Paní si pořád trvá na tom, že chce včerejší... Pořád se dohadujou. Nakonec prodavačka řekne paní: „Tak já vám ten čerstvý schovám a přijďte si zítra a budete mít včerejší...”

Prijde pani k doktorovi a ten se ji pta: "tak co Vás trapi?"
Ona: "Nejvice manzel, ale jsem tu kvuli zlucniku."

„Představ si,” vypráví paní Macháčková přítelkyni, „manžel se mi vrátil z hospody až k ránu a ten bordel, co nadělal!”
„A proč to neuděláš jako já?” radí jí kamarádka. „Můj přišel v noci, já se vzbudila a zeptala se: To jsi ty, Honzo?”
„A to pomohlo?” zeptá se paní Macháčková zaraženě.
„Jo,” povídá kamarádka, „on se totiž jmenuje Martin!”

Bill Gates, Andy Grove a Jerry Sanders (šéfové MicroSoftu, Intelu a AMD, kdybyste ta jména neznali) měli obchodní schůzku na nejvyšší úrovni. V pruběhu napjatých jednání se najednou ozvalo pípání z míst, kde seděl Bill. Bill říká: "To je můj nouzovy pager. Pánové, omluvte mě, tenhle hovor opravdu musím přijmout." Bill pak zvedl svoje hodinky k uchu a konec kravaty k ústům a vyřizuje hovor. Když domluvil, všiml si, jak na něj ostatní koukají, tak začal vysvětlovat: "No, to je můj nouzový komunikační systém. V hodinkách je zabudovaný reproduktor a v kravatě všitý mikrofon. Takhle můžu kdykoliv a kdekoliv telefonovat." Ostatní pochvalně přikývli a pak jednání pokračovalo. Najednou začal pípat Andy. Také řekl něco v tom smyslu, že se omlouvá, ale ten hovor musí přijmout. Klepl se přes ucho a jen tak začal mluvit do vzduchu. Když skončil, ostatní na něj tupě zírali, tak začal vysvětlovat: "To je můj nový komunikační systém. Mám reproduktor implantován v ušním boltci a mikrofon v tomhle umělém zubu. Není to super vynález?" Jednání zase pokračuje. Po pár minutách se Jerry šileně hlasitě uprdne. Ostatní na něj vyvalí nevěřícně oči a on říká: "Nemáte někdo kus papíru? Zrovna mi někdo faxuje."

Domlouvá babička vnoučkovi: „Vezmi si ten paralen, srazí ti teplotu.”
„A co když to ubrzdí?”