Vtipy o národech a menšinách - 575 zajímavých

Přidělí kapitán vojáka cikána do skladu proviantu a říká mu: „Cikáne, dávej pozor, aby se něco neztratilo, to není sranda.”
„Bez starosti, pan kapitán.”
Za týden je inventura, chybí pytel mouky.
„Cikáne! Kde je ta mouka? Že tě dám zavřít!”
„Joj, pan kapitán, myši sežrali!”
„Hm... Tak proč jsi to neohlásil? Máš vzít jed a myši vyhubit. A stejně ti nevěřím.”
„Ať shniju, pan kapitán, spolehněte se!”
Za týden další inventura, schází pytel cukru.
„Cikáne! Kde je ten pytel cukru, ty neřáde?! Rozkrádáš zboží - že zavolám vojenskou policii, aby to vyšetřila?!”
„Joj, pan kapitán, tolik myší vy v životě neviděl. Pochytat se nedají, ony cukr sežraly...”
„A zrovna pytel cukru?!”
„Joj, pan kapitán, celý pytel sežraly...”
„Poslouchej, dám ti poslední šanci, ale jak ti zase MYŠI něco sežerou, strčím tě do basy, až shniješ! Jasný?!”
„Rozumím, pan kapitán.”
Za týden opět inventura, chybí celá piksla pepře.
„Cikáne, pojď sem! Pětikilová piksla pepře, mizero jeden, teď jsi skončil!”
„Joj, pan kapitán, vy neuvěříte, co stalo! Jdu po skladu, poctivo hlídám, tu slyším, že něco kýchá. Kdo je tam - a ona myš, sedí, žere pepř a pláče!”

„Kohn, příteli, otázečku: Kolik by snědli pěkně vypečenejch rohlíčků na lačný žaludek?”
Kohn se zasní: „Tak tři, čtyři.”
„Prdlajs, jeden!” směje se Roubíček. „Ostatní by už nejedli na lačno!”
Kohn přijde domů: „Sára, kolik bys snědla rohlíčků na lačno?”
„No, sotva jeden,” je překvapená Sára.
„To je škoda,” říká smutně Kohn, „mohl jsem ti říct bezvadnej vtip.”

Vleze cikán statkářovi do dvora a škemrá: „Velkomožný pán, dejte korunku nebo dvě! Pán Bůh vám oplatí.”
„No, oháníš se tu Pánem Bohem, umíš se aspoň pokřižovat?” povídá statkář. „Ve jménu Otce...”
„... a Ducha svatého amen!” doplní cikán.
„A kde máš Syna?” zeptá se statkář.
„On je v kurníku, velkomožný pán,” přiznává cikán, „ale nebojte sa, on vám tam nic neukradne!”

Přes tenké panelové stěny je slyšet ženu při manželské hádce: "... a s kým budu mít tvoje děti, to je moje soukromá věc. Jasný?!"

Přijde cikáně za maminkou, drží v ruce lžičku a zajímá se: „Mami, co to je?”
„To nevím,” pokrčí matka rameny. „Jdi se zeptat babičky, ta to určitě bude vědět.”
Malinké jde za babičkou a ta si také neví rady: „Tak to tedy nevím, jdi se zeptat dědečka. Ten vystudoval vysokou.”
Cikáně tedy zajde za dědečkem. Ten na lžičku koukne a rychle ji zahodí: „Fuj, mládě od lopaty!”

Stěžuje si starý kočovný indián mladému: „Celý život, den co den putuji za sluncem, ale vždycky večer, když už ho skoro mám, tak se mi schová!”

To znáte, jak jede Čech na dovolenou k moři a v klidu si rybaří, když z ničeho nic najednou chytne zlatou rybku? No, tak tu rybku vytáhne a ona povídá: „Hele, když mne pustíš, tak ti splním dvě přání, já jsem totiž zlatá rybka.”
A on teda, že jo, ale jak to, že jenom dvě, když v každý pohádce a v každým slušným vtipu se zlatou rybkou se vždycky splňujou přání tři.
No a rybka mu vysvětluje, že se časy mění, nejsou peníze atp., no prostě se vymlouvá, co to jde. No ale stejně se dohodnou na těch dvou přáních, a rybka povídá: „Tak si teda přej svoje první přání.”
A Čech se zadívá do zapadajícího slunce nad mořem a říká: „Tak já si teda přeju, aby to moře bylo plný piva.”
„Staniž se,” řekla ryba a stalo se.
„A to druhý přání?” ptá se ryba.
Čech se zase zamyslí a říká: „Ještě tři lahváče na ráno!”

Malý cikán se ptá bílého spolužáka: „Že neuhádneš, co dostanu od táty pod stromeček?”
„To nevím.”
„Tvoje kolo!”

Jak se jmenuje na Slovensku Limonádový Joe?
Malinový Dežo.

Američan a Rus si telefonují: „Haló, Ivane, právě říkali v televizi, že tam u vás jsou děsné mrazy? Prý přes mínus šedesát stupňů?”
„Ale, to je blbina, nevěř tomu, nanejvýš tak mínus dvacet!”
„Ne, ne, ale teď to říkali na CNN, přes mínus šedesát!”
„No tak, prosím tě, tak někde třeba mínus pětadvacet, ale to je opravdu výjimečně.”
„Ale já to teď právě vidím, ty záběry, ty omrzlé silnice, ty domy!”
„Jo takhle, Johne, ty myslíš venku? No tak to jo, to jo!”

Baví se dva Skoti: „Slyšel jsem, že je tvá žena po smrti, to teď ušetříš, co?”
„No jo, ale když přijdou na to, jak zemřela, tak potom i za byt a stravu!”

Jak vypadá somálský jídelníček?
Snídaně - nic.
Oběd - to samé.
Večeře - zbytky od oběda.

Pořád nahání nějakou sukni. Na tom by nebylo nic divného, ale bydlí ve Skotsku.

Svěřuje se jedna Skotka své přítelkyni: „Já jsem potřebovala nějak trknout toho mého šetřílka, aby mi konečně koupil horské kolo. Tak do něho půl roku hučím, jak je to zdravé, šlapat na čerstvém vzduchu.”
„A co on? Už se dovtípil?”
„Jo, včera.”
„A jaké kolo ti koupil?”
„Ale prosím tě, vynesl mi na balkon šicí stroj!”

„Pane Krauskopf, jakou jste mně to dohodil nevěstu?” rozčiluje se pan Bienenfeld. „Vždyť ona je jednonohá!”
„Jaký vy máte řeči, pane Bienenfeld,” povzdechne si dohazovač. „Podívejte se: Vy pojmete za manželku krásnou, zdravou, dvounohou dívku. Dobře. Za nějaký čas jdete s ní na procházku. Přejede ji auto. Dobře. Musí se s ní do nemocnice a tam jí amputujou nohu. Máte starosti, běhání, rozčilování, útraty... A vidíte? Tadyhle jste přišel k hotové věci!”

Přiřítil se domů podváděný Skot a začal řvát na manželku: „Ty potvoro, právě jsem se dozvěděl, že mě už celé roky podvádíš se sousedovic Patrikem!”
„Jistěže, miláčku,” odpoví ona, „poněvadž tebe si šetřím.”

Úředník: „Odkud jste?”
„Peru.”
„Hm, píšu si pradlena... ale pořád nevím, odkud jste?”

Jaký je rozdíl mezi českým a somálským výtahem?
Na českém je nápis „3 osoby do 250 kg” a na somálském „250 osob do 3 kg”.

Dva eskymáci brzy ráno vstanou a vyrazí přes zamrzlou pláň na lov mrože. Jdou dvě hodiny, přijdou k zamrzlému moři, vysekají v ledu velkou díru, nachystají návnadu a s připravenými harpunami čekají. Za hodinu mrož vykoukne, oni ho zabijí a vytáhnou z vody. Popadnou ho za ocas a táhnou zpátky. Jde to ztuha, protože je to proti srsti a mrož navíc svými kly drhne o led.
Když takhle jdou tři hodiny a jsou teprve v polovině, potká je bílý vědec, který je v Grónsku na vědecké výpravě. Chvíli je pozoruje a navrhne: „Pánové, proč raději nevezmete toho mrože za kly a netáhnete ho za ně? Vždyť by se vám to táhlo líp!”
Pak pokračuje v chůzi. Eskymáci na sebe kouknou, pokrčí rameny a zkusí to. A skutečně, mrož se jim táhne mnohem líp. Po hodině jeden z nich promluví: „Ty, to je fakt divný. Běloch. Cizinec. Teprve pár měsíců tu je. A takhle skvěle nám poradil - ten mrož se nám fakt táhne líp.”
Ten druhý zavrtí hlavou: „No, já nevím, jestli nám poradil opravdu tak dobře. Podívej, jsme zase zpátky u moře!”

Jak se v Řecku dělí muži od chlapců?
Páčidlem!