Nejlepší vtipy

Přijde chlap k doktorovi a ten mu předepíše čípky. Pacient se vrátí domů a rozbalí je. Chvíli na ně zamyšleně kouká, protože neví, co to je. Pak vezme nůž, nařeže čípky na kousky, ukrojí si k tomu kus chleba, nakrájí cibuli, osolí, přidá ocet a nakonec to všechno sní.
Ráno přijde do ordinace a oznamuje: „Pane doktore, tak už mi ty čípky došly.”
„Chlape setsakramentská, vždyť jsem vám jich předepsal celou krabičku,” diví se lékař. „Vy ty čípky snad jíte!”
Pacient se rozesměje: „Ne, asi si je strkám do zadku!”

Podle nejnovějších vědeckých výzkumů byla zjištěna přímá nervová vazba mezi okem a zadnicí. Když tě píchnu špendlíkem do zadku, vyhrknou ti slzy. Když tě píchnu do oka, tak se posereš!

"Pane obžalovaný, přiznáváte, že jste řekl poškozené Růženě Dyňové, že má hubu jako vrata?" "To jsem tak nechtěl, slavný soude," ošívá se Francek. "Já jsem jí chtěl jenom nějak říct, že by mohla jíst banány na šířku!!!."

Stěžuje si Pepa kamarádům: „Něco jsem manželce řekl a ona se mnou měsíc nemluvila.”
„To je snad dobře, proč jsi tedy smutný?”
„Ona už zase začíná a já si zaboha nemůžu vzpomenout, co jsem jí tenkrát řekl!”

Ginsberg navštíví Goldbergův obchod s nábytkem, aby si koupil kredenc.
„Kredence nevedeme,” oznamuje Goldberg, „ale mám pro nich návrh, máme hodiny, jdou a koupěj si nějaký pěkný.”
„Ale kde,” povídá Ginsberg, „na co jsou jednomu hodiny.”
„Na co?” žasne Goldberg, „tak jak to udělaj, aby ráno nezaspali?”
„Soused si vždy o půl sedmý ráno pouští rádio a to mě probudí.”
„No dobře, a to ani nikdy během dne nepotřebujou vědět, kolik je hodin? Jak to zaříděj, aby věděli, kdy maj jít do práce a pak z práce?”
„Jednoduše. Než vylezu z postele, oholím se, vyčistím si zuby a umyju se, je sedm hodin. Než se nasnídám a přečtu si noviny, je půl osmý a akorát čas jít na autobus, abych byl tak akorát v osm v práci. V poledne sousední továrna odtroubí začátek a konec polední pauzy a v pět pak odtroubí i konec pracovní doby. A než se vrátím domů, navečeřím se a podívám na televizi, je devět a čas jít spát. No a druhý den se zase všechno opakuje. Takže mi řeknou, k čemu by mně byly hodiny?”
„No, ale jak třeba určej čas, když se probuděj uprostřed noci?”
„Jednoduše, mám přece trumpetu.”
„Trumeptu? Jak oni trumpetou určujou čas?”
„Vylezu na balkon a silně zatroubím a ten antisemita od naproti vyleze z okna a zařve: Hej, ty Žide bláznivej, co troubíš na trumpetu ve tři hodiny v noci!”

Nóbl panička uspořádala zahradní párty. Jeden z hostů se chvilku nudil, a tak kouká, jak na druhém konci zahrady pracují dva zahradníci. Jeden se zrovna rýpe v zemi a ten druhý najednou z ničeho nic vyskočí a předvede nádherné, prudké taneční figury. Host je úplně unesen a povídá hostitelce: „Ten chlápek tancuje tak báječně, že bych mu zaplatil tisícovku, kdyby to přišel předvést do našeho kurzu aerobiku.”
Hostitelka tedy jde druhému zahradníkovi říct o tomhle návrhu a ten volá na prvního: „Hej, Pepo, myslíš, že za tisícovku bys znova šlápnul na ty hrábě?”

V jednom krámku se zeleninou na malém městě se pořád poflakoval pomocník prodavače - na první pohled prostoduchý chlapec. Dokonce tak prostoduchý, že ostatní chlapci z ulice si z něj pořád dělají legraci. Vždycky mu dávají vybrat mezi deseťákem a čtvrťákem a on si vždycky vezme deseťák, kluci říkají, že proto, že je větší. Zelinář si toho jednou všiml, vzal si chlapce stranou a povídá: "Podívej, hochu, oni si z tebe dělají legraci. Myslí si, že nevíš, že čtvrťák má větší hodnotu. Proč si vždycky bereš deseťák? Jen proto, že je větší?" "No, kdybych si vzal čtvrťák, přestali by to dělat."

Policajt zabil svou tchyni. Před soudem se obhajuje: "To mi přikázala moje žena!"
"A jak to vlastně bylo?"
"Šla nakupovat do města a řekla mi: Na gauči spí maminka, kdyby na ni sedla moucha, tak ji zab!"

Přijde krásná dívka do obchodu se spodním prádlem a ptá se: „Kolik stojí tahle podprsenka?”
Prodavač, kterému se velmi zalíbila, odpoví: „Hubičku.”
„Tak mi jich dejte dvacet,” odpoví dívka. „Jo, a platí za mě děda!”

Začínající učitelka si chce na své třídě vyzkoušet poznatky z psychologie: "Každý, kdo si myslí, že je hloupý, ať se postaví." Po chvilce se v tiché třídě postavil Pepíček. Kantorka povídá: "Pepíčku, tak ty si myslíš, že jsi hloupý?" "Ne, prosím, ale přišlo mi nefér nechat vás stát jedinou."