Nejlepší vtipy

Ona: Ahoj!
On: Nooo konečně
Ona: Chceš abych odešla?
On: Ne,ne ti hrabe? Jen ta představa je hrozná!
Ona: Miluješ mě?
On: Samozdřejmě, celé dny a noci
Ona: A podváděl jsi mě někdy?
On: Ne, nikdy! Proč se tak hloupě ptáš?
Ona: A budeš mě někdy líbat?
On: Jasně! Při každé příležitosti.
Ona: A byl by si schopný mě praštit?
On: Si se zbláznila? Vždyť víš jaký jsem.
Ona: Můžu ti důvěřovat?
On: Ano
Ona: Miláčku!
Teď si to přečti odzadu , rozhovor po 30 letech...

Na pánské toaletě stojí tři u pisoáru. První dokončí své dílo a jde si umýt ruce. Na osušení použije papírové utěrky. Spotřebuje jich asi deset, dokud neutře poslední kapičku vody. Otočí se k ostatním a říká: „My z Phillipsu jsme vedeni k tomu, abychom všechno dělali extrémně dokonale.”
Druhý již také skončil a také si umyje ruce. Utře si je však pouze do jedné papírové utěrky, přičemž využije každý milimetr čtvereční volné plochy. Otočí se a povídá: „My ze Siemensu jsme vedeni k tomu, abychom všechno dělali nejen extrémně dokonale, ale i extrémně efektivně.”
Třetí skončí svou práci a odchází. Cestou ke dveřím přes rameno prohodí: „My ze Třineckých železáren si nechčijeme na ruce!”

Přijde pán do obchodu se zvířaty a povídá prodavači: "Prosil bych tři potkany, dvě myši, 25 švábů a 40 sklípkanů."
"Uff, no, snad to dám dohromady. Na co to vůbec potřebujete?"
"Ale, stěhuji se a ve smlouvě je bod: vrátit byt ve stavu, v jakém jej dostal."
"Vy jste šprýmař", usměje se pobaveně prodavač.
"No, mne to moc k smíchu nepřijde - odpoledne jdu vykopat toho dědu, ke kterému jsem se tenkrát přistěhoval..."

Přijede nejvyšší rabi do Vatikánu na návštěvu. Všechno si prohlédne, lecos se mu líbí, ale nechápe, proč uprostřed chrámu stojí telefonní budka. Zeptá se tedy: „Svatý otče, k čemu je ta telefonní budka?”
„To je spojení k bohu.”
„A mohl bych si zatelefonovat?”
„Ale zajisté.”
Rabi vejde do budky, vytočí číslo a takových deset minut hovoří s bohem. Po skončení hovoru vyjde z budky a ptá se: „Co zaplatím?”
„500 dolarů.”
„Cože, 500 dolarů za deset minut?”
„No, ono to jde přes satelit a to stojí hrozný peníze,” odpovídá svatý otec.
Rabi nekomentuje, vytáhne pět set dolarů a zaplatí.
Po nějakém čase vyrazí papež do Jeruzaléma, všechno si prohlédne a všimne si, že v největší synagoze stojí také telefonní budka.
„To je spojení s bohem?” ptá se.
„Jistě, svatý otče.”
„A mohl bych si zavolat?”
„Zajisté, svatý otče.”
Papež vejde do budky a asi deset minut hovoří s bohem. Po skončení hovoru vyjde a ptá se: „Co zaplatím?”
„10 centů, svatý otče.”
„Cože, jen deset centů, když u nás to stojí takový peníze?”
„To víte, místní hovor.”

Dva bratři chtějí udělat zkoušky, tak jdou k policajtům. Zavolají prvního bratra a ptají se ho na jméno, jméno otce atd. A pak, kdo byl vůdce komunismu. Mladík chvíli přemýšlí a pak řekne: „Lenin.”
„Dobře,” pochválí ho policajt. „Kdo zavinil druhou světovou válku?”
„Hitler.”
„A co bylo dřív, vejce, nebo slepice?”
„To ještě není vědecky dokázáno.”
„Splnil jste zkoušky, bereme vás.”
Kluk vyjde a radí bratrovi: „Řekni jenom Lenin, Hitler a To ještě není vědecky dokázáno.”
Brácha vejde.
„Vaše jméno?”
„Lenin.”
„Hmmm! Jméno otce?”
„Hitler.”
„Hmmm! A nejste vy náhodou blbec?!”
„To ještě není vědecky dokázáno.”

Přijde chlap k doktorovi a ten mu předepíše čípky. Pacient se vrátí domů a rozbalí je. Chvíli na ně zamyšleně kouká, protože neví, co to je. Pak vezme nůž, nařeže čípky na kousky, ukrojí si k tomu kus chleba, nakrájí cibuli, osolí, přidá ocet a nakonec to všechno sní.
Ráno přijde do ordinace a oznamuje: „Pane doktore, tak už mi ty čípky došly.”
„Chlape setsakramentská, vždyť jsem vám jich předepsal celou krabičku,” diví se lékař. „Vy ty čípky snad jíte!”
Pacient se rozesměje: „Ne, asi si je strkám do zadku!”

Podle nejnovějších vědeckých výzkumů byla zjištěna přímá nervová vazba mezi okem a zadnicí. Když tě píchnu špendlíkem do zadku, vyhrknou ti slzy. Když tě píchnu do oka, tak se posereš!

"Pane obžalovaný, přiznáváte, že jste řekl poškozené Růženě Dyňové, že má hubu jako vrata?" "To jsem tak nechtěl, slavný soude," ošívá se Francek. "Já jsem jí chtěl jenom nějak říct, že by mohla jíst banány na šířku!!!."

Stěžuje si Pepa kamarádům: „Něco jsem manželce řekl a ona se mnou měsíc nemluvila.”
„To je snad dobře, proč jsi tedy smutný?”
„Ona už zase začíná a já si zaboha nemůžu vzpomenout, co jsem jí tenkrát řekl!”

Ginsberg navštíví Goldbergův obchod s nábytkem, aby si koupil kredenc.
„Kredence nevedeme,” oznamuje Goldberg, „ale mám pro nich návrh, máme hodiny, jdou a koupěj si nějaký pěkný.”
„Ale kde,” povídá Ginsberg, „na co jsou jednomu hodiny.”
„Na co?” žasne Goldberg, „tak jak to udělaj, aby ráno nezaspali?”
„Soused si vždy o půl sedmý ráno pouští rádio a to mě probudí.”
„No dobře, a to ani nikdy během dne nepotřebujou vědět, kolik je hodin? Jak to zaříděj, aby věděli, kdy maj jít do práce a pak z práce?”
„Jednoduše. Než vylezu z postele, oholím se, vyčistím si zuby a umyju se, je sedm hodin. Než se nasnídám a přečtu si noviny, je půl osmý a akorát čas jít na autobus, abych byl tak akorát v osm v práci. V poledne sousední továrna odtroubí začátek a konec polední pauzy a v pět pak odtroubí i konec pracovní doby. A než se vrátím domů, navečeřím se a podívám na televizi, je devět a čas jít spát. No a druhý den se zase všechno opakuje. Takže mi řeknou, k čemu by mně byly hodiny?”
„No, ale jak třeba určej čas, když se probuděj uprostřed noci?”
„Jednoduše, mám přece trumpetu.”
„Trumeptu? Jak oni trumpetou určujou čas?”
„Vylezu na balkon a silně zatroubím a ten antisemita od naproti vyleze z okna a zařve: Hej, ty Žide bláznivej, co troubíš na trumpetu ve tři hodiny v noci!”