Nejlepší vtipy

K Novákům přijde prodavač vysavačů. Na zem vysype spoustu odpadků a říká: „Všechno, co ten vysavač nevysaje, sním.”
„Tak to vám přeji dobrou chuť, od včerejška nám nejde proud.”

Vojáček ze sibiřské posádky dostal týdenní opušťák, tři dny jel na lyžích domů, den doma pobyl a tři dny zas usilovně lyžoval ke své jednotce. Z báglu vytáhnul láhev samohonky a povídá: "Kdo uhodne, co jsem udělal jako první, když jsem přijel domů, dostane tuhle flašku." "Použils ženu?" otáže se Ivan. "Flaška je tvoje. A co jsem udělal jako druhé?" "Použils ženu?" zkouší to Saša. "Správně." I Saša dostal láhev. Vojáček loví v batohu a na stůl staví třetí flašku: "Ta je pro toho, kdo uhodne, co jsem udělal jako třetí." "Použils ženu," s jistotou prohlásí Serjoža. "Kdepak - sundal jsem si lyže..!"

Manžel přijde domů až ráno a žena se ho ptá:
"Kdes byl? Vždyť jsi šel jenom vyzvednout peníze ze spořitelny?"
"No právě, celou noc mě vyslýchali policajti. Jak tě napadlo dát na vkladní knížku heslo "peníze nebo život"!?"

Pepíčku, netahej dědečka za vousy …a vůbec děti, zavřete už tu rakev !

Přijde pán do obchodu se zvířaty a povídá prodavači: "Prosil bych tři potkany, dvě myši, 25 švábů a 40 sklípkanů."
"Uff, no, snad to dám dohromady. Na co to vůbec potřebujete?"
"Ale, stěhuji se a ve smlouvě je bod: vrátit byt ve stavu, v jakém jej dostal."
"Vy jste šprýmař", usměje se pobaveně prodavač.
"No, mne to moc k smíchu nepřijde - odpoledne jdu vykopat toho dědu, ke kterému jsem se tenkrát přistěhoval..."

Přijde chlapík za doktorem, že mu jaksi nestojí a aby mu s tím něco udělal. Doktor ho prohlédne a připojí mu na něj elektrody. 10 voltů: „Stojí?”
„Ne.”
20 voltů: „Stojí?”
„Ne.”
50 voltů: „Tak stojí vám konečně?”
„Bohužel,” vrtí hlavou impotent.
Doktor tam dá 220, na plný pecky: „Stojí?”
„Ne,” odpoví muž. „Ale krásně svítí!”

Ptá se ve škole učitelka, kdo unese kolik melounů. Hlásí se pár dětí, mezi nimy i Pepíček, ale toho učitelka nevyvolá, protože to je známý sprosťák.
„Tak třeba ty, Mařenko.”
„Já unesu jeden.”
„A jak to uděláš?”
„Dám si ho pod rameno.”
„Unese někdo víc než jeden meloun?”
Pořád se hlásí Pepíček a pár dalších.
„Tak třeba ty, Kačenko.”
„Já unesu dva. Jeden si dám pod levé a jeden pod pravé rameno.”
„Unese někdo víc než dva melouny?”
Už se hlásí jen Franta a Pepíček, a tak učitelka vyvolá Frantu.
„Tak co, Franto, kolik uneseš melounů?”
„Tři.”
„A jak?”
„Jeden si dám pod pravé rameno, jeden pod levé a třetí si napíchnu na ptáka...”
Učitelka se rozčiluje, že je i Franta tak sprostý a ptá se, jestli někdo unese víc než tři melouny. Už se hlásí jenom Pepíček, a tak ho učitelka vyvolá.
„Tak kolik jich, Pepíčku, pobereš?”
„Pět.”
„Marjá panno, jak to uděláš?”
„Jeden si dám pod pravé rameno, jeden pod levé rameno a na ptáka si napíchnu Frantu, kterej pobere tři...”

Co zastavi padani vlasu? - Podlaha.

Chlápek zavítal na závody koní. Když se před prvním závodem šel podívat k tabuli, na kterého koně by měl vsadit, zahlédl tam kněze, jak jednomu koni žehná. Řekl si, že by to mohlo něco znamenat, honem šel na koně vsadit a kůň samozřejmě vyhrál. Chlápek tedy sledoval kněze dalších pět závodů a docela příjemně na tom vydělal. Rozhodl se, že v posledním závodě vsadí všechny vyhrané peníze. Učinil tak. Závod začal dobře, ale pár desítek metrů před cílem se najednou vedoucí kůň zhroutil k zemi a byl na místě mrtvý. Chlápka to pěkně dožralo a běžel za tím knězem žádat vysvětlení. Ten pouze smutně zakýval hlavou a povídá: „No jo, s vámi nevěřícími je problém. Vy zkrátka nepoznáte rozdíl mezi požehnáním a posledním pomazáním!”

Jeptišky z jednoho kláštera se rozhodly, že se vypraví na cestu do Svaté země. Když se vrátily, dozvěděl se o jejich výpravě sám biskup a zavolal si k sobě matku představenou: "Tak vyprávěj má dcero, jak probíhala vaše pouť." "Byla to těžká, velmi těžká cesta, monsignore. Pán na nás seslal mnoho nástrah, ale všechny jsme je ve zdraví překonaly." "A jaké nástrahy máš na mysli?", ptá se biskup. "Ty nejtěžší, otče. Jen co jsme nalodily, námořníci se opili a hned první noc nás všechny znásilnili. Tedy až na sestru Angeliku." "O, můj Bože", křižuje se Biskup. "A to není všechno, po několika dnech naši loď přepadli piráti, námořníky pozabíjeli, to je určitě Pán tak potrestal za jejich hříchy. A nás všechny znásilnili. Tedy kromě sestry Angeliky." "Ach, Mon Dieu!", povzdychne si biskup. "Ale to ještě není všechno. Hned další den přišla hrozná bouře a ta nás zahnala k pobřeží Afriky, kde loď ztroskotala. Všichni námořníci zahynuli ve vlnách - i je pán potrestal za jejich hříchy - ale my se všechny zachránily. Tři dny jsme putovaly pouští, až jsme narazily na tlupu kočovných beduínů. A ti nás všechny znásilnili." "Všechny," ptá se biskup. "Kromě sestry Angeliky," odpoví matka představená. "Promiň dcero, že se tě vyptávám na tak hrozné zážitky, ale jak to, že dcera Angelika vždy zůstala uchráněna. To je tak ošklivá?" "To ne, monsignore, ale ona nechtěla..."