Hospodské vtipy - 644 zajímavých

Číšník nese hostovi polékvu a má v ní namočený palec. Host sa rozčílí: "Proč máte prst namočený v mé polévce?" Číšník: "Mám ho zapálený a lekář mi přikázal mít ho v teple." Host: "Tak si ho strčte do zadku!" Číšník: "Tam jsem ho měl doteďka!"

Jaroslav se skelným pohledem opouští lokál. Venku se zmateně rozhlédne a podvědomě vykročí směrem k domovu. Temný stín se vydá za ním. Na opuštěném místě chytne opilce za rameno a povídá: "Nelekejte se, pane! Zdržím vás jen chvilku. Jsem alkoholog a provádím v tomto regionu kroužkování opilců!"

„Nechlastat, nechlastat, nechlastat,” mudruje štamgast. „A nebo radši jo!”

V jídelně: „Prosím tě, proč jíš tak rychle?”
„Protože jsme přece v závodní kuchyni, ne.”

Jedna fajnovka se v hospodě rozeřvala: „Vyvětrejte tady, strašně to tu smrdí!”
V odpověď se ozvalo sborové: „Prrrd!”

Chlápek přijde do baru a v ruce drží malou želvu. Ta je šíleně potlučená. Jedno oko má namodralé, dvě nohy zafačované a celý krunýř omotaný lepicí páskou. Hospodský se chlápka ptá, co s tou želvou je.
„Nic. Tahle želva je akorát hrozně rychlá. Schválně, dáme závod o stovku, váš pes a moje želva. Zaveďte svého psa na jeden konec sálu, jděte na druhý a zavolejte ho. A moje želva tam bude dřív než váš pes.”
Hospodskému se to zdá zajímavé, tak si plácnou. Postaví svého psa na jeden konec sálu, dojde na druhý a hvízdne. Jenže chlápek najednou vezme svoji želvu do ruky, hodí ji přes celou místnost k hospodskému a povídá: „Říkal jsem, že tam bude dřív než ten pes!”

Život na ostrově bývá někdy nudný. Zvlášť, když se zachrání dva. A na jednom takovém ostůvku se dva zachránili. "Proč jsi takový smutný?" zeptá se jeden druhého, když tam byli spolu asi tak týden. "To je toho," povídá mu první trosečník, "mně se taky stýská po domově, taky je mi smutno a nedělám z toho źádnou vědu!" "No jo, jenže my měli doma hospodu!"

Pantáta Dušek zastavil s povozem před hospodou, uvázal koně u plotu, vzal kýbl a šel dovnitř.
„Nalejte mi do něj deset litrů rumu,” řekl hospodské a podal jí kýbl.
Hospodská odšpuntovala deset flašek rumu a pak je tam nalila. Pantáta kýbl vzal, vyšel z hospody a postavil ho před koně. Než bys řekl švec, kůň celý kýbl rumu vypil.
Pantáta se vrátil do hospody, aby zaplatil. Hospodská se ho ptá: „A vy si rum nedáte?”
„Ne,” odvětí pantáta. „Já nemůžu, já jsem řidič!”

V restauraci: „Nešlo by, prosím vás, to kuře dopéct?”
„Ono se vám zdá nedopečené?”
„No nevím, ale zobe mi z talíře brambory!”