Vtipy o svátcích a oslavách - 140 zajímavých

Novákovi jedou na dušičky a paní oznamuje manželovi: „Na ten hřbitov se musím pořádně obléknout a namalovat, abych byla hezká! Mám tam jednoho známého.”

Vypráví chlápek: „Na Valentýna jsem zažil nezapomenutelný erotický večer! Ona byla v průsvitných kalhotkách, nahoře bez, na nádherné široké posteli... a já jsem byl v teplákách a bačkorách s dalekohledem v paneláku naproti...”

„Letos byl ale Silvestr!” pochvaluje si v kroužku známých Pavel. „Petra navařila, lednice plná šampáňa...”
„To já strávil Silvestra na cestách,” povzdechne si nahlas Jarda Kudrnů.
„Neříkej,” podiví se chlapi, „kdes byl?”
„Vezli mě na záchytku!”

„Tatínku, a odkud k nám chodí Ježíšek?”
„Pokud můžu soudit podle původu dárků - tak asi z Číny.”

„Pane, není vám ta paruka nějaká malá?”
„Ne, to se mi jenom na hlavě rozpláclo hovno.”

„Už se těším, jak půjdeme s tátou na Silvestra házet rachejtle,” vytahuje se spolužákům Adam.
„Ty se máš,” smutně utrousí chudý Vašek. „My chodíme rachejtle akorát tak chytat.”

Jedna cikánka měla devět dětí a když se jí narodilo desáté, rozhodla se, že si ho už nenechá, protože by ho nemohla uživit, nedostala by na něj přídavky atd. Ale co s ním? Najednou si vzpoměla, že její sousedka nemůže mít děti, tak že jí ho dá. Přišla za sousedkou, paní Novákovou, a řekla jí: „Paní Nováková, vy jste taková milá paní, nechtěla byste moje děcko? Já jich mám už hodně, vy nemáte žádné a jistě by se u vás mělo dobře.”
Paní Nováková chvíli váhala, ale nakonec si dítě vzala. Bylo zrovna před Vánocemi, klid, pohoda. Uplynul rok a ve stejnou dobu, zase o Vánocích, přišla cikánka za paní Novákovou s dalším děckem a znovu říká, jak je ten její divoký a že se to zase stalo a ona, že si to děcko nemůže nechat.
Paní Nováková opět váhá, ale nakonec se rozhodne a dítě si vezme. Uplyne další rok, opět před Vánocemi, tatáž situace, další děcko. Cikánce už to je trapné jít za paní Novákovou, a tak pošle cikána, ať jí ho zkusí vnutit.
Cikán tedy zazvonil u Nováků s dítětem v náruči a začal starou písničku, jestli by... a když jsou ty Vánoce. Paní Nováková na chvíli odešla a pak odmítla: „Pane Baláž, děkujeme, ale my jsme se s manželem dohodli, že letos budeme mít kapra!”

„Co dáš ženě k Vánocům?”
„Nic.”
„A ona tobě?”
„Také nic.”
„To budete mít chudé Vánoce.”
„Jaképak chudé, víš, jak si bohatě ušetříme práce?”

Den po Mikuláši se ptá churavá maminka v nemocnici svého muže: „Jak se to Verunce včera líbilo?”
„Strašně,” oznamuje manžel, „když ji čerti s Mikulášem uviděli, tak se vylekali, že okamžitě vzali nohy na ramena a nechali u nás všechny nadílky, co měli s sebou!”