Vtipy o cestování - 386 zajímavých

Jede cestovatel na velbloudu pouští. Zvíře se už sotva plouží, ale naštěstí se za písečným přesypem objeví cedule VELBLOUDÍ SERVIS.
„Nejede?” ptá se nerudný Arab.
„Jede, ale moc pomalu,” stěžuje si cizinec.
Arab mu pokyne: „Tak si zacouvejte s velbloudem na rampu.”
Sotva je zvíře na rampě, popadne velké kladivo a flákne velblouda mezi nohy. Velbloud šíleným tryskem zmizí za obzorem.
„Chlape,” rozčílí se cestovatel, „jak já teď to zvíře doženu?”
„Jak?” mávne rukou servisák. „Zacouvejte si na rampu...”

Policajt zastaví řidiče a povídá mu: „Pane řidiči, vyhrál jste deset tisíc korun za to, že jste správně připoutaný. Můžu se jenom zeptat, co s tou výhrou uděláte?”
Řidič se zamyslí a říká: „No to už bych si mohl konečně dodělat ten řidičák!”
„Coo?!”
A vedle řidiče sedí jeho manželka a říká: „Pane policajt, neberte ho vážně, on když je opilý, tak mluví nesmysly!”
„Okamžitě si vystupte, pane řidiči,” říká policajt.
Náhle se ze zadního sedadla ozve jejich dcera: „Já jsem vám říkala, že s tím kradeným autem nedojedeme daleko!”
A z kufru se ozve: „Už jsme za hranicema?”

Jede ženská v Trabantu a auto jí vypoví poslušnost. Stopuje tedy kolemjedoucí řidiče a zastaví jí chlápek v bavoráku.
„Opravit to neumím, ale vezmu vás do vleku, jestli chcete,” nabídne jí.
Žena souhlasí.
„Kdybych jel moc rychle, nebo jste měla nějaký problém, tak zatrubte nebo zablikejte,” instruuje ji ještě před rozjezdem.
Jedou a předjede je Mercedes. Řidiče v bavoráku to naprdne a začne ho honit. A ani jeden z nich si nevšimne policajtů s radarem. Policajt u měřícího přístroje vytřeští oči.
„Viděl jsi to?” ptá se druhého.
„Co, prosím tě?”
„No, Mercedes, jede dvě stě.”
„No a?”
„Za ním bavorák, taky dvě stě.”
„No a co?”
„A za nima Trabant a bliká a troubí, že bude předjíždět!”

Přijde chlap do Smržovky na Dolní nádraží a chce jízdenku do Nagana. Ženská za okýnkem říká: „Nagano? Co to je? - Aha, tak to musíte na Horní nádraží, tam mají počítač.”
Chlápek jede na Horní nádraží a chce zase lístek do Nagana. Chlápek u počítače říká: „To v počítači nemáme. Jeďte do Liberce, tam vám snad pomůžou.”
Jede do Liberce a chce zase jízdenku do Nagana. Říkají mu: „Tak to nepůjde. Jeďte do Prahy na Hlavní nádraží.”
Na Hlavním nádraží: „Do Nagana nejezdíme. Jděte na letiště do Ruzyně.”
V Ruzyni: „Přímý spoj do Nagana nelétá. Musíte přes Moskvu.”
Chlápek už docela otrávenej letí přes Moskvu do Nagana a konečně je tam.
Po skončení olympiády jde v Naganu na nádraží a říká (japonsky): „Jeden lístek do Smržovky.”
„Dolní nebo Horní nádraží?”

Karel přijel do malého města, kde byl jen jeden hotel a všechny pokoje obsazené. Bylo asi jedenáct večer, a tak to Karel přeci jen zkouší: „Pane recepční, přeci tu musíte mít alespoň jeden pokoj, nebo alespoň volné lůžko...”
„No, vlastně tu mám jeden dvoják, na kterém je jen jeden pán, který by určitě rád platil jen polovinu. Ale abych pravdu řekl, nevím, jestli vám to za to bude stát, protože ten pán úplně strašně chrápe. Dokonce si na to stěžovalo několik hostů z okolních pokojů.”
„Nevadí, já to beru, lepší než nic.”
Druhý den ráno jde Karel do hotelové restaurace krásně do růžova vyspaný a recepční se ho ptá: „Tak co, bylo to s tím ochrapou bez problémů?”
„Jo, jasně. Zatrh jsem mu to chrápání raz dva.”
„Jak jste to dokázal?”
„No, když jsem tam přišel, už byl v posteli a chrápal. Tak jsem mu dal pusu na tvář a řekl: Dobrou noc, miláčku. No a on celou noc seděl na posteli a hlídal mě!”

Tři horolezci zdolávají vysokou horu někde v Himálajích. Když se dostanou nahoru, strhne se šílená bouře, která trvá několik dní. Tak jsou zavřeni ve stanu a čekají, ale pomalu jim docházejí zásoby. Když už je jasné, že jsou jejich dny sečteny, začnou se vroucně modlit k Bohu, aby je zachránil. Bůh se jim zjeví na nebesích a říká: „Dobrá, jste dobří křesťané, zachráním vás. Rozběhněte se k okraji a skočte a při tom vyslovte své přání, kam chcete dopadnout a já to zařídím.”
První horolezec překoná strach a nejistotu, rozběhne se, odrazí, zavře oči a povídá: „Do hromady peřin!”
Pár stovek metrů pod ním se objeví obrovský kopec načechraných peřin a chlápek pohodlně přistane. Druhý vidí, že to asi funguje, tak se taky rozběhne, zavře oči a řekne: „Do obrovské kupky sena!”
Stane se. Třetí je na řadě. Rozběhne se, na kraji zakopne a povídá: „Do prdele, auvajs!”
Mlask!

Fotograf jednoho renomovaného magazínu dostal za úkol udělat reportáž o velkém lesním požáru. Jeho šéf mu vytelefonoval na letišti zapůjčení malého letadla i s pilotem. Fotograf dorazil na letiště hodinu před západem slunce a opravdu, na letištní ploše stála malá Cesna a v ní seděl pilot. Fotograf si vlezl s výstrojí na zadní sedadlo a povídá: „Tak honem do vzduchu!”
Pilot nahodil motor a za chvilku se letadlo odlepilo od země. Letělo sice dost nevyrovnaně, ale letělo. Fotograf říká: „Leťte na severní stranu požáru a udělejte tam několik nízkých průletů.”
„Proč?” zeptal se nervózně pilot.
„Protože chci udělat fotky. Jsem fotograf a fotografové dělají fotky.”
Po krátké pauze pilot povídá: „Chcete říct, že nejste můj letecký instruktor?”

Prochází se plavčík po Lipenské pláži, nuda, občas koukne na hladinu. Náhle přiloží hlásnou troubu k ústům a volá na jednu z lodí: „Devadesát devítko, devadesát devítko, jste za červenou bójí, vraťte se!”
Vzápětí za ním doběhne kolega a povídá: „Co blbneš, vždyť máme lodě jen do osmdesáti!”
Plavčík opět přiloží troubu k ústům a volá k jezeru: „Šedesát šestko, šedesát šestko, máte nějaké problémy?”

Turisté na Novém Zélandě se před obědem ptají místního hotelového kuchaře, co bude k obědu. Odpověď je velmi překvapí: „Jahodové knedlíky.”
Opravdu si pochutnají, jen s tou malou vadou, že ty knedlíky nebyly ovocné, jak jsme u nás zvyklí, ale s masovou náplní. To však všichni excelentnímu kuchaři odpustili. Po dobrém jídle vládne mezi turisty pohoda, když náhle do jídelny vrazí vedoucí výpravy: „Kde je pan Jahoda?”

Parta nadšených amatérů postavila Noemovu archu. Skupina profesionálních inženýrů postavila Titanik.