Vtipy o cestování - 386 zajímavých

Zastaví stopařka auto: „Jak daleko je to do Prahy?”
„Slabou čtvrthodinku.”
Po půlhodině: „Jak je to daleko do Prahy?”
„Slabou hodinku!”
„???”
„No, já jedu opačným směrem - do Brna!”

„Arnošte, nechoď na tu sjezdovku,” domlouvá lyžaři před hotelem manželka. „Vždyť už skoro všechen sníh roztál - někde se zabiješ!”
„Neboj,” uklidňuje ji Arnošt. „Beru si vodní lyže.”

Proč musí čeští železničáři stávkovat alespoň 12 hodin?
Aby šlo jasně poznat, že to není zpoždění.

Průvodce v podzemních jeskyních: „Na tomto místě zemřelo již 28... 29... 30 lidí!”

Dobrodruh narazil v zapomenuté jihoamerické džungli na obrovskou sochu tygra celou ze zlata. Smutně se na tygra podíval a povzdechl si: „Kočičí zlato!”

Dobrá nadávka pro řidiče je „pedaltonik” - nedokáže rozeznat pedál plynu od pedálu brzdy.

Cestovatel ve stepi jde po stopě hada a počítá kroky: „Jeden, dva, pět, deset, sto... Ten had ale musí být dlouhý!”

Vystoupil cizinec z nečisté Amazonky a ptal se domorodce: „Kde se zde koupají ti, kteří se už vykoupali?”

„Nebojte se, váš plechový miláček bude jako víno,” ujišťuje řidiče servisák.
„Proboha, vždyť má modrou metalízu!”

Tatínka na dovolené nezajímali kubánští kozáci, ale kozaté Kubánky.

Víte, z jakých řad pochází nejvíc plavců u moře?
Z řad exkrementů.

Indiáni jsou poctiví lidé, jen bohužel neuznávají osobní majetek.

„Neměl jsi se svou španělštinou v Madridu potíže?”
„Já ne, ale Španělé.”

„Přes léto u moře se ti pěkně zakulatily tváře. To vám tak dobře vařili?”
„Ani ne, ale třikrát denně jsem musel nafukovat matrace.”

„Už zase tady nesvítí lampy!” zlobí se řidič.
„No, nediv se,” povídá spolujezdec, „vždyť jsme taky na výpadovce!”

Na nádraží byl vylepený jízdní řád a pod ním tučně vytištěno pro vandaly: „Nenič mne, sloužím všem!”
Na druhý den někdo řád přelepil fotografií s číslem prodejné ženy. Pod prostitutkou se tak skví nápis: „Nenič mne, sloužím všem!”

Mladý plavčík ustrašeně přiběhne za kormidelníkem: „Pane, kdo to vyje?”
„To jen kapitán, ten starý mořský vlk...”

Pouze u nás! Naše letecká společnost nabízí před odletem přítomnost notáře, pro sepis závěti s výraznou slevou!

„To je hrozné! Člověk aby se bál už do té Jižní Ameriky plout! Tady zase čtu v novinách, že zemětřesení úplně zničilo město Tuahtepetlempesaetluhtenpedor...”
„Bylo by zajímavé zjistit, jak se to město jmenovalo před tím zemětřesením.”

Uchvácený turista básní: „V Londýně se hraje každý večer tolik představení, že si to ani neumíte představit!”

Auto je jako dítě - čím je starší, tím méně poslouchá a více rozčiluje!

Setkali se dva automobilisté, dobří přátelé, na procházce na náměstí.
„Je docela zdravé občas se projít po vlastních nohou,” prohlásil jeden z nich.
„Máš pravdu,” přitaká mu druhý. „A můžeš mi říct, za co ti vzali řidičák?”

Když odjížděl na hory, přál si, aby padal sníh. Přání se mu vyplnilo - zasypala ho tam lavina.

„Pánečku,” vydechne děda na nádraží, když spatří detailně zpracovaný grafit přes celý vagón. „Ti sprejeři ale musí být rychlí, když tohle stihnou za jízdy!”

Průvodčí žádá cestující, aby popošli kupředu. Jeden cestující však odporuje: „Já jsem si koupil lístek, abyste mě vezli, a ne abych chodil pěšky!”

„Jak si někdo může utírat zadek toaleťákem?” diví se řidič kamionu. „To já dám radši celej truck do myčky!”

Víte, co znamená zkratka DPP?
Dopravní pračka peněz.

Paní v autosalonu, když se konečně zpola nacpe do malého japonského sedanu: „Pane Holoubek, vždyť jsem vám říkala, že se do toho auta nevejdu!”
„Ale vejdete, určitě ano,” snaží se za každou cenu prodat vůz autoprodejce.
„Tak dobře, vejdu se tam,” připustí otylá dáma, „ale pak už se tam nevejde nikdo jiný!”

Flora je stanice metra, kde jsou jenom rostliny.

Potkají se dva plavci uprostřed oceánu.
„Jak dlouho už plavete?”
„Celý rok!”
„A to vám to nevadí?”
„Abych řekl pravdu - v sobotu a neděli jo, zvlášť když si za to nemůžu vybrat náhradní volno!”

Výzva cestujícím Pendolina: „Kdo z vás ukradl tu instalační disketu?!”

Ve společné kajutě cestují na lodi spolu dva strašně málomluvní cestující. Celý týden společné plavby nepromluví mezi sebou ani jediné slovo. Ke konci týdne se dostane loď do nebezpečné bouře. A tu se jeden z cestujících konečně ozve: „To je hrozné!”
„A říkal někdo, že ne?”

Na recepci si stěžuje probuzený host: „Nemohli byste tomu krotiteli z vedlejšího pokoje říct, aby se krotil?”

Zlobí se zákazník v autoservisu: „Říkal jsem, vyrovnat plech - ne udělat mi z auta kabrioleta!”

„Vaše výška a pozice?” ptá se pilota země.
„Měřím metr devadesát a sedím vepředu vlevo.”

Pilot volá o pomoc: „Mejdej, mejdej, hoří mi motor! Zavolejte hasiče!”

„Potřeboval bych vyměnit převodovku,” svěřuje se v autoservisu pan Mátl.
Mechanik si změří jeho auto od kapoty k podvozku a konstatuje: „Jak tak koukám, potřeboval byste vyměnit celé auto!”

Automobil na úzké silničce z ničeho nic prudce zabrzdí a řidič za ním už proti srážce nemůže nic dělat. Vystoupí, koukne na pomačkané plechy svého miláčka a rozčiluje se na řidičku, která vystoupila z předního vozu.
„Ženská pitomá, to jste nekoukala do zpětného zrcátka, když vás napadlo tak nepochopitelně zabrzdit?”
„Právě že koukala... a zjistila jsem, že si musím přepudrovat obličej.”

Přijde v zimě pán domu z venka a ptá se sám sebe: „Co jsem to chtěl? Aha, najíst se.”
Nají se a říká: „Ne, to není ono. Napít se.”
Napije se a říká: „Ne, to také není ono. Už to mám, chci se vykoupat.”
Vykoupe se a říká: „Ne! Už to mám, chci si sundat lyže!”

„Jak daleko je na Lipno?”
„Devět kilometrů.”
Turista odejde a otec kárá syna: „Tos nemohl říct, že jen pět - neviděls, jak byl utahaný?”

Znuděná čtyřicetiletá žena navrhla chlápkovi z vedlejšího pokoje: „Když uhodnete, kolik mi je let, dám vám pusu.”
„Dvacet,” plácl chlápek, aby se jí zbavil.
Dojatá dáma ho po této nečekané lichotce zahrnula polibky.

Potkají se na Lipně dva kamarádi: „Tak co, byl jsi se koupat?”
„Kdepak, jenom jsem si trochu zaplaval, koupat se teď budu doma!”

Cestující nemůže najít ve vlaku svoje kupé. Ptá se průvodčího, ale neví číslo, a pak si vzpomene: „Z okna jsem viděl na rybník!”

Dívka zastavuje automobil a prosí o svezení.
„Dobře,” povídá ten pán, „ukažte mi ručičku.”
Dívka podá ruku, řidič zkoumá její dlaň.
„V pořádku, sedněte si, máte dlouhou linii života. Já nemám brzdy!”

Muž a žena idú do hotela.
idú na recepciu a pýtajú si izbu .......
Idú a sú na 20. poschodí a muž hovorí Ku Ku
Manželka : len si ponadávaj
Sú na 40. poschodí
Manžel: Ku Ku
Manželka: len si ponadávaj Sú na 60. poschodí
Manžel: Ku Ku manželka : len si ponadávaj Sú na 80.poschodí Manžel : Ku Ku Manželka: len si ponadávaj Sú na 90. poschodí Manžal: Ku Ku manžalka : len si ponadávaj Sú na 99.poschodí
Manžal: Kufre sú dole. Saška

Plavčík vytáhne z vody nejmíň stopadesátikilovou ženu. Položí ji na písek a chystá se někam odběhnout, když ho chytne za rameno jedna přihlížející.
„Vy jí nedáte umělé dýchání?” diví se.
Plavčík se jí vyškubne: „Nemějte blbý kecy a radši mi rychle pomožte sehnat nějakou pumpičku na auto nebo něco takovýho!”

Jede panáček na kole a říká: Bez 1 ruky bez 2 ruky
Bez zubú!!

Pán v přeplněné tramvaji se tlačí ne vlastní vinou na mladou ženu. Ta se na něj po chvíli vyčítavě otočí, ale muž se nedá a praví: „To není to, co si myslíte. Víte, já mám malou výplatu a dostávám ji v mincích.”
Po jedné zastávce mu žena říká: „Že máte malou výplatu, to vám v dnešní době věřím, že ji dostáváte v mincích, no dobrá, ale že vám během jedné zastávky dvakrát přidali, to vám nevěřím.”

Povídá nováček starému mořskému vlkovi: „Ty prý hraješ úžasně skvěle karty. Mohl bys mi vysvětlit zásady mariáše?”
„Ale to je velmi jednoduché. Jeden hráč vyhodí na stůl kartu a jeho spoluhráči mu nadávají...”
„A co dál?”
„Dál už nic. To je všechno.”

Učitel autoškoly vypráví o hororové zkušební jízdě a zakončuje: „... v očích jsem měl slzy dojetí...”

Průvodce ukazuje turistům starý zámek a vysvětluje: „Tento zámek pochází ze 16. století, s výjimkou fontány, kterou právě stavějí, a ta bude pocházet ze 17. století.”

Stěžuje si pán svému příteli: „Krátce poté, co můj syn dostal řidičský průkaz, jsem s ním jel po rušné silnici a s potěšením jsem sledoval, jak mu řízení jde. Po chvíli se však pruhy začaly sbíhat a syn měl najednou přerušovanou čáru přímo mezi koly. Přejeď si do svého pruhu! Křikl jsem na něj. Vrhl na mě zmatený pohled a zeptal se: A který je můj?”

„Slečno, vy ale máte krásné řasy,” poznamenal na pláži starší pán.
„Co, prosím?” podivila se zaskočená dívka.
„Už nic, na chvíli se vám zachytily vodní řasy na čele, ale už spadly...”

„Pane - svezl byste mě?”
„Klidně, ale co za to?”
„To samé jako za vlak!”
Pán stopaře naloží a když ten na druhém konci republiky vystupuje, ukáže mu volnou jízdenku na vlak.

Mezi horaly: „Neštěstí nechodí po horách, ale po lidech.”
„Aha, tak proto mi tátu rozšlápl yetti.”

Na louce stojí trabant a přichází k němu řidič. Nasedne, nastartuje a rozjede. Opodál stojí zemědělec a celé to sleduje. Trabant začne zběsilou rychlostí jezdit dokola. Po chvíli to zemědělec nevydrží a jde se zeptat, co se stalo.
Řidič trabantu jenom stáhne okénko a odpovídá mu: „Přiskřípnul jsem si pampelišku do dveří a nejde utrhnout, tak ji musím ukroutit.”

V rozdrncaném vlaku jedou starší manželé. Žena náhle zvolá: „Podívej, kukuřice!”
Manžel za ní natahuje ucho: „Cože? Přestaň kukat, já ti nerozumím...”

„Tady se asi něco semele,” neurčitě prohlásil stánkař na nudistické pláži.
„Proč myslíš?” podiví se kolega.
„Támhle vidím Leška Semelku!”

„Hele, víš, proč se ty motorky jmenují babety?”
„Proč, ty vole?”
„No přece, protože to jsou babičky motocykly!”

„Cestování po Rusku a vodka patří neodmyslitelně k sobě,” říká zkušený cestovatel po největší zemi světa. Méně zkušený povídá: „Spíše cestování po Rusku a zvracení.”

Škodovce se podaří uzavřít lukrativní zakázku na odbyt škodovek do Ruska. Jenomže asi tak za měsíc se začínají vracet první zadřená auta zpátky do Čech. Vedoucím pracovníkům je to divné, a tak pošlou jednoho svého šéfkonstruktéra na inspekci. Ten se dostaví do prodejny škodovek v Moskvě a hned mu prodejce říká: „Škoda, éto ně dóbraja mašína, pasmatrítě.”
Sednou spolu do auta a jedou se projet po dálnici. Ruský řidič zařadí: „Adín, dva, tri, četýre - éto charašó, pjať a rakéééétááá...”

Na poušti se potkali dva k smrti vysílení turisté.
„Fata morgána,” vzdychl nahlas první.
„Fata morgána,” vzdychl i ten druhý a oba pokojně zemřeli.

Po nábřeží kráčí cizinec.
„Prosím vás,” osloví domorodce, „jak se dostanu k Vltavě... vě... vě...”
Žbluňk!

Ráno jsem začal balit kufr, odpoledne už budu balit plážové kočky.

Sedne si stopařka vedle řidiče a hned si sundává blůzičku. Na nechápavý řidičův výraz odpovídá: „Žádné horko, ale všimla jsem si, že máte ruce od oleje a ten jde hrozně těžko vyprat!”

Přijde Pan Novák a řve po celém paneláku.JEDU NA HAVAJ A VŠICHNI SE MNOU a to řek asi 1000x.Přitom se Pepíček hlasitě rozbrečí Pan Novák se ho ptá proč brečíš Pepíček rozbrečeným hlasem říká já nemůžu letět s vámi.Pan Novák a proč.Pepíček řekne já neumím totiž létat

Stěžuje si zkušený jihoamerický průvodce svému pobočníkovi na jednoho člena výpravy: „Džungle se jen hemží hady a ten pitomej Skot si musel koupit ve výprodeji šusťákovou soupravu!”

Ptají se muže, který zůstal několik dní sám opuštěn na malém, mrtvém skalisku uprostřed oceánu, kde nebylo žádné jídlo, jak dokázal přežít.
„Pravidelně jsem střídal stravu,” tajnůstkaří zachráněný.
„To nechápu. Co jste mohl jíst, když tam nic nebylo?” diví se reportér.
„Ráno jsem měl takovou žízeň, že jsem vypil svou moč. Byla tak hnusná, že jsem se z ní pozvracel. Pak jsem měl takový hlad, že jsem snědl všechny zvratky. A samozřejmě jsem se z toho posral. Následně jsem vždy svůj žaludek utěšil něčím hutnějším, hovny. No a o poledni jsem zase dostal žízeň, vyčural jsem se, napil jsem se, pozvracel jsem se, snědl jsem to, posral jsem se z toho, i to jsem zdlábl...”

Jedou dvě ženy ve vlaku a jedna se ptá druhé: „Kam jedete?”
Ta odpovídá: „Jedu do Budějovic, bude tam Země živitelka.”
A druhá na to: „Hm, to já jedu do Prahy, bude tam ze mě šlapka.”

Cestující na lodi si protírá oči a rozespalým hlasem zkonstatuje: „Dneska je ale sychravo...”
„Promiňte, pane,” přistoupí k němu plavčík, „zapomněl jsem vás informovat, že se loď potápí.”

Zmožení cestovatelé v americké stepi jsou sužováni už nějaký čas velkou žízní, když narazí na pramen krásné, křišťálové vody. Všichni se k ní hrnou, ale vedoucí skupiny je zarazí a zakáže jim vodu pít, protože se všude kolem povalují vysušené zdechliny. Ostatní jsou na něj strašně nazlobení, ale poslechnou ho, protože už jim několikrát zachránil život.
Tak jdou nějakou dobu dál a narazí na indiánskou vesnici. U pohostinných indiánů se do syta napijí a protože jsou všichni zvědaví, jak to s tím malebným pramenem na cestě vlastně bylo, jestli se mohli napít, nebo udělali dobře, že se nenapili, jejich vůdce se na to zeptá indiánského náčelníka.
Náčelník říká: „To jste udělali velkou chybu, že jste se té vody nenapili. Je to nejlepší voda široko daleko. Křišťálově čistá, hygienicky nezávadná, i v největších vedrech si udržuje svou nízkou teplotu.”
„Ale proč jsou pak všude kolem ty mršiny?” nechápe to běloch.
„Ty jsme tam nastrčili schválně my, indiáni,” směje se náčelník. „Když to uvidí nějaký greenhorn, zalekne se a nechá náš vzácný pramen napokoji!”

„Letím, já letím!” raduje se řidič.
„Ano, a to hned dvakrát najednou!” odvětí učitel autoškoly.

Na pumpě sedí v autě dva chlápci s velkými nosy, zatímco pumpař vytahuje hadici.
„Ale já jsem říkal Natural!” rozčiluje se řidič při pohledu na něj.
„Opravdu?” podiví se pumpař. „Já myslel, že Dva nosáči tankují super.”

Pilot musí jít nejdřív k zemi, aby se dostal do nebe.

Setkají se na pláži dva mladíci a jeden má velkého monokla.
„Cos dělal?” zajímá se druhý.
„Pozoroval jsem na pláži jednu holku, jak se převlíká.”
„Ta ale musela mít páru!”
„Ale ne, ten monokl není od ní, ten je od jejího přítele.”

Víte, jak zdvojnásobit hodnotu vozu Škoda?
Naplníte ho benzínem.

Manželé spí spolu v kajutě, na podlaze už je dobrých třicet centimetrů vody, loď se kolébá ze strany na stranu. Manželka uraženě povídá: „A abys věděl, já to okno nezavřu! Ty sis ho otevřel, tak si ho i zavři!”

Baví se dva: „Co myslíš, může se z Čech na Slovensko dojet na oslovi?”
„Nemůže, protože na hranicích se musí přestoupit na somára!”

Na pardubickém nádraží duní rozhlas, lidé se urychleně přesunují na nástupiště.
„K šesté koleji přijede osobní vlak číslo 365239 ve směru ... se zpožděním 110 minut!”

Cestovatel se vrátí z cest po neobydlených končinách panenské přírody, ale je nějaký skleslý.
„Co se stalo?” zajímá se žena, která nejlíp pozná, že tomu jejímu něco leží na srdci.
„Ale, nebudeš tomu snad ani věřit, jakou já mám smůlu,” smutní dobrodruh. „Po celou dobu, co jsem se toulal v přírodě, jsem si všechny zážitky zapisoval do svého deníku. A cestou zpátky se mi někde ztratil!”
„Tak se netrap,” utěšuje smutného cestovatele manželka. „Třeba ho ještě někde objevíš. Zkus třeba zajít na náměstí do trafiky, tam mají deníků plný pult.”

Oklahomský expres právě projíždí divokou prérií, když náhle průvodčí vykřikne na strojvedoucího: „Brzdi! To nevidíš, že před námi chybějí koleje?!”
Průvodčí se vítězoslavně pousměje: „Nevadí, máme kola!”

Známý cestovatel se ve společnosti vychloubá: „Navštívil jsem už úplně všechny země světa.”
„Ale myslím, že jednu ne,” prohlásí s notnou dávkou sebevědomí starší posluchač, který už se na toho nafoukance nemůže dívat.
Zpychlý dobrodruh se zajímá: „A jaká že je to země?”
Posluchač praví: „Havárie.”

V jihoamerické džungli připadá 10 tisíc komárů na jednoho indiána. Co z toho vyplývá?
Že by se indiáni měli víc mýt.

Víte, kde létají letadla nejníž?
Na letišti.