Hospodské vtipy - 644 zajímavých

Jde takhle opilec z hospody, motá se šíleně, najednou se mu udělá hrozně zle, opře se o zeď a začne blít. Po chvíli přiběhne odněkud pes a začne ty zvratky očuchávat. Opilec se podívá dolů a říká: Sakra, to by mě zajímalo, kde jsem sežral toho psa.

Jde si Ábeles postěžovat Silbersteinovi: „No Silberstein, představěj si, co mně se stalo! Můj syn, můj jediný syn se dal v Praze na studiích pokřtít!”
„No, mně to budou povídat! Co myslej, ten můj némlich to samý!”
„Co budeme dělat?”
„No, jdou se mnou, zeptáme se rabína.”
„Rabíne, dej nám radu. Co máme dělat? Oba dva naši synové se dali pokřtít!”
„No, mně to budou povídat! Ten můj udělal přesně to samý! Ale víte co, zeptáme se Hospodina.”
„Hospodine, pomož nám. Co máme dělat? Naši jediní synové se dali pokřtít!”
A shůry zahřmí mocný hlas: „No a mně to budou povídat...”

„Jestli s námi nepůjdeš do bordelu, všude rozhlásíme, že jsi impotent a buzerant!” vyhrožují Jardovi kluci z hospody.
„To nejsem, ale jsem alergickej na kočky.”

Vběhne chlápek do hospody a udýchaně zavolá: Hospodo, jedno pivo, než to přijde. Dostane pivo, hodí ho do sebe a zavolá: Hospodo, ještě jedno, než to přijde. Dostane další. Když ho do sebe otočí, hostinskej se ptá: A co platit? Hmm, už to přišlo...

Jde takhle opilec z hospody, motá se šíleně, najednou se mu udělá hrozně zle, opře se o zeď a začne blít.Po chvíli přiběhne odněkud pes a začne ty zvratky očuchávat. Opilec se podívá dolů a říká: Sakra, to by mě zajímalo, kde jsem sežral toho psa.

Přijde takhle drsňák do baru. Vidí tam na zemi úplně hotového chlápka, tak povídá barmanovi: Dej mi dvojitou od toho, co měl tady ten.

Ahoj, Jardo, jak se ti líbí práce v lihovaru?Ujde to! Nejraději dělám zmetky, protože to si pak vypiju.

"Aničko," volá táta na svoji ratolest, "skoč do hospody pro pivo! Ale džbán nejdřív pořádně vypláchni! Viděl jsem, že v něm ráno nesla mamka vodu!"

Říká se "těžký ráno opilcovo", a co teprve, když se jednou Viktor z Petrovic probudil s hubou na kanálu. Chytil se těch šprušlí a zoufale volal: "Ale za co, pane soudce, za co!"

Chlapi slavili ve sklepě nějaké výročí. Když už byli jaksepatří ztřískaní, radí Jožin Dušanovi: "Až půjdeš, Dušane, domů a uvidíš po obou stranách schodů zábradlí, tak se chytni toho vlevo. To vpravo totiž neexistuje!"

Postarší pán se vrací dom pořádně namletej. Stoupne si před dveře a marně se snaží trefit do klíčové dírky. Pak se najednou z druhé strany ozve jeho manželka: „Déchni na mě klíčovou dírkou.”
Tak tedy déchl a manželka ho poslala spat ven. Takhle se to několikrát opakovalo, když tu si usmyslil, že na ňu vyzraje. Po dalším tahu snědl tři stróžky česneka a šel dom. Tam samozřejmě vyčkávala manželka s rozkazem, tak zase déchl do klíčové dírky. Chvilu bylo ticho a pak se ozvalo: „Nech si ty hloupé fóry, otoč se a déchni na mě ještě jednou!”

Změna jídelníčku - místo knedlo vepřo zelo to v jídelně zelo prázdnotou.

V krčmě: „Paninko, dejte mi toho největšího panáka, co tady máte!”
„To nepůjde, strejdo, kde bychom vzali nového hospodského!”

Přijde Ježíš v Karviné do hospody a posadí se. Číšník ho upozorní: „Tady si nesedejte, bo zde sedí štamgasti, vyhodí vás!”
Ježíš nereaguje... Ke stolu přijdou slepý, hluchý a horník. Kupodivu ho nechají sedět mezi sebou. Ježíš: „Za to, že jste mě nevyhodili se vám odvděčím!”
Dotkne se slepého, slepý vyskočí: „Já vidím!”
Dotkne se hluchého, hluchý vyskočí: „Já slyším!”
Otočí se k horníkovi a ten na něho: „Na mě nesahej, ty pičo, já mám invalidní důchod!”

Ptá se pán v restauraci: „A z jakého vosku je ta svíčková?”

Přijde do hospody chlap s černou kočkou v náručí. Sedne, objedná panáka rumu a panáka benzínu. Hospodskej divně kouká, ale nakonec donese i ten benzín. Chlápek do sebe kopne rum a kočku chytí a naleje do ní ten benzín. Kočka začne prskat, zježí se jí srst, jako dělová koule lítá po hospodě, až najednou se zebleje a padne na zem mrtvá.
Pár chlapů na to blbě kouká a ptají se: „Sakra, co to bylo? Co se jí stalo?”
A majitel říká: „No, co já vím, asi jí došel benzín.”

Přijde farář do hospody a kárá Vildu Vyskoče, proč nechodí do kostela.
„Ale pane faráři,” namítne štamgast, „proč sedět v kostele a myslet na pivo? Radši sedím v hospodě a myslím na Boha!”

Saddám Husajn sedí v kanceláři a přemýšlí, koho má napadnout, když mu zazvoní telefon: „To je pan Husajn? Tady je Paddy z hrabství Cavan v Irsku. Chci vám sdělit, že vám vyhlašujeme válku.”
„To je důležitá věc, Paddy,” povídá Saddám. „Kolik mužů má vaše armáda?”
„Počkejte - já, bratranec Sean, soused Gerry a naše parta z hospody. To je osm lidí.”
Saddám si povzdechne: „Paddy, musím ti oznámit, že na můj rozkaz čeká milion mužů ve zbrani.”
„Tak počkejte, zavolám vám znovu.”
Příštího dne Paddy opravdu volá: „Dobře, pane Husajne, ta válka platí. Museli jsme si sehnat nějakou výzbroj.”
„A jakou výzbroj máte, Paddy?”
„Dva kombajny, buldozer a traktor z Murphyho farmy.”
Saddám si zase povzdechne: „Musím ti sdělit, Paddy, že mám 16 tisíc tanků, 14 tisíc obrněných transportérů a ve zbrani mám teď půldruhého milionu vojáků.”
„Opravdu? Tak já vám zase zavolám.”
Jak jinak - příští den volá Paddy zase: „Pane Husajne, tak ta válka platí pořád. Pořídili jsme si letectvo! Do Tedova ultralehkého letadla jsme namontovali pár pušek a přidá se k nám ještě bridžový kroužek.”
Saddám minutu mlčí a potom se ze sluchátka ozve: „Paddy, já mám 1000 bombardérů, 500 útočných Migů 19 a od našeho posledního rozhovoru se armáda rozrostla na dva miliony mužů.”
Dalšího dne Paddy volá znovu: „Dobře, pane Husajne, tu válku musíme bohužel odvolat.”
„Škoda,” řekne Saddám zklamaně. „Kam se poděla vaše odvaha?”
„No, probrali jsme to a došli k závěru, že dva miliony zajatců nejsme schopni uživit!”

Potácí se chlápek po ulici a mrmlá si: „Už nikdy víc nebudu pít. Už nikdy víc, ani méně. Tohle je tak akorát!”

Host se ptá vrchního: „Pane vrchní, mohl bych vám poradit, jak vytočíte více piva?”
„Samozřejmě, pane, byl bych vám moc vděčný za takovou radu. To víte, kšeft je kšeft.”
Host: „Tak točte plnou míru...”