Vtipy o kultuře a umění - 441 zajímavých

Žena je u jasnovidky a ta jí věští, že zaviní smrt mnoha miliónů lidí. Celá nesvá odchází a vidí na ulici chlapce, na něhož se řítí náklaďák. Pomyslí si: „Zachráním alespoň jednoho.”
Vrhne se ke chlapci, vystrčí ho mimo dráhu auta a sama zahyne pod koly. Přiběhne policista a ptá se chlapce: „Není ti nic? Jak se jmenuješ?”
„Adolf Hitler, pane.”

Protrhne se hráz a voda rychle zaplavuje přilehlou vesničku. Všichni už jsou pryč, jenom farář stojí na věži kostela a modlí se. Připluje k němu člun požárníků: „Pojďte, otče, odvezeme vás.”
Farář na to odpoví: „Ne, já tady zůstanu, Ježíš mě zachrání.”
Člun tedy odjede. Voda už dosahuje až nahoru na věž, tam stojí farář, drží se kříže a modlí se. Připluje k němu loď domobrany: „Pojďte, otče, odvezeme vás.”
„Ne, já tady zůstanu, Ježíš mě zachrání.”
Loď odjede. Vesnice je už skoro celá zatopená, z vody kouká jen farářova hlava. Přiletí helikoptéra: „Pojďte, otče, hodíme vám lano.”
„Ne, já tady zůstanu, Ježíš mě zachrání.”
Helikoptéra odletí a farář se utopí. Potom v nebi potká Ježíše a vyčítavě se ho ptá: „Proč jsi mě nezachránil?”
„Co bys ještě chtěl - vždyť jsem ti poslal dvě lodě a helikoptéru!”

Když jsem byl dítě, celé noci jsem se modlil, aby mi Bůh seslal nové kolo. Pak jsem pochopil, že takhle Bůh nepracuje. Tak jsem kolo ukradl a požádal ho o odpuštění.

Zlatá rybka chce odjet na dovolenou a hledá někoho na záskok v plnění přání. Požádá krokodýla, který s tím souhlasí. Po týdnu se rybka vrátí, přijde za krokodýlem a ptá se ho: „Tak co krokodýle, nebylo to těžké?”
„Ne, nebylo.”
„Byl tu někdo?”
„Ano, včera jeden mladík.”
„A co chtěl?”
„Přál si ho mít až na zem.”
„Jak jsi to udělal?”
„Ale, ukous jsem mu obě nohy.”

Jde kluk po břehu řeky a vidí zlatou rybu, jak se plácá v bahně.
„Hoď mně zpátky do vody, splním ti tři přání...”
Hodí ji do vody, rybka připlave ke břehu a ptá se ho: „Co by sis přál?”
„Vodpluj!”
Rybka se vzdálí, doplave zpět, znova se ho ptá, co by si přál.
„Nevotravuj!”
„Už jsi promrhal dvě přání, máš ještě jedno, dobře si to...”
„Zdechni!”

Na nebeskou bránu někdo bouchá, svatý Petr se ptá: „No, co je?”
„Žádný co je, ale kdo je!”
„Proboha, zase učitelka!”

Jedna sedmnáctka otěhotněla a lékař jí odmítl provést interrupci.
„Podívej, zůstaneš tady a až děcko porodíš, podstrčím ho jiné ženě a řeknu jí, že měla dvojčata,” navrhl.
Když ten den přišel, zrovna v nemocnici nebyla žádná jiná rodička. Jediným dalším pacientem byl kněz. Doktor se rozhodl nebojácně dodržet slovo. Zanedlouho se kněz probral z narkózy a doktor mu říká: „Nevím, jakým zázrakem je to možné, ale porodil jste syna. To on byl příčinou vašich bolestí břicha.”
Kněz byl dojat zázračnou událostí a radostně přislíbil syna vychovat. O mnoho let později, když ležel na smrtelném loži, si dal syna zavolat a vysvětlil mu jeho zázračné zrození: „Tak vidíš, synu. Já nejsem tvůj otec, ale tvoje matka. Biskup Michal je tvůj otec!”

Na koncertě povídá pan Kalianko sousedovi: „Zkusil jste vnímat hudbu se zavřenýma očima?”
„Ještě ne...”
Za nimi se ozve: „Raději zkuste vnímat hudbu se zavřenou pusou!”

V tanečních si všimne tancmajstr, jak jeden tanečník stále odvrací hlavu od své tanečnice. O přestávce si ho zavolá a ptá se, proč to dělá. A ten mladík řekne: „Když ono jí děsně smrdí z huby.”
Tancmajstr strne a pak řekne: „Tak se jí třeba zeptejte, jestli se jí nekazí zoubek!”
Mladík pak v tanci sice stále odvrací hlavu, ale nakonec se s odporem zeptá: „Slečno, nekazí se vám zoubek?”
Ona udiveně odpoví: „Ne ne, mám úplně nový můstek!”
Na to ten mladík nešťastně řekne: „Tak to není jinak možné, než že se vám pod ten můstek někdo vysral.”

Jak vlastně připravujeme naše děti na život? Čteme jim před spaním příběhy, v nichž nejmladší a odstrkovaný princ dostane nejkrásnější princeznu, hloupý Honza přelstí všechny chytráky a Smolíčka pacholíčka zachrání na poslední chvíli jelen.
Když děti vyrostou, vykročí do života, v němž odstrkovaný nakonec stejně ostrouhá, naivní sedne na lep chytrákovi, a zatímco si na člověku smlsne kdejaká havěť, jeleni se pasou dál...

Vědci prokázali, že olizováním žabího sekretu je možné léčit deprese. Jediný problém je v tom, že pokud s olizováním přestanete, deprese se u žab znovu objeví.

Dobrý den, to je rádio? Já jsem dneska našla peněženku a bylo v ní sto tisíc korun, 340 eur a 108 dolarů. Byl v ní i lísteček s adresou. Miloš Novák, Jana Nepomuckého 46, Praha 3. Zahrajte mu, prosím, nějakou hezkou písničku!

Uvaděčka stojí u pokladny a dívá se na mladou dívku, která si prohlíží obrázky z nového filmu. Pak k ní přistoupí a praví: „Máš smůlu, děvče. Tenhle film je do patnácti let nepřístupný.”
„To je mi fuk,” odsekne dívka. „Stejně nemám nikoho, kdo by mi pohlídal dítě!”

Na Praze 4 došlo k dalšímu loupežnému přepadení. Přepadená žena uloupila útočníkovi zbraň.

Dívka u zpovědi: „Pane faráři, já tělesně zhřešila!”
„A kolikrát?”
„Nevím, ale pokaždé jsem si dala na stranu bramboru.”
„Dobrá, tak je přivez, spočítám je a podle toho dám rozhřešení!”
Za chvíli vidí dívku, jak na trakaři veze pytel brambor a káravě volá: „Vidíš, vidíš, pokání bude veliké!”
„Už vidím, protože musím jet ještě čtyřikrát!”

Farář na návštěvě, pořád mu přidávají, už nemůže a tak obrátí talíř dnem vzhůru a ptá se: „Víte, co to znamená?”
„Aby ne, naše svině, když se nažere, taky převrátí koryto!”

Turista si koupil v Itálii renesanční obraz. Aby se vyhnul na hranicích nepříjemnostem s celníky, nechal obraz přemalovat primitivní krajinkou. Doma pověřil restaurátora odborným umytím obrazu. Za několik dní mu restaurátor telefonuje: „Krajinka zmizela, ale s ní taky renesanční obraz. Pod ní byla Madonna a teď se objevuje Mussolini. Mám pokračovat?”

„Eminem! Britney! Sámer!” bije do očí z posprejované zídky starého domu.
Okolo jde důležitý pán s kufříkem, ostražitě se rozhlédne na všechny strany, pak vytáhne sprej a napíše: „Beethoven!”

Lidé se dělí do tří skupin: Na ty, co umějí počítat, a ty, co počítat neumějí!

Co řekl svého času Janu Žižkovi císař Zikmund?
„Mohl bych si s vámi pohovořit mezi třema očima?”

Přijde medvídek Pú do řeznictví a ptá se: „Máte šunku?”
Prodavač odpoví: „Ano, máme.”
Tak medvídek Pú vytáhne rotačák, zastřelí prodavače a řekne: „To máte za to prasátko!”

Leoš Mareš si pořídí nové Ferrari, po několika kilometrech nezvládne zatáčku a auto je v čudu. Rozčílený moderátor obchází kolem, lomí rukama a úpí.
Jde kolem černoch a při pohledu na něj kroutí hlavou: „No ne, ještě nikdy jsem neslyšel bělocha tak procítěně zpívat blues!”

Jaký je rozdíl mezi Kelly Family a Family Frost?
Family Frost má jenom jednu strašnou písničku.

„Vážení návštěvníci,” povídá průvodce, „vidíte před sebou obraz Portrét neznámého. Je to neznámá kopie neznámého originálu neznámého umělce z neznámé doby, vyhotovená neznámým kopírujícím malířem z neznámých důvodů a v neznámé době, kterou neznámo kdo, neznámo jak a kdy a neznámo z jakého důvodu dodal do našeho muzea.”

Ráno po svatbě v Káni Galilejské... Hosté se pomalu probouzejí, většina z nich se drží za hlavu a sténá. Jeden zvláště zmožený muž prosí: „Já mám takovou žízeň! Skočte někdo pro vodu...”
Ježíš se zvedne, že tedy půjde, když vtom všichni svorně vykřiknou: „Ne! Ty už ne...”

Žila, byla v jedné zemi krásná, chytrá a emancipovaná princezna. Když jednou seděla ve své nádherné zahradě na břehu potoka a zabývala se Feministickými meditacemi, vyskočila z potoka žába a řekla jí: „Jsem princ zakletý zlým čarodějem. Stačil by jediný tvůj polibek, abych se znovu proměnil v pohledného, urostlého a elegantního muže. Pak se můžeme vzít a žít šťastně na tvém zámku s mou matkou. Budeš mě moci milovat, připravovat moje jídlo, prát moje košile a rodit moje děti. Budeme velmi šťastní.”
Tentýž večer si princezna při vychutnávání lehce osmahnutých žabích stehýnek ve vinné omáčce pomyslela: „Tos uhod, blbečku...”

Víte, co by dnes dělala princezna Diana, kdyby žila?
Škrábala by zespodu na mramorovou desku.

„Pane doktore,” povídá na večírku štědrý hostitel jednomu z mnoha hostů, „vy jste prý nějaký čas pracoval v Keni. Slyšel jsem, že se tam kastrace mužů provádí pomocí dvou cihel...”
„Ano,” přisvědčí lékař. „Jedna se drží v levé ruce, druhá v pravé, muž přistoupí, cvak, a je to.”
„Propána, a nebolí to?”
„No, musíte si dávat pozor, abyste tam nenechal palec!”

„Kde jsi vzal tak fantastickou sbírku CD muziky? Ta musela stát peněz!”
„Ani korunu. Původně jsem měl jen jedno CD, které jsem si pouštěl stále dokola 24 hodin denně. A pak z čista jasna mi sousedi začali dávat stále nová a nová.”

Věštkyně se soustředěně zadívala do své křišťálové koule.
„Mám pro vás dvě zprávy, jednu dobrou a jednu špatnou.”
„Tak mi řekněte nejprve tu horší,” rozhodl se klient.
„Zanedlouho srazíte muže a ten na místě zemře.”
„Pane Bože, za co mne trestáš?!” povzdechl si muž. „A co dobrého že mě čeká?”
„Budete mít osm dětí.”
„Cože, osm? No... a jaká bude moje žena?”
„Žádnou ženu mít nebudete.”
„No počkejte, říkala jste přeci, že budu mít osm děcek, tak nějakou ženu musím mít, ne?”
Věštkyně na tuto otázku zavrtí hlavou: „Zůstanete stále svobodný... Všechny ty děti získáte od toho sraženého nebožtíka.”

Prohlásil šašek před králem: „Omluva může být horší než urážka!”
„Do večera to dokaž, nebo přijdeš o hlavu!”
Král se dívá z okna na západ slunce, když tu se přiblíží šašek a poplácá ho po zadku: „Co si to dovoluješ?!”
„Promiň, králi, myslel jsem, že to je královna!”

Jde Honza po cestě a potká kouzelného dědečka. Ten ho požádá o jednu buchtu.
„No dobře,” povídá Honza, „dám ti buchtu, když vypiješ kýbl vody.”
Tak dědeček vypije kýbl vody.
„Tak dáš mi tu buchtu?”
„Jo, dám ti ji, ale musíš vypít ještě jeden kýbl vody.”
A tak dědeček vypije ještě jeden kýbl vody.
„Tak dej mi už tu buchtu,” žadoní děda.
„Tak jo, poslední kýbl vody a buchta je tvoje.”
A tak dědeček vypije kýbl vody.
„Tak co, dědku, chceš buchtu?” povídá Honza.
„Ani ne.”
„No vidíš, žízeň jsi měl a ne hlad.”

Farář zpovídá mladou dívku: „A jiné hříchy už nemáte, milé dítě?” Dívka nesměle: „No, snad už jen, že se každé ráno prohlížím v zrcadle, jak jsem hezká.” Farář mávne rukou a říká: „Ale to není hřích, milé dítě, to je oční vada!”

Astrologie je přesná věda. Vše, co předpoví, se stane. Jen není jasné - kde, komu, jak, v jakém rozsahu a co konkrétně.

Dvě jeptišky se vydají na projížďku autem. Jedou půl hodiny, vychutnávají si překrásnou jízdu a náhle jim zachrčí motor a zhasne. Kontrolka nádrže ukazuje nulu. Naštěstí je nedaleko benzínová pumpa, stačí jen dojít s kanystrem a načepovat. V celém autě však není nic, v čem by se dal benzin přinést. Jen velký nočník pod zadní sedačkou. A tak s ním jeptišky vyrazí k pumpě. Za chvilku jsou zpátky u auta a nalévají benzin do nádrže.
Kolem právě projíždí místní farmář. Zastaví a nevěřícně zakroutí hlavou: „Tedy, sestry drahé, vaši víru bych chtěl mít!”

Někdo klepe na dveře.
„Kdo je?”
„Jehovisti.”
„A co chcete?”
„Popovídat si.”
„A kolik vás je?”
„Dva.”
„Tak si popovídejte...”

Hostující kazatel právě skončil sérii evangelizačních shromáždění v jednom vesnickém sboru. Členové té církve byli tak chudí, že mu nemohli zaplatit jeho výdaje. A tak se jeden ze starších rozhodl, že mu věnuje svého koně. Nebylo možné odmítnout, proto kazatel za darovaného koně srdečně poděkoval a chystal se na cestu.
Bývalý majitel koně si ho však zavolal a vysvětlil mu: „Toto je zvláštní kůň. Je vycvičen tak, že když řeknete ‚Chvála Bohu’, tak zrychlí a uslyší-li ‚Haleluja’, zastaví.”
Hostující kazatel slíbil, že dá na koně pozor, rozloučil se, nasedl, řekl „Chvála Bohu” a kůň se rozjel.
Všechno bylo v pořádku až do chvíle, kdy se blížili k hluboké rokli. Kazatel koni přikázal: „Chvála Bohu.”
Kůň zrychlil.
Kazatel zakřičel: „Chvála Bohu.”
Kůň se dal do cvalu.
Kazatel se chytil za hlavu: „Popletl jsem slova. Jak jen zněl ten příkaz k zastavení.”
Kůň se řítí k propasti a kazatel vykřikuje všechna slova, která ho napadají: „Amen... Hosana... Maranatha...” Nic nefunguje.
Náhle si vzpomene na kouzelné slůvko. Rázně přikáže: „Haleluja.” a kůň se zastaví půl metru před okrajem hrozné hluboké propasti.
Zpocený, ale šťastný kazatel se zhluboka nadechne, vděčně pohledí k nebi a pronese: „Chvála Bohu.”

„Bohabojná dívka nikdy nepronásleduje muže, ale obrací svou mysl k Bohu,” hřímal pouliční kazatel Armády spásy.
„Máte úplnou pravdu,” poznamenal jeden z posluchačů. „Past na myši taky nikdy nepronásleduje myši.”

„Já nepotřebuji drahé oblečení, aby se po mně chlapi dívali,” prohlásil nejmenovaný přední herec Národního divadla, u kterého byla zpochybňována jeho sexuální orientace. „Já se jim líbím už teď!”

Na dveře chlívku zaklepe vlk a povídá: „Kůzlátka, děťátka, otevřete! Já jsem vaše maminka, mlíčka jsem vám donesla!”
A zevnitř se ozve: „Jdi do prdele, vlku. My jsme sirotci!”

Jak si přivydělávají vodníci?
Prodávají utopence.

Během bohoslužby pošle farář mezi věřící košík na peníze, aby přispěli na rekonstrukci kostela. Po bohoslužbě je košík plný až po okraj, a tak farář vyjde ven, vzhlédne k nebi a obsah košíku hodí do vzduchu se slovy: „Bože, vezmi si, co je tvoje, já si zbytek posbírám!”

Starý farář se hrozně rád sázel. Dostal na faru mladého kaplana, se kterým se vsadil o plat, že neudělá to, co on. Postavil do místnosti tři židle a na jednu z nich posadil mladou dívku. Pak ji pohladil po tváři, kaplan taky. Dal jí pusu, kaplan taky, vjel jí za blůzku, kaplan taky, sáhl jí mezi nohy, kaplan taky. Pak ho vyndal z kutny, otočil kolem pasu a řekl: „A tohle, kaplánku, neuděláte!”

Jaký je rozdíl mezi Jacksonem a Beatles?
Beatles se už rozpadli.

Jede princ Bajaja lesem a uvidí chatrč a před ní stojí šeredná čarodějnice. Princ Bajaja ji pozdraví a čarodějnice říká: „Dobrý den, kokůtku.”
Bajaja udiveně odpoví: „Ale paní, já nejsem kokůtek, já jsem princ Bajaja.”
„No jo, no jo,” odvětí čarodějnice. „Ty tu asi chceš přespat, co? Tak můžeš spát se mnou nebo tady s Mícou Fícou, a nebo na lavici.”
Princ si pomyslí: „S čarodějnicí rozhodně ne, Míca Fíca bude nějaká opelichaná kočka - budu spát na lavici.”
Ráno se princ jde umýt ke studánce a tam stojí krásná panna. Princ se jí ptá: „Hele, a kdo jsi ty?”
Dívka odpoví: „No já jsem Míca Fíca.”
A princ Bajaja říká: „Ty vole, já jsem ale kokůtek!”

Pan farář se potká s otcem početné rodiny, chce mu pogratulovat k narození dítěte, ale neví, že to byla trojčata.
„Slyšel jsem, že se Bůh na tebe usmál.”
„Kdyby jenom usmál, ale tlemil se mi rovnou do ksichtu!”

„Venku chčije.”
„Kdo?”

Posteskne si při pozorování fakírova představení jedna žena: „Kéž by to bylo u mužů jako s tím hadem!”

Jde chlap kolem rybníku, najednou se vynoří zlatá rybka a říká: „Splním ti jedno přání!”
Chlap mávne rukou a povídá: „Neser, nemám čas.”
A rybička za tři dny praskla.

Do hydrometeorologického ústavu volá rozzuřený muž: „Už dva dny vynáším ze sklepa v kýblech to vaše polojasno!”