Vtipy o mužích a ženách - 1066 zajímavých

Muž telefonuje manželce: „Chtěl bych dnes přivést na oběd kolegu.”
„Zbláznil ses? Děti mají planý neštovice, já peru, sundala jsem záclony, nemám uklizeno, k obědu ohřívám včerejší knedlíky, mám rýmu, podívej se na mě, jak vypadám!”
„Ale počkej, to nevadí. Víš, on se chce ženit. A to je ono. On chce vidět, jak vypadá rodinnej život!”

Čtyři starší dámy sedí u partie bridže a hrnků s čajem. První povídá: „Víte, dámy, známe se tak dlouho... Musím se k něčemu přiznat. Jsem kleptomanka, už několik let. Ale nebojte se, vám jsem nikdy nic nevzala.”
Druhá se připojí: „No, já se taky musím přiznat. Tíží mě to už dlouho. Trpím nymfománií, ani už ty chlapy nestíhám počítat. Ale dala jsem si pozor, abych se vyhnula vašim manželům...”
Třetí po chvilce váhání říká: „Když se takhle zpovídáme, tak já se tedy taky přiznám. Jsem lesba. Ale vy nejste můj typ, já mám ráda mladé slečny, nebojte se.”
Čtvrtá vstane a vychrlí: „Já se taky přiznám. Jsem hrozná drbna. A teď mne omluvte, musím vyřídit pár telefonů!”

Přijde takhle jednou manžel večer domů a vidí svou ženu nahou v posteli. Povídá: „Proč jsi tu nahá?”
Žena na to: „Víš, já nemám žádné hadry!”
Muž: „Ale co to povídáš?” Otevře skříň a počítá. „Jedny šaty, druhé šaty, třetí šaty, nazdar Karle, čtvrté šaty...”

V ložnici je tma a do tmy se najednou ozve: „Jiříčku, už spíš?”
„Ne, Alenko, ne.”
„To je dobře. Včera jsem ti viděla na naší sousedce její nový kožich...”
„Chr... chr... chr...”

Muž měl už po krk stálého komandovaní od manželky, tak zašel k psychiatrovi, co s tím. Psychiatr mu poradil, jak si budovat sebevědomí a dal mu knihu o asertivitě. Chlap ji v autobuse cestou domů celou přečetl.
Přijde domů, vrazí do dveří, přistoupí k manželce, ukáže na ni prstem a řekne: „Odteďka, chci, abys věděla, že JÁ jsem pán v tomto domě a MOJE slovo je zákon! Chci, abys mi teď připravila dobré jídlo, a když ho sním, očekávám bohatý dezert. Po večeři mi připravíš koupel, abych si mohl oddychnout. A po koupeli, hádej, kdo mě obleče a učeše...”
„Asi někdo z pohřebního ústavu,” povídá žena.

Jde chlápek a potká starší, nehezkou ženskou.
„Tak co, mladej?” povídá mu. „Chtěl bys mít krásnou a bohatou ženu?”
„No jasně, že bych chtěl. Ale co vám je po tom?!”
„Jen pomalu! Když se se mnou vyspíš, dám ti za ženu svou krásnou a bohatou dceru.”
Po chvilce si plácli a stalo se. Ráno se chlápek probudí a naléhá: „Tak kde máš tu dceru?”
„Nejdřív mi musíš povědět, kolik ti je roků!”
„Co to sem pleteš, přeci jsme si plácli! Ale tak dobře, je mi pětatřicet. Co má být?”
„No vidíš, a to ještě pořád věříš na pohádky?!”

Před soudem stane muž, který zavraždil svou tchyni.
„Můžete nám vysvětlit, jak k tomu došlo?” předává mu slovo soudkyně.
Muž se rozvypráví: „Loupal jsem si jablko a kousek slupky mi spadl na zem. Šla okolo tchyně, uklouzla na ní, padla mi na nůž - a to se stalo osmkrát!”

„To je hezké dítě, celý tatínek!”
„No právě, byla bych raději, kdyby se podobalo manželovi!”

Její muž byl po řadu měsíců v bezvědomí, z čehož se jen chvilkami probíral. Přesto jeho věrná manželka celé dny proseděla u jeho lůžka. Po jednom probuzení ji opět spatřil a řekl jí: „Ve všech těžkých chvílích jsi byla se mnou. Když mě vyhodili z práce, byla jsi mou oporou. Když jsem začal podnikat a zkrachoval, byla jsi u toho. Když mě postřelili, stála jsi vedle mě. Když jsme přišli o dům, podporovala jsi mě. Když jsem začal mít zdravotní problémy, i to jsi byla po mém boku. Víš, co to znamená?”
„Copak, miláčku?”
„Nosíš mi smůlu!”

Je deštivý den. Manžel je na služební cestě a jeho žena s milencem jsou v nejlepším. Najednou začnou rachotit klíče v zámku. Oba zpanikaří. Milenec vyskočí z okna a přidá se ke skupině běžců. A jeden se ho najednou ptá: „Hele, ty běháš vždycky nahatej?”
„Jo, otužuju se.”
„Hele, a to na něm máš vždycky gumu?”
„Ne, to jen když prší.”