Náhodné vtipy

„Co to děláš s mou židlí?!” rozkřikne se na Pavlíka učitelka.
„Říkala jste, všechny židle nahoru...”

Zběsilá bouře pohazuje s lodí jako s pírkem. Ustrašený nováček se děsí: "To je strašné! To je hrůza!" "A to si představ," povídá mu kapitán, "že to jsme pořád ještě v Tichém oceánu!"

Paní učitelka se ptá dětí: „Děti, řekněte mi, na co jezdí auto?”
Přihlásí se Pepíček a říká: „Auto jezdí na vodu.”
„Kdepak, Pepíčku. Jak jsi na něco takového přišel?”
„Včera jsme jeli s tatínkem do obchodu a cestou jsme potkali v autě pana hospodského a tatínek mu říkal: Jožka, ty na tu vodu jednou dojedeš!”

Co je to čárkový kód?
Rodinná fotografie Somálců.

Opilec zavolal na policii, že mu vykradli auto:
"Člověče, ukradli mi přístrojovou desku, volant, brzdu, plyn, dokonce i řadící páku!"
Než stihli policajti začít něco dělat, zazvonil telefon znovu:
"Ech, kašlete na to, omylem jsem vlezl na zadní sedadlo."

Chuck Norris pije superionizovanou vodu.

Výletní loď se zahraničními turisty se blíží po okružní jízdě pozdě v noci ke skotskému přístavu Dundee. Cestující, kteří se nacházeli na palubě, viděli zvláštní úkaz a sice, že v přístavním městě blikají světla na přeskáčku ve velmi krátkých, snad dvousekundových intervalech. Jedna z přítomných dam se na tento zvláštní úkaz ptala kapitána, co to má znamenat. Ten to vysvětlil: „Víte, vážená, Skoti jsou velmi šetrný národ. A večer když čtou v posteli knížku, no a aby ušetřili za elektřinu, tak před otočením stránky zhasínají lampičku...”

Ze žákovské knížky: „Váš syn do mě ve školní jídelně vrazil tak prudce, až mi vystříklo mléko!”

Zvířátka v lese se domluví, že uspořádají gruppensex.
"Ale bez ochrany, jinak to nemá cenu" rozhodl medvěd. Zvířátka souhlasí.
Po hodině, když jsou v nejlepším, se medvěd otočí a volá na vlka: "Vlku, říkali jsme, že bez ochrany!!!"
A vlk na to: "To je v pořádku, medvěde, to mě kouří žížala."

„Aničko, zavolejte mi sem toho nového strážníka z akademie,” oznamuje své sekretářce velitel městské policie.
Pomalu se otevřou dveře a dovnitř se batolí vyjukanej kořen.
„Prosím, posaďte se,” vítá ho s úsměvem velitel.
Nováček se nejistě posadí a s rozklepanými koleny zírá do stropu.
„Tak...” Náčelník ještě urovná nějaké neposedné složky a už se plně věnuje příchozímu. „Jak se jmenujete?”
„Ehm, ehm,” odkašle si mladík, postaví se a říká: „Vláček - hů hů, letadýlko - vrm vrm, autíčko - tů tů, snaubórd - sss sss, tiráček - tudů tudů, autobusek - tůůů tůůů... Básničku mě naučila maminka, kamarádi mi říkají VLASTA!”