Vtipy o námořnících - 219 zajímavých

„Jak ses mohl tak opít?" vyptává se jeden námořník druhého. „Byl jsem ve špatné společnosti." „Prosím tebe, a v jaké?" „Byli jsme čtyři, pili jsme láhev vodky a ti tři zbývající byli abstinenti."

Zaklel jeden námořník, když se k ránu vypotácel z přístavní krčmy: „Zatraceně! Zeměkoule je velmi neklidná planeta!"

Nováček potkal svého bývalého kamaráda.
„To je ale náhoda!” zvolal kamarád radostně. „Takové setkání! To se musí oslavit!”
„Ne, nezlob se, kamaráde, ale dnes to nejde. Nemám žízeň...”
„Jak to? Mladý námořník a nemáš žízeň?”
„Ne, já jsem se dneska už dvakrát topil...”

„Viděl jsem bílou velrybu!” zapřísahá se námořník.
„Já taky,” směje se kapitán spolu s celou posádou, „a bylo jí špatně!”

Potkají se dva staří přátelé.
„Propána, co to máš s ušima?” diví se jeden.
„Ále, zrovna jsem žehlil, když zazvonil telefon a já zvedl místo sluchátka žehličku.”
„Hm, to je strašné. Ale proč máš ovázané i to druhé ucho?”
„Chtěl jsem zavolat doktora!”

Na návštěvě: „Nemáte někde Zlaté stránky?”
„Nemáme, kde bychom si my mohli dovolit zlato!”

„Když jsme si koupili nové auto, soused zestárl o dvacet let.”
„???”
„Zešedivěl závistí!”

Stěžuje si pán ze Stodolní ulice na sousedy: „Měsíce neviděli vodu a pořád se to mydlí!”

Z potopené lodi se zachránil jediný námořník. Na otázku, jak si počínal, pravil: "Docela jednoduše. Od rána jsem měl žízeň jako trám, no a toho trámu jsem se držel..."

Oznamuje chlápek příteli: „Koupil jsem si byt v Leninově ulici.”
„Od koho, od Lenina?”

„Nazdar Láďo, prý jsi sbalil novou kočku?”
„No, sbalil, ale než jsem ji přinesl domů, tak se v tom baťohu udusila.”

Zlobí se soused na souseda - kutila: „Nemysli si, že když si vezmeš montérky, tak se musíš do všeho montovat!”

Mladík, právě odvedený, projevil přání sloužit u námořnictva. „Umíte plavat?“ zeptal se ho předseda komise. Odvedenec se polekal: „To už nemáme žádné lodě?“

„Sire, lady vážně onemocněla.”
„Vážně?”
„Ano, vždyť vám to říkám.”

Námořní důstojník ukazuje novému námořníkovi veškeré technické vybavení lodi - navigační přístroje, radiostanici, strojovnu a lodní automatiku.
„To je potom jistě velmi lehké takovou loď řídit, když je tak přepychově a moderně vybavená,” povídá nováček po prohlídce. „Myslím, že si potom může stoupnout ke kormidlu kdejaký idiot.”
„Proč ne?” usměje se důstojník. „Chcete to zkusit?”

Potkají se dva: „Marku!”
„Nemám, kamaráde, ty už dávno neplatí.”

Dáma se vrací domů a na chodbě narazí na souseda: „Copak, paní Holoubková, proč jste celá v černém?”
„Manžel zemřel.”
„To je mi moc líto. Jak se to stalo?”
„Šel po ulici a přejel ho parní válec.”
„To není možné,” spráskne ruce soused, „co dělal na ulici parník?!”

Proč Slováci tak trvali na dokončení Gabčíkova?
Protože chtěli rozdělení Československa zakončit velkou námořní bitvou.

„Kam pojedete na dovolenou?“ ptá se námořník ženatého známého. „Pojedu s rodinou k Jaderskému moři.“ „Jojo,“ pokývá hlavou starý mořský vlk, „tam já znám každou vlnku!“

Přijde za kapitánem jeden z cestujících a ptá se ho: „Je to pravda, že je v těchto místech moře hluboké tisíc metrů?“ „Mizerných tři sta metrů.“ „To jsem rád,“ oddychne si cestující. „Já jsem se tolik bál...“