Vtipy o námořnících - 219 zajímavých

Loď se začíná potápět. Na lodi nastává nepopsatelný zmatek. Všichni cestující se vrhají o překot k záchranným člunům, perou se, strkají do sebe, křičí. "Jen žádnou paniku," zahřmí z megafonu sytý kapitánův hlas. "Nejdříve nastoupí ti cestující, kteří jedou na doplňkovou půjčku."

Po palubě lodi běhá kapitán a křičí: "Poplach! Loď se potápí! Všichni do záchranných člunů! A pro vás to platí taky, pane!" "Promiňte, kapitáne, ale já jsem si zaplatil lístek první třídy a tak chci napřed vidět seznam lidí, kteří budou sedět se mnou v záchranném člunu..."

Vyprávěl námořník přátelům o svých dobrodružstvích v Jižní Americe: "Co vám mám povídat? Bylo to strašné! Indiáni vpravo, Indiáni vlevo, Indiáni všude kolem nás... Kam se člověk podíval, všude Indiáni na svých lodích. Přirazili k naší Margaretě a už se houfem drali na palubu..." "Proboha! Co jste dělali?" "Už bylo pozdě. Nedalo se nic dělat a tak jsme od nich museli koupit pár výšivek, nějaké koberce, několik vyřezávaných nožů a masek."

Mladý námořník, který se neustále chlubil svými vědomostmi ve znalostech francouzštiny, se to snažil svým kamarádům dokázat tak, že přistoupil v jednom francouzském přístavu k hezké dívce a dal se s ní do hovoru. Jeho přátelé to s obdivem sledovali z povzdálí. Sotvaže s ní ale mladík prohodil pár vět, dívka zrudla a milému hochovi vlepila pořádných pár facek. Ten se vítězoslavně obrátil k ostatním a povídá: "Tak vidíte, že umím francouzsky!"

"Vylodili jsme se na pobřeží v Africe a co vám budu povídat," vypráví na společenském večírku starý mořský vlk, "horka tam dosahovala, bez přehánění, čtyřicet stupňů ve stínu, a s přeháněním pětapadesát!"

Ve skole povida pani ucitelka: A cim je tvuj tatinek, Jirko? On je pekar. Hmm, to je hezke, na to pani ucitelka, pece nam, deti, chleb. A tvoje maminka je cim, Marusko? Sim, ona je zdravotni sestra. Aha, vidite deti, stara se o nemocne. To je krasne povolani! A co ty Honziku? Muj tatinek tancuje nahatej v gayklubu. Hmmmm, povida pani ucitelka, i takova zamestnani jsou… O prestavce prijde za Honzikem a povida: Opravdu tvuj otec tancuje v tom klubu? A Honzik odveti: Ne, on pracuje v Microsoftu, ale my se za to vsichni stydime.

Námořník hlásí kapitánovi: „Promiňte, kapitáne, ale včera jsem byl ve službě opilý.”
„Ale chlape, vždyť dneska jste taky opilý!”
„Ano, ale to vám budu hlásit až zítra, kapitáne!”

„Jak ses mohl tak opít?” vyptává se jeden námořník druhého.
„Byl jsem ve špatné společnosti.”
„Prosím tebe, a v jaké?”
„Byli jsme čtyři, pili jsme láhev vodky a ti tři zbývající byli abstinenti.”

Nový nájemník v domě. Na konci chodby jsou otevřené dveře, tak do nich nahlédne a vidí ženu, jak se drží za prsa a skáče ze stolu na zem. Vedle stolu sedí chlap na nočníku a drží deštník. Nový nájemník jde k výtahu, potká domovníka a ptá se ho: „Ty lidi tam vzadu..., nemám zavolat doktora?”
A domovník na to: „To jsou hluchoněmí. Ona mu říká, ať skočí pro mléko, a on, že tam prší a že se na to může vysrat.”

V záchranném člunu se plaví kapitán se šesti zachráněnými námořníky. Nemají co jíst. Kapitán předloží návrh: „Nic se nedá dělat, musíme si to rozdělit... V pondělí sníme plavčíka, v úterý kuchaře, ve středu kormidelníka, ve čtvrtek Mayera, v pátek Schulze a v sobotu sním Smitha!”