Vtipy o námořnících - 230 zajímavých

Starší námořník sedí v restauraci a horlivě si prohlíží kdejaký obrázkový magazín a pečlivě z nich vystřihuje objednávací kupóny. „Prosím tě, co to děláš?“ zeptal se ho námořník od vedlejšího stolu. „Ale včera jsem se dozvěděl náhodou adresu kapitána, pod kterým jsem dva roky sloužil, teď vyplňuji kupóny jeho jménem. Už jsem ho přihlásil do sedmi knižních klubů, do tří dálkových kursů, požádal jsem devět pojišťoven, aby k němu vyslaly své zástupce, objednal jsem mu různé knihy na dobírku a dva patentní pásy proti kýle. Ten chlap mi ztrpčoval život po dva roky - a teď je řada na mně!“

Vytahuje se chlápek v přístavní krčmě: „Představte si, že jsem fakticky, ale na mou duši chytil včera mamuta!”
Všichni se popadají za břicho, jen jeden z lodníků se shovívavě zeptá: „A jak jste ho vlastně chytil?”
Námořník vypráví: „Bylo to v Barentsově moři, a ještě byl zamrzlý v kusech ledu, když jsme ho spatřili v síti.”

Námořník přiběhne do kapitánovy kajuty a hlásí: "Pane kapitáne, došlo nám uhlí!" "A co na mě tak koukáte? Okamžitě všichni do vody - a tlačit!"

V lodní kajutě se ukládá ke spánku osamělá žena. Sousední kajutu obsadil jakýsi pán, který v mžiku začal pronikavě chrápat. Žena vedle se obrací z boku na bok a ne a ne usnout. Každou chvíli zabouchá na stěnu, pomáhá si i botou, ale nic se nezmění, soused chrápe nepřetržitě dál. Ráno se potká žena s mužem z vedlejší kajuty na chodbě. „Vy jste neslyšel, jak jsem na vás v noci bouchala?“ vyčítá mu. „Ale ano, slyšel jsem,“ povídá pán, „Ale promiňte mi to, že jsem nepřišel, byl jsem skutečně velmi unaven a nic by se mnou asi nebylo. Ale jestli chcete, přijdu k vám na noc dnes ...“

Na potápějící se loď se znovu vyškrábe půvabná dívka. "Co blázníte?" řve no ni rozčilený kapitán. "Zpátky!" "A nepůjdu!" trucuje dívka. "Prosím vás, co je tohle za nápady?" "A nepůjdu! Sotva jsem skočila do vody, už mě začal jeden z vašich mužů obtěžovat!"

Setkali se po letech dva námořníci. "No to je překvapení! Slyšel jsem, že jsi zahynul při lodní katastrofě..." "No a vidíš sám, že ne! Žiju!" "Já tomu ale stejně nevěřím. Mně to říkal někdo, komu věřím daleko víc než tobě."

Ptá se přítel námořníka: "A setkal ses v Austrálii s nějakým vzácným zvířetem?" "Jo, se slonem." "Ale vždyť v Austrálii sloni nežijí!" "Však právě proto jsou tam vzácní!"

„Jak jste se vyspal?“ ptali se nováčka po první noci strávené na moři. „Vyhovují vám naše postele?“ „Nebylo to tak zlé,“ odpověděl, „jen čas od času jsem musel vstát, abych si odpočinul.“

Kdy potkáte nejvíc známých?
Ráno, když spěcháte do práce.

Potkali se dva: „Nazdar Karle, jak se máš, co dělá manželka, kam pospícháš, kolik je hodin, četl jsi dnešní noviny, jak hrála Sparta?”
„Děkuji, dobře, pere, domů, půl osmé, nečetl, 3:2, nazdar.”

Budí kamaráda námořník v krčmě pod stolem. Kamarád nic, spí jako dřevo. Námořník s ním tedy hrubě zatřese a křičí mu do ucha: „Georgi, vzpamatuj se! Upadlo ti tělo!”

Luxusní zaoceánská loď brázdí moře. Zuří bouři a loď se zmítá v obrovských vlnách. Vtom najede na skálu. Naděje na záchranu není žádná. Zsinalý kapitán se vřítí do tanečního salónku, kde se koná společenský seznamovací večírek. Skočí ke kapelníkovi a zděšeně šeptá: "Loď se potápí, honem, loď se potápí!" Kapelník zvedne udiveně hlavu, dlouho přemýšlí a pak povídá kapitánovi: "Nezlobte se, kapitáne, už třicet let hraiu všelijaké šlágry, ale tenhle doopravdy neznám!"

„Proč toho Zemana vyhodili od námořnictva?”
„Kapitán vydal rozkaz: Sviňte plachty! a on si sundal kalhoty...”

„Jak se můžu ponořit do víru dění,” zoufá si samotář, „když neumím plavat...”

Paní učitelka se ptá žáků: „Víte, kdy je nejlepší čas na sběr jahod?”
Přihlásí se Péťa a říká: „Když nejsou sousedi doma.”

Námořník se po dobré večeři natáhne v kajutě, podívá se na ruce - na jedné má vytetováno Anička, na druhé Evička - a říká: „Tak, děvčata, která to dneska bude?”

„Představ si, že jsem pozdravil toho známého moderátora, jak uvádí Písničky na přání, a on si mě ani nevšiml!” stěžuje si známému Karel.
„To je teda náfuka,” usoudí známý.
„A co víc,” pokračuje Karel, „ještě jakoby nic pokračoval ve vysílání!”

Potkali se dva přátelé.
„Copak děláš dnes večer?”
„Ale, chci jít na hokej. Jenomže žena chce jít do kina. Tak doufám, že to nebude nic blbýho a zamilovanýho.”

„Dobrý den, sousede, nevadí vám, že jsem přeparkoval vaše auto?”
„Ne, a kde je teď zaparkované?”
„Ve vašem obýváku těsně před mým TIRákem!”

„Plavčíku, kde to jsme?” ptá se námořníka na palubě zaoceánského parníku bohatá dáma.
„Právě plujeme mořem Laptěvů,” sděluje jí člen posádky.
Zazobaná paní se podívá přes palubu a znepokojeně říká: „Opravdu? Že žádné laptěvy nevidím...”

„To je hrozné,” stěžuje si sousedka sousedce, „děda se jmenuje Václav, táta Václav, syn Václav a vnuk Václav.”
„Na tom nic není, to je krásné české jméno.”
„No jo, paní, ale všichni si říkají vole!”

„Paní sousedko, je mi to velmi trapné, že vás ruším o půlnoci, ale můžete mi půjčit váleček na nudle?”
„Bohužel, můj starý se také ještě nevrátil!”

„Přijďte k nám někdy se ženou na návštěvu!”
„Bohužel nemůžeme.”
„Děkuji, to je od vás skutečně milé.”

Povídá přítel majiteli přístavní krčmy: "Taková námořnická krčma, to musí být zlatý důl!" "A víš, že skoro jo? Po každé rvačce tam najdu na podlaze dva tři zlaté zuby..."

„Pane kapitáne, proč vaše loď houká, když se na širém moři setkává s jinou lodí?“ „Protože mačkám v kabině jedno takové tlačítko!“

Na širém moři se potápí loď. Z kajuty první třídy vyjde pomalým krokem Angličan s dýmkou v ústech a ptá se kapitána: "Prosím vás, kde je záchranný člun pro kuřáky?"

Poděšený cestující zděšeně volá: "Kapitáne, loď se potápí! Jak daleko je k nejbližší zemi?" "Asi tisíc metrů." "A kterým směrem?" "Svislým"

Vypraví námořník po ztroskotáni: "A až když jsme byli na širém moři, přišli jsme na to, proč byla při nákupu ta loď tak levná!"

Kdyby lidé nebyli tak závistiví, zlí a lakomí, tak by jedna ženská stačila pro celou vesnici...

Námořník, který pluje sám dlouhou dobu na moři, se ráno probudí a podívá se na své dlaně. Na jedné je napsané LÍZA a na druhé ANČA. Námořník řekne: "tak co, holky, která z vás to dneska bude?"

„Jaké bylo v Anglii počasí?” ptali se námořníka, který se odtamtud právě vrátil.
„Připadal jsem si jako knot v lampě. Nohy jsem měl stále namočené a nos mi svítil od rýmy!”

Do anglické námořní školy přijíždí na kontrolu admirál a ptá se jednoho mladého důstojníka: „Dovedl byste vyjmenovat dvě velké osobnosti v historii anglického námořnictva?“ „Nelson a ... promiňte, nezaslechl jsem dobře vaše jméno, pane admirále!“

Námořní loď zakotvila u pobřeží černé Afriky, aby doplnila své zásoby pitné vody. Námořníci se setkali s nebývalou ochotou náčelníka, který jim í pomohl dopravit zásoby na loď. Kapitán mu na závěr srdečně poděkoval a věnoval pár drobností na památku, načež náčelník začal chrčet, pískat, mrmlat, prskal, krýslit, kvičet, vrčet, všelijak kňourat a sténat, až najednou potom zčistajasna plynulou angličtinou pravil, že děkovat není zač a že on a jeho kmen rádi pomohli bílým mužům. Kapitán byl překvapen dokonalou náčelníkovou znalostí angličtiny, a proto se ho zeptal: "Kde jste se naučil tak skvěle anglicky?" Náčelníkovi zalichotilo toto uznání a s přívětivým úsměvem nasadil opět celou škálu záhadných zvuků a pazvuků a řekl: "Naučil jsem se anglicky z rozhlasového kursu, který vysílali na krátkých vlnách..."

Chlápek chtěl zjistit, jestli mu je věrná jeho žena a jeho milenka. Protože se vůbec neznaly, mohl si dovolit experiment. Poslal obě na dlouhou výletní cestu námořní lodí. Po měsíční plavbě se obě vrátily a manžel se ptá své ženy, jak se chovala jeho milenka. Žena říká: "Jo, tu ženskou si pamatuju. Spala na té plavbě skoro s každým chlapem." Zklamaný manžel se poté ptá své milenky na chování své ženy. Milenka říká: "Ta paní je skutečná dáma." "Jo? Jak to?" "No, nalodila se s manželem a celou plavbu se od něj nehnula."

Trosečnice, když tak toužebně vyhlížela na moře, spatřila, jak k ní plave mocnými tempy hezký a ztepilý námořník. Zvolala s obavami: „Zpomalte! Raději zpomalte, abyste se příliš neunavil!”

Rvačka mezi námořníky v krčmě je v plném proudu. Mladý námořník Patrick přichází v čele svých věrných kamarádů, rozhlédne se před krčmou a povídá: "Jdu tam a to budete koukat, jaký tam udělám za pár minut pořádek. V momentě to bude lítat na ulici." Kamarádi stojí v houstnoucím šeru na ulici před krčmou a čekají. Vtom vylétne postava oknem. Chvíli řev zevnitř, rány a kvílení...a vyletí druhá. Kamarádi počítají: "Třetí...čtvrtý...pátý...šestý...sedmý!" Se země se najednou zvedne Patrick a na kamarády vztekle zavrčí: "Nepočítejte, troubové! To jsem pořád já!"

„Hele, ty jsi fakt svou ženu unesl, jo?”
„No jo, no, unesl.”
„A její rodiče tě nepronásledovali?”
„Ale jo, pronásledovali.”
„Hele, a dohonili tě?”
„No, bydlí u nás.”

Na lodi cestuje kouzelník a občas předvádí cestujícím všelijaké triky. Jednou sáhne do klobouku a vytáhne králíka. „To znám!“ ozve se vzadu čísi hlas. Všichni se otočí a vidí papouška starého kormidelníka Fromma. Kouzelník si trochu zmateně vypůjčí od přítomného kapitána hodinky, vloží je do klobouku, mávne hůlkou a hodinky zmizí. Pak sáhne jedné dámě do ucha a za všeobecného smíchu vytáhne kapitánovy hodinky. „To znám!“ ozve se vzadu opět papoušek. Kouzelník zneklidněně mávne hůlkou a začne z klobouku vytahovat pestrobarevné šátky, jeden za druhým, až jich je plné jeviště. „To znám!“ zakřičí zezadu zase papoušek. Po několika okamžicích váhání se odhodlá kouzelník ke svému největšímu číslu. Vyzve jednoho z diváků, aby vyšel na jeviště, zahalí ho do těžké černé látky, spoutá řetězem, kdo chce z přítomných pánů, může převázat diváka i svou vlastní kravatou, aby byl jakýkoliv podvod vyloučen ... A ještě než stačí kouzelník mávnout svojí hůlkou, otřese strašlivý výbuch lodního kotle celou lodí. Stěžně praskají, paluba se bortí, loď se beznadějně rozpadá! Do křiku vyděšených cestujících tleská papoušek křídly a volá: „To neznám! To neznám!“

Kapitán svolá mužstvo na palubu a oznamuje: „Ode dneška nestrpím na lodi žádného, kdo by ve službě pil!" „Ale kapitáne," ozve se vzadu jeden námořník, „přeci nechcete s papouškem Ara řídit loď sám?"

PRAHA - Před několika okamžiky jmenoval prezident republiky a vrchní velitel ozbrojených sil Václav Havel ministra vnitra Stanislava Grosse do hodnosti admirála. Zároveň ho ustanovil vrchním velitelem válečného námořnictva. Ve svém projevu k této události mj. pravil: „Naše země je malá, a proto si nemůže dovolit plýtvat nesporným talentem, který pan admirál projevil mimo jiné tím, že pod jeho velením bylo potopeno 5 lodí během 24 hodin, aniž by disponoval jedinou válečnou lodí.”

„Jestli do večera neseženu sto táců, budu se muset nejspíš zastřelit!” stěžuje si chlápek příteli. „Nemohl bys mi pomoct?”
„To asi těžko,” prohlásí kamarád. „Já totiž nemám žádný revolver!”

Námořník z arktické expedice volá na kapitána: „Pane, viděl jsem mamuta!”
Kapitán nevrle odsekne: „Člověče, tak jste ho teda viděl, nebo ho máte?”

Nováček v anglickém námořnictvu, mladík ze staré šlechtické rodiny, přijde na nástup v lakovaných střevících. Důstojník na něho křičí: „Vy jste se zbláznil! Jak jste se to vystrojil? Ještě dobře, že jste si nedal na hlavu cylindr!“ „Cylindr? V devět hodin dopoledne?“ diví se nováček.

„Bože, tetičko,“ zděsili se, „prožila jsi snad na moři něco úděsného?“ „Proč úděsného?“ nechápe tetička. „No, žes při té plavbě hrůzou zešedivěla?“ „To nebylo hrůzou, ale tím, že jsme neměli na lodi kadeřnici.“

„S tou starou rozpraskanou lodí se mám plavit přes půlku oceánu?“ zhrozil se jeden cestující před vstupem na loď. „To bych to vážně raději plaval pěšky!“

Paní učitelka se ptá Janíčka: Jaký je čas "slíbuji, slibuje, slibujeme" ?
Honzíček odpoví: Prosím, před volbami!

"V Panamském průplavu se nám jednou stalo neštěstí," říká kapitán. "Srazili jste se s nějakou lodí?" "Kdepak, ale já utratil všechny peníze z lodní pokladny a my neměli na zaplacení za průjezd!"

Opilý námořník vtrhl do kormidelny a snažil se vytrhnout kormidelníkovi kormidlo z ruky.
„Co to vyvádíš?!” okřikl ho kapitán. „Šplouchá ti na maják?”
„Ne,” odvětil opilec. „Kde bych já vzal maják?”

„Jardo, nejez ten koláč - je ještě teplý!” upozorňuje nedočkavého hladovce kamarád.
„To nevadí, vždyť dobře víš, že jsem gay.”

V přístavní krčmě vypukla rvačka. Rány lítaly na všechny strany, vřava neutichla ani na chvilku a když už to trvalo něco přes tři hodiny, vložil se do toho už i sám majitel krčmy. "Tak dost, mládenci!" zařval mocným hlasem. "Ještě si dejte rychle každý pár facek a zavíráme!"

„Jednou jsem byl v Poděbradech,” vypráví hochům z klubu Jiří, „a už se o mně učí ve škole jako o významné osobnosti naší historie.”

V půl jedné v noci zazvoní někdo u lékárníka. Rozespalý lékárník se roztržitě oblékne, otevře a spatří opilého, škytajícího námořníka.
„Vy jste lékárník?” ptá se ho vrávorající námořník.
„Ano. Co se stalo?”
„A jste majitelem této lékárny?”
„Ano, jsem. Co si přejete?”
„Prosím vás,” škytne námořník, „máte takové bílé kulaté pilulky proti mořské nemoci?”
„Mám!” vyrazí ze sebe lékárník a zuří vzteky, protože ho kvůli takovéhle hlouposti vytáhl z postele.
„Tak si je strčte za klobouk!” zařve ze všech sil námořník a s hurónským smíchem zmizí za rohem.
To by mohl být docela klidně konec, jenže chudák lékárník je zlostí celý bez sebe, rozmrzele se svlékne, vleze do postele a rozčilením nemůže usnout. Asi tak za půl hodiny se zvonek opět ozve. Lékárník vyskočí, navlékne kalhoty, letí ke dveřím a tam stojí zase námořník. Lékárník se chce na něho vrhnout, ale vidí, že tohle je někdo jiný, tenhle je menší a má knírek.
„Promiňte,” omlouvá se námořník s knírkem, „nebyl tady asi tak před půlhodinou jeden opilý námořník?”
„Byl!” vyhrkne lékárník.
„A ptal se vás, jestli jste lékárník?”
„Ptal.”
„A vy jste mu řekl, že ano.”
„Ano, řekl.”
„A ptal se vás,” pokračuje námořník s porozuměním, „jestli jste majitelem této lékárny?”
„Ano, ptal,” odpovídá netrpělivě přešlapující lékárník.
„A vy jste mu řekl, že jste jejím majitelem?”
„Ano, řekl.”
„A zeptal jste se ho, co si přeje?” pokračuje pomalu rozšafný noční návštěvník.
„Ano,” přikyvuje zkoprnělý lékárník.
„A on si přál vědět, zda máte takové bílé kulaté pilulky proti mořské nemoci?”
„Ano, přál.”
„A vy jste mu samozřejmě řekl, že je máte?”
„Ano, řekl.”
„A on vám řekl, abyste si je strčil za klobouk?”
„Jo, řekl!” vyhrkne lékárník.
Námořník se dobrácky usměje a pokračuje: „Tak já jsem vám jen přišel říct, že už si je za tím kloboukem nemusíte nechávat, a můžete si je zase klidně vyndat, protože jste naletěl na nejapný žert mého opilého kamaráda!”

Zastaví důstojník nachmeleného námořníka a napomíná ho: „Jak to chodíte? Vždyť máte čepici obráceně!”
„To nevadí, já se za chvíli budu zase vracet!”

Nováček v anglickém námořnictvu, mladík ze staré šlechtické rodiny, přijde na nástup v lakovaných střevících. Důstojník na něj křičí: „Vy jste se zbláznil! Jak jste se to vystrojil? Ještě dobře, že jste si nedal na hlavu cylindr!”
„Cylindr?” udiveně odvětil nováček. „V devět hodin dopoledne?!”

Dva rybáři našli na jezeře místo, kde jim ryby braly jako divé a aby nezapomněli cestu, označili si ho křížkem na dno loďky.
„Ty jsi ale blbec,” zlobí se po chvíli jeden na druhého, „tos tam ten křížek nemohl vyřezat? Vždyť nám ho voda smyje!”

Sedí dva námořníci v lokále. Jeden starší, protřelý mořský vlk a druhý takový holobrádek, kterému je námořnická čepice trochu velká. A naproti nim sedí mladá, hezká slečna. Nováček se na ni dívá lačnýma očima a občas vzdychne. Když už to trvá příliš dlouho, povídá mu ten starý vlk: „Běž a prohoď s ní pár slov! Uvidíš, že tahle si dá říct, mám na to čuch!“ Nováček se tedy odhodlá, vstane a přistoupí ke slečně: „Hele, slečno, nekopla byste si s námi partičku mariáše?“

Vypráví jeden námořník kamarádům: „Všechny ty vaše historky nestojí za nic! To já se včera zasloužil o to, že jistá mladá žena uhájila svou čest!“ „To je úžasné ! Povídej, jak se to stalo?“ žasnou kamarádi. „Rozmyslel jsem si to.“

Na malém norském parníčku, se kterým si mořské vlny pohazují sem a tam jako by to byla tříska, se ptá cestující dáma námořníka: „A co se stane, když se srazíme s ledovcem?“ „Co by se stalo?“ odpovídá pohotově námořník. „Ten ledovec popluje zase klidně dál.“

Diskutují dva pánové na palubě lodi. „A co kdybychom se převrhli? Umíte plavat?“ „Plavat nedovedu,“ odpovídá dotazovaný, „ale zato umím volat v šesti řečech o pomoc!“

Obloha je zatažená, na palubu poprchává, a tak se všichni cestující stahují do útrob velké zaoceánské lodi, kde už je pro ně připraven program. Jeden pán přijde do baru, protlačí se zástupem a zděšeně se rozhlíží. Všude je nabito k prasknutí, že by ani špendlík nepropadl. Najednou se mu rozzáří tvář. Před sebou vidí volný stolek. Rychle se začne k němu prodírat. „Tady to nemůžete obsadit, pane!“ zastavuje ho číšník. „Proč?“ diví se pán. „Je to snad pro někoho rezervované?“ „Ne, ale tohle to je taneční parket!“

Dva potápěči pracují pod vodou. Náhle jeden z nich začne rozčilené má-vat rukama a dává znamení druhému: "Honem! Volají nás shora! Musíme se okamžitě vrátit!" "Proč? Co se děje?" "Loď se potápí!"

V záchranném člunu se plaví kapitán se šesti zachráněnými námořníky. Nemají co jíst. Kapitán předloží návrh: "Nic se nedá dělat, musíme si to rozdělit... V pondělí sníme plavčíka, v úterý kuchaře, ve středu kormidelníka, ve čtvrtek Mayera, v pátek Schulze a v sobotu sním Smitha!"

Zběsilá bouře pohazuje s lodí jako s pírkem. Ustrašený nováček se děsí: "To je strašné! To je hrůza!" "A to si představ," povídá mu kapitán, "že to jsme pořád ještě v Tichém oceánu!"

„Jak ses mohl tak opít?" vyptává se jeden námořník druhého. „Byl jsem ve špatné společnosti." „Prosím tebe, a v jaké?" „Byli jsme čtyři, pili jsme láhev vodky a ti tři zbývající byli abstinenti."

Zaklel jeden námořník, když se k ránu vypotácel z přístavní krčmy: „Zatraceně! Zeměkoule je velmi neklidná planeta!"

Nováček potkal svého bývalého kamaráda.
„To je ale náhoda!” zvolal kamarád radostně. „Takové setkání! To se musí oslavit!”
„Ne, nezlob se, kamaráde, ale dnes to nejde. Nemám žízeň...”
„Jak to? Mladý námořník a nemáš žízeň?”
„Ne, já jsem se dneska už dvakrát topil...”

„Viděl jsem bílou velrybu!” zapřísahá se námořník.
„Já taky,” směje se kapitán spolu s celou posádou, „a bylo jí špatně!”

Potkají se dva staří přátelé.
„Propána, co to máš s ušima?” diví se jeden.
„Ále, zrovna jsem žehlil, když zazvonil telefon a já zvedl místo sluchátka žehličku.”
„Hm, to je strašné. Ale proč máš ovázané i to druhé ucho?”
„Chtěl jsem zavolat doktora!”

Na návštěvě: „Nemáte někde Zlaté stránky?”
„Nemáme, kde bychom si my mohli dovolit zlato!”

„Když jsme si koupili nové auto, soused zestárl o dvacet let.”
„???”
„Zešedivěl závistí!”

Stěžuje si pán ze Stodolní ulice na sousedy: „Měsíce neviděli vodu a pořád se to mydlí!”

Z potopené lodi se zachránil jediný námořník. Na otázku, jak si počínal, pravil: "Docela jednoduše. Od rána jsem měl žízeň jako trám, no a toho trámu jsem se držel..."

Oznamuje chlápek příteli: „Koupil jsem si byt v Leninově ulici.”
„Od koho, od Lenina?”

„Nazdar Láďo, prý jsi sbalil novou kočku?”
„No, sbalil, ale než jsem ji přinesl domů, tak se v tom baťohu udusila.”

Zlobí se soused na souseda - kutila: „Nemysli si, že když si vezmeš montérky, tak se musíš do všeho montovat!”

Sardinka si vyplula s maminkou na procházku, najednou kolem jede ponorka."Co je to, mami? -ptá se sardinka."Ale, to jsou lidé v konzervě."

Mladík, právě odvedený, projevil přání sloužit u námořnictva. „Umíte plavat?“ zeptal se ho předseda komise. Odvedenec se polekal: „To už nemáme žádné lodě?“

„Sire, lady vážně onemocněla.”
„Vážně?”
„Ano, vždyť vám to říkám.”

Námořní důstojník ukazuje novému námořníkovi veškeré technické vybavení lodi - navigační přístroje, radiostanici, strojovnu a lodní automatiku.
„To je potom jistě velmi lehké takovou loď řídit, když je tak přepychově a moderně vybavená,” povídá nováček po prohlídce. „Myslím, že si potom může stoupnout ke kormidlu kdejaký idiot.”
„Proč ne?” usměje se důstojník. „Chcete to zkusit?”

Potkají se dva: „Marku!”
„Nemám, kamaráde, ty už dávno neplatí.”

Dáma se vrací domů a na chodbě narazí na souseda: „Copak, paní Holoubková, proč jste celá v černém?”
„Manžel zemřel.”
„To je mi moc líto. Jak se to stalo?”
„Šel po ulici a přejel ho parní válec.”
„To není možné,” spráskne ruce soused, „co dělal na ulici parník?!”

Proč Slováci tak trvali na dokončení Gabčíkova?
Protože chtěli rozdělení Československa zakončit velkou námořní bitvou.

K letišti se přibližuje dopravní letadlo, ze kterého trčí 50 párů nohou. Z intercomu se ozývá kapitán: - Až zařvu TEĎ!, utíkejte jako o život!

„Kam pojedete na dovolenou?“ ptá se námořník ženatého známého. „Pojedu s rodinou k Jaderskému moři.“ „Jojo,“ pokývá hlavou starý mořský vlk, „tam já znám každou vlnku!“

Přijde za kapitánem jeden z cestujících a ptá se ho: „Je to pravda, že je v těchto místech moře hluboké tisíc metrů?“ „Mizerných tři sta metrů.“ „To jsem rád,“ oddychne si cestující. „Já jsem se tolik bál...“

Potkají se dva známí a jeden připomíná: „Loni jsi tvrdil, že budeš do roka milionářem.”
„No však,” s klidem odvětí druhý. „Začínám shromažďovat svůj druhý milion. Jediná smůla je v tom, že ten první mi stále chybí!”

Námořník, který přistál v Reykjavíku, se ptá Islanďana: "Prosím vás, kdy tady máte léto?" "To je těžko říct. Například letos připadlo léto na středu."

Namořník si lehne v kajutě, podívá se na ruce-na jedné má vytetováno Anička,na druhé Evička-a říká: Tak holky, která to dnes bude?

„Založil jsem si holičství.”
„A proč to říkáš tak smutně?”
„Protože jsem ho založil.”

Jak poznáte, že je váš soused prase?
Z vedlejšího bytu se ozývá chrochtání.

Když loď přistála v přístavu, vzal námořník, který se tam narodil, svého kamaráde na procházku městem. Kamarád pozoruje až příliš okatě dívky na ulici a ptá se Charlieho, zdali je zná. „Jo, tohle je Betty. Dvacet dolarů.“ ,,A tahle?“ vyzvídá kamarád. „Dolores. Čtyřicet dolarů.“ „A tahle to už je opravdu třída! Znáš ji?“ „To je Gloria. Padesát dolarů,“ ochotně oznamuje Charlie. ,,Copak v tom vašem městě nejsou žádné pořádné dívky?“ „Ovšem, že jsou. Ale to už je potom moc drahý špás a nic pro námořníku !“

„Jen počkej, v noci ti poškrábu auto!” vyhrožuje sousedovi pan Vokurka.
„Vyhrožovat si můžeš, jak chceš... Stejně nemáš nehty!”

„Proč jste si koupili plný valník písku?” vyzvídá sousedka.
Paní Nováková vysvětluje: „Manžel slyšel, že dobře čistí vanu.”

„Kolik může mít naše sousedka let?”
„Nevím, ale vypadá dobře.”
„No právě, musí být teda o hodně starší, když tak dobře vypadá!”

To jiná trosečnice, když tak toužebně vyhlížela na moře spatřila, jak k ní plave mocnými tempy hezký a ztepilý námořník, zvolala s obavami: "Zpomalte! Raději zpomalte, abyste se příliš neunavil!"

„Zítra pojedeme na dovolenou,” chlubí se sousedce paní Matásková.
„A kam jedete?” zajímá se sousedka.
„Vždyť vám to říkám - na dovolenou...”

Na temné hamburské ulici osloví pozdě v noci námořníka neznámá černoška: „Byl byste tak laskav, mladý muži, a doprovodil mě domů? Sama se bojím...”
„To mě ani nenapadne!” odsekne mladý námořník. „Co budu dělat teď o půlnoci v Africe?”

Jsou 2 kosmonauti přivázaný k raketě ... kouknou se na loď ...na zem..na loď .. na zem .. a podívaj se na sebe a jeden říká tomu druhýmu ... Co tak čumíš já jsem tam ty klíče nezabouchl ..

Kapitáne, kde je vojín Průkazka?Právě vyskočil z letadla!A co ten padák?Ten nechal tady, prý ho příšerně tlačil do zad!

Jeden pasažér na Titaniku, zachvácen panikou, lomcuje s kapitánem: "Kapitáne, kapitáne, jak daleko je to k nejbližší zemi?" "Dvě míle." "Kterým směrem?" "Směrem dolů."