Vtipy o námořnících - 219 zajímavých

Ptali se jednoho námořníka, proč byl vlastně propuštěn ze služby na ponorce. "Nelíbil se jim můj zvyk spát při otevřeném okně," pravil mořský vlk.

Zastaví důstojník nachmeleného námořníka a napomíná ho: „Jak to chodíte? Vždyť máte čepici obráceně!" „To nevadí," mávne rukou námořník, „já se za chvíli budu zase vracet!"

Čerstvě ženatý námořník byl přeřazen na malý ostrov v Pacifiku. Píše manželce: "Drahá, uplyne dlouhá doba, než se znovu uvidíme. Už teď se mi stýská a nevím, jak to bez tebe vydržím. Navíc je tady všude spousta mladých dívek. Poraď mi. Myslíš, že kdybych si našel nějaký koníček, pomůže mi to odolat pokušení?" Manželka mu zpátky poslala harmoniku, ať se na ni naučí hrát. Po roce se manžel vrátil domů, otevřel dveře a objal manželku: "Nemůžu se dočkat, miláčku, až tě odnesu do postele a budeme se vášnivě milovat celou noc." "Moment, moment, drahý. Nejdřív mi ukaž, jak umíš na harmoniku!"

Kapitán přichází před nastoupenými námořníky a prohodí k prvnímu důstojníkovi: „Prosím vás, co to támhle trčí za nos? To nemůžete toho námořníka postavit do druhé řady?“ „Prosím, pane kapitáne, to je jeden z nováčků a on tam už stojí !“

Sedí dva námořníci v lokále. Jeden starší, protřelý mořský vlk a druhý takový holobrádek, kterému je námořnická čepice trochu velká. A naproti nim sedí mladá, hezká slečna. Nováček se na ni dívá lačnýma očima a občas vzdychne. Když už to trvá příliš dlouho, povídá mu ten starý vlk: „Běž a prohoď s ní pár slov! Uvidíš, že tahle si dá říct, mám na to čuch!”
Nováček se tedy odhodlá, vstane a přistoupí ke slečně: „Hele, slečno, nekopla byste si s námi partičku mariáše?”

Mezi kamarády: „Dneska je to takovej ospalej den...”
„Máš pravdu, taky bych se s někým vyspal.”

„Proč ti píše ta tvoje dívka pořád tak dlouhé dopisy?“ vyzvídá kormidelník na mladém námořníkovi. „Všechno mi podrobně vypisuje, abychom se nemuseli zdržovat řečmi, až za ní přijedu.“

Námořník píše milostný dopis jedné ze svých milenek, pojednou se zarazí a dlouho okusuje tužku. Pak se obrátí na kamaráda a povídá: „Byl bys tak laskav, Jime, a sundal si košili?“ „Prosím tě, na co?“ „Chtěl bych se podívat, jak se píše Mary Lou.“

Loučí se námořník se svou dívkou. Na rozloučenou mu dává dívka svoji fotografii a zdůrazňuje, aby ji měl neustále na očích. „Tvoje fotografie je velmi pěkná,“ povídá námořník, „ale postrádám na ní to, co mám u tebe nejraději.“ „Ale Johne,“ zapýří se dívka, „vždyť je to jenom obličej!“

Chlápek chtěl zjistit, jestli mu je věrná jeho žena a jeho milenka. Protože se vůbec neznaly, mohl si dovolit experiment. Poslal obě na dlouhou výletní cestu námořní lodí. Po měsíční plavbě se obě vrátily a manžel se ptá své ženy, jak se chovala jeho milenka. Žena říká: „Jo, tu ženskou si pamatuju. Spala na té plavbě skoro s každým chlapem.”
Zklamaný manžel se poté ptá své milenky na chování své ženy. Milenka říká: „Ta paní je skutečná dáma.”
„Jo? Jakto?”
„No, nalodila se s manželem a celou plavbu se od něj nehnula.”

Vyprávěl námořník přátelům o svých dobrodružstvích v Jižní Americe: „Co vám mám povídat? Bylo to strašné! Indiáni vpravo, Indiáni vlevo, Indiáni všude kolem nás... Kam se člověk podíval, všude Indiáni na svých lodích. Přirazili k naší Margaretě a už se houfem drali na palubu...”
„Proboha! Co jste dělali?”
„Už bylo pozdě. Nedalo se nic dělat a tak jsme od nich museli koupit pár výšivek, nějaké koberce, několik vyřezávaných nožů a masek.”

Pana Holana překvapila v noci sousedka, jak škrábe na dveře svého bytu.
„Co to vyvádíte, pane Holan?”
„Ale, zapomněl jsem si doma klíče, a tak se snažím, aby si manželka myslela, že je za dveřmi Asta a pustila mě dovnitř.”

Námořník dostal po službě volno a aby taky něco užil, vyhledal dům radosti a obrátil se na madam, která domu vládne: „Chtěl bych nějakou inteligentní společnici. Víte, jsem dost náročný...“ Madam odběhne a za chvíli zavolá, že může jít mladý pán nahoru. Námořník poslechne, jde nahoru, vezme za kliku, zůstane překvapeně stát. Zevnitř pokoje se line líbezná hudba. Po chvilce překvapení námořník vejde a spatří za klavírem něžnou dívenku, která bravurně hraje ty nejsložitější a nejnáročnější skladby. Námořník v obdivu usedne a v poslechu kouzelné hudby úplně zapomene na původní účel své návštěvy. Když dívka skončí, zeptá se jí užasle: „Proboha, slečno, vy jste ohromný talent! Proč nestudujete konzervatoř?“ „Vy jste se zbláznil! Copak mi to rodiče dovolí?“

Do anglické námořní školy přijíždí na kontrolu admirál a ptá se jednoho mladého důstojníka: „Dovedl byste vyjmenovat dvě největší osobnosti v historii anglického námořnictva?”
„Nelson a... Promiňte, nezaslechl jsem dobře vaše jméno, pane admirále!”

Kanibalové zajmou trosečníky a chystají se je sníst, ale náčelník říká: „Nechte je být, dneska budeme mít utopence.”
„Fuj, já už myslel, že jste kanibalové,” oddechne si jeden ze ztroskotaných námořníků.
Náčelník se zamračí: „Nebojte, dočkáte se, teď ale přece nemůžeme nechat vaše utopené druhy zkazit!”

Plavčík na ledoborci zahlédne tonoucího.
„Hoďte mu záchranné kolo!” rozkřikne se na námořníky.
Chlap ve vodě se otřese: „Brrr! Rrradššši mmmi hhhoďďte kkožžžich!”

Stěžuje si jeden mladý námořník: „Vždycky, když máme odplout, jsem takový mátožný a nanicovatý už dva dny předem ...“ „Tak promluv s kapitánem, jestli bychom kvůli tobě nemohli vyplouvat o dva dny dříve !“

U ostrova zastaví loď a zachraňuje trosečníky, osm námořníků. "A už jste všichni? Ženy s vámi nebyly žádný?" ptá se kapitán. "Ale jo, jedna tady s námi byla, ale loni v květnu umřela. A nějaká svině ji minulej tejden zahrabala."

„Tak jsem si koupil kuchařku, abych si mohl uvařit, když manželka není doma,” svěřuje se kámošům pan Ludvík. „Ale nakonec z vaření nic nebylo.”
„Proč?”
„Protože každý recept začínal slovy: Vezměte čistý hrnec!”

Potkají se dva kamarádi: „Ty se tváříš, jako když ti uletěly včely. To ti zase stará udělala k obědu hrachovou kaši, co?”
„Ne, měl jsem uzené koleno, ale uletěly mně včely.”