Vtipy o námořnících - 219 zajímavých

Povídají si dvě dámy na potápějící se lodi: "Podívejte se, drahá pani, na toho směšného kapitána! Řekněte, copak tohle je nějaké potápění? To by měli vidět, jak se dřív lodě potápěly..."

"Když se loď začala topit," vyprávějí dvě dámy ve společnosti svým přítelkyním o katastrofě, kterou společně zažily, "byly jsme právě uprostřed velmi zajímavého rozhovoru." "No a dál!" naléhají přítelkyně. "A my jsme si jednoduše povídaly a povídaly a povídaly... až jsme se octly na břehu."

Námořník navazuje na lodi rozhovor s dívkou: "Jedete do Marseille služebně, anebo jen tak za zábavou?" "Služebně," odpovídá dívka, ale pak dodá, "ale kdybyste chtěl, tak i za zábavou."

Námořní důstojník ukazuje novému námořníkovi veškeré technické vybavení lodi: navigační přístroje, radiostanici, strojovnu a lodní automatiku. "To je potom jistě velmi lehké takovou loď řídit, když je tak přepychově a moderně vybavena," povídá nováček po prohlídce. "Myslím, že si potom může stoupnout ke kormidlu kdejaký idiot." "Proč ne?" usměje se důstojník. "Chcete to zkusit?"

To je hrozné! Člověk aby se bál už do té Jižní Ameriky plout! Tady zase čtu v novinách, že zemětřesení úplně zničilo město Tuahtepetlempesaetluhtenpedor...Bylo by zajímavé zjistit, jak se to město jmenovalo před tím zemětřesením.

Seděli námořníci v přístavní krčmě. Po půlnoci se jeden zvedl a přistoupil ke kamarádovi: „Nepij už tolik, máš už celou hlavu rozmazanou!"

Říká Michael kamarádovi: „Včera jsem ti viděl jednoho námořníka a ten ti byl tak opilý..." „A kdes ho viděl?" „V zrcadle."

Stojí dva pánové na přepychové zaoceánské lodi u lodního bazénu a se zájmem pozorují koupající se slečny. „Podívej se támhle na tu blondýnu,“ povídá jeden z nich, „jak dlouho vydrží na vodě !“ „Aby ne !“ ozve se za nimi stojící námořník. „Včera jsem do ní hučel celý večer, a je to dřevo!“

Božce Křúpalové zemřel v nemocnici manžel. Zvědavá súsedka Mařena Kočicova sa zvědavě ptá: „A na co umřél tvůj starý?”
„Ale, na chřipku...” odpoví smutně vdova.
Mařena soucitně a s lítostí řekne: „No, ještě, že to nebylo nic vážnějšího...”

Mladičký námořník se seznámil s dámou, která pro něho byla velmi přitažlivá, protože mu v mnohém připomínala jeho laskavou a pečlivou maminku. Námořník poslušně odešel s dámou do jejího bytu a na loď se vrátil až po půlnoci, strhaný a s očima plnýma slz.
„Co se ti stalo?” ptají se ho starší kamarádi.
„To je strašné,” naříká mořský vlček, „to je hrozné!”
„Co to s tebou, člověče, udělala?”
„Řekla mi, že žádný Ježíšek není!”

„A jakou jste měl na lodi funkci?” vyzvídá na mladém námořníkovi, takovém uchu, pěkná slečna.
„Muž přes palubu.”

Dva přátelé sedí v kavárně. Jeden z nich čte noviny, a ten druhý se na něho zlobí: „Jak, prosím tě, můžeš číst noviny, když na tebe mluvím?”
„Velmi snadno. Mám totiž cvik z dvacetiletého manželství.”

Z taxíku vyskočí chlap s dvěma kufry a uhání mocnými kroky k přístavišti. Loď už je na dva metry od břehu. Muž ji dohání, mohutným skokem se odráží a dopadá na loď, kde klesne vyčerpáním. Když si trošku oddychne a otře si z čela pot, povídá: „Tak jsem přeci jen chytil ten váš zatracený parník!”
„Ani jste nemusel tak spěchat,” povídá mu laskavě námořník chystající si laso na ukotvení. „My teprve přistáváme...”

„Dobrý den, hledám pana Kalianka, jsem jeho spolužačka.”
„Dělejte si legraci z někoho jiného, pan Kalianko v životě do žádné školy nechodil!”

Baví se dva námořníci u barového pultu: „Vidíš támhle tu dívku? Včera by stačila ještě jedna sklenka cinzana a byla by moje...“ „Tak proč jsi jí to cinzano nedal?“ „Neměla už žádné peníze.“

Slečna ve společnosti neustále napomíná námořníka, aby vyprávěl slušnější anekdoty. „Drahá slečno,“ povídá námořník své červenající se spolustolovnici, „kdybych znal slušnější anekdoty, tak jsem se nikdy nedal k námořníkům...“

Zeptal se jeden pán v přístavu: „Prosím vás, kdy odjíždí parník do Honolulu?“ „V pondělí, ve středu a v pátek, dovolí-li to počasí, protože každou chvíli hrozí uragán. A ve čtvrtek a v sobotu jezdí v každém případě.“

Z taxíku vyskočí chlap s dvěma kufry a uhání mocnými kroky k přístavišti. Loď už je na dva metry od břehu. Muž ji dohání, mohutným skokem se odráží a dopadá na loď, kde klesne vyčerpáním. Když si trošku oddychne a otře si z čela pot, povídá: „Tak jsem přeci jen chytil ten váš zatracený parník!“ „Ani jste nemusel tak spěchat,“ povídá mu laskavě námořník chystající si laso na ukotvení. „My teprve přistáváme...“

Ve společném kajutě cestují na lodi spolu dva strašně málomluvní cestující. Celý týden společné plavby nepromluví mezi sebou ani jedině slovo. Ke konci týdne se dostane loď do nebezpečné bouře. A tu se jeden z cestujících konečně ozve: „To je hrozné!“ „A říkal někdo, že ne?“

„Pane kapitáne, proč stojíme?“ ptá se dáma na lodi muže nejpovolanějšího. „Je hustá mlha, madam,“ vysvětluje jí kapitán. „Plout v takové mlze je příliš velké riziko.“ „Ale vždyť jsou vidět hvězdy!“ diví se dáma. „To je sice pravda,“ povídá kapitán, „jenomže všude okolo nás je minové pole, a tam, co ukazujete vy, poplujeme až po detonaci!“