Vtipy o námořnících - 219 zajímavých

Na širém moři se potápí loď. Z kajuty první třídy vyjde pomalým krokem Angličan s dýmkou v ústech a ptá se kapitána: "Prosím vás, kde je záchranný člun pro kuřáky?"

Poděšený cestující zděšeně volá: "Kapitáne, loď se potápí! Jak daleko je k nejbližší zemi?" "Asi tisíc metrů." "A kterým směrem?" "Svislým"

Vypraví námořník po ztroskotáni: "A až když jsme byli na širém moři, přišli jsme na to, proč byla při nákupu ta loď tak levná!"

Kdyby lidé nebyli tak závistiví, zlí a lakomí, tak by jedna ženská stačila pro celou vesnici...

Námořník, který pluje sám dlouhou dobu na moři, se ráno probudí a podívá se na své dlaně. Na jedné je napsané LÍZA a na druhé ANČA. Námořník řekne: "tak co, holky, která z vás to dneska bude?"

„Jaké bylo v Anglii počasí?” ptali se námořníka, který se odtamtud právě vrátil.
„Připadal jsem si jako knot v lampě. Nohy jsem měl stále namočené a nos mi svítil od rýmy!”

Na malém norském parníčku, se kterým si mořské vlny pohazují sem a tam, jako by to byla tříska, se ptá cestující dáma námořníka: „A co se stane, když se srazíme s ledovcem?”
„Co by se stalo?” odpovídá pohotově námořník. „Ten ledovec popluje zase klidně dál.”

Do anglické námořní školy přijíždí na kontrolu admirál a ptá se jednoho mladého důstojníka: „Dovedl byste vyjmenovat dvě velké osobnosti v historii anglického námořnictva?“ „Nelson a ... promiňte, nezaslechl jsem dobře vaše jméno, pane admirále!“

Námořní loď zakotvila u pobřeží černé Afriky, aby doplnila své zásoby pitné vody. Námořníci se setkali s nebývalou ochotou náčelníka, který jim í pomohl dopravit zásoby na loď. Kapitán mu na závěr srdečně poděkoval a věnoval pár drobností na památku, načež náčelník začal chrčet, pískat, mrmlat, prskal, krýslit, kvičet, vrčet, všelijak kňourat a sténat, až najednou potom zčistajasna plynulou angličtinou pravil, že děkovat není zač a že on a jeho kmen rádi pomohli bílým mužům. Kapitán byl překvapen dokonalou náčelníkovou znalostí angličtiny, a proto se ho zeptal: "Kde jste se naučil tak skvěle anglicky?" Náčelníkovi zalichotilo toto uznání a s přívětivým úsměvem nasadil opět celou škálu záhadných zvuků a pazvuků a řekl: "Naučil jsem se anglicky z rozhlasového kursu, který vysílali na krátkých vlnách..."

Chlápek chtěl zjistit, jestli mu je věrná jeho žena a jeho milenka. Protože se vůbec neznaly, mohl si dovolit experiment. Poslal obě na dlouhou výletní cestu námořní lodí. Po měsíční plavbě se obě vrátily a manžel se ptá své ženy, jak se chovala jeho milenka. Žena říká: "Jo, tu ženskou si pamatuju. Spala na té plavbě skoro s každým chlapem." Zklamaný manžel se poté ptá své milenky na chování své ženy. Milenka říká: "Ta paní je skutečná dáma." "Jo? Jak to?" "No, nalodila se s manželem a celou plavbu se od něj nehnula."

Trosečnice, když tak toužebně vyhlížela na moře, spatřila, jak k ní plave mocnými tempy hezký a ztepilý námořník. Zvolala s obavami: „Zpomalte! Raději zpomalte, abyste se příliš neunavil!”

Rvačka mezi námořníky v krčmě je v plném proudu. Mladý námořník Patrick přichází v čele svých věrných kamarádů, rozhlédne se před krčmou a povídá: "Jdu tam a to budete koukat, jaký tam udělám za pár minut pořádek. V momentě to bude lítat na ulici." Kamarádi stojí v houstnoucím šeru na ulici před krčmou a čekají. Vtom vylétne postava oknem. Chvíli řev zevnitř, rány a kvílení...a vyletí druhá. Kamarádi počítají: "Třetí...čtvrtý...pátý...šestý...sedmý!" Se země se najednou zvedne Patrick a na kamarády vztekle zavrčí: "Nepočítejte, troubové! To jsem pořád já!"

„Hele, ty jsi fakt svou ženu unesl, jo?”
„No jo, no, unesl.”
„A její rodiče tě nepronásledovali?”
„Ale jo, pronásledovali.”
„Hele, a dohonili tě?”
„No, bydlí u nás.”

Kapitán přichází před nastoupenými námořníky a prohodí k prvnímu důstojníkovi: „Prosím vás, co to támhle trčí za nos? To nemůžete toho námořníka postavit do druhé řady?”
„Prosím, pane kapitáne, to je jeden z nováčků a on tam už stojí!”

Na lodi cestuje kouzelník a občas předvádí cestujícím všelijaké triky. Jednou sáhne do klobouku a vytáhne králíka. „To znám!“ ozve se vzadu čísi hlas. Všichni se otočí a vidí papouška starého kormidelníka Fromma. Kouzelník si trochu zmateně vypůjčí od přítomného kapitána hodinky, vloží je do klobouku, mávne hůlkou a hodinky zmizí. Pak sáhne jedné dámě do ucha a za všeobecného smíchu vytáhne kapitánovy hodinky. „To znám!“ ozve se vzadu opět papoušek. Kouzelník zneklidněně mávne hůlkou a začne z klobouku vytahovat pestrobarevné šátky, jeden za druhým, až jich je plné jeviště. „To znám!“ zakřičí zezadu zase papoušek. Po několika okamžicích váhání se odhodlá kouzelník ke svému největšímu číslu. Vyzve jednoho z diváků, aby vyšel na jeviště, zahalí ho do těžké černé látky, spoutá řetězem, kdo chce z přítomných pánů, může převázat diváka i svou vlastní kravatou, aby byl jakýkoliv podvod vyloučen ... A ještě než stačí kouzelník mávnout svojí hůlkou, otřese strašlivý výbuch lodního kotle celou lodí. Stěžně praskají, paluba se bortí, loď se beznadějně rozpadá! Do křiku vyděšených cestujících tleská papoušek křídly a volá: „To neznám! To neznám!“

Kapitán svolá mužstvo na palubu a oznamuje: „Ode dneška nestrpím na lodi žádného, kdo by ve službě pil!" „Ale kapitáne," ozve se vzadu jeden námořník, „přeci nechcete s papouškem Ara řídit loď sám?"

PRAHA - Před několika okamžiky jmenoval prezident republiky a vrchní velitel ozbrojených sil Václav Havel ministra vnitra Stanislava Grosse do hodnosti admirála. Zároveň ho ustanovil vrchním velitelem válečného námořnictva. Ve svém projevu k této události mj. pravil: „Naše země je malá, a proto si nemůže dovolit plýtvat nesporným talentem, který pan admirál projevil mimo jiné tím, že pod jeho velením bylo potopeno 5 lodí během 24 hodin, aniž by disponoval jedinou válečnou lodí.”

„Jestli do večera neseženu sto táců, budu se muset nejspíš zastřelit!” stěžuje si chlápek příteli. „Nemohl bys mi pomoct?”
„To asi těžko,” prohlásí kamarád. „Já totiž nemám žádný revolver!”

Námořník z arktické expedice volá na kapitána: „Pane, viděl jsem mamuta!”
Kapitán nevrle odsekne: „Člověče, tak jste ho teda viděl, nebo ho máte?”

Nováček v anglickém námořnictvu, mladík ze staré šlechtické rodiny, přijde na nástup v lakovaných střevících. Důstojník na něho křičí: „Vy jste se zbláznil! Jak jste se to vystrojil? Ještě dobře, že jste si nedal na hlavu cylindr!“ „Cylindr? V devět hodin dopoledne?“ diví se nováček.