X
Registrace nového uživatele
X
Zapomenuté heslo
Vtipy o národech a menšinách - 634 zajímavých
Zobrazeno: 40 - 60 z 622
Hodnocení: 4 | Hlasovalo: 12
Děkujeme za Vaše hodnocení
V porodnici: „Tak, tatínku, jak se bude jmenovat chlapeček tentokrát?”
„Dežo.”
„Dežo? Deža už máte doma čtyřikrát. Víte co? Otevřete doma atlas, najděte nějaké jméno a zítra přijďte.”
Druhý den: „Tak co? Už máte nějaké jméno?”
„Mám. Bangladežo!”
„Dežo.”
„Dežo? Deža už máte doma čtyřikrát. Víte co? Otevřete doma atlas, najděte nějaké jméno a zítra přijďte.”
Druhý den: „Tak co? Už máte nějaké jméno?”
„Mám. Bangladežo!”
Hodnocení: 4 | Hlasovalo: 9
Děkujeme za Vaše hodnocení
O’Brian je na výletě na Sinaji. Trochu se opozdí za výpravou a za chvíli neví kudy kam. Je ztracen. A najednou, v dálce - oáza! A v ní obchod!
Přišourá se tam, celý zchvácen, a hned k obchodníkovi. Ten sedí před kvelbem a čte si Jerusalem Post. O’Brian ho žádá o vodu! Obchodník jen mlčky ukáže rukou nad sebe. Nad obchodem visí cedule „Moishe Teitelbaum - kravaty”. Vysvětluje trpělivě: „Bohužel, nemám pro vás žádnou vodu na prodej. Kravaty - prosím. Výběr zdaleka v okolí největší. Značkové a konfekce. Množstevní slevy. Vodu však - bohužel.”
O’Brien zuří: „Cožpak nevidíte, že jsem se ztratil? Že jediné, co potřebuji, je voda? Víte, kam si všechny ty kravaty můžete napchat?”
Mojše se nevzruší: „Není od vás pěkné být na mě hrubý. Myslím, že jsem vám udělal velmi kvalitní nabídku. Chcete kravatu? Lepší obchod široko daleko nenajdete! Nechcete? I tak jste byl u nás vítaným zákazníkem. Skutečností však nicméně zůstává, že vodou neobchodujeme.”
Na O’Briena jdou mdloby.
„Co se vody týče,” pokračuje Mojše, „mohu vám dát radu. Zhruba třicet minut cesty tímto směrem naleznete Restaurant u Maxe - rozumějte, Maxe Teitelbauma, mého bratra. Vody, kolik hrdlo ráčí.”
O’Brien zmobilizuje všechny síly a odchází naznačeným směrem. Mojše opět usedá před obchod a pokračuje ve čtení Jerusalem Post. Po dvou hodinách, když už má přečtené všechno, i finanční trhy, vrací se z naznačeného směru O’Brien. Sotva se doplouží. Mojše se zajímá: „Vzácný příteli! Snad jste ten vyhlášený restaurant neminul?!”
O’Brien klesne na kolena: „Samozřejmě, že jsem ho našel. Minout jsem ho nemohl. Ale Max mě tam odmítl vpustit bez kravaty!”
Přišourá se tam, celý zchvácen, a hned k obchodníkovi. Ten sedí před kvelbem a čte si Jerusalem Post. O’Brian ho žádá o vodu! Obchodník jen mlčky ukáže rukou nad sebe. Nad obchodem visí cedule „Moishe Teitelbaum - kravaty”. Vysvětluje trpělivě: „Bohužel, nemám pro vás žádnou vodu na prodej. Kravaty - prosím. Výběr zdaleka v okolí největší. Značkové a konfekce. Množstevní slevy. Vodu však - bohužel.”
O’Brien zuří: „Cožpak nevidíte, že jsem se ztratil? Že jediné, co potřebuji, je voda? Víte, kam si všechny ty kravaty můžete napchat?”
Mojše se nevzruší: „Není od vás pěkné být na mě hrubý. Myslím, že jsem vám udělal velmi kvalitní nabídku. Chcete kravatu? Lepší obchod široko daleko nenajdete! Nechcete? I tak jste byl u nás vítaným zákazníkem. Skutečností však nicméně zůstává, že vodou neobchodujeme.”
Na O’Briena jdou mdloby.
„Co se vody týče,” pokračuje Mojše, „mohu vám dát radu. Zhruba třicet minut cesty tímto směrem naleznete Restaurant u Maxe - rozumějte, Maxe Teitelbauma, mého bratra. Vody, kolik hrdlo ráčí.”
O’Brien zmobilizuje všechny síly a odchází naznačeným směrem. Mojše opět usedá před obchod a pokračuje ve čtení Jerusalem Post. Po dvou hodinách, když už má přečtené všechno, i finanční trhy, vrací se z naznačeného směru O’Brien. Sotva se doplouží. Mojše se zajímá: „Vzácný příteli! Snad jste ten vyhlášený restaurant neminul?!”
O’Brien klesne na kolena: „Samozřejmě, že jsem ho našel. Minout jsem ho nemohl. Ale Max mě tam odmítl vpustit bez kravaty!”
Hodnocení: 4 | Hlasovalo: 3
Děkujeme za Vaše hodnocení
Přidělí kapitán vojáka cikána do skladu proviantu a říká mu: „Cikáne, dávej pozor, aby se něco neztratilo, to není sranda.”
„Bez starosti, pan kapitán.”
Za týden je inventura, chybí pytel mouky.
„Cikáne! Kde je ta mouka? Že tě dám zavřít!”
„Joj, pan kapitán, myši sežrali!”
„Hm... Tak proč jsi to neohlásil? Máš vzít jed a myši vyhubit. A stejně ti nevěřím.”
„Ať shniju, pan kapitán, spolehněte se!”
Za týden další inventura, schází pytel cukru.
„Cikáne! Kde je ten pytel cukru, ty neřáde?! Rozkrádáš zboží - že zavolám vojenskou policii, aby to vyšetřila?!”
„Joj, pan kapitán, tolik myší vy v životě neviděl. Pochytat se nedají, ony cukr sežraly...”
„A zrovna pytel cukru?!”
„Joj, pan kapitán, celý pytel sežraly...”
„Poslouchej, dám ti poslední šanci, ale jak ti zase MYŠI něco sežerou, strčím tě do basy, až shniješ! Jasný?!”
„Rozumím, pan kapitán.”
Za týden opět inventura, chybí celá piksla pepře.
„Cikáne, pojď sem! Pětikilová piksla pepře, mizero jeden, teď jsi skončil!”
„Joj, pan kapitán, vy neuvěříte, co stalo! Jdu po skladu, poctivo hlídám, tu slyším, že něco kýchá. Kdo je tam - a ona myš, sedí, žere pepř a pláče!”
„Bez starosti, pan kapitán.”
Za týden je inventura, chybí pytel mouky.
„Cikáne! Kde je ta mouka? Že tě dám zavřít!”
„Joj, pan kapitán, myši sežrali!”
„Hm... Tak proč jsi to neohlásil? Máš vzít jed a myši vyhubit. A stejně ti nevěřím.”
„Ať shniju, pan kapitán, spolehněte se!”
Za týden další inventura, schází pytel cukru.
„Cikáne! Kde je ten pytel cukru, ty neřáde?! Rozkrádáš zboží - že zavolám vojenskou policii, aby to vyšetřila?!”
„Joj, pan kapitán, tolik myší vy v životě neviděl. Pochytat se nedají, ony cukr sežraly...”
„A zrovna pytel cukru?!”
„Joj, pan kapitán, celý pytel sežraly...”
„Poslouchej, dám ti poslední šanci, ale jak ti zase MYŠI něco sežerou, strčím tě do basy, až shniješ! Jasný?!”
„Rozumím, pan kapitán.”
Za týden opět inventura, chybí celá piksla pepře.
„Cikáne, pojď sem! Pětikilová piksla pepře, mizero jeden, teď jsi skončil!”
„Joj, pan kapitán, vy neuvěříte, co stalo! Jdu po skladu, poctivo hlídám, tu slyším, že něco kýchá. Kdo je tam - a ona myš, sedí, žere pepř a pláče!”
Hodnocení: 4 | Hlasovalo: 2
Děkujeme za Vaše hodnocení
„Kohn, příteli, otázečku: Kolik by snědli pěkně vypečenejch rohlíčků na lačný žaludek?”
Kohn se zasní: „Tak tři, čtyři.”
„Prdlajs, jeden!” směje se Roubíček. „Ostatní by už nejedli na lačno!”
Kohn přijde domů: „Sára, kolik bys snědla rohlíčků na lačno?”
„No, sotva jeden,” je překvapená Sára.
„To je škoda,” říká smutně Kohn, „mohl jsem ti říct bezvadnej vtip.”
Kohn se zasní: „Tak tři, čtyři.”
„Prdlajs, jeden!” směje se Roubíček. „Ostatní by už nejedli na lačno!”
Kohn přijde domů: „Sára, kolik bys snědla rohlíčků na lačno?”
„No, sotva jeden,” je překvapená Sára.
„To je škoda,” říká smutně Kohn, „mohl jsem ti říct bezvadnej vtip.”
Hodnocení: 4 | Hlasovalo: 2
Děkujeme za Vaše hodnocení
Vleze cikán statkářovi do dvora a škemrá: „Velkomožný pán, dejte korunku nebo dvě! Pán Bůh vám oplatí.”
„No, oháníš se tu Pánem Bohem, umíš se aspoň pokřižovat?” povídá statkář. „Ve jménu Otce...”
„... a Ducha svatého amen!” doplní cikán.
„A kde máš Syna?” zeptá se statkář.
„On je v kurníku, velkomožný pán,” přiznává cikán, „ale nebojte sa, on vám tam nic neukradne!”
„No, oháníš se tu Pánem Bohem, umíš se aspoň pokřižovat?” povídá statkář. „Ve jménu Otce...”
„... a Ducha svatého amen!” doplní cikán.
„A kde máš Syna?” zeptá se statkář.
„On je v kurníku, velkomožný pán,” přiznává cikán, „ale nebojte sa, on vám tam nic neukradne!”
Hodnocení: 4 | Hlasovalo: 2
Děkujeme za Vaše hodnocení
Přes tenké panelové stěny je slyšet ženu při manželské hádce: "... a s kým budu mít tvoje děti, to je moje soukromá věc. Jasný?!"
Hodnocení: 3.98 | Hlasovalo: 30
Děkujeme za Vaše hodnocení
Přijde cikáně za maminkou, drží v ruce lžičku a zajímá se: „Mami, co to je?”
„To nevím,” pokrčí matka rameny. „Jdi se zeptat babičky, ta to určitě bude vědět.”
Malinké jde za babičkou a ta si také neví rady: „Tak to tedy nevím, jdi se zeptat dědečka. Ten vystudoval vysokou.”
Cikáně tedy zajde za dědečkem. Ten na lžičku koukne a rychle ji zahodí: „Fuj, mládě od lopaty!”
„To nevím,” pokrčí matka rameny. „Jdi se zeptat babičky, ta to určitě bude vědět.”
Malinké jde za babičkou a ta si také neví rady: „Tak to tedy nevím, jdi se zeptat dědečka. Ten vystudoval vysokou.”
Cikáně tedy zajde za dědečkem. Ten na lžičku koukne a rychle ji zahodí: „Fuj, mládě od lopaty!”
Hodnocení: 3.97 | Hlasovalo: 14
Děkujeme za Vaše hodnocení
Stěžuje si starý kočovný indián mladému: „Celý život, den co den putuji za sluncem, ale vždycky večer, když už ho skoro mám, tak se mi schová!”
Hodnocení: 3.96 | Hlasovalo: 13
Děkujeme za Vaše hodnocení
To znáte, jak jede Čech na dovolenou k moři a v klidu si rybaří, když z ničeho nic najednou chytne zlatou rybku? No, tak tu rybku vytáhne a ona povídá: „Hele, když mne pustíš, tak ti splním dvě přání, já jsem totiž zlatá rybka.”
A on teda, že jo, ale jak to, že jenom dvě, když v každý pohádce a v každým slušným vtipu se zlatou rybkou se vždycky splňujou přání tři.
No a rybka mu vysvětluje, že se časy mění, nejsou peníze atp., no prostě se vymlouvá, co to jde. No ale stejně se dohodnou na těch dvou přáních, a rybka povídá: „Tak si teda přej svoje první přání.”
A Čech se zadívá do zapadajícího slunce nad mořem a říká: „Tak já si teda přeju, aby to moře bylo plný piva.”
„Staniž se,” řekla ryba a stalo se.
„A to druhý přání?” ptá se ryba.
Čech se zase zamyslí a říká: „Ještě tři lahváče na ráno!”
A on teda, že jo, ale jak to, že jenom dvě, když v každý pohádce a v každým slušným vtipu se zlatou rybkou se vždycky splňujou přání tři.
No a rybka mu vysvětluje, že se časy mění, nejsou peníze atp., no prostě se vymlouvá, co to jde. No ale stejně se dohodnou na těch dvou přáních, a rybka povídá: „Tak si teda přej svoje první přání.”
A Čech se zadívá do zapadajícího slunce nad mořem a říká: „Tak já si teda přeju, aby to moře bylo plný piva.”
„Staniž se,” řekla ryba a stalo se.
„A to druhý přání?” ptá se ryba.
Čech se zase zamyslí a říká: „Ještě tři lahváče na ráno!”
Hodnocení: 3.96 | Hlasovalo: 25
Děkujeme za Vaše hodnocení
Malý cikán se ptá bílého spolužáka: „Že neuhádneš, co dostanu od táty pod stromeček?”
„To nevím.”
„Tvoje kolo!”
„To nevím.”
„Tvoje kolo!”
Hodnocení: 3.95 | Hlasovalo: 20
Děkujeme za Vaše hodnocení
Jak se jmenuje na Slovensku Limonádový Joe?
Malinový Dežo.
Malinový Dežo.
Hodnocení: 3.94 | Hlasovalo: 7
Děkujeme za Vaše hodnocení
Feministky z celého světa mají sjezd. Na pódium vystoupí anglická feministka a povídá: "Přišla jsem domů, bouchla jsem do stolu a říkám: "Ode dneška nevařím!" První týden nic nevidím, druhý týden nic nevidím a třetí týden vidím svého muže vařit!" Mohutný potlesk. Vystoupí německá feministka a povídá: "Já jsem přišla domů, bouchla jsem do stolu a říkám: "Ode dneška neperu!" První týden nic nevidím, druhý týden nic nevidím a třetí týden vidím svého muže prát!" Ještě větší potlesk, posluchačky bouří nadšením. Na pódium vystoupí česká feministka a povídá: "Přišla jsem domů, bouchla jsem do stolu a říkám: "Ode dneška už neperu ani nevařím!" První týden nic nevidím, druhý týden nic nevidím a třetí týden konečně začínám vidět trochu na pravé oko."
Hodnocení: 3.93 | Hlasovalo: 6
Děkujeme za Vaše hodnocení
Američan a Rus si telefonují: „Haló, Ivane, právě říkali v televizi, že tam u vás jsou děsné mrazy? Prý přes mínus šedesát stupňů?”
„Ale, to je blbina, nevěř tomu, nanejvýš tak mínus dvacet!”
„Ne, ne, ale teď to říkali na CNN, přes mínus šedesát!”
„No tak, prosím tě, tak někde třeba mínus pětadvacet, ale to je opravdu výjimečně.”
„Ale já to teď právě vidím, ty záběry, ty omrzlé silnice, ty domy!”
„Jo takhle, Johne, ty myslíš venku? No tak to jo, to jo!”
„Ale, to je blbina, nevěř tomu, nanejvýš tak mínus dvacet!”
„Ne, ne, ale teď to říkali na CNN, přes mínus šedesát!”
„No tak, prosím tě, tak někde třeba mínus pětadvacet, ale to je opravdu výjimečně.”
„Ale já to teď právě vidím, ty záběry, ty omrzlé silnice, ty domy!”
„Jo takhle, Johne, ty myslíš venku? No tak to jo, to jo!”
Hodnocení: 3.93 | Hlasovalo: 6
Děkujeme za Vaše hodnocení
Baví se dva Skoti: „Slyšel jsem, že je tvá žena po smrti, to teď ušetříš, co?”
„No jo, ale když přijdou na to, jak zemřela, tak potom i za byt a stravu!”
„No jo, ale když přijdou na to, jak zemřela, tak potom i za byt a stravu!”
Hodnocení: 3.91 | Hlasovalo: 21
Děkujeme za Vaše hodnocení
Jak vypadá somálský jídelníček?
Snídaně - nic.
Oběd - to samé.
Večeře - zbytky od oběda.
Snídaně - nic.
Oběd - to samé.
Večeře - zbytky od oběda.
Hodnocení: 3.9 | Hlasovalo: 4
Děkujeme za Vaše hodnocení
Pořád nahání nějakou sukni. Na tom by nebylo nic divného, ale bydlí ve Skotsku.
Hodnocení: 3.9 | Hlasovalo: 4
Děkujeme za Vaše hodnocení
Svěřuje se jedna Skotka své přítelkyni: „Já jsem potřebovala nějak trknout toho mého šetřílka, aby mi konečně koupil horské kolo. Tak do něho půl roku hučím, jak je to zdravé, šlapat na čerstvém vzduchu.”
„A co on? Už se dovtípil?”
„Jo, včera.”
„A jaké kolo ti koupil?”
„Ale prosím tě, vynesl mi na balkon šicí stroj!”
„A co on? Už se dovtípil?”
„Jo, včera.”
„A jaké kolo ti koupil?”
„Ale prosím tě, vynesl mi na balkon šicí stroj!”
Hodnocení: 3.9 | Hlasovalo: 4
Děkujeme za Vaše hodnocení
„Pane Krauskopf, jakou jste mně to dohodil nevěstu?” rozčiluje se pan Bienenfeld. „Vždyť ona je jednonohá!”
„Jaký vy máte řeči, pane Bienenfeld,” povzdechne si dohazovač. „Podívejte se: Vy pojmete za manželku krásnou, zdravou, dvounohou dívku. Dobře. Za nějaký čas jdete s ní na procházku. Přejede ji auto. Dobře. Musí se s ní do nemocnice a tam jí amputujou nohu. Máte starosti, běhání, rozčilování, útraty... A vidíte? Tadyhle jste přišel k hotové věci!”
„Jaký vy máte řeči, pane Bienenfeld,” povzdechne si dohazovač. „Podívejte se: Vy pojmete za manželku krásnou, zdravou, dvounohou dívku. Dobře. Za nějaký čas jdete s ní na procházku. Přejede ji auto. Dobře. Musí se s ní do nemocnice a tam jí amputujou nohu. Máte starosti, běhání, rozčilování, útraty... A vidíte? Tadyhle jste přišel k hotové věci!”
Hodnocení: 3.9 | Hlasovalo: 4
Děkujeme za Vaše hodnocení
Přiřítil se domů podváděný Skot a začal řvát na manželku: „Ty potvoro, právě jsem se dozvěděl, že mě už celé roky podvádíš se sousedovic Patrikem!”
„Jistěže, miláčku,” odpoví ona, „poněvadž tebe si šetřím.”
„Jistěže, miláčku,” odpoví ona, „poněvadž tebe si šetřím.”
Hodnocení: 3.89 | Hlasovalo: 13
Děkujeme za Vaše hodnocení
Úředník: „Odkud jste?”
„Peru.”
„Hm, píšu si pradlena... ale pořád nevím, odkud jste?”
„Peru.”
„Hm, píšu si pradlena... ale pořád nevím, odkud jste?”