Nejhodnocenější vtipy

Paní si jde koupit papouška. Vybere si takového malého, a zeptá se ho:"Tak co, ty malej parchante, umíš mluvit?" A on říká:"A co ty stará čarodějnice, umíš lítat?"

„Včera jsem si u vás koupila tužkové baterie,“ svěřuje se blondýnka v trafice. „No a?“ reaguje prodavač. „A vůbec nepíší!“

Proč má blondýnka při bouřce pořád úsměv?
Myslí si, že ji někdo fotí.

Včera byla smaženice,
samé divné hřiby
dneska jdeme do márnice
za těmi co chybí.

Zvířátka se domluví, že půjdou na výlet.
Lev: "Takže, zvířátka, jak jsme se domluvily, zítra ráno v osm se sejdeme tady na tomhle místě!"
A žába na to: "Takže, zvířátka, jak jsme se domluvily, zítra ráno v osm se sejdeme tady na tomhle místě!"
Lev: "Žábo sklapni! "
"Vezměte si s sebou batůžek a do něj svačinu a pití."
A žába opět:"Vezměte si s sebou batůžek a do něj svačinu a pití."
Lev: "A ta zelená obluda zůstane doma!!"
Žába: "Jé chudák krokodýl, on se tak těšil."

Ptá se Pepíček: „Tati, můžu se dívat na televizi?”
Tatínek: „Ano, ale zapnout si ji nesmíš.”

Pepíček na hodině přírodopisu prohlásil: „Gumovník je rostlina s ochranným účinkem.”
„Proč myslíš?” zajímal se učitel.
„Protože na něm rostou gumy.”

To byl zase zážitek
oteklý sem celý,
skučím jako dobytek
přepadly mě včely.

Jako dítě zavíral jsem před ženami dveře.
Studem. Aniž bych co věděl o nevěře.

Pak, co chlapec, s nemorální silou
pozoroval jsem je dveřmi. Škvírou.

Pár let nato byl jsem statným mužem,
a zavíral jsem dveře zevnitř. U žen.

A když stal se ze mne starší pán,
čekával jsem na ně marně, s dveřmi dokořán.

Teď mám dveře na petlici. Věřím svému nosu!
Ta jistá, šmejdí po ulici a v ruce drží kosu.

Paní učitelka dá Pepíčkovi poznámku do žákovské knížky a vyhrožuje: „Zítra ať je to podepsané od někoho z rodičů, nebo si mě nepřej!”
„A může mi to podepsat teta, když jsou rodiče zrovna na služební cestě?” zeptá se Pepíček.
„No pokud je to tak, proč ne,” odpoví učitelka. „Ale hlavně ať to máš zítra podepsané!”
Druhý den si paní učitelka hned na začátku první hodiny Pepíčka zavolá, aby mu zkontrolovala žákovskou. Koukne dovnitř a pod poznámkou strašně velký klikyhák.
„Neříkej, že ti tohle podepsala teta?!”
„Podepsala, opravdu,” dušuje se Pepíček. „Sám jsem jí žákovskou dával do kočárku a pak jsem jí vzal z ruky chrastítko a dal jsem jí do ní propisku.”