Nejhodnocenější vtipy

Muslim vypráví: "Jel jsem na svém velbloudu přes Saharu. Najednou se přihnala děsivá písečná bouře. Myslel jsem, že přijde můj konec, a tak jsem si sedl vedle svého velblouda a čekal, až nás písek pohřbí. Ale neztratil jsem víru v mocného Alláha a usilovně se modlil. A najednou se v okruhu sta metrů bouře zastavila. Od té doby se moje víra ještě zesílila a teď se učím recitovat Korán zpaměti." Křesťan začal vyprávět: "Jednou jsem chytal ryby. Byl jsem na malé loďce několik mil od břehu. Náhle se strhla bouře a vlnobití zmítalo mojí loďkou. Neztratil jsem však víru v Ježíše, Bůh vyslyšel moje modlitby a bouře nade mnou ustala. Od té doby jsem opravdovým křesťanem a učím své děti poznávat Víru." Žid se také ozval: "Jednou jsem takhle šel po Páté Avenue ve svém nejlepším obleku. Z ničeho nic se přede mnou objevil jakýsi černý pytlík. Zvedl jsem ho a nakoukl dovnitř. Byl plný tisícidolarovek. Myslel jsem, že přišel můj konec. Byla totiž sobota a v sobotu my Židé nesmíme zacházet s penězi. Ale neztratil jsem víru, modlil se k Jehovovi a najednou, na sto metrů okolo mne bylo úterý..."

Potkají se dva Židé. Jeden povídá druhému:" Nemohl bys mi půjčit pár zlatých?" "Moc rád bych, ale bohužel nemám u sebe žádné peníze." "A co doma?" "Děkuji, všichni zdrávi."

V Krakowě byly v jedné uličce přímo vedle sebe tři židovské obchody s obuví. Pochopitelně, že moc nevynášely. Majitelé si lámali hlavy, jak z toho ven. Jednoho dne vyšel nad prvním obchodem nápis "PRODEJ NEJMODERNĚJŠÍ OBUVI" Majitel druhého obchodu však nelenil a vyvěsil "NEJLEVNĚJŠÍ BOTY Z DOVOZU". Zanedlouho se nad třetím obchodem objevil vývěsní štít "HLAVNÍ VCHOD".

Policista chytí na pláži pytláka a chce mu dát pokutu za lov humrů bez povolení.
„Jakou pokutu?” diví se chlápek. „Vždyť jsem nic neudělal! Tihle dva humři jsou moji mazlíčci a já je tady jenom venčím.”
„Nevymýšlejte si!” oboří se na něj policajt.
„Ale to je pravda,” trvá na svém pytlák. „Pustím je, aby si zaplavali a když zapískám, oni se vrátí.”
„No, to chci vidět,” řekne policista pochybovačně.
Pytlák tedy hodí oba humry do vody.
„Fajn,” povídá policajt po chvíli. „Teď zapískejte a schválně, jestli se ti humři vrátí!”
„Humři?” podiví se pytlák. „Jací humři?”

„Zítra budu zkoušet Nerudu, Němcovou a Světlou,” říká paní učitelka.
Pepíček na to: „Takže já nebudu?”

Zachráněný námořník vypráví svým přátelům: „Když se začala loď potápět, dal mi kapitán rozkaz, abych vzal do člunu dvacet šest žen, které byly na naší palubě, a pokusil se s nimy doplout k pevnině. Podařilo se to. Již druhého dne jsme dopluli k neobydlenému ostrovu. Já a všech šestadvacet žen.”
„A trvalo dlouho, než vás zachránili?”
„Velmi dlouho. Pro mne zvlášť byla ta doba velmi dlouhá, protože jsem se musel skrývat v korunách stromů.”

Otec k dceři: „Když se budeš dobře chovat, koupím ti k narozeninám stříbrný náramek.”
„Už nemusíš, tati, včera jsem se dobře nechovala a dostala jsem náramek zlatý!”

Proč blondýnka polévá počítač horkou vodou?
Aby jí nezamrzl.

„Jste šťasten,“ ptá se kapitán nováčka, „že sloužíte v námořnictvu Jejího královského veličenstva?“ Námořník Mac Bully odpovídá: „Ano, jsem šťasten, kapitáne!“ „Dobře, a co jste byl předtím?“ „Předtím jsem byl o mnoho šťastnější!“

Námořní nováček je u vytržení, když vidí poprvé kolem sebe dokola širé moře. „Bože, to je vody,“ vzdychne si zasněně. „No, a to si ještě představ,“ povídá mu starší kamarád, „že vlastně vidíš jen tu vodu, co je navrch !“

Na vyhlídkové palubě první lodní třídy odpočívají manželé Smithovi, kteří cestují do Newcastlu. Loď se kývá nebezpečně ze strany na stranu a lehátka popojíždějí sem a tam. Pani Smithová, unavena neustálým hlídáním sebe a svého lehátka, povídá manželovi: "Já si teď trošku zdřímnu. Ale kdybych náhodou spadla z paluby do vody, tak mne okamžitě vzbuď!"

Cestující se vyptávají ve chvílí volna kapitána: „A už jste někdy viděl obávaného mořského hada?“ „Ne, nikdy.“ „Cože? Celý život se plavíte po všech mořích světa a ještě jste se nestřetl s mořskou příšerou? Jak si to vysvětlujete?“ „To je asi tím,“ vysvětluje kapitán, „že já jsem abstinent.“

Na širém moři ztroskotal velký zaoceánský parník. Několik lidí se zachránilo v malém člunu. Pluli tak už několik dnů a nikde nepotkali žádnou loď ani nespatřili pevninu. Jeden zachráněný se ptá ustrašeně druhého: "Co myslíte, najdou nás?" "Ale jistě, jen buďte bez obav! Mne hledá policie pěti států!"

Ptali se jednoho námořníka, proč byl vlastně propuštěn ze služby na ponorce. "Nelíbil se jim můj zvyk spát při otevřeném okně," pravil mořský vlk.

Zastaví důstojník nachmeleného námořníka a napomíná ho: „Jak to chodíte? Vždyť máte čepici obráceně!" „To nevadí," mávne rukou námořník, „já se za chvíli budu zase vracet!"

Jde Honza po cestě a potká kouzelného dědečka. Ten ho požádá o jednu buchtu.
„No dobře,” povídá Honza, „dám ti buchtu, když vypiješ kýbl vody.”
Tak dědeček vypije kýbl vody.
„Tak dáš mi tu buchtu?”
„Jo, dám ti ji, ale musíš vypít ještě jeden kýbl vody.”
A tak dědeček vypije ještě jeden kýbl vody.
„Tak dej mi už tu buchtu,” žadoní děda.
„Tak jo, poslední kýbl vody a buchta je tvoje.”
A tak dědeček vypije kýbl vody.
„Tak co, dědku, chceš buchtu?” povídá Honza.
„Ani ne.”
„No vidíš, žízeň jsi měl a ne hlad.”

Čerstvě ženatý námořník byl přeřazen na malý ostrov v Pacifiku. Píše manželce: "Drahá, uplyne dlouhá doba, než se znovu uvidíme. Už teď se mi stýská a nevím, jak to bez tebe vydržím. Navíc je tady všude spousta mladých dívek. Poraď mi. Myslíš, že kdybych si našel nějaký koníček, pomůže mi to odolat pokušení?" Manželka mu zpátky poslala harmoniku, ať se na ni naučí hrát. Po roce se manžel vrátil domů, otevřel dveře a objal manželku: "Nemůžu se dočkat, miláčku, až tě odnesu do postele a budeme se vášnivě milovat celou noc." "Moment, moment, drahý. Nejdřív mi ukaž, jak umíš na harmoniku!"

Chuck Norris hrál ruskou ruletu s plně nabitou zbraní a vyhrál.

Jednou večer se takhle policista postavil naproti jednomu baru a čekal, jestli po zavíračce chytne někoho pro alkohol za volantem. Když začali z baru vycházet lidi, hned si všiml jednoho, který se doslova vypotácel a začal se motat mezi auty. Vyzkoušel klíčky u pěti z nich, než našel svoje. Pak seděl pět minut na předním sedadle ohnutý pod volant a zápasil s klíčky. Tou dobou už všichni ostatní hosté vyšli z baru a odjeli. Když konečně motor naskočil, policista neváhal a vyrazil kupředu. Postavil se před rozjíždějící auto. Nechal muže vystoupit a fouknout do balónku. A nic! Policajt udiveně říká: Sakra, jak je tohle možné? A chlápek mu povídá: No, dneska sem byl jako volavka určenej já.

"Mami," volá malej Pepíček, "táta se vrací z hospody." "A po který straně chodníka jde?" "Po obouch!"

Učitel se ptá na hodině počtů: "Kdybych měl v jedné ruce sedm pomerančů a v druhé ruce osm pomerančů, co bych měl?" A Pepíček se hned hlásí: "Velké ruce!"

Učitel se ptá Pepíčka: „Máš v kapse korunu, dvoukorunu a dva padesátníky. Když vytrousíš padesátník a korunu, co budeš mít v kapse?”
„Díru!”

Zvířátka v lese se domluví, že uspořádají gruppensex.
"Ale bez ochrany, jinak to nemá cenu" rozhodl medvěd. Zvířátka souhlasí.
Po hodině, když jsou v nejlepším, se medvěd otočí a volá na vlka: "Vlku, říkali jsme, že bez ochrany!!!"
A vlk na to: "To je v pořádku, medvěde, to mě kouří žížala."

Z léčebny mají být puštěni alkoholik, kuřák a teplouš. Než je propustí, tak si je doktor ještě zavolá a povídá jim: "Hele, alkoholiku, jestli se ještě někdy napiješ alkoholu, tak umřeš, ty kuřáku, jestli si dáš ještě šluka, taky umřeš, a ty homo, vlítneš na jednoho chlapa a je po tobě." Pak se s nimi rozloučí. Teď ti tři jdou a zrovna kolem hospody. Teď ten notor říká: "Chlapi, skočíme na jedno." Tak jdou do hospody, notor se jednou napije a BUM je po něm. Ti dva na to koukají a nevěří. No ono to fakt funguje. Tak jdou pryč a jdou kolem zastávky. No a na zemi leží asi půlka cigára. A ten teplouš říká tomu kuřákovi: "Jestli se pro to cigáro vohneš, tak je po nás."

„Děti,” zeptala se učitelka, „z čeho vznikl člověk?”
Hlásí se Pepíček: „Z pračlověka.”

Příjde Pepíček za tátou a ptá se: Tatí, co to je šukání, co to znamená šukat? T: No tak Pepíčku, už jsi dost veliký, tak Ti to vysvětlím a ukážu. Maminko pojď sem! Maminka přiběhne a táta jí poručí, aby si roztáhla nohy. Maminka roztáhne a tatínek praví: Vidíš tady tu dírku co má maminka, tak se dívej! Rozepne si kalhoty a uz jede na mámě. Za chvíli příjde Pepíkovo mladší brácha Petřík a ptá se co to tatínek s maminkou dělají. Šukají Petříku, praví. A co to je šukání? ptá se dál Petřík. Tak já Ti to ukážu, povídá Pepa a ukazuje: Vidíš tady tu dírku co má tatínek? Tak se dívej ...

Na zahradě honí malý kluk celkem neúspěšně o rok starší sestru, která s úsměvem uniká a ignoruje jeho nadávky. Tatínek je zarazí a ptá se synka: "Pepíčku, proč Aničku honíš?" "Protože mě štípla!" "Aničko, proč jsi ho štípla?" "Aby mě honil!"

Pepíček k otci: „Tati, barometr spadl!”
„A o kolik?”
„Asi o dva metry!”

Jednou večer se takhle policista postavil naproti jednomu baru a čekal, jestli po zavíračce nechytne někoho pro alkohol za volantem. Když začali z baru vycházet lidi, hned si všiml jednoho, který se doslova vypotácel a začal se motat mezi auty. Vyzkoušel klíčky u pěti z nich, než našel svoje. Pak seděl pět minut na předním sedadle ohnutý pod volant a zápasil s klíčky. Tou dobou už všichni ostatní hosté vyšli z baru a odjeli.
Když konečně motor naskočil, policista neváhal a vyrazil kupředu. Postavil se před rozjíždějící auto. Nechal muže vystoupit a fouknout do balónku. A nic! Policajt udiveně říká: „Sakra, jak je tohle možné?”
A chlápek mu povídá: „No, dneska jsem byl jako volavka určenej já!”

Pepicek se pta pani ucitelky :muzou mit deti deti? A paani ucitelka mu odpovi ne. Pepicek jde k oknu a zavola:Anicko tak muzem.

Pta se ucitelka Pepícka: Jaky jediny savec nema zuby? A pepicek odpovi: Muj deda.

Pepíček přijde pozdě do školy a už ve dveřích se omlouvá paní učitelce:
"Prosím, přede mnou šla jedna stará paní a ztratila 50 korun."
Paní učitelka ho chce pochválit: "To jsi hodný, tys ji je pomohl najít, že ano?"
Pepíček odpoví: "To ne prosím. Já na nich stál."

Černoch s papouškem na rameni vejde do obchodu a prodavačka praví: "Je krásný, odkud ho máte?" "Z Afriky, tam je jich plno." odpoví papoušek.

Přijde policajt do papírnictví: „Co si budete přát?”
„Jeden čtverečkolinkovaný sešit.”
Prodavačka udiveně odpoví: „Takový neexistuje. Buď si kupte čtverečkovaný, nebo linkovaný.”
„Ne, já chci čtverečkolinkovaný...”
Tak se tam hádají a za chvíli přijde do obchodu druhý policajt. Prodavačka mu, celá nešťastná, říká: „Vysvětlete, prosím, tady kolegovi, že neexistuje žádný čtverečkolinkovaný sešit!”
„No jasně, kamaráde, co nám tu děláš ostudu?! Taková blbost...”
První policajt s neúspěchem odchází, prodavačce se uleví a s úsměvem se ptá druhého: „Tak, co si přejete?”
„Jeden glóbus Prahy!”

Přijde takhle chlápek k doktorovi, že ho pořád bolí hlava. Doktor se zařne vyptávat na takové ty běžné věci:
"Pijete?"
"Vůbec. Ani kapku alkoholu bych dobrovolně nepozřel."
"Kouříte?"
"Nekouřím. To je odporný zlozvyk."
"A co váš sexuální život?"
"Sex je hřích. Jsem starý mládenec a chodím spát vždycky v devět hodin."
"Aha, tak to je jasné. Máte příliš utaženou svatozář."

Když jsem se pozdě v noci vracel z hospody, našel jsem dvířka v plotě uzamčena, rozhodl jsem se nejprve přehodit své dva jezevčíky, a poté přelézt sám. Když jsem takto přehazoval již jedenáctého jezevčíka, teprve jsem si všiml, že se mi dírou pro slepice zase vracej.

Víte proč policajti chodí na hlídce po dvou ?
Jeden zná cestu tam a druhej zpátky!

Z pilotní kabiny se ozývá: „Je na palubě lékař?”
„Ano, tady mezi cestujícími, co potřebujete?”
„Oční choroba na pět písmen, poslední je L...”

„Pane vrchní, ta sekaná smrdí!”
„Okamžik prosím, já otevřu okno.”

„Pozval jsem k nám dnes večer kamaráda z vojny,” oznamuje muž své manželce.
„Prosím tě,” rozčiluje se ženuška, „je pátek, má se uklízet, děti jsou nemocné, navíc pereme - to teda bude překvapený!”
„Víš, on se chce ženit,” osvětluje muž. „Tak aspoň uvidí, na co se má těšit!”

Zbláznil se herec. Projevovalo se to zuřivostí a naprostou nesnášenlivostí. Kolegové povolali lékaře, který se domníval, že když mu dají nastudovat nějakou velkou roli, mohlo by ho to uklidnit. Dali mu tedy nastudovat Othella. Zdánlivě bylo všechno v pořádku, ale pouze do té doby, než roli nastudoval. Pak choroba vypukla znovu. Když takto nastudoval, co se dalo a zlepšení nenastalo, obrátili se kolegové opět na lékaře. Ten děl: „Podívejte se, je to sice herec, ale je to blázen, tak mu dejte nastudovat třeba telefonní seznam, vždyť je to jedno.”
Dali tedy na radu učeného muže. A byl klid. Týden, dva týdny, měsíc... Po měsíci se jeden z kolegů osmělil: „Tak co, mistře, jak se vám líbí ta nová hra?”
„Ke hře samotné jsem se zatím nedostal, ale podle osob to musí být něco kolosálního!”

Co je největší ironie?
Když polykač mečů hodí šavli.

„Pane strážníku,” upozorňuje chodec, „máte jednu ponožku zelenou a druhou červenou.”
„To je zajímavé,” zamyslí se policista, „ještě jeden zrovna takový pár mám doma.”

„Kohn, příteli, otázečku: Kolik by snědli pěkně vypečenejch rohlíčků na lačný žaludek?”
Kohn se zasní: „Tak tři, čtyři.”
„Prdlajs, jeden!” směje se Roubíček. „Ostatní by už nejedli na lačno!”
Kohn přijde domů: „Sára, kolik bys snědla rohlíčků na lačno?”
„No, sotva jeden,” je překvapená Sára.
„To je škoda,” říká smutně Kohn, „mohl jsem ti říct bezvadnej vtip.”

Umře Žid a jde do nebe. Tam na něj čeká Svatý Petr a provádí ho přes celá nebesa. Na jednom místě Svatý Petr udělá: „Psst!”
„Proč?” diví se Žid.
Svatý Petr vysvětluje: „Na druhé straně jsou křesťani a myslejí si, že jsou tu jediní!”

Lezou dva vyprahlí trosečníci po poušti a jeden říká druhému: „Zaskřípej zubama, vole. Třeba nám přeběhne mráz po zádech.”

Z amplionu na koupališti: „Žádáme blonďatou ženu v červených plavkách s bílými puntíky, aby se ihned dostavila do šatny. Zapomněla si je obléct.”

Chlápek v restauraci: „Pane vrchní, ještě prosím jednu kostku cukru.”
„Vždyť už jsem vám jich přinesl aspoň šest.”
„No jo, ale všechny se mi rozpustily!”

Přijde host do restaurace a objednává si u vrchního: „Dvě vajíčka, jedno natvrdo až do zelena, druhé napůl syrové, dva připálené toasty, rozteklé máslo a dva plátky slaniny, z jedné strany syrové a z druhé spálené. K pití slabou a studenou kávu.”
„Omlouvám se, ale to asi naši kuchaři nesvedou.”
„Jakpak by ne, včera se jim to podařilo!”

Vleze cikán statkářovi do dvora a škemrá: „Velkomožný pán, dejte korunku nebo dvě! Pán Bůh vám oplatí.”
„No, oháníš se tu Pánem Bohem, umíš se aspoň pokřižovat?” povídá statkář. „Ve jménu Otce...”
„... a Ducha svatého amen!” doplní cikán.
„A kde máš Syna?” zeptá se statkář.
„On je v kurníku, velkomožný pán,” přiznává cikán, „ale nebojte sa, on vám tam nic neukradne!”