Nejhodnocenější vtipy

Pepíček s Aničkou šli na piknik. Mají s sebou párky. Hodí je do řeky a myslí si, že se uvaří. Po chvíli Pepa řekne: „Aničko, pojď pro ty párky, už asi budou hotové.”
Anička souhlasí. V řece hledají, hledají, a Anča vykřikne: „Už ho mám!”
A Pepa na to: „Anča, fuj, to je můj!”

Do obchodu přijde dáma a přinese nazpátek umělé poprsí, které
koupila před dvěma dny, že je jí to velké. Namanul se k tomu obchodní vedoucí a zařval na prodavače: „Člověče, vy jste ale hovado! Ta dáma potřebuje prsa číslo tři a vy jste jí dal prdel číslo pět.”

Když někdo umí dva jazyky, je dualinguální. Když někdo umí tři jazyky, je trilinguální. Kdo je to ten, kdo neumí pořádně ani svůj mateřský jazyk?
Američan!

Velký obchodní koráb z Damašku je na volném moři přepaden jinou obchodní lodí s piráty na palubě. Všichni na korábu jsou pobiti. Jako poslední padá k zemi kapitán a ještě před smrtí prosí piráta: „Řekněte, proč jste nevyvěsili černou vlajku se skříženými hnáty?”
„Ze slušnosti,” vysvětluje krvavý rebel. „Náš kapitán přišel o ruce v souboji se žralokem.”

Číšník nese hostovi jídlo.
„Co to je?!” zlobí se zákazník. „Šiška, čtyři bukvice, zmuchlaný kapesník...”
„Ale pane,” namítne číšník, „vždyť jste si to sám vybral - Tajemství Rumcajsovy kapsy!”

„Pane Náhlovský, jak se vám líbí na našem plese dámské toalety?”
„Ani nevím, já se vždycky vyčurám v průjezdu!”

Baví se dva čerti.
„Měl jsem mladou, pěknou, bohatou, čistotnou, pečlivou...” prozrazuje první.
„A proč jsi se s ní teda rozešel?” nechápe druhý pekelník.
„S tou pečlivostí to přeháněla - umyla mi všechna ohniště v mém rajonu!”

Když se loď přiblížila ke břehu, kapitán vykřikl: „Vyhoďte kotvy!”
Po chvíli za ním přišel jeden z námořníků: „Pane, co máme dělat? Ty kotvy se nám nechtějí vejít do odpadkového koše!”

Šachový velmistr z dlouhé chvíle vyzve k partičce staršího muže ze sousedního kupé... a ten partii neprohraje. Poražený velmistr praví: „Mohl jste mně dát mat již dřív, kdybyste táhl věží!”
„Ano? Věží se může taky táhnout?” diví se spolucestující.

Jde blázen po ulici a táhne za sebou na vodítku cihlu. Vidí ho policajt a řekne si, že si z něj udělá srandu. Přijde k němu a povídá: „Jé, vy máte krásného pejska!”
Blázen na to: „Jste normální?! Nevidíte, že je to cihla?”
Policajt naštvaně odchází, blázen se otočí a říká: „To jsme ho vypekli, viď, Alíku?”

V tmavé ulici ve stínu velkoměsta došlo k přepadení, jehož hlavní aktér byl neobyčejný slušňák a příjemným hlasem pravil k oběti: „Byl by džentlmen tak laskav a ráčil by poskytnout menší finanční výpomoc hladovému bližnímu bez práce, který nemá vůbec nic mimo pistole, co drží v ruce?”

Jdou dva trampové po louce a uvidí zmiji. Jeden ji se zájmem pozoruje a druhý se ho po chvilce ptá: „Ty, Kendy, nad čím přemýšlíš?”
„Napadlo mě, jak asi mohla ta zmije přijít k takovýmhle klikyhákům...”
„V tom nemusíš nic hledat, asi ji někdo normálně počmáral.”

V muzeu: „To je socha Minervy.”
„A ta socha vedle, to je její manžel?”
„Ne. Manžela neměla. Byla to totiž bohyně moudrosti.”

Tři chlapci se hádají, čí děda je nejdrsnější.
„Nejdrsnější je ten můj,” říká první kluk, „poslouchá Ozzyho Osbourna.”
„To nic není,” namítne druhý, „můj děda poslouchá Black Sabbath.”
„Ale na mého dědečka nemáte,” povídá třetí hoch, „z jeho oblíbené hudby vstávají hrůzou vlasy Ozzymu Osbournovi i Black Sabbathům.”
„A co to poslouchá?”
„Evu a Vaška.”

Na policii: „Chtěla bych odvolat to ohlášené znásilnění z minulého týdne. Zjistila jsem, že se jedná o docela slušného a zámožného člověka.”

Majitel společnosti vyrábějící těstoviny říká známému: „Slyšel jsem, že máš takovou rýmu, že ti tečou nudle z nosu...”
„No, to je pravda,” přisvědčí nastydlý muž. „Copak, že se o mě najednou tak staráš?”
„Víš, musím mít přehled o konkurenci.”

Víte, proč trabant nemá bezpečnostní pásy?
Protože se jeden jeho majitel zapomněl odpoutat a vběhl i s vozem do tramvaje.

Aron s Izákem se pohádali. Izák v zlosti řekl Aronovi, že je smradlavý žid. Aron si šel stěžovat k rabínovi. Ten si druhý den Izáka zavolal, vyslechl si jeho verzi a nařídil mu, že se musí Aronovi omluvit. Izák se ptá: „A můžu se mu omluvit po telefonu?”
Rabín souhlasil, a tak Izák zvedl telefon, vytočil Aronovo číslo a povídá: „Haló, to je byt pana Kohna?”
Na druhé straně se ozve Aron: „Ne, to bude asi omyl.”
„Tak promiňte!”

Pod lavičkou uprostřed Václavského náměstí byl objeven podezřelý předmět připomínající bombu. Na místo dorazila přivolaná skupina policejních pyrotechniků. Předmět již bombu nepřipomíná.

Dva lordi, angličan MacKinne a skotský lord KenMarry se u karetní partie bridge dostali do těžkého sporu. Nemohlo to ani skončit jinak než vzájemnou výzvou na souboj, který se měl uskutečnit druhého dne za úsvitu. Večer přišel sluha anglického lorda, který měl u souboje asistovat jako svědek za skotským lordem a oznámí mu: „Pane, pokud s tím budete souhlasit, tak můj pán navrhuje na třicet metrů pistole.”
Skotský lord se na chvíli zamyslí a pak řekne: „S tou vzdáleností souhlasím, ale já navrhuji šavle...”

Policajt zatýká němého: „Máte právo nevypovídat! Všechno, co řeknete, může být použito proti vám!”

Lordovi utekla manželka. Třetí den někdo zvoní. Služebná jde otevřít a povídá překvapeně: „Jé, to jste vy, milostpaní?”
„A kdopak by to měl být?!” ptá se paní přísně.
„No,” povídá služka, „já myslela, že je to nějakej další gratulant.”

Jede lord s lady limuzínou do opery a lady najednou říká: „Jean, otočte to, jedeme okamžitě domů.”
Jean se diví: „Ale proč?”
„Opera bude stát ještě sto let!”

Vrací se policista nečekaně v noci ze služby, vtrhne do ložnice, popadne manželčina milence a začne ho mlátit: „Tak to vy jste zaparkoval na mém místě!”

Když po luxusní večeři došlo na jednání, jeden z dvou elegantních hostů prohlásil: „Já jsem jen přišel omluvit šéfa.”

Lord Patrick se doslechl o smrti svého dobrého přítele, lorda Butterfielda, a vyptává se: „Jaká byla jeho poslední slova?”
„Žádná, mylorde!” informuje ho přítelův sluha. „Jeho žena ho do poslední chvíle nepustila ke slovu!”

„Přihlášením do soutěže potvrzujete své autorství,” čte vědec v propozicích klání jemu podobných. Nato vítězoslavně zvolá: „Takže ušetřím za patentní úřad!”

Zedník padá z lešení. Za ním křičí druhý: „Kličkuj, za tebou padají cihly!”

Přijede lord z projížďky na koni a před stájí už na něj čeká Jean a hlásí: „Lorde, vaše žena má v ložnici milence.”
Lord sleze z koně, jde do domu, dojde až před ložnici a poručí: „Jean, přineste mi zbraň.”
Jean dojde pro zbraň. Lord znovu poručí: „Jean, nabijte!”
Jean nabije a podá zbraň lordovi. Lord namíří na zavřené dveře a vystřelí. Pak znovu poručí: „Jean, zjistěte situaci.”
Jean nakoukne do ložnice, vrátí se a oznamuje: „Lorde, mistrovská trefa! Ustřelen u kořene, dáma se dusí!”

Potká farář Aničku a ptá se jí: „Tak co, Aničko, jak se máš?”
„Celkem dobře, pane faráři,” odvětí Anička.
„A manžela už máš?”
„Ano, mám.”
„A co děti, máte?”
„No, to je to, co nás trápí, pane faráři. Nějak nám to nejde.”
„Tak se netrap, já jedu zítra do Vatikánu a zapálím tam za vás svíčku a pomodlím se za vás.”
Po pěti letech se znovu setkají a farář vidí Aničku obklopenou dětmi.
„Tak koukám, že vám Pán Bůh požehnal. A kolik tý drobotiny máte?”
„Celkem 10. Dvakrát trojčátka, jednou dvojčátka a pak ještě dvě.”
„A kde máš manžela?”
„Ten jel do Vatikánu sfouknout tu pitomou svíčku!”

Letí Čech, Afričan a grónský mužík letadlem. Vtom grónský mužík povídá: „Teď letíme nad mojí zemí.”
„Jak to poznáš?” zeptají se ho Čech a Afričan.
Grónský mužík odpoví: „Vyndám ruku z okna a je mi zima.”
Letí dál a najednou říká Afričan: „Teď letíme nad mojí zemí.”
A ostatní: „Jak to poznáš?”
Afričan na to: „Vyndám ruku z okýnka a je mi teplo.”
Letí zase dál a Čech prohlásí: „Teď letíme nad mojí zemí.”
A ostatní zase: „Jak to poznáš?”
Čech odvětí: „Jednoduše. Vyndám ruku z okýnka a ukradnou mi hodinky!”

„Jean, včera jsem četl v novinách, že žralok dokáže během několika vteřin sežrat člověka,” oznamuje lord. „Poslechněte, kupte nějakého, dáme ho lady do postele.”
Sluha ho zklame: „Lituji, sire, ale žralok je ryba. V posteli by bez vody lekl.”
„No, to je pravda,” uzná lord. „Myslím, že kdyby viděl lady, tak by lekl i ve vodě!”

Slavná herečka skonala v mladém věku a v celé své kráse vstoupila do ráje. Ujal se jí sám svatý Petr a doprovázel ji vyhrazenou cestou k rajskému oddělení pro nevinné ženy, chráněnému před vetřelci hlubokým vodním příkopem.
„Tady na té úzké lávce musíš být velmi opatrná,” připomínal jí důrazně nad příkopem. „Běž napřed a přísně se střež jakékoliv hříšné myšlenky, nebo spadneš dolů a cesta do ráje ti zůstane provždy uzavřena.”
Herečka nebere jeho výstrahu vážně. Lehce si vykračuje, vlní se v bocích a rozverně kroutí zadečkem, jak byla zvyklá před kamerou. Udělá jeden krok, pak druhý, třetí... A najednou to dole za ní hlasitě žbluňkne!

Netrháme vaše prádlo v automatických pračkách. Děláme to pečlivě manuálně.

Stěžuje si pán manželce: „Ty máš pěkně lakomou matku, dali jsme jí pod stromek bačkory a ona nám na auto jen osmdesát tisíc!”

„Pane řediteli, pane řediteli! Jestlipak víte, co dělá pes, když stojí na třech nohách?”
„Ale August, to se přece nehodí, tady před diváky...”
„A proč ne? Přece dává pánovi pac!”

„Člověče, jaktože vám ten hovnocuc zase nejde?!” rozčiluje se na najatého septikáře pan Schneider.
„Ale on jde. Sám vidíte, že vycucl hovno!”

Parta českých cirkusáků se vydala na olympiádu do Atén. Vrátili se poněkud zamlklí a když se jich ředitel zeptal, co se stalo, odpovídají: „Pavel tam zůstal v nemocnici a nevypadá to s ním dobře.”
„Proboha,” zděsí se cirkusácký šéf, „co se mu stalo?”
„Spolkl olympijský oheň.”

Babka si stěžuje: „Pane doktore, mám divnou nemoc! Jak si sednu, tak sedím, sedím a sedím... Lehnu si a ležím, ležím a ležím...”
„Bábo! Vidíte dveře, tak jděte, jděte a jděte...”

Ptá se pan Nitka souseda Vazby: „Někde jsem zaslechl, že jste závodně házel kladivem a jednou jste prý dokonce překonal světový rekord. Ale nebyl vám uznán. Co se stalo?”
„Ale, pokazil jsem otočku a hodil jsem to opačným směrem.”

„Pane, chcete ten film vyvolat na počkání?”
„Jo.”
„A chcete počkat týden nebo měsíc?”

Titulek nejmenované knihy: „Pravydla Českého pravopysu.”

„Od kdy u nás pracujete?”
„Od té doby, co mi šéf naznačil, že mě chce propustit.”

„Lorde, co to včera u vás bylo za kravál?”
„Ale, neschopný sluha. Všechno kvůli jednomu dopisu.”
„Zapomněl ho poslat?”
„Ne, zničit.”

Paní učitelka se ptá: „Jaké máme elektrárny?”
A Pepíček odpoví: „Elektrické elektrárny.”

Ředitel náhle vrazí do kanceláře jednoho ze zaměstnanců firmy. Ten se otřepe: „Fuj, to jsem se lekl!”
Ředitel poznamená: „No alespoň, že jste taky něco od rána udělal.”

„Představte si, paní,” vykládá plnoštíhlá dáma své kolegyni, „byla jsem v tom novém fitnesscentru, vlezu tam na váhu a... taková neomalenost! Víte, co bylo na lístku, který vypadl? Váha je určena pouze pro jednu osobu, jeden z vás musí sestoupit.”

Banka, oddělení úvěrů.
„Zdá se mi, že pokud máte z čeho platit takovéto úroky a poplatky, tak vlastně úvěr ani nepotřebujete.”

Říká paní manželovi před odchodem z domu: „Ne aby ses dneska někde večer zdržel, budou u nás betonovat schody.”
Samozřejmě, že se muž zdržel, vzpomněl si ale na to, co mu manželka říkala, zul si boty, uvázal si je kolem krku, vyšplhal se po zábradlí do třetího patra a povídá vítězoslavně manželce: „Tak vidíš, přeci jsem se domů dostal!”
„To jsi měl štěstí, ty schody nechali na zítra, dneska jen natírali zábradlí!”

Prodáme pejska. Žere všechno a má moc rád děti.