Nejhodnocenější vtipy

V jednom krámku se zeleninou na malém městě se pořád poflakoval pomocník prodavače - na první pohled prostoduchý chlapec. Dokonce tak prostoduchý, že ostatní chlapci z ulice si z něj pořád dělají legraci. Vždycky mu dávají vybrat mezi deseťákem a čtvrťákem a on si vždycky vezme deseťák, kluci říkají, že proto, že je větší. Zelinář si toho jednou všiml, vzal si chlapce stranou a povídá: "Podívej, hochu, oni si z tebe dělají legraci. Myslí si, že nevíš, že čtvrťák má větší hodnotu. Proč si vždycky bereš deseťák? Jen proto, že je větší?" "No, kdybych si vzal čtvrťák, přestali by to dělat."

Policajt zabil svou tchyni. Před soudem se obhajuje: "To mi přikázala moje žena!"
"A jak to vlastně bylo?"
"Šla nakupovat do města a řekla mi: Na gauči spí maminka, kdyby na ni sedla moucha, tak ji zab!"

Babička hlídala na pláži vnoučka, který si v koupacím župánku a se slamáčkem na hlavičce plácal lopatičkou a kyblíčkem bábovičky. Najednou se zvedla obrovská vlna, zalila pláž a vzala chlapečka s sebou. Babička padla na kolena a úpěnlivě se začala modlit: „Bože na nebesích, prosím tě, vrať mi mého milovaného vnoučka. Je to přece takové nevinné stvoření...”
Jako zázrakem se přihnala další mohutná vlna a zanechala na pláži vnoučka přesně na původním místě, v župánku, s lopatičkou a kyblíčkem. Babička chvilku nedůvěřivě koukala, pak zvedla oči k nebesům a zatvářila se naštvaně: „Měl ale klobouček...”

Babička vypráví vnoučkovi Pepíčkovi pohádku: „Smolíček byl malý pacholíček a byl u jednoho jelena, který měl zlaté parohy...”
„Zlaté parohy,” zaujme chlapečka, „to už mu jako srnka padesát let zahýbala?”

Kurz lyžování se skládá ze tří částí. Za prvé - připnout si lyže, za druhé - spustit se po svahu, a za třetí - naučit se chodit o berlích.

Ptá se chlápek v papírnictví: „Máte čínská pera?”
Prodavačka si ho změří a odvětí: „Samozřejmě, odkud jinud byste chtěl?”

Koncem šestnáctého století se v italské Cremoně sešly tři známé rodiny, které vyráběly housle. Před obchodem Arnatiů stála velká cedule: „Nejlepší housle v Itálii!”
Hned vedle, před domem Guarnierů, bylo na ceduli zlatým písmem: „Nejlepší housle na světě!”
Na konci ulice byla dílna Antona Stradivariho a na jejích dveřích malá cedulka: „Nejlepší housle v ulici.”

V jednom malém městě povolal právník k soudu jako svědka jednu starou paní. Když složila přísahu, ptá se jí: "Paní Čermáková, znáte mne?" "Ale ano, samozřejmě. Znám vás od plenek. A abych pravdu řekla, jste pro mne velikým zklamáním. Lžete, zahýbáte své ženě, manipulujete lidmi, pomlouváte je. Myslíte si, že jste velké zvíře, a přitom jste tak pitomý, že vám nedojde, že z vás nikdy nebude nic než mizerný maloměstský právník." Právník vytřeštil oči. Když se vzpamatoval z prvního šoku, rychle se ptá: "Paní Čermáková, znáte právníka žalovaného?" "Ano, znám pana Vorlíčka ještě z doby, kdy neuměl chodit. Občas jsem ho jeho rodičům hlídala. A i v něm jsem se zklamala. Je to lenoch, udavač a piják. Nedokáže s nikým slušně vycházet a jeho právnické znalosti jsou tak mizerné, že bez uplácení ještě nikdy nic nedokázal." V tu chvíli soudce zabušil kladívkem a vyžádal si ticho v soudní síni. Zavolal si oba právníky k sobě a povídá jim tiše: "Pánové, jestli se jeden z vás zeptá té paní, jestli mě zná, dám vás okamžitě zavřít pro pohrdání soudem!"

Povídá lékář v ordinaci pacientovi: Na vaší nespavost vám dám takové léky, že po nich usnete, jako když vás do vody hodí." "To nedělejte, pane doktore." "A proč ne?" "Proboha, já vůbec neumím plavat."

Bratislavě na nádraží se dobývá připosranej Čecháček na WC. Zuřivě buší na dveře a volá: "Je tu někdo, je tu někdo?" A ze záchodu se ozve flegmaticky: "Kto by tu jedol, tu sa sere!"

Zkouší profesor v Moskvě studenta: „Co se stalo v roce 1917?”
„Nevím,” krčí rameny mladý Rus.
Profesor se mu snaží pomoct: „Říká vám něco jméno Marx?”
„Ne.”
„A Lenin?”
„Ne.”
„A odkud jste?” zajímá se nakonec profesor.
Mladík hrdě oznamuje: „Z Ulupinska.”
Profesor se obrátí k oknu a tiše si povzdechne: „Nejradši bych se na to tady vykašlal a odstěhoval se do toho Ulupinska!”

Paní učitelka ve druhé třídě na základní škole povídá: "Děti, kdo z Vás mi řekne co hezkého dělal včera po škole?". Přihlásí se Pepíček a povídá: "Včera jsem si hrál s Aničkou na písečku.." Učitelka: "Výborně, Pepíčku jestli napíšeš na tabuli správně slovo PÍSEK, tak ode mne dostaneš koláček a můžeš jej hned sníst!". Pepíček uspěl a už dlabe koláček. Přihlásí se Anička a povídá: "Včera jsem si hrála s Pepíčkem na písečku..". Učitelka: "Krása, Aničko jestli napíšeš správně na tabuli slovo HRA, i Ty dostaneš koláček!" Anička napsala a dostala koláček. Ze zadní lavice se najednou přihlásí cikán Dežo a spustí: "Včera jsem si chtěl hrát s Papíčkem a Aničkou na písečku, ale nepustili mne a házeli po mne kameny..". Učitelka: "No to smutné Dežko, ale Ty máš taky šanci získat koláček, pokud správně napíšeš na tabuli větu TO JE DO NEBE VOLAJÍCÍ RASOVÁ DISKRIMINACE !"

Jde chlap po ulici a vykrikuje: "Menstruace, menstruace... Zastavi ho chlap a opravuje ho: "Ale pane, rika se demonstrace. A on mu na to:"Ale to je jedno, hlavne, ze tece krev.

"Čau, Pepo. Kde jsi splašil nový mobil?"
"Ále, ten jsem vyhrál v běžeckém závodě!"
"V jakém závodě?"
"Běželi jsme tři. Já, policajt a majitel mobilu."

Více zde: http://vtipy32.webnode.cz/vtipy/o-pepickovi/
Vytvořte si vlastní stránky zdarma: http://www.webnode.cz

Matka se snaží vnutit mlsnému Petříkovi špenát: „Ty opravdu nechceš být silný jako Pepek námořník?”
„Chci,” odpoví Petřík, „ten musel být ale silný, když to snědl.”

Blondýnka nastoupí do tramvaje a po chvíli se ozve divný zvuk.
„Něco mi to připomíná,” uvažuje blondýna, ale za žádnou cenu si nemůže vzpomenout, co. A tak jen stojí, poslouchá ten dobře známý zvuk a mezi lidmi kolem to šumí.
Náhle ji osloví mladý muž: „Ehm, slečno, zvoní vám telefon.”
„Opravdu?” podiví se blondýnka. „A jak vlastně víte, že je můj?”
„Protože ho máte v kalhotech a vibruje vám.”

V horském hotelu švýcarských Alp sedí ve vinárně lord Beefsteak ve společnosti šarmantní Francouzky, objednává další whisky a znuděně praví: „Je tu vskutku nádherně, avšak - jak se mi to jeví - tak ta sněhová bouře potrvá delší dobu. U nás v Anglii se říká, že v takovém počasí se dají dělat dobře pouze dvě věci...”
„Och, milý lorde, bridž jsem se naštěstí dosud nenaučila!”

„Nevěš se mi pořád na krk!” zlobí se na Pepíčka maminka. „A kde ses, prosím tě, naučil tu katovu smyčku?!”

„Kukačko, kukačko! Zakukej mi, kolik mi ještě zbývá let.”
„Ku...”
„Proč tak má...”

Karel naučil svého papouška pěkné číslo - ten mu dokáže na anglickou otázku odpovědět své jméno. Šťastný majitel zvířete se pak jednou chlubí kamarádovi: „Podívej se, co jsem naučil svého papouška!” Otočí se a povídá zobatému opeřenci: „What’s your name?”
„Kurňa,” rozčiluje se nakřáplým hlasem pták, „to jseš tak vymazanej, že neumíš ani slovo česky?!”