Nejhodnocenější vtipy

Soudce: „Tady v žalobě píšete, že o vás žalovaný prohlásil, že jste idiot. Je to pravda?”
„Ano.”
„Tak proč ho tedy žalujete?”

V přijímači dělají nováčci kliky.
„Pane svobodníku, já už nemohu...” stěžuje si jeden vojín.
„Dobrá, zůstaňte dva centimetry nad zemí a odpočiňte si!”

Manželka v Sovětském svazu u advokáta.
„Potřebujete se zbavit manžela? Nač rozvod - stačí přece jen napsat udání!”

Přijde blondýnka s třemi vlasy do kadeřnictví a posadí se do křesla.
„Tak co to bude, slečno?” zeptá se kadeřnice.
„Prosila bych uplést copánek.”
Kadeřnice se jí snaží vyhovět, ale nechtěně jeden z vlasů vytrhne.
„Promiňte, ale nechtěně jsem vám vytrhla jeden vlas,” oznámí blondýnce.
„Tak mi to natočte.”
Kadeřnice se zase snaží vykonat přání své zákaznice, ale nechtěně jí vytrhne další vlas.
„Slečno, je mi to moc líto, ale vytrhla jsem vám i druhý vlas, teď už máte jenom jeden,” přizná provinile.
Blondýnka si z toho nic nedělá a řekne: „No jo, tak mi to nechte rozpuštěné...”

Host v restauraci: „Pane vrchní, tady v jídelním lístku čtu v nabídce, že tu podáváte teleskopický guláš. Ten název jsem ještě neslyšel. Mohl byste mi prozradit z čeho je uvařený?”
Vrchní odvětil: „Je to specialita našeho podniku, pane, a teleskopický proto, že je uvařen z dvojího druhu masa - telecího a skopového...”

„Tahle školka je jenom pro děti příslušníků armády. To vaše nemůžeme zapsat.”
„Jak to, že ne - vždyť ho mám s neznámým vojínem!”

Lichotí chlápek blondýně: „Vy jste taková šťabajzna, že byste mohla mít na každém prstu deset nápadníků.”
Blondýnka se ušklíbne: „Ó vy šibale, to bych jich musela mít devadesát!”

„Víš, že Freddie Mercury miloval operní zpěv?”
„Ne, to jsem netušil. Myslel jsem, že to byli jenom operní zpěváci!”

Plukovník přehlíží vojáky, tu se u jednoho zastaví: „Co to máte s okem?”
„To je umělé oko, pane plukovníku.”
„A copak je to takové umělé oko?”
„To je oko ze skla, pane plukovníku.”
„To je jasné, že ze skla, vždyť skrz něj musí být vidět.”

Nový příslušník paradesantní jednotky se chystá ke svému prvnímu seskoku. Pečlivě si projde své poznámky ze školení: 1) vyskočit z letadla, 2) počítat do 20 a zatáhnout za levou šňůrku, 3) neotevře-li se padák, zatáhnout za pravou šňůrku, 4) pokud se stále neotevře padák, zatáhnout za obě šňůrky najednou, 5) po doskoku vyhledat transportér a hlásit se veliteli.
Voják vyskočí, počítá, zatáhne za levou šňůrku - a nic. Po chvíli zatáhne za pravou, stejný výsledek. Znejistí, zatáhne za obě a pořád nic. Rozezlený voják se podívá do příručky a zařve: „Jestli tam dole nebude čekat ten transportér, tak mě teda pěkně naštvou!”

Vypráví blondýnka kamarádkám: „Jdu takhle na záchod a vidím na zemi tisícovku. Tak jsem se pro ni sehla... A náhle cítím, že si ji vydělávám!”

„Pane vrchní, já jsem si objednal vajíčka na měkko, ale ty, co jste mi přinesl, jsou úplně tvrdá!”
„Víte, my za to skutečně nemůžeme. Vařili jsme je 20 minut a stále byla tvrdá...”

„Jak ti chutnaly ty višně, co jsem ti posledně dal?” zajímá se děda zahrádkář.
„Byly moc dobrý,” uzná vnouček. „Jenom pecky měly moc tvrdý - tatínek je musel rozbíjet kladivem, abychom je mohli aspoň trochu rozkousat!”

V hospodě si podnapilý muž upřeně prohlíží dva chlapíky u vedlejšího stolu. Nakonec mu jeden z nich povídá: „Žádný strach, nejste opilý. My jsme dvojčata.”
„Cože? Všichni čtyři?”

Otázka na Rádio Jerevan: „Smí jiný soudruh kritizovat soudruha Stalina?”
Odpověď: „Smí, ale škoda každého života.”

Blíží se Vánoce a na policejní stanici jsou na stáži policisté z Vietnamu. A protože je náčelník lidumil, navrhne, aby si ty tři rákosníky vzali chlapi domů. Našli se i tací.
Po Novém roce se velitel ptá těch tří, co je měli doma, jak to probíhalo.
První: „Dobrý, dobrý. Pořád něco žvatlal a vůbec jsme mu nerozuměli, ale jinak fajn.”
Druhý: „Dobrý, dobrý. Šikovnej kluk, opravil nám televizi i ledničku, pomohl s úklidem...”
Třetí: „Dobrý, dobrý, ale kapr je kapr!”

„Sestři, kolik je vám let?” vyzvídá chlápek po operaci.
„Třicet.”
Chlápek se podiví: „Ani na to nevypadáte...”
„Opravdu? A na kolik vypadám?”
„Nejméně na čtyřicet!”

Celé České země jsou na počátku 20. let 20. století mobilizovány, všechno člověčenstvo odváděno do války. V tu dobu oznámí nemilou zprávu také řezníkovi.
„To si ze mě děláte srandu!” rozčílí se řezník. „Já a do války?! Vždyť jsem v životě nedržel žádný nebezpečný předmět v ruce!”

Chlápek postává na dvoře, v jedné ruce drží stopky a v druhé drží za krk slepici. Přijde k němu manželka a ptá se, co to vyvádí.
„Ale, chci ti pomoct s vařením. Tady v kuchařce píšou: slepici nejprve půl hodiny mírně podusíme...”

Přiběhne pan Horák na strážnici: „Ztratil se mi papoušek. Pokud ho chytíte, předem prohlašuju, že se s jeho politickými názory neztotožňuju!”

Potkají se dva spisovatelé: „Jak dopadl tvůj nový román?”
„V redakci si ho přečetli, proškrtali a uveřejnili v rubrice Vtipy!”

Přijde blondýnka do sexshopu a žádá si robertka. Prodavač jí ukazuje: „Tenhle je za 450 korun a tenhle za 500.”
„A co ten velký pruhovaný?”
„Ten je za tisícovku.”
„Tak mi ho dejte.”
Po chvíli přijde šéf a vyptává se prodavače, jak jdou kšefty.
„Ale dobrý, právě jsem prodal svoji termosku za tisíc korun!”

Mladá studentka si hraje doma na klavír. Vtom zazvoní zvonek a u dveří stojí policista.
„Bylo nám hlášeno, že v tomto bytě někdo týrá jakéhosi Dvořáka.”

Obchodníci - Rus, Kanaďan a Texasan - se vydají na Aljašku na lov medvědů. V horské chatě jim Rus - průvodce radí jak lovit medvědy, jakou vzít pušku a jakým směrem se vydat... Texasan ho přeruší: „Samý kecy, radši mi ukaž, kde jsou ty nejzlejší a nejstrašnější medvědi.”
Rus mu ukáže na sever a povídá: „Ale jestli tam jdeš bez pušky, tak jseš mrtvej!”
Texasan vyběhne z chaty. Rus a Kanaďan u okénka pozorují. Za chvíli slyší dusot a vidí, jak se Texasan řítí k chatě a za ním rozzuřený medvěd. Vběhne do chaty, medvěd za ním, Texasan vyběhne ven, zabouchne dveře, běží zpátky a křičí: „Tak ho zatím stáhněte, já běžím pro dalšího!”

Vojáci, spěte rychleji, do budíčku zbývá 15 minut!

Blondýnka si stěžuje doktorovi, že ji svědí celé tělo. Doktor se na ni podívá a zeptá se: „Paní, říká vám něco slovo sprcha?”
„Ano, říká,” odvětí usvěděná pacientka. „Ale to pomůže nejvýš na týden!”

Když učitelka diktuje diktát, je diktátorka.

Zvoní sousedi u Pepy: „Pepo, pojď nám pomoct proházet cestičku k baráku.”
„Rád bych, ale nemám si co obout.”
„A do hospody s námi můžeš?”
„Malý moment, hned se obouvám!”

Souhlasím s vámi, ale naše názory jsou bohužel odlišné.

Kohn navštíví Roubíčka a zastihne ho, jak seškrabává omítku ze zdi do papírového pytlíku."Copak to vyváděj", diví se Kohn, "snad nemalujou?". "Kdepak! Stěhujou se."

Inženýr Mandelštam udělal v Sovětském svazu dost důležitý vynález. Zeptali se ho, jakou odměnu by si přál. "Zavolat bratrovi do New Yorku", zněla odpověď. "Ne to nejde, přej si cokoliv jiného dovolenou na krymu, daču na Kavkaze, sobolí kožich pro manželku..." Mandelšta ale trval na svém, a tak jeho žádost putovala pořád výš a výš až došla ke Stalinovi. Ten souhlasil, ale pod jedinou podmínkou: Hovor se povede z jeho kanceláře a bude obsahovat jen jedno slovo. Mandelštan souhlasil. Byl dopraven do Stalinovy kanceláře a když dostal spojení do bratrova bytu, zakřičel do sluchátka jedíné slovo:" Pomoc!"

Levi a Samuel kráčejí večer Centrálním Parkem. Najednou se před nimi objeví lupič, který na ně míří pistolí a žádá po nich všechny peníze, které mají u sebe. Levi vyndá z peněženky 100 dolarů a podává je Samuelovi: "Samueli, já skoro zapomněl, že jim dlužím 100 dolarů. Tady jsou."

Rabín a katolický kněz jedou spolu ve vlaku. Po chvíli se kněz osmělí a povídá rabínovi: "Odpusťte rebe, ale je to pravda, že lidé vaší víry mají zapovězeno jíst vepřové?" "Ano otče, to je pravda." "A řekněte mi - jako kněz knězi - ochutnal jste jej někdy?" "Inu, ano, kdysi jsem ochutnal kousek slaniny." "A chutnala vám?" "Inu, musím se přiznat, že chutnala." Po chvíli se pro změnu nakloní rabín ke knězi: "Prominou pane páter, ale je to pravda, že oni mají zapovězeno tělesně obcovat se ženou?" "Ach ano, je to tak, jak říkáte." "A řeknou - jako kněz knězi - dopřáli si někdy?" "Popravdě řečeno, nikoliv". "Hmmmm, škoda," odtuší rabín, "to je mnohem lepší, než vepřové".

Dvě sousedky se pohádaly a jdou za rabínem, aby je rozsoudil. "Proč jí nevrátíš ten hrnec, kteý sis vypůjčila?", ptá se rabín jedné. "Ale, rebe", začne křičet obviněná, "za prvé jsem si žádný hrnec nevypůjčila. Za druhé měl díru. A za třetí jsem jí ho už dávno vrátila."

Abeles, bohatý žid z haličské vsi, přijede do Krakowa v ošuntělém obleku. Potká ho Karpeles a říká mu:" Mojše, jak můžou chodit po městě v takových hadrech?" "Co na tom záleží", odpovídá mu Krpeles, "tady mě přece nikdo nezná." Za týden potká Karpeles Abelese u nich doma na vsi v tom samém obleku. "Ale Mojše, oni nosí i doma ty samé hadry!" "Co na tom záleží, tady mě přece každž zná."

Kandidát ženitby k dohazovači: "Co je moc, to je moc. ta slečna má tři děti a já si jí mám vzít ?!" Dohazovač: "Kouknou, jak to na světě chodí. Oni se oženěj, jejich žena otěhotní, pak porodí, musej zaplatit porodní bábu, žena pak onemocní, musej jí poslat do lázní a než se jim naroděj tři děti, tak ze starostí a placení nevyjdou. No a takhle přijdou hnedka k hotovému."

Eichelbaum se chlubí, jakou má krásnou ženu. Abeles si ho vezme stranou. "Poslouchaj, oni opravdu nevědí, , že jejich žena má milence?" "No a?", odvětí klidně Eichelbaum, "Já se radši podílim padesáti procenty na dobrém kšeftu než sty procenty na špatném."

Berta přijde k rabínovi, že se chce dát rozvést. "A máš proto nějaký důvod?", ptá se jí rabín. "Mám silné podezření, že ten poslední syn není jeho."

Přijde chlap do zverimexu a chce papouška. Mají na výběr tři krásné exempláře. Jeden za tisíc, druhý za dva a třetí za šest tisíc korun. Chlapík na ně chvíli zvídavě kouká a ptá se prodavače: „Prosím vás, proč jsou ty ceny tak rozdílný, když ti papoušci vypadají stejně?”
„No,” na to prodavač, „ten za tisícovku hovoří španělsky a ten za dva tácy to umí přeložit do češtiny.”
„A co ten za šest tisíc?” zajímá se zákazník.
„To nevím,” odpoví prodavač, „ale ti dva mu říkají šéfe!”

Potkají se dva známí: „Proč máš ty černé brýle? Ty máš monokla?”
„Kdyby jen to... Podívej se, jakého mám stereokla!”

Volá bača na druhý kopec: „Ty, Jano, víš, co je nového? Brežněv zemřel!”
„Cože?”
„Brežněv zemřel!”
„Co jsi říkal?”
„Brežněv zemřel! Jsi hluchý?!”
„Ne, nejsem hluchý, ale moc pěkně se to poslouchá!”

Jdou slon a mravenec po mostě a mravenec říká: „To nám to dupe.”

Blondýnka si v letadle sedne k oknu, za chvilku k ní přijde fešný chlapík a povídá: „Promiňte, slečno, ale toto sedadlo je moje...”
Blondýnka: „Dej si odpich, mladej, takový blbý finty znám... neotravuj!”
Chlapík pokrčí rameny a prohodí: „No tak si s tím Boeingem startuj sama...”

Na větvi visí dva lenochodi. První den nic, druhý den nic, třetí to samé. Čtvrtý den jeden pootočí hlavou a druhý to komentuje: „Ty jseš nějaký nervózní!”

Jsou dvě blechy na jedné půlce zadku a ta jedna blecha říká: „Pokud to nepřeskočíme, tak jsme v prdeli!”

Čína přepadla Rusko. V devět ráno rovnou zaútočilo milion vojáků, ale zastřelili je. V deset zaútočil další milion vojáků, ale postříleli je ještě rychleji. Generál jde za nejvyšším představitelem Číny a stěžuje si, že takové útoky nejsou dobrá taktika.
„Že ne? Jen počkejte do pěti hodin a uvidíte, že Rusové už nebudou mít čím střílet.”

Proč blondýnky nehrají počítačové hry?
Bojí se myší.

Jak dlouho se vydržíte dívat na tchýni jedním okem???....Než vystřelíte!!!

Dvě blondýnky přijdou ke svému autu a jedna se zděsí: „To snad ne, nechaly jsme uvnitř zabouchnuté klíčky!”
Druhá blondýnka se hned začne šťourat v zámku sponkou do vlasů. Ta první se zatím snaží vypáčit protější dveře a najednou povídá: „Měly bychom si pospíšit. Začíná pršet a nechaly jsme otevřenou střechu!”

Blondýnka vyjde na ulici úplně nahá. Takový starší pán na ni volá: „Slečno, nechybí vám něco?”
„No jo,” klepne se blondýna do čela, „zapomněla jsem si gumičku do vlasů!”