Nejhodnocenější vtipy

„Abych zabránil potopám, upil jsem z rozvodněné řeky vodu,” vypráví obyvatelům zatopeného městečka o svém hrdinském činu obr.
„Tak proč je teď celé město pod vodou, hm?”
„Omlouvám se, už jsem to nestihnul na záchod.”

Zvířátka se dohodnou, že si postaví kadibudku. Po první noci letí sova a vidí, že kadibudka má vyražené okno, tak svolá všechna zvířátka a říká: "Kdo zbořil tu kadibudku?". Přihlásí se zajíc a říká: "Já bych o tom něco věděl, medvěd si se mnou vytřel zadek a vyhodil mě okýnkem.". Druhý den letí sova lesem a vidí, že má kadibudka opět vyražené okno a zase svolá zvířátka. Opět se jich ptá, kdo to udělal. Přihlásí se krtek a řekne, že si s ním medvěd taky utřel zadek a taky, že ho prohodil oknem. Třetí den letí sova a vidí, že je kadibudka celá zbořená. Svolá zvířátka a ptá se, kdo o tom něco ví. Přihlásí se ježek: "Ha ha ha!!!!".

Pán sehnal papouškovi samičku k připuštění. Sjednali to s majitelem za 500kč. Dali je do klece, přiklili plachtou a teď to začalo. Když je odkryli, měla samička otrhané peří. "Cos to udělal?" ptají se papouška zděšeně. Papoušek odpovídá: "Za pětikilo snad můžu mít děvku nahou, ne?"

Sir volá z koupelny na sluhu Jeana: "Jane, zapomněl jsem si pantofle, přines mi je!" Jean utíká do kuchyně za dvěma mladými kuchařkami: "Sir rozkázal, abych vás obě pomiloval." "Ty kujóne, ty si vymýšlíš!" "Ne, pojďte se přesvědčit!" "Sire, obě?" "No jistěže obě. Snad ne jen jednu?!"

Rybaří takhle jeden farář ve Vltavě pod Vyšehradem a vytáhne zlatou rybku. Jak už to tak zlaté rybky dělají, tak i tato prosí, že když bude puštěna zpátky do vody, splní svému dobrodinci přání.
Farář se podiví, že se rybce chce nazpátek do té špinavé vody, pak ji však pustí a vyslovuje své přání: „Co kdybys udělala něco s tou válkou v Kosovu...”
„Hele,” odvětí rybka, „já jsem jenom obyčejná malá vltavská zlatá rybka... Války - to je na mě moc. Zkus si přát něco jinýho.”
„Taky bych si přál, aby farníci v mém sboru byli zbožní, trpěliví a milí.”
Rybička se chvilku zamyslí a pak říká: „Kde že je ta válka...?”

O’Brian je na výletě na Sinaji. Trochu se opozdí za výpravou a za chvíli neví kudy kam. Je ztracen. A najednou, v dálce - oáza! A v ní obchod!
Přišourá se tam, celý zchvácen, a hned k obchodníkovi. Ten sedí před kvelbem a čte si Jerusalem Post. O’Brian ho žádá o vodu! Obchodník jen mlčky ukáže rukou nad sebe. Nad obchodem visí cedule „Moishe Teitelbaum - kravaty”. Vysvětluje trpělivě: „Bohužel, nemám pro vás žádnou vodu na prodej. Kravaty - prosím. Výběr zdaleka v okolí největší. Značkové a konfekce. Množstevní slevy. Vodu však - bohužel.”
O’Brien zuří: „Cožpak nevidíte, že jsem se ztratil? Že jediné, co potřebuji, je voda? Víte, kam si všechny ty kravaty můžete napchat?”
Mojše se nevzruší: „Není od vás pěkné být na mě hrubý. Myslím, že jsem vám udělal velmi kvalitní nabídku. Chcete kravatu? Lepší obchod široko daleko nenajdete! Nechcete? I tak jste byl u nás vítaným zákazníkem. Skutečností však nicméně zůstává, že vodou neobchodujeme.”
Na O’Briena jdou mdloby.
„Co se vody týče,” pokračuje Mojše, „mohu vám dát radu. Zhruba třicet minut cesty tímto směrem naleznete Restaurant u Maxe - rozumějte, Maxe Teitelbauma, mého bratra. Vody, kolik hrdlo ráčí.”
O’Brien zmobilizuje všechny síly a odchází naznačeným směrem. Mojše opět usedá před obchod a pokračuje ve čtení Jerusalem Post. Po dvou hodinách, když už má přečtené všechno, i finanční trhy, vrací se z naznačeného směru O’Brien. Sotva se doplouží. Mojše se zajímá: „Vzácný příteli! Snad jste ten vyhlášený restaurant neminul?!”
O’Brien klesne na kolena: „Samozřejmě, že jsem ho našel. Minout jsem ho nemohl. Ale Max mě tam odmítl vpustit bez kravaty!”

"Proč jsi přišel pozdě do školy?" zpovídá učitel žáka. "Ále, vedl jsem bejka ke krávě." "A to nemohl udělat otec?" "Ne, pane učitel, to musel udělat ten bejk."

Jeden klášter v Japonsku stojí na vysokém útesu a jediný způsob dopravy nahoru je primitivní lanovka - velký proutěný koš s kladkou, který tahá na laně jeden z mnichů. Jednou se právě tohohle mnicha zrovna v půlce cesty ptá jeden turista, který si všiml, jak je nosné lano staré a roztřepené: „Prosím vás, jak často měníte to lano?”
Mnich se zarazil a po chvilce povídá: „Pokaždé, když praskne!”

Dceruška účetního zakopla o kámen a zaklela: „Sakra, to bolí.”
Tatínek povídá: „Pokud už tohle ošklivé slovo nikdy neřekneš, dostaneš pětikorunu.”
Za pár dní přiběhne holčička ze školy za tatínkem jak na jehlách a nedočkavě vyhrkne: „Tati, mám nové slovo, které je nejmíň za dvacku!”

Velitel si nechá nastoupit rotu a ptá se: "Vojáci, nyní mi všichni řeknete, jak se sexuálně uspokojujete, když zde na vojně nejsou žádné ženy!" Přistoupí k prvnímu a povídá: "Jméno a jak to děláte?" Voják: "Rotný Havlát, no já mrdám čutoru." Velitel si to zapíše do notesu, jde k dalšímu. "Rotný Bezouška, já taky mrdám čutoru..." Velitel si to opět poznamená a diví se, jak z ní potom mohou pít, ale jde dál. Předstoupí k dalšímu vojákovi, menšího vzrůstu a ptá se i jeho. "Vojín Čutora..."