Nejhodnocenější vtipy

Přijde chlápek do knihkupectví: „Prosím vás, nemáte česko-slovenský slovník?”
„Kdepak,” zavrtí hlavou prodavačka, „to musíte do antikvariátu!”

„Chtěla bych zahrát nějakou hezkou písničku pro mého manžela,” volá do Písniček na přání posluchačka. „Ale hlavně ať to není Rosa na kolejích, on je totiž strojvedoucí a od rána do večera nevidí nic jiného.”

„Jak to, že jsi toho kapsáře okamžitě nečapl?!” zlobí se na strážníka velitel.
„Když on byl úplný David Copperfield. To jste měl vidět, s jakou lehkostí ty peněženky kradl! Určitě byste na mém místě jednal stejně. No řekněte, nechat si ujít takovou podívanou, když za ni neplatíte ani korunu...”

„Jarmilko, doufám, že už tě nikdy neuvidím opisovat,” zlobí se učitelka na přistiženou podvodnici.
Jarka na to: „Já taky.”

„Proč nepošlou na Mars kočku?”
„Protože by vypila Mléčnou dráhu.”
„A proč tam nepošlou koně?”
„Protože by odtáhl Velký vůz.”
„A proč tam nepošlou vola?”
„Tak to nevím...”
„Protože neznají tvoji adresu!”

Soudce při přelíčení se ptá svědka: „Pane svědku, můžete nám popsat, jak a proč vůbec došlo k té rodinné rvačce?”
Svědek: „Pane soudce, to se semlelo tak. Když můj syn Cyril přivedl domů představit svou budoucí nevěstu a naše stařenka ji poprvé uviděla, tak se pokřižovala a utrousila: To máte za to, že se nemodlíte! No a už to bylo...”

První Olympijské hry vyhrál Herkules.

Ptá se ve skotské rodině pětiletý vnuk Patrick svého dědy: „Dědo, táta říkal, že prý by sis pro jednu penny nechal koleno vrtat, je to pravda?”
„A ty máš penny?” děda na to.
„Budeš se, dědo, divit, ale mám.”
„Tak, chlapče, neváhej a přines nářadí...”

Přijde tremp do vedlejší osady a ptá se trempa, který dříme v houpací síti: „Kde máte šerifa?”
Spáč: „Šel do města nakupovat.”
„A kdy se vrátí?”
„To záleží na porotě...”

Mladá paní očekává rodinu. Nastávající otec, aby se uklidnil, jde na ryby. Podaří se mu mimořádný úlovek a telegrafuje ženě: „Mám pětikilového, mimořádně krásného!”
Žena odpoví: „Mám čtyřapůlkilového. Bohužel žádný krasavec - velmi podobný tobě!”

„Nevím, proč nosíš podprsenku, když do ní nemáš co dát,” poznamenal jedovatě.
Ona na to: „Ty taky nosíš slipy, ne?”

Sešli se dva skotští houbaři na Vysočině u jednoho vzrostlého hříbku. Slovo dalo slovo a dnes jsou tam dva malé pomníčky...

Soudce: „Obžalovaný, proč jste tady poškozeného zmlátil ve veřejném dopravním prostředku tak, že skončil v nemocnici?”
„Vážený soude. Rozrušilo mě, že i když jsem věděl, že nechytl ani šupinu, tak všechny ty míry ukazoval jen proto, aby se mohl v přeplněném autobuse dotýkat poprsí mé ženy, a to při šesti cejnech a osmi úhořích...”

Jeden vidlák poslal své bývalé holce dopis a v něm: „Moc mi chybíš, lásko moje, bylas moje kupa hnoje.”

„Prosím vás, jaký je nejlepší prostředek proti mořské nemoci?” zeptal se Skot Thompson lodního lékaře, když nastupoval na loď.
„Ve vašem případě,” poradil mu lékař, „bude nejlepší, když si vložíte do úst šilink...”

Vrátí se manžel dříve ze služební cesty, otevře dveře do ložnice, přijde k posteli, kde leží jeho manželka, sehne se nad ní a začne zpívat: „Kdo tě líbá, když ne já, kdo tě hlídá, když ne já...?”
V tom se ze skříně v ložnici ozve: „Já, já, já, jenom já, já, já, já, jenom já...”

Slyšeli už jste o tom maníkovi, co ho srazilo auto a on od té doby chodí po parkovištích a všem cpe do výfuku mrkev, aby ho příště lépe viděli?

Skot Thorn navštívil lékaře a dal se prohlédnout. Po zevrubné prohlídce mu lékař pravil: „Doporučuji vám důrazně, abyste přestal pít alkohol, kouřit a omezil na co nejvyšší míru styk se ženami.”
Thorn se uklonil a odchází. Lékař zdvořile, ale rezolutně namítl: „Příteli, nezaplatil jste mi za mou radu.”
„Ano, vím - já totiž tu radu neberu...”

„Nezapírám,” vypovídá před soudem lehká děva, „opravdu občas nějaké styky s podsvětím mám.”

Zdá se to sice neuvěřitelné, ale svého času se ve skotském Aberdeenu mezi lidmi šuškalo, že když místní skrblík Bawter našel doma půl láhve léku proti kašli, tak poslal v zimě a za mrazu své dvě děti, aby chodili bosé po sněhu - jen aby lék nepřišel nazmar!

„Pane vedoucí, Jirka se počůral ve stanu!”
„Jirkóó, ode dneška spíš pod širákem!”

Skot Patrick Bamberry se dověděl, že mu jeho žena byla nevěrná, tak zažádal o rozvod. Marně ho prosila, ať jí odpustí, že už to nikdy neudělá, manžel byl neoblomný. Ale jen do té chvíle, než řekla: „A taky musíš zvážit, Patricku, kolik takový rozvod stojí!”
Tu se teprve manžel zarazil, vzal ji do náruče a řekl: „Polib mě, miláčku! Tobě člověk prostě musí odpustit...”

Bylo to ještě za dávných časů. Lékař prohlédl jednomu Skotovi ženu, která měla vysoké horečky, a obrátil se na jejího muže s výčitkou: „To jste mě nemohl zavolat dřív? Teď už by snad mohl pomoci jedině led! Jestli to bude ještě něco platné, běžte pro něj do hostince, ale rychle!”
Když se manžel vrátil s pytlíkem ledu, lékař mu oznámil, že žena zemřela. Muž těžce usedl na židli a zvolal zoufale: „Tak! A co já teď budu dělat s tím ledem?!”

Starý Skot Mackay umíral a duchovní s ním seděl u jeho lože.
„Řekni mi,” obrátil se na duchovního, „myslíš, že když odkážu všechny svoje peníze, a mám jich hodně, kostelu, že se dostanu do nebe?”
„No, zaručit ti to nemohu,” řekl duchovní, „ale za pokus to stojí...”

Mitch, superhrdina všech mořských pláží na světě. Přiběhne k jeho budce zoufalá žena a hystericky ječí: „Můj manžel! Můj manžel se utopil! Našla jsem jeho plavky vyplavené na břehu!”
Mitch okamžitě začne jednat. Ptá se: „A nemohl být náhodou nudista?”

Khon na smrtelné posteli nařídil, aby mu poslali pro kněze. Ten se samozřejmě divil a myslel si, že se Khon na poslední chvíli rozhodl dát se na víru pravou. A tak rychle pospíchal k umírajícímu. Ten mu dlouze diktoval testament, ale o nějakém přestupování na víru nepadlo ani slovo.
Kněz začal být hodně netrpělivý a nakonec mu to nedalo a zeptal se: „Ale pročpak jste si, pane Khon, nezavolal vašeho rabína?”
Khon slabým hlasem odpověděl: „Oni se snad zbláznili, ne? Při mé nakažlivé chorobě?!”

„Slavný soude, několikrát jsem obžalovaného upozorňovala, že jestli nepřestane, tak půjdu k soudu! Hrubě mi odpověděl, ať jdu třeba do prdele, no a tak jsem, slavný soude, tady.”

„Naši policisté opravdu zadrželi muže, u kterého zjistili nepovolené používání cedulky pro vozíčkáře,” potvrdila tisková mluvčí. „Podezřelého se ale bohužel nepodařilo dopravit na policejní stanici, protože se oněm policistům nepodařilo dostat jeho invalidní vozíček do služebního vozu.”

Manželé se hádají. On vykřikne: „Na tvůj náhrobek dám vytesat: Zde leží moje žena, studená jak zaživa.”
Ona odsekne: „A já dám na tvůj náhrobek vytesat: Tady odpočívá můj muž, konečně s tuhým.”

Žadatel o zaměstnání mj. zmínil: „Se svými 135 kily očekávám pořádně tučný plat...”

„Pane doktore, poraďte,” naléhá zoufalá žena. „Co bych měla dělat, abych neotěhotněla?”
„Už nic,” odvětí doktor. „Váš manžel se u nás dal včera sterilizovat.”
Paní na to: „No právě proto!”

Hovoří spolu dvě ženy a jedna každou chvíli zabučí. Druhá to vždy diskrétně přehlédne, ale s přibývajícím časem je čím dál tím zvědavější, co to dělá.
Známá jí to vidí na očích, a tak se snaží zachránit trapnou situaci a omlouvá se: „Toho si nevšímej, dala jsem si asi na dovolené v Anglii šílený biftek...”

Co by se stalo, kdyby se čeští policajti odstěhovali na Slovensko?
U nás i na Slovensku by stouplo průměrné IQ.

„Pane Horáček, co to uvádíte za titul - INS.?”
„Protože mě podřízení každou chvíli inzultují!”

Co je těžší než dostat těhotnou ženu do Volkswagenu Brouk?
Dostat ji v Broukovi do těhotenství.

Vědec policajtovi: „Do prdele, tohle je projekt za devět set milionů dolarů! Tak koukejte tu botičku z toho raketoplánu sundat!”

„Kurva, zase jsem zapomněl sekeru!” zařval zlostně dřevorubec Schwarzenegger a pěstí přepůlil dvacetimetrový kmen.

Baví se dva ředitelé: „Víte, pane kolego, že ve vašem závodě pracuje můj vnuk?”
„Ano, vím, je to velice vtipný člověk. Právě když tady minulý týden hrál Real Madrid, bral si volno na váš pohřeb.”

Řidič projede okolo stopařky a pár metrů od ní zastaví.
„Jestli chceš, tak poběž!” křičí z okénka.
Ona se rozběhne... a auto se rozjíždí.
„Co blbnete?!” zlobí se dívka.
Řidič: „No říkal jsem přeci, jestli chceš, tak ať běžíš...”

Oznámení: „Z důvodu opravy vodovodního řadu bude týden vypojena voda ve Vašem paneláku. Za mírný poplatek můžeme vypnout vodu i v sousedním paneláku, aby Vám to nebylo tak líto.”

„Frajere,” obořil se na prcka páťák, „kdyžtak se říká Fakt jo, a ne Fuck you!”

„Mami, proč Petruška pořád dostává lízátka a já ne?” závistivě se ptá mladší dcera.
„Promiň,” odvětí matka, „ale ty nechceš být zpěvačkou...”

Diplomaté je diploidní forma jihoamerického čaje maté.

Povídá paní: „Naposledy jsem svůj věk prozradila, když mi bylo 21, od té doby 30 let už nikomu!”

„Naši na mě asi chtějí napsat barák,” oznamuje kámošovi Tonda, „tak to abych pomalu šel podat inzerát, že prodám barák s kuchařkou a zahradníkem!”

Nepíše si, co říkám. Píše jen to, co potřebuje.

Učitel v páté třídě zdůrazňuje význam široké slovní zásoby: „Použijte jedno slovo desetkrát za sebou a zůstane vám na celý život.”
Z konce třídy se ozve tichý chlapecký hlásek: „Alena, Alena, Alena, Alena, Alena, Alena, Alena, Alena, Alena, Alena!”

„Zase jsi uklízela v garáži bez mého vědomí?”
„Ano, a co nemůžeš najít?”
„Moji dodávku!”

Manželka přijde domů až v devět ráno, dopotácí se do koupelny a jen tak mezi zuby procedí, že spala u nejlepší kamarádky. Manžel okamžitě obvolá deset jejích nejlepších kamarádek a samozřejmě zjístí, že ani u jedné z nich nespala. O týden později se role otočí, ráno přinesou manžela a ten se taky vymluví na to, že spal u nejlepšího kamaráda. Manželka volá deseti nejlepším kamarádům, a výsledek? U osmi z nich spal, u dvou z nich dokonce ještě spí.

Bez dovolení padá se židle.