Nejhodnocenější vtipy

„Teď mi to úplně vypadlo z hlavy,” prohlásil student před hromádkou pilin.

Dva vojenští policisté pronásledovali lesní cestou vojína, který dezertoval z armády. Voják doběhl na rozcestí a zde spatřil stojící jeptišku. Zastavil se a udýchaně se zeptal: „Sestro, nemohl bych se na pár minut ukrýt ve vaší sukni? Později vše vysvětlím.”
Jeptiška jeho žádosti vyhověla, voják zalezl pod sukni. Krátce nato přiběhli pronásledovatelé a položili jeptišce otázku, kudy utíkal onen voják. Jeptiška ukázala na jednu cestu a řekla, že tudy. Když empíci zmizeli, dezertér vylezl a řekl: „Nemohu vám dost dobře poděkovat, sestro, ale abyste věděla, utíkám proto, abych nemusel jít válčit do Iráku.”
Jeptiška odpověděla, že ho docela chápe. Voják pravil: „Doufám, sestro, že mě nebudete považovat za sprosťáka, ale musím říct, že máte ty nejkrásnější nohy, jaké jsem kdy viděl.”
Sestra opáčila: „A kdybyste se podíval jen o kousek výš, spatřil byste dvojici těch úplně nejkrásnějších koulí na světě. Já totiž taky nechci do Iráku!”

Funkce elektrospotřebiče je, že spotřebovává elektriku.

Hádají se věřící, nevěřící a Žid o to, co je nejrychlejší. Věřící říká, že je to myšlenka, nevěřící, že je to světlo a Žid, že je to průjem. Věřící s nevěřícím se ptají, proč průjem.
Žid povídá: „Než jsem stačil pomyslit, než jsem rosvítil... a zbytek si domyslete.”

Paní učitelka se ptá dětí: „Děti, řekněte mi, na co jezdí auto?”
Přihlásí se Pepíček a říká: „Auto jezdí na vodu.”
„Kdepak, Pepíčku. Jak jsi na něco takového přišel?”
„Včera jsme jeli s tatínkem do obchodu a cestou jsme potkali v autě pana hospodského a tatínek mu říkal: Jožka, ty na tu vodu jednou dojedeš!”

V muzeu: „Tak tady ta velká lebka patřila Napoleonovi.”
„A ta malá?”
„Ta je z doby, kdy mu bylo deset let!”

„Pepíčku, jak velký je slon?”
„Jako svině, paní učitelko.”

Ztroskotá loď a zachrání se pouze Rus, Američan a Čech. Doplavou na nejbližší ostrov a vtom je najde banda lidožroutů. Zavedou je za hlavním šamanem a ten jim říká: „Každému z vás dám dvě velké, tříkilové skleněné koule a kdo mi s nimi ukáže něco, co jsem ještě neviděl, toho pustíme, ostatní sežereme.”
Zavede každého do jiného stanu a dá jim na to dvacet minut. Za dvacet minut jde do stanu k Rusovi. Ten s těma koulemi různě žongluje a hází a šaman za deset minut vyjde ven a říká: „Je to sice hezký, ale už jsem to párkrát viděl.”
Tak zaleze do stanu k Amíkovi. Ten ty koule telepaticky přemísťuje z místa na místo. Za pět minut šaman vyleze a říká: „Je to sice hezký, ale jednou už jsem to viděl.”
Tak jde teda do stanu k Čechovi, za deset vteřin vyleze, nevěřícně kroutí hlavou a říká: „Tak to jsem teda ještě neviděl, on jednu kouli ztratí a druhou rozbije.”

Ve škole zvoní zvonek umíráček. Pan učitel se ptá dětí: „Kdo to umřel?”
Pepíček se přihlásí a povídá: „To byl Tomáš Marný!”
„Jak to víš, Pepíčku?” zírá kantor jak čerstvě vyoraný myšák.
„Včera večer jsem poslouchal maminku a tatínka v ložnici,” vykládá hoch, „a maminka říkala: To máš marný, ten už nevstane!”

Chlapík si po obědě v restauraci prdne. Strašně se stydí, a tak aby zakryl, co se stalo, trochu zavrže židlí. Nahne se k němu chlapík odvedle a říká: „Úplně jiný zvuk, co?”

Vystupuje manažer ze svého nového porsche, otevře dveře a kolem projíždějící kamion mu je urazí. Zastaví, řidič vyleze ven a manažer na něj hned spustí: „Kam čumíš, debile?! Urazil jsi mi dveře mého nového auta!”
Tirák mu povídá: „Vy manažeři jste strašně materialisticky založený. Vy mi tu nadáváte kvůli tomu, že jsem vám urazil dveře, a vůbec vám nevadí, že jste přišel taky o ruku!”
Manažer: „Kurva, rolexky!”

„Jak ses mohl tak opít?” vyptává se jeden námořník druhého.
„Byl jsem ve špatné společnosti.”
„Prosím tebe, a v jaké?”
„Byli jsme čtyři, pili jsme láhev vodky a ti tři zbývající byli abstinenti.”

Nový nájemník v domě. Na konci chodby jsou otevřené dveře, tak do nich nahlédne a vidí ženu, jak se drží za prsa a skáče ze stolu na zem. Vedle stolu sedí chlap na nočníku a drží deštník. Nový nájemník jde k výtahu, potká domovníka a ptá se ho: „Ty lidi tam vzadu..., nemám zavolat doktora?”
A domovník na to: „To jsou hluchoněmí. Ona mu říká, ať skočí pro mléko, a on, že tam prší a že se na to může vysrat.”

Po pěti letech se tatínek s maminkou opět udobřili. Maminka na tatínka po dlouhé době opět promluvila. Vidím ten krásný okamžik jako dnes. Bylo to u štědrovečerní večeře.
Řekla mu: „Žer!”

Paní v trafice: „Chtěla bych manželovi udělat na Silvestra radost, koupila bych mu krabičku dobrých cigaret, nebo mám koupit něco jiného, z čeho bude mít větší radost?”
„V tom případě mu kupte celý karton!”

Noční lékárna na Valentýna: „Dobrý večer. Potřeboval bych nutně...”
„Bohužel, dneska nám došly!”

Vytahuje se chlapík v hospodě: „Já piju už od prvního stupně na základní škole a ještě nikdy jsem nepřišel domů opilý.”
Štamgasti se uculují, ozve se i několik námitek, že to určitě není možné apod. Chlapík se culí: „Já ještě nikdy nepřišel domů opilý, protože vždycky, když se ožeru, tak mě přinesou!”

Na nudné divadelní premiéře se ozve z první řady: „Zhasněte světlo, chce se mi spát!”
Tu se z poslední řady ozve: „Nezhasínat, dočtu si noviny.”

Dva horolezci šplhají nahoru. A ten první povídá: „Ty, Karle, mně se chce na malou.”
A Karel na to: „Ne, nechce.”
Ten druhý: „Ale chce.”
Karel: „Tak zkus autosugesci.”
A ten druhý na to: „Co to je?”
Karel: „To je, že si budeš říkat - nechce se mi na malou, nechce se mi na malou.”
A ten druhý: „Nechce se mi na malou, nechce se mi na malou, nechce se mi na malou...”
A Karel: „Neteče to na mě, neteče to na mě, neteče to na mě...”

Vlastní pohřeb byl jedinou společenskou událostí, na které se ten známý bavič nezasmál.