Nejhodnocenější vtipy

Papeži se v nemocnici dostalo velmi vřelého uvítání. Když řadě nastoupených doktorů a sester přejel papamobilem nohy, ozývalo se samé: „Pane Bože! Panenko Maria! Ježíši Kriste!”

Před začátkem první ligy: „Největší letní posilou byla posilovna!”

Pepíček si lepí letadýlko, zapatlá se lepidlem a jde za tátou, že nemůže ohnout prst. Táta mu umyje ruce ředidlem a povídá: „Nech mi trochu toho lepidla, dám ti dvacet korun.”
Ráno se Pepíček probudí, na nočním stolku stokoruna. Jde za tátou, že nemá zpátky a táta na to: „To je dobrý, zbytek máš od maminky.”

„Tvoje manželka je Francouzka?”
„Ale kdepak, to jsem ji naučil já.”

Časomíra v regionálním pohraničním rádiu: „Je 11:34... Es ist 11:35!”

Stávkovala větší polovina horníků.

„Pozor,” upozorňuje Martina češtinářka, „černoši hráli fotbal je měkké I.”
„Pro mě ne,” odporuje holohlavý týpek, „já jsem skín.”

Zvoní telefon: „Dobrý den, je tam pan Holan?”
„Ne, tady žádný Holan není.”
„Tak vám moc děkuju, ušetřil jste mé nervy.”

Policisté honí podezřelý automobil. Když už ho skoro mají, povídá jeden: „Možná bychom měli zpomalit.”
„Proč?”
„Nechci nic říkat, ale cestou jsme někde nechali celý předek, i s motorem.”

Po večírku se baví dva lidé z vyšší společnosti: „Jak bys charakterizoval dceru toho ropného magnáta?”
„Plošina.”

Blondýnka se rožní na pláži v poledním slunci, když k ní přijde malý chlapec s prosbou: „Prosím vás, mohla byste mi na chvíli pohlídat támhleten hrad z písku?”
„Ale samozřejmě...”
Za pár minut se hošík vrátí a hrad nikde. S brekem vyčítá blondýně: „Proč jste mi na něj nedávala pozor?”
„Ale já dávala,” namítne blondýnka, „dokonce jsem ho s sebou vzala i do vody!”

Kdo vyhrál pohádkový přebor v plavání?
Plaváček.

Dvě blondýnky jdou parkem a jedna říká druhé: „Podívej se na toho psa s jedním okem!”
Druhá si zakryje oko a nechápavě prohlásí: „Co je na něm zvláštního?”

Jak postupuje matematik, když má prázdnou konvici a má si udělat čaj?
Vezme konvici, naplní ji vodou, postaví na vařič, pak si připraví čaj do hrníčku a když se voda začne vařit, zalije čaj vařící vodou.
A jak matematik postupuje, když si má udělat čaj a má konvici plnou vařící vody?
Vylije vodu a tím převede řešení na předchozí případ.

Přijde muž do uzenin a přeje si půl kila točeného salámu. Prodavačka se usměje a ptá se: „Chcete bratislavský, paprikový, výběrový...?”
Muž odvětí: „Ne, já to chci do plavek.”

„Co je to svět?” zamyslel se jeden antický filozof. „Nic...”
Druhý učenec namítne: „Ale jak to můžeš vědět, když máš v hlavě prázdno?”

Jede baba na kole a vidí ležet na cestě brýle. Jede dál a uvidí bílou hůl. O kus dál vidí ležet na cestě starce. Na zádech má ceduli s nápisem: „MAZDA - AUTO, KTERÉ NESLYŠÍTE!”

Potkají se dva: „Marku!”
„Nemám, kamaráde, ty už dávno neplatí.”

Žárlivý manžel odjíždí na služební cestu a pověří přítele, aby mu ohlídal ženu: „Budeš to mít jednoduché, pod oknem je lešení, takže sleduj a všechno mi pak povíš.”
Za dva dny se vrátí a ptá se: „Tak co?”
„No, hned večer u ní zazvonil chlap.”
„A pak?”
„Pak pili víno.”
„No, a co bylo dál?”
„Potom se šli umýt.”
„A potom?”
„Pak šli do ložnice.”
„No a potom?”
„Potom to prasklo.”
„Co prasklo?”
„Lešení. Bylo nás na něm patnáct!”

Dva pochůzkáři jdou kolem obchodu s nábytkem, který zrovna vykrádají nějací Ukrajinci. Jeden Ukrajinec - nesoucí stůl - se policistům připlete do cesty.
„Podívej, stěhovák!” upozorňuje první polda svého kolegu.
Druhý si zloděje pečlivě prohlédne, pak se podívá na stůl v jeho rukách a namítne: „Kdepak stěhovák, to bude nějakej spisovatel, kterej zrovna jede na dovolenou.”

Roztržitý pán prosí v parku kolemjdoucí: „Babi, prosím vás, neviděla jste mé brýle?”
„Ne, chlapče, a jsem děda!”

Proč ten nadějný zpěvák skončil se svou kariérou již v mladických letech?
Protože dospíval.

Na tanečních: „Ty máš ale dneska krásný oblek!”
„No, víš já mám po skončení ještě jeden pohřeb.”

Pitta znám, ale Goras ze Samu mi nic neříká.

Víte, jak je stará Helena Vondráčková?
To nejde spočítat - nohy na 40, krk na 80 a obličej... obličej z 25. století.

Ptá se muž v kostýmu kolemjdoucího: „Prosím vás, kudy se dostanu na karneval?”
„To vám opravdu neporadím, o tom valu jsem nikdy neslyšel.”

Kdo září v ruské lize?
Hráči z Černobylu.

Obsluha je každý druhý sluha.

Zprávy o vlakovém neštěstí byly předčasné, vlaku se téměř nic nestalo. Zemřelo ale přes sto lidí.

„Jsem Žid,” zjistil Angelo.
Z jeho tváře se ozve slabý hlásek: „Neříkej. Těší mě, já jsem zase nežid.”

Zvoní mobil: „Co děláš?”
„Poslouchám Scooter.”
„Jé, já nevěděl, že tvůj táta jezdí na skútru!”

Rozhovor s nadějným mladým zpěvákem: „Jak se váš život změnil od té doby, co se z vás stala celebrita?”
„Prakticky nijak na to, že se o mně začalo mluvit v ženském rodě...”

U vody: „Že se nudíte, stařečku? Tož také ste na nudi pláži.”

MF DNES, 14. 7. 2003: „Výškař Janků nestačil v republikovém mistrovství na BÁBU.”

Několik dní po příjezdu z mezinárodního výměnného pobytu říká matka Karlíkovi: „Proč nenapíšeš tomu svému čínskému kamarádovi?”
„Mám na něj sice e-mail,” povídá Karlík, „ale tu adresu bych tam musel naskenovat!”

Na jedné párty jsem si povídal s pěknou blonďatou slečnou, zatímco se manželka vykecávala s hostitelkou v jiné místnosti. Omluvil jsem se a šel pro něco k pití. Když jsem se vracel, koukám, že tam manželka stojí a povídá si s tou blondýnkou. Protože vím všechno o bojové strategii manželek, radši jsem se schoval do hloučku lidí a nenápadně se přibližoval, abych hovor vyslechl.
Blondýnka zrovna pyšně říkala: „Právě jsem si povídala s nejhezčím chlapem, co tady je, ale zrovna se zvedl a ani nevím, kam zmizel.”
A moje žena na to odpověděla s ledovým klidem: „Nejspíš zmizel proto, že mě viděl vejít. Je to můj manžel.”

Policisté na stanici oznamují: „Náčelníku, zadrželi jsme tu hokejovou hvězdu, toho Lemieuxe.”
„Všechno proběhlo v pořádku, hoši?” otáže se šéf.
„No, musím přiznat, že se ten hokejista pěkně bránil,” podotkne velitel zásahu.
„A čemu?” podiví se náčelník. „Vždyť se na tiskové konferenci nechal slyšet, že ho z toho stejně jeho drazí právníci za pár hodin vysekají...”
„Kvůli tomu nedělal problémy, pane, ale mermomocí chtěl celu 66!”

Policajt v parku přistoupil k vytřeštěnému staříkovi: „Pane, vy jste bílej jako stěna!”
„Ne jako, já jsem Stěna, Karel!”

Víte, že šmoulové opravdu existují?
Zjistili jsme, že jsou to vyhublí Somálci, kterým je taková zima, že modrají.

Při pouliční anketě zastaví tázající s mikrofonem staršího důchodce a ptá se ho: „Pane, můžu se vás zeptat, co si koupíte za těch asi tři sta sedmdesát korun, které dostanete přidány od příštího roku?”
Děda se zamyslí a řekne: „No, co si za to koupím, nic. Ale zajedu si na jednu sezónu do Monte Carla...”

Co se stalo s Mozartem po smrti?
Přestal skládat a začal se rozkládat.

Přijde chlápek ke kartářce a nechá si vyložit karty. Kartářka je zamíchá a chlap si vytáhne tři z nich.
„První karta - po smrti půjdeš do nebe. Druhá karta - budeš hrát fotbal za Tým Nebe. A ta třetí, tu ti neřeknu...”
„Ale jo, řekni.”
„Tak jo - pozítří hraješ první mistrák.”

„Slyšela jsem, že máš nového přítele. Jak jste se vlastně seznámili?”
„U vody, běžel za mnou přes celou pláž.”
„Takže láska na první pohled?”
„Ne tak docela, on je totiž plavčík...”

Předseda soudu: „Tak nám, paní svědkyně, řekněte, jak vůbec ta bitka na tom plese vznikla, kdo dal k tomu podnět?”
„Bitka vznikla, vážený soude, působením mého muže, který knokautoval dechovce bubeníka, jelikož ten na mne pořád volal: Maruško, jakou mám paličku?, čemuž můj muž asi nerozuměl a nebo rozuměl.”

„V obchodech mě diskriminují,” stěžuje si multimilionář, „nechtějí mi vzít stotisícikorunovou bankovku!”

Santusák čte před pohřební službou ceduli a zalekne se: „Objednávky pohřbů... To budou nějací nájemní vrazi!”

Přijde Skot do hostince za svým známým kolegou hostinským a praví mu: „Zemřela mi tchyně a zařizuju jí pohřeb. Měl jsem teď v poslední době velká vydání, mohl bys mi půjčit pět liber na ten pohřeb? To víš, bude to něco stát.”
„Samozřejmě, že ti půjčím,” kolega na to. Otevřel šuplík a smutně praví: „Bohužel, pět liber nemám, jen čtyři a půl, bude ti to stačit?”
„Co se dá dělat, tak mi půjč čtyři a půl a za půl libry mi nalej whisky.”

„Mami,” volá malej Pepíček, „táta se vrací z hospody.”
„A po který straně chodníka jde?”
„Po obouch!”

Co znamenají dvě zlaté truhlice za sebou?
Předpoklad a poklad.

Jeden starý farmář slavil své stopáté narozeniny. Novinář z místních novin samozřejmě nemohl chybět u takové slávy a ptal se, jaký je farmářův recept na dlouhověkost. Ten povídá: „No, vzdal jsem se vína, žen a zpěvu.”
„To vás tedy šlechtí, pane. A kdy jste tak učinil?”
„Hmm, no... kdy to tak bylo... no, asi tak dva nebo tři měsíce zpátky!”