Nejhodnocenější vtipy

Policajt: "Pane Mráček, jak to děláte, že si žijete tak nad poměry a nikde řádně nepracujete?" Mráček: "No to je jednoduchý, sázím se s lidma." Policajt: "No dobře, tak to vyzkoušejte třeba se mnou." Mráček: "No, vsaďte se, že vylezu v pátek v 17.00 na sochu sv. Václava a načůrám do prstýnku, kterej budete vy držet v ruce." Policajt: "Není možný. O 10.000,- Kč" Pátek: Mráček leze nahoru, pochopitelně se netrefí a když platí 10 000 Kčs, tak policajt povídá: "No to jste ale moc nevydělal." Mráček: "Ale jó, já se totiž se všema lidma tady okolo o 1000 Kč, že dnes odpoledne na Václaváku pochčiju policajta."

Jedou policisté na zájezd patrovým autobusem. Ti dole se vesele baví, když tu si všimnou, že nahoře je nějak podezřelé ticho. Jeden z nich se tam tedy jde podívat, a vidí, že nahoře všichni sedí jak přikovaní, drží se sedadel a vyděšeně zírají před sebe. "Co se děje?" ptá se překvapeně. "Vám dole je hej vy tam máte řidiče!" zní odpověď.

Do mléčného baru přišel příslušník StB v civilu a vyslovil své přání: "Prosil bych koblížky a čaj." "Koblížky nejsou," ohlásila vedoucí. "Tak koblížky a kafe." "Dyť vám říkám, že koblížky nejsou." "Ježíšmarjá, tak koblížky a kakao." Vedoucí běžela k telefonu, vytočila přímou linku náčelníka, protože příslušníka v civilu velice dobře znala a zoufale pravila: "Soudruhu náčelníku, prosím vás, ihned sem přijďte, nebo se zblázním, mám tu potíže s jedním vaším podřízeným." Náčelník přiběhl za pár minut, poslal příslušníka pryč a pravil: "Tak copak provedl?" Vedoucí začala trpělivě líčit své utrpení: "Chtěl koblížky a čaj, já mu říkám, že koblížky nemáme a on, že tedy chce koblížky a kafe. Já mu znovu povídám, že koblížky nejsou a on vám, soudruh náčelníku, na mě vybafne, abych mu dala koblížky a kakao. To je hrůza, co?" Náčelník se rozčílil a začal křičet: "To je blbec, co? Měla jste ty koblížky vzít a omlátit mu je o hlavu!"

Obsah koše na odpadky v jedné kanceláři: tři krabice softwaru. A jak si tak leží v tom koši a nemají co dělat, tak si začnou povídat, proč jsou tam, kde jsou. Ta první povídá: "No já jsem program, co chodí pod Windows 95, tak mě vyhodili." Druhá na to říká: "No já jsem program, co nechodí pod windows 95, tak mě vyhodili." Ta třetí se tak zavrtí a pak tak lehce zašpitá: "No, já jsem Windows 95..."

Pepíčku, řekni dvě zájmena.Kdo, já?Výborně, Pepíčku!

Takhle chce ředitel cirkusu zvednout návštěvnost, tak uspořádá konkurs na nová čísla. Hlásí se všemožní artisté a chytráci, ale všechno staré a známé kousky. Až ke konci se objeví jeden chlápek a tvrdí, že skočí z deseti metrů po hlavě na betonovou desku, jen tak. To se řediteli zdá zajímavé, tak chlápkovi nechá přinést kus betonu, aby to předvedl. Chlápek tedy vyleze na plošinu skoro u stropu a hupsne po hlavě dolů. Dole se sebere z té betonové desky a stojí před ředitelem, který nadšeně říká: "To se mi líbí, bereme vás." "Jo, ale já to neberu. Já skákal dneska poprvé a je to hrozná šlupka."

V jednom království žil král se svoji dcerou. Jednoho dne si řekl, že je princezna dost stará a měla by se vdát. A protože byla pěkná, tak se k ní sjížděli nápadníci z celého světa. Princezna se šla s každým projít do parku, ale vracela se vždycky sama. Tak postupně mizeli muži ze širokého okolí, až za princeznou přišel hloupý Honza. Také on šel s princeznou do parku, kde uprostřed bylo jezero plné krokodýlů. Princezna si sundala z ruky prsten, hodila ho do jezera a řekla: "Vyndej ho." Honza, hloupý kluk z vesnice, ani nepřemýšlel a reflexivně si rozepnul poklopec. A princezna na to: "No vidíš, a ti blbci všichni skákali do jezera pro prsten."

Slečna se váží na automatické váze. Vhodí korunu, vyjede lístek, ona zavrtí hlavou a sundá si boty. Vhodí další korunu, zase vyjede lístek, ona zavrtí hlavou a sundá si sako. Opět vhodí korunu, vyjede lístek, slečna zavrtí hlavou a sundá si halenku. Pozoruje ji mladík a volá: „Zadržte, odteďka to platím já!”

Farmář se vrátí z basy, kde strávil pár let za nějakou tu šmelinu. Už je to pár dní, co zase obšťastňuje svoji ženušku a najde v jejím nočním stolku tři sojová zrníčka a obálku s 24 dolary. I ptá se své milované, co to znamená.
„Víš, drahý, nebyla jsem ti zas tak docela věrná. Je to přecejen dlouhá doba, co jsi byl pryč. A pokaždé, když jsem Tě podvedla, dala jsem jedno zrníčko do šuplíku, abych si pamatovala, co jsem provedla.”
„No a co těch 24 dolarů?”
„No... víš, když stoupla cena sóji na osmdesát centů za kilo, tak jsem všechno prodala.”

Přijde Němec do benzínky a čerpá si benzin do zadnice. Po chvíly k němu přijde pumpař a povída mu:"Das is nicht normal!!!" a on mu na to odpoví:"Ja das is Super!"

Na lodi cestuje kouzelník a občas předvádí cestujícím všelijaké triky. Jednou sáhne do klobouku a vytáhne králíka. „To znám!“ ozve se vzadu čísi hlas. Všichni se otočí a vidí papouška starého kormidelníka Fromma. Kouzelník si trochu zmateně vypůjčí od přítomného kapitána hodinky, vloží je do klobouku, mávne hůlkou a hodinky zmizí. Pak sáhne jedné dámě do ucha a za všeobecného smíchu vytáhne kapitánovy hodinky. „To znám!“ ozve se vzadu opět papoušek. Kouzelník zneklidněně mávne hůlkou a začne z klobouku vytahovat pestrobarevné šátky, jeden za druhým, až jich je plné jeviště. „To znám!“ zakřičí zezadu zase papoušek. Po několika okamžicích váhání se odhodlá kouzelník ke svému největšímu číslu. Vyzve jednoho z diváků, aby vyšel na jeviště, zahalí ho do těžké černé látky, spoutá řetězem, kdo chce z přítomných pánů, může převázat diváka i svou vlastní kravatou, aby byl jakýkoliv podvod vyloučen ... A ještě než stačí kouzelník mávnout svojí hůlkou, otřese strašlivý výbuch lodního kotle celou lodí. Stěžně praskají, paluba se bortí, loď se beznadějně rozpadá! Do křiku vyděšených cestujících tleská papoušek křídly a volá: „To neznám! To neznám!“

Kapitán svolá mužstvo na palubu a oznamuje: „Ode dneška nestrpím na lodi žádného, kdo by ve službě pil!" „Ale kapitáne," ozve se vzadu jeden námořník, „přeci nechcete s papouškem Ara řídit loď sám?"

V čekárně u gynekologa se rozléhá strašný nářek, evidentně mužský, vylekaná pacientka se ptá lékaře : " Pane doktore, prosím Vás, kdo to tam tak naříká ?" "Ale, odvětí lékař, jeden tatínek, chtěl vědět jaké jsou porodní bolesti, tak jsem mu dal klystýr a zašil zadek".

Tři chlápci padli do zajetí kanibalů. Jednoho rána k nim přišel náčelník a říká: "Jestli vy tři budete mít dohromady tak dlouhého ptáka jako já, tak vás pustím, jinak vás dnes sežereme." Pak odhrnul zástěru z fíkových listů a vytáhl svoje přirození. Byl mimořádně obdařený, změřili to na dvacet palců. První chlápek rozepnul kalhoty a vytáhl klacka deset palců dlouhého. Když změřili druhému chlapovi jeho chloubu na osm palců, oba si ulehčeně oddechli. Třetí chlápek rozepnul kalhoty a chvíli lovil ve spodkách. Pak vytáhl pindíka, který měřil akorát dva palce. Kanibal naštvaně říká: "Sakra, vyhráli jste. Dobře, támhle máte člun a když poplujete pořád na západ, za dva dny jste u civilizace." Chlapi vyrazili jak šílení, aby si to náhodou náčelník nerozmyslel. Když byli z dohledu, první povídá: "Měli jste kliku, že ho mám desetipalcového." Druhý říká: "Měli jste kliku, že ho mám osmipalcového." A třetí povídá: "Ne ne, měli jste kliku, že jsem měl erekci."

Potkají se dva opilí před brankou u baráku a začnou kecat: "Nazdar! Já jsem Pepa Novák." "To není možný! Já jsem taky Pepa Novák!" "Ale já tady bydlím." "No, já tady taky bydlím!" "Tak jdem dovnitř, ať nám to někdo vysvětlí." Zazvoní, otevřou se dveře, vyjde žena a začne řvát: "No to je nádhera. Otec a syn a sežraní jak prasata!"

„Pane doktore, každou noc se mi zdá hrozný sen. Jdu po ulici a vidím svou tchyni, jak vede na provázku krokodýla. A ještě teď se třesu strachy, když vidím ty žluté oči, zelenkavou kůži s puchýři a ohromná zubiska, co mě chtějí roztrhat!”
Doktor zvolá: „To je strašné, vždyť i já jsem se vyděsil!”
„Ale to ještě nic není, pane doktore, teď vám popíšu toho krokodýla!”

Jednou se lord vrací ve značně podroušené náladě domů. Ulehne do postele a do sklenice vedle postele dá svoje skleněné oko. V noci má však velikou žízeň, poslepu nahmatá sklenici a hodí obsah do sebe. Ráno se probudí a něco ho tlačí v dolní části těla. Zavolá tedy sluhu, aby se podíval, co tam má. Ten koukne a povídá: "Hrůza, Vaše lordstvo, někdo vám kouká ze zadku!"

Jean, přiložte do krbu." "Bohužel, sire, není čím." "Dobře, Jean, přiložte mou vzácnou vykládanou komodu." "Je mi líto, sire, ale spálili jsme ji předevčírem." "Tak přiložte mou cennou sbírku knih." "Tou jsme topili včera." "Dobře tedy. Obětuji to nejcennější, co mám. Přiložte mého loveckého psa." "Bohužel, sire. Shořel hned po vaší lady."

Sejde se katolický kněz, mohamedánský imám a židovský rabín. Baví se o víře a začnou se také bavit o síle modlitby. Katolický kněz říká: To jsem jednou šel zaopatřovat nemocného do vzdálené vesnice. Jdu přes les, pole a louky, naráz se přihnaly mraky, šílená bouřka, průtrž mračen, nebylo kam se schovat. Tak kleknu, prosím Boha o ochranu. Naráz - všude okolo liják, nade mnou modrá obloha a já jsem v suchu došel až k cíli. Mohamedán na to: To je nic, tobě šlo jen o zdraví, mě šlo přímo o život. Jel jsem na velbloudu pouští. Naráz se přihnala písečná bouře, nebylo kam se schovat. Padnu k zemi a prosím Aláha o ochranu. Naráz - všude okolo bouře, nade mnou modrá obloha a já jsem v bezpečí dojel k cíli. Židovský rabín na to: Pánové, to není nic proti tomu, co jsem zažil já. Jdu v sobotu v Paříži po hlavní ulici a naráz uvidím na zemi plnou peněženku. Chci ji zdvihnout, ale naráz si uvědomím, že je sobota - šabat a já se nesmím dotýkat peněz. Přece tam ale tu peneženku nemůžu nechat ležet. Pozvednu oči k nebi, modlím se k Hospodinu. Naráz - všude okolo sobota, nade mnou úterý.

Jeden bohatý muž zemře, přijde do nebe a ptá se, zda se může vrátit na zem pro něco, co tam zapomněl. Jeho přání je výjimečně vyhověno. Po návratu na zem začne sbírat všechno zlato za život získal. Naskládal si zlaté cihly na krosnu a vrátil se do nebe. U vstupní brány se ho anděl ptá, pro co se na zem vracel a on mu pyšně ukazuje své zlato. Anděl odpovídá: Ale proč sem do nebe nosíš tyhle dlažební kostky ? Bible Zj 21:21 A náměstí toho města je z ryzího zlata jako z průzračného křišťálu.