Nejhodnocenější vtipy

Profesor biologie v první třídě gymnázia vyvolá studentku: „Tak, slečno Brmáková, řekněte nám, která část lidského těla dokáže šestkrát zvětšit svůj objem a za jakých okolností?”
Brmáková vstane a řekne: „Pane profesore, je mi z vaší nevkusné otázky velmi, velmi, velmi trapně a vzhledem k mému věku si budu na takovéto otázky stěžovat!”
Nato si celá rudá sedla.
Profesor pokýval hlavou a vyvolal Kruciánovou.
„Oční zornička, pane profesore,” odpověděla Kruciánová způsobně.
„Správně,” řekl profesor a otočil se zpátky na Brmákovou, „a vám, slečno, musím sdělit tři podstatné věci. Za prvé, neumíte látku, za druhé, myslíte na zvláštní věci, a za třetí, budete v budoucnu velmi, velmi, velmi zklamána.”

Koncentrační tábory byly tábory na zvýšení koncentrace.

Jde Pinocchio po ulici se svým otcem Gepettem a natáhne se jak široký tak dlouhý. Gepetto se na svého syna rozzlobí: „Ty jsi ale dřevo!”

Baví se dva kamarádi: „Manželka teď poslední tři měsíce drží nějakou brutální dietu. Lednička pořád prázdná, už mě to moc nebaví.”
„No, a má aspoň nějaký výsledky?”
„Jo, shodila za tu dobu 15 deka.”
„No tak aspoň něco, ne?”
„No jo, ale já shodil 10 kilo a náš pes umřel hlady!”

Ze zvukovodu teče zvuk.

Kolik poetů je potřeba k výměně žárovky?
Tři. Jeden prokleje temnotu, druhý zapálí svíce a třetí vymění žárovku.

Klavírista se ptá po koncertě přítele: „Co říkáš na ten potlesk?”
„Senzace,” chválí ho kamarád. „Kde jsi sehnal tolik příbuzných?”

Víte, co je to vypočítač?
To je stroj rychlejší než počítač. Zatímco počítač počítá, vypočítač to vypočítá!

Dědeček s babičkou chtějí omládnout. Babička tedy pošle dědu k doktorovi a ten mu říká o jejich problému. Doktor se zamyslí, dá dědovi projímadlo a řekne mu, ať si ho večer před spaním oba vezmou. Ráno povídá babička dědovi: „Dědo, já jsem ti vyskočila na záchod jak osmnáctka.”
„To nic není,” říká děda, „já jsem se posral jak mimino!”

Jeho Lordstvo se jednoho dne koupe ve vaně a najednou zvolá: „Jean, rychle zavolejte lady, ať sem ihned přijde!”
Tak Jean zavolá a lady, celá uřícená, přiběhne: „Co si přeješ, drahý?”
„Ale už nic,” odvětí zklamaně lord. „On jenom plaval.”

Paní Lapáková volá na byťák, že jí praskla v kuchyni trubka.
„Dobře, přijedu k vám po třetí,” slíbí opravář.
„Potřetí? Vždyť jste tu ještě nikdy nebyl...”

Sedí babička v kostele a má vedle sebe protézu. Přijde k ní farář a ptá se: „Proč tady máte tu protézu?”
Stařenka odpovídá: „Víte, pekla jsem bábovku a starý by mi ji zatím doma sežral!”

„Jo, jsou to feromony,” dává učitelka za pravdu malému cikánovi, „ale máš je i ty, Laco, ne jenom Fero!”

Kolik misionářů je třeba pro výměnu jedné žárovky?
Třicet jedna. Jeden to udělá a třicet domorodců spatří světlo.

Dva mladíci zastaví vrámci promoakce starou paní: „Dobrý den, mohli bychom se zeptat, jakého máte operátora?”
„Jéžišmarjá, já nevím,” zalekne se babička, „já ještě na žádný operaci nebyla!”

Loučí se dva fanatičtí golfisté a jeden navrhne: „Zahrajeme si znovu příští sobotu?”
Druhý na to: „No, měl jsem mít v sobotu svatbu, ale můžu to odložit!”

Jaký je rozdíl mezi hlemýžděm a plžem?
Plž nespořil se stavební spořitelnou.

Je to zelené, chlupaté, má to čtyři nohy a když to na tebe spadne, tak tě to zabije. Co je to?
Kulečníkový stůl.

V půl jedné v noci zazvoní někdo u lékárníka. Rozespalý lékárník se roztržitě oblékne, otevře a spatří opilého, škytajícího námořníka.
„Vy jste lékárník?” ptá se ho vrávorající námořník.
„Ano. Co se stalo?”
„A jste majitelem této lékárny?”
„Ano, jsem. Co si přejete?”
„Prosím vás,” škytne námořník, „máte takové bílé kulaté pilulky proti mořské nemoci?”
„Mám!” vyrazí ze sebe lékárník a zuří vzteky, protože ho kvůli takovéhle hlouposti vytáhl z postele.
„Tak si je strčte za klobouk!” zařve ze všech sil námořník a s hurónským smíchem zmizí za rohem.
To by mohl být docela klidně konec, jenže chudák lékárník je zlostí celý bez sebe, rozmrzele se svlékne, vleze do postele a rozčilením nemůže usnout. Asi tak za půl hodiny se zvonek opět ozve. Lékárník vyskočí, navlékne kalhoty, letí ke dveřím a tam stojí zase námořník. Lékárník se chce na něho vrhnout, ale vidí, že tohle je někdo jiný, tenhle je menší a má knírek.
„Promiňte,” omlouvá se námořník s knírkem, „nebyl tady asi tak před půlhodinou jeden opilý námořník?”
„Byl!” vyhrkne lékárník.
„A ptal se vás, jestli jste lékárník?”
„Ptal.”
„A vy jste mu řekl, že ano.”
„Ano, řekl.”
„A ptal se vás,” pokračuje námořník s porozuměním, „jestli jste majitelem této lékárny?”
„Ano, ptal,” odpovídá netrpělivě přešlapující lékárník.
„A vy jste mu řekl, že jste jejím majitelem?”
„Ano, řekl.”
„A zeptal jste se ho, co si přeje?” pokračuje pomalu rozšafný noční návštěvník.
„Ano,” přikyvuje zkoprnělý lékárník.
„A on si přál vědět, zda máte takové bílé kulaté pilulky proti mořské nemoci?”
„Ano, přál.”
„A vy jste mu samozřejmě řekl, že je máte?”
„Ano, řekl.”
„A on vám řekl, abyste si je strčil za klobouk?”
„Jo, řekl!” vyhrkne lékárník.
Námořník se dobrácky usměje a pokračuje: „Tak já jsem vám jen přišel říct, že už si je za tím kloboukem nemusíte nechávat, a můžete si je zase klidně vyndat, protože jste naletěl na nejapný žert mého opilého kamaráda!”

Ptá se pán syna: „Jak to, že jsi přinesl pětku z dějepisu?”
„Nechtěl jsem být žalobníček, učitelka chtěla vědět, kdo zabil Julia Caesara.”