Nejhodnocenější vtipy

Školní inspektor si zavolal ředitele dvou gymnázií a dal jim měsíc na to, aby výrazně snížili výskyt a užívání drog na svých školách. Po měsíci zašel za prvním ředitelem a ptá se, jak se mu dařilo.
„Snížili jsme výskyt drog o dvacet procent! A stačilo udělat plakáty se dvěma kruhy - malým a velkým. K velkému byl nápis Tohle je váš mozek před drogou a k malému Tohle je váš mozek po droze.”
Inspektor se poté vydá do druhé školy.
„Snížili jsme výskyt drog o osmdesát procent! Udělali jsme plakáty se dvěma kruhy - malým a velkým.”
„Nechte mě hádat, pane řediteli. Zobrazovaly mozek před a po droze!”
„Ne, pane inspektore. Byl tam nápis Tohle je vaše prdel před vězením, a tohle je vaše prdel po vězení. Nějaké otázky?”

„Pane učiteli,” zajímá se na biologii jeden čipera, „a když mají ty ryby svítící koule k vábení kořisti, nevábí s nimi i partnerky? Já, kdyby mi svítil...”

Býčí zápasy.
„Podívejte, slečno, toreador!” ukazuje stará Španělka krásné Angličance.
Lady se koukne a ptá se: „A kdo je kdo? Tore je ten býk a Dor ten chlap, nebo opačně?”

Před maturitou: „Já jsem v pohodě!”
„Ty vole, cos spolykal?”

Jde Pepíček s babičkou do města a najde pětistovku. Hned ji chce sebrat, ale babička mu přísně řekne: „Co je na zemi, to se nesbírá.”
Tak pokračují dál a Pepíček vidí na zemi tisíc korun a chce je sebrat, ale babička mu zase řekne: „Co je na zemi, to se nesbírá.”
Jdou dál a babička uklouzne na slupce od banánu.
„Pepíčku, pomoz mi,” prosí vnoučka.
Ale Pepíček na to: „Co je na zemi, to se nesbírá!”

Proč vyvážíme do Francie hlemýždě?
Protože pěšky by jim to trvalo moc dlouho.

Jak se liší plážový volejbal od normálního?
Při normálním volejbalu se nemůžete utopit.

Přijde farář do hospody a kárá Vildu Vyskoče, proč nechodí do kostela.
„Ale pane faráři,” namítne štamgast, „proč sedět v kostele a myslet na pivo? Radši sedím v hospodě a myslím na Boha!”

Co se hledá ještě hůř než pověstná jehla v kupce sena?
Zápalka v kupce sena.

Jaký ročník má nejradějí středoškolák - narkoman?
Čtvrtý, protože se berou drogy.

Proč je všude tolik bezdomovců?
Slyšeli, že lidé vyhazují peníze.

Sedí dva na rybách. „Už vím, proč ty potvory neberou. Vždyť ty žížaly nemají vůbec žádnou chuť!”

Saddám Husajn sedí v kanceláři a přemýšlí, koho má napadnout, když mu zazvoní telefon: „To je pan Husajn? Tady je Paddy z hrabství Cavan v Irsku. Chci vám sdělit, že vám vyhlašujeme válku.”
„To je důležitá věc, Paddy,” povídá Saddám. „Kolik mužů má vaše armáda?”
„Počkejte - já, bratranec Sean, soused Gerry a naše parta z hospody. To je osm lidí.”
Saddám si povzdechne: „Paddy, musím ti oznámit, že na můj rozkaz čeká milion mužů ve zbrani.”
„Tak počkejte, zavolám vám znovu.”
Příštího dne Paddy opravdu volá: „Dobře, pane Husajne, ta válka platí. Museli jsme si sehnat nějakou výzbroj.”
„A jakou výzbroj máte, Paddy?”
„Dva kombajny, buldozer a traktor z Murphyho farmy.”
Saddám si zase povzdechne: „Musím ti sdělit, Paddy, že mám 16 tisíc tanků, 14 tisíc obrněných transportérů a ve zbrani mám teď půldruhého milionu vojáků.”
„Opravdu? Tak já vám zase zavolám.”
Jak jinak - příští den volá Paddy zase: „Pane Husajne, tak ta válka platí pořád. Pořídili jsme si letectvo! Do Tedova ultralehkého letadla jsme namontovali pár pušek a přidá se k nám ještě bridžový kroužek.”
Saddám minutu mlčí a potom se ze sluchátka ozve: „Paddy, já mám 1000 bombardérů, 500 útočných Migů 19 a od našeho posledního rozhovoru se armáda rozrostla na dva miliony mužů.”
Dalšího dne Paddy volá znovu: „Dobře, pane Husajne, tu válku musíme bohužel odvolat.”
„Škoda,” řekne Saddám zklamaně. „Kam se poděla vaše odvaha?”
„No, probrali jsme to a došli k závěru, že dva miliony zajatců nejsme schopni uživit!”

„Víš, co dokazuje přísloví Pod svícnem je největší tma, Jóžine?”
„Jo, že bychom měli používat oboustranné svícny.”

Chlubí se dva bezdomovci kolegům z ulice: „Včera jsme byli na svatbě a pořádně jsme se nadlábli!”
„Nekecejte, chlapi. Jak jste to dokázali?”
„No jednoduše. Ženichovi jsme řekli, že jsme příbuzní ze strany nevěsty, nevěstě, že jsme ze strany ženicha - a než si toho někdo všimnul, už jsme byli přecpaní!”

Učitelka v první třídě: „Aničko, kolik je jedna plus dva?”
„No, přesně to nevím,” odpoví děvče. „Ale bude to tak jisté jako dva plus jedna, pokud při operaci sčítání nad množinou přirozených čísel platí komutativní zákon!”

Potácí se chlápek po ulici a mrmlá si: „Už nikdy víc nebudu pít. Už nikdy víc, ani méně. Tohle je tak akorát!”

Český člověk má zlaté ruce... a na nich nakradené zlaté zahraniční hodinky a náramky.

Učitelka se ptá dětí: „Věděl by někdo z vás, kdo je nejbohatší člověk na světě?”
Přihlásí se Honza: „Prosím, Dana.”
„A proč zrovna Dana?”
„Všichni musí platit daně!”

Vy jste nám to neříkal... Vy jste nám to četl!