Nejhodnocenější vtipy

Jak dlouho se dají škrtat zápalky?
Tak dlouho, dokud se vám nevypíše propiska.

Naše sluníčko je to nejhezčí pod Sluncem.

„Sakra, chlape!” křičí na trenéra nadmíru rozčilený majitel fotbalového mužstva. „Ten Nedvěd, co jste ho koupil, není Pavel, ale Honza!”

Host se ptá vrchního: „Pane vrchní, mohl bych vám poradit, jak vytočíte více piva?”
„Samozřejmě, pane, byl bych vám moc vděčný za takovou radu. To víte, kšeft je kšeft.”
Host: „Tak točte plnou míru...”

Učitelka se ohradí na Jeníka: „Co blbneš s tím kapesníkem?”
„Říkala jste, že si mám utřít nos,” povídá hoch, „tak si ho třu... a třu... a třu...”

„Pane,” položí číšník ruku na hostovo rameno, „jak to, že tu kouříte? Vždyť tu máme jasně napsáno Kouření zakázáno!”
„To nemusí být tak docela pravda,” namítne kuřák, „nad tím je nápis Noste podprsenky od Trioly!”

Manželé po třicítce se vrací ze společnosti a ukládají se ke spánku. Muž se na poslední chvíli před ulehnutím vytratí z pokoje. Dojde do kuchyně a za chvilku se vrací se sklenicí a podává ji ženě.
„Co to je?” ptá se manželka zmateně.
„Aspirin, proti tvé bolesti hlavy.”
„Ale mě nebolí hlava!”
„Ha! A mám tě...”

Sedí takhle chlápek v hospodě předposlední cenové a objedná si guláš a k tomu rohlík. Sní a objedná další. A ještě jednou repete. Pak asi hodinku tráví pokecem se známýma a když odchází, praví směrem k pinglovi: „Tak měl jsem guláš s rohlíkem, guláš s rohlíkem, guláš s rohlíkem.”
„Patnáct pade, a nejsem hluchej!”

Myslím si, že lidé by měli chodit bosi, je to mnohem zdravější. Například já, když se ráno vzbudím obutý, tak mě bolí hlava...

Opilec v tramvaji škytne, prdne a vyprázdní obsah žaludku do výstřihu pod sebou. Postižená hystericky zařve: „Teda, pane, vy jste ale prase!”
Ten jen namítne: „Já, jo? Tak se podívejte na sebe, jak vy vypadáte!”

„Slyšel jsem, že v Třeboni byla surově potlačena demonstrace proti vánočním svátkům.”
„A kdo tam, prosím tě, demonstroval?”
„Kapři.”

„Pane vrchní, co to plave v polévce?”
„Snad mi nechcete tvrdit, že nepoznáte mouchu?”

V Moskvě stojí dlouhá fronta lidí na maso. Jeden z čekajících mužů už to nevydrží a začne nahlas kritizovat systém. Podezřele oblečený člověk, který postával nedaleko, k němu přistoupí a povídá: „Soudruhu, podívej, za starých časů kdyby si někdo nahlas stěžoval jako ty, tak bych ho...” a rukou naznačí pistoli namířenou na mužovu hlavu.
Když muž přijde domů s prázdnou, ptá se jeho žena: „Co se děje, došlo maso?”
„Je to ještě horší,” odpoví manžel. „Už jim došly i náboje!”

Spaloval jednu šanci za druhou, až později přiznal sklony k pyrománii.

Víte, jak nacpat skinovi do huby jablko?
Řeknete: „Zavolám na tebe cikána!”

Číňani ukradli Rusům tajné plány na MIG 29. Když podle nich postavili prototyp, vyšla jim parní lokomotiva. Při detailní kontrole plánu si všimnou poznámky pod výkresem: „Jemně dopracovat pilníkem!”

Rošťák je chlapec, který žije v roští.

V prvomájovém průvodu kráčí stoletý stařík a nese transparent s heslem: „Děkuji soudruhu Stalinovi za svoje šťastné dětství!”
„Poslyšte, dědo,” osloví ho jiný účastník průvodu, „to, že děkujete soudruhu Stalinovi, to je pěkné, ale takhle mu neděkujete správně.”
„A proč bych mu neděkoval správně,” podivuje se stařík.
„No proč, proč - protože když vy jste byl dítětem, tak soudruh Stalin ještě nežil!”
„No právě proto mu děkuju!”

„To já bych na kolejích nikdy nespal,” kroutí hlavou nad zkušenostmi svých nových spolužáků čerstvý vysokoškolák, „a vy se vůbec nebojíte, že pojede vlak?”

Ginsbereg navštíví Goldbergův obchod s nábytkem, aby si koupuil kredenc. "Kredence nevedeme," ozna_muje Goldberg, "ale mám pro nich návrh, máme hodiny, jdou a koupěj si nějaký pěkný." "Ale kde", povídá Ginsberg, "naco jsou jednomu hodiny". "Naco?", žasne Goldbereg, "tak jak to udělaj, aby ráno nezaspali?". "Soused si vždy o půl sedmý ráno pouští rádio a to mně probudí." "No dobře, a to ani nikdy během dne nepotřebujou vědět, klolik je hodin, jak to zaříděj, aby věděli, kdy maj jít do práce a pak z práce...?" "Jednoduše. Než vylezu z postele, oholím se, vyčistím si zuby a umyju se, je sedm hodin. Než se nasnídám a přečtu si noviny, je půl osmý a akorát čas jít na autobus, abych byl ta akorát v osm v práci. V poledne sousední továrna odtroubí začátek a konec polední pauzy a v pět pak odtroubí i konec pracovní doby. A než se vrátím domů, navečeřím se a podívám na televizi je devět a čas jít spát. No a druhý den se zase všechno opakuje. Takže mi řeknou, k čemu by mě byly hodiny?" "No, ale jak třeba určej čas, když se probuděj uprostřed noci?" "Jednodušše, mám přece trumpetu." "Trumeptu? Jak oni trumpetou určujou čas?" "Vy lezu na balkon a silně zatroubím a ten antisemitista od naproti vyleze z okna a zařve: Hej, ty Žide bláznivej, co troubíš na trumpetu ve tři hodiny v noci!"