Nejhodnocenější vtipy

Když vymyslel jeden pán TELEFON,
tak tam měl dva zmeškané hovory od Chucka Norise.

Drsné valašsko

Popíšu Vám příhodu, která se mi ještě dnes jeví jak z povedené komedie. Jel jsem /Feli 1.3Mpi/do Vsetína. Přede mnou jela tatáž Feli, jen jiné barvy a se vsetínskou značkou. Řidič přede mnou jel zhruba stejným tempem, jaké jsem měl naplánováno i já, takže nebyl žádný důvod jej předjíždět. Byl hyc, měl jsem pootevřená na 5cm všechna okna/chová se to jak kabriolet)/a navíc jsem silný kuřák, takže otevřené aspoň jedno okno mít musím. Zezadu se ozvalo zařvání gum, zablokovaných na asfaltu a pohledem do zrcátka jsem zjistil, že se mi do kufru chce vlepit už zepředu důkladně otuněná oktávka s pražskou značkou. Tmavá skla, ohulené xenony a řev točeného motoru, jen jen vystřelit. Lehkým dotekem na brzdový pedál jsem mu dal najevo, že hodlám zpomalit, ať mě může předjet,když má tak napilno. Sundal jsem nohu z plynu, lehce přibrzdil a vysloužil si zato vzteklé troubení oktávie. Vzápětí-bez blinkru či jiného varování-následovala blesková akcelerace a schytal jsem takovou myšku, že jsem tentokrát musel na brzdu fakt dupnout. Zanadával jsem si-prase jedno pražácký-a jelo se dál. Vzápětí něco podobného řidič oktávie provedl i řidiči Felicie, co jela přede mnou. Vzteklé troubení,myška a jelo se dál. Před námi všemi jel extralongvehikl a toho si netroufl předjet ani pražík, byl to i na něj dost nepřehledný úsek a vehikl navíc valil aspoň devadesát. Sešli jsme se tedy pospolu na křižovatce ve Vsetíně a co čert nechtěl-i na dolním malém rondlíku a poté na parkovišťátku u kulturního domu-mimochodem přes silnici sídlí PČR. Co se dělo pak,mi musela zčásti doplnit manželka, protože já byl smíchy úplně grogy. Pražák z oktávky,mladík cca dvacetiletý, oháklý v Bossu vystartoval z mašiny, kvokl centrál a vběhl přímo do náruče asi pětačtyřicetiletého řidiče Felicie přede mnou, takto Valacha jak Radhošť. Slyšel jsem jen: Ááá,pocem ty sviňo, já ťa naučím, jak sa jezdí! a uvalil mu dvě takové, že se mladík i s Bossem váleli v prachu parkoviště. Mladík vřískal "pomóóc,přepadení", Valach si ho nevšímal, cosi ještě zavrčel a měl se k odchodu. Nato mladík vyskočil jak čertík z krabičky ze země, přihnal se k Valachově Feldě a začal do ní zběsile kopat. Valach se otočil, pražák poodskočil bokem,aby zas nějakou nechytil. Ten ďábelský výraz ve Valachových očích si budu pamatovat nadosmrti. Pomalu přišel ke své okopané Feldě, odemkl kufr, vytáhl motorovou pilu Husqvarna tak velkou, že jsem tak velkou lištu snad ani neviděl, nastartoval, ani nečekal až se zahřeje/možná jel z práce/ a zručně, bez škrábnutí okolí uřízl pražákovi masivní zadní tuningové křídlo. Zhasl pilu,uložil do kufru a prohlásil:"Třeba ti to včíl tak rychlo nepojede,hňupe" a odešel.Pražák se složil na obrubník a -viděli jsme to oba,já i žena, mám svědka- brečel jak malé děcko, když se mu rozbije nejmilejší hračka. Dodnes-aniž by to okolí chápalo-se s ženou řehtáme jak blázni, když někde zaslechnem motorovou pilu...Jaké z toho plyne poučení či závěr? Nevím, ale to, co ten Valach udělal/ač to bylo bezpečně mimo zákon/, mi bylo velmi sympatické a možná by si Pražáci měli na Valašsku dávat většího majzla, Valašsko je surový, drsný kraj, kde to lidé nikdy neměli ani s prací, ani se živobytím moc jednoduché a i jejich reakce jsou takové přímočařejší

Letecké dialogy #2

Pěkný sluneční den poblíž letiště Billund v Dánsku:
Věž: "Piloti 82 i D5, jaká je vaše pozice a výška?"
Pilot 82: "Nad jezerem, 6400 stop."
Pilot D5: "Stejná pozice, stejná výška!"
Dispečer: "Takže mám začít hledat formulář Hlášení o srážce?"

Pilot přistál velmi tvrdě. Vedení jeho aerolinek tvrdě vymáhalo, aby se po přistání objevil ve dveřích pilotní kabiny se slovy:
"Děkujeme, že jste letěli se společností XYZ."
Příliš se mu nechtělo, protože čekal nadávky, ale vstala jen nějaká babička o holi se slovy:
"Synku, mohu se tě na něco zeptat?"
"Jistě, oč jde?" "To jsme přistávali nebo jsme byli sestřeleni?"

Pilot: "Radare, jsme v řadě s dvěma A10, vlastně nad vámi a, eéé, to... zapomněli jsme, jaká máme volací jména..."
Dispečer: "Žádný problém, přidělím vám náhradní jména: Tupec 1 a Tupec 2!"

Pilot: "V jaké jsme vzdálenosti od jiného letadla?"
Dispečer: "Tři míle."
Pilot: "Nám se ta vzdálenost tři míle nezdá!"
Dispečer: "Jste od něho půldruhé míle, on od vás půldruhé míle, dohromady tedy tři míle!"

Pilot malého letadla: "Hm, kontrolo, potvrďte, že chcete, abych letěl před 747."
Dispečer: "Teď by to šlo, už je nažraný!"

Po velmi tvrdém přistání v bouři s blesky v Memphise, steward linky Northwest ohlásil:
"Dávejte velký pozor, až budete otevírat skříňky na příruční zavazadla nad vámi, protože se tam po té šupě všechno promíchalo a spadne vám to zcela určitě na hlavy!"

Věž: "Jaká je vaše výška a pozice?"
Pilot: "Mám 180 centimetrů a sedím vlevo vpředu!"

Věž: "Máte dost paliva či ne?"
Pilot: "Ano."
Věž: "Ano - co?"
Pilot: "Ano, pane!"

Věž: "Cessna N1234, pozor na turbulence za UA 737"
Cessna: "Věži San Jose, Cessna je před 737!"
(delší přestávka)
Věž: "UA 737, pozor na turbulence za Cessnou 172!"

Věž na letišti Mnichov II:
"LH 8610 - povoluji start."
Pilot LH 8610: "Ale my jsme ještě nepřistáli!"
Věž: "Dobrá, a kdo teda stojí na dráze 26?"
Pilot LH 8801: "LH 8801!"
Věž: "OK, v takovém případě máte povolení ke startu vy!"

Pilot - učeň se ztratil během samostatného letu.
Dispečer chtíc zjistit jeho polohu na radaru se ptá:
"Jaká byla tvá poslední pozice?"
"Na betonu před hangárem!"

Když začaly létat Concordy z Anglie přes moře, vymysleli heslo vychvalující rychlost letadla.
Znělo: "Snídaně v Londýně, oběd v New Yorku."
Někdo jim k tomu nastříkal sprejem: "Zavazadla v Bangkoku!"

Známý bavič z TV Nova přejel křižovatku na červenou. Policajt ho zastaví: „Pane, jel jste na červenou, to bude za pět set. Jé, to jste vy? No, tak když mi řeknete nějakej hezkej vtip, já vám tu pokutu odpustím.”
Chlápek zapřemýšlel a spustil: „A to víte, jak v Číně řešili problém populační exploze? To ve vybraných okresech svolali chlapy do tělocvičny a pustili jim nějaký hodně ostrý erotický film. A v půlce najednou vzali kosy a co přečnívalo, to usekli.”
Policajt se ptá: „A co udělali s těmi... odseknutými?”
„Poslali je sem a stavějí je na křižovatky!”

Chemik, inženýr, fyzik a obchodník dostali každý jeden barometr a úkol změřit pomocí něj výšku jedné vysoké budovy.
Chemik velmi pečlivě změřil atmosferický tlak u paty budovy. Pak jel výtahem až na střechu a změřil tam také atmosferický tlak. Nakonec vytáhl kalkulačku a pečlivě vypočítal výšku z rozdílu atmosferických tlaků.
Inženýr jel hned výtahem nahoru na střechu. Našel dlouhý provaz u takové té věci na mytí oken zvenku a přivázal k němu barometr. Pak ho spouštěl ze střechy až na úroveň terénu. Nakonec ho vytáhl zpátky a při tom změřil výšku budovy v rozpaženích, což prý je asi metr a půl.
Fyzik také ihned jel nahoru. Překročil lano a šel ke hraně střechy. Vyndal stopky a pustil barometr ze střechy. Ze změřené doby volného pádu a znalosti gravitačního zrychlení vypočítal výšku budovy.
Obchodník vůbec nikam nejel. V přízemí zašel za správcem domu a řekl mu: „Když mi povíte, jak je tahle budova vysoká, dám vám tenhle prima barometr.”

Děti šly se školou do přírody a paní učitelka jim dala za úkol vyhledat létající mravence. Všichni se vrhli do průzkumu okolí. Jako první se u paní učitelky objevil Pepíček, rozevřel dlaň a tam obyčejný mravenec.
„Je mi líto, Pepíčku,” řekla paní učitelka, „ale tenhle mravenec není létající.”
„Jakto, že ne?” zlobí se Pepíček. Pozvedne dlaň, foukne, a mravenec letí vzduchem. „Tak vidíte, že létá!”

Muž s bílou hůlkou zašlápne v lese krásného hřiba.
„Ty debile!” oboří se na něj houbař, který se ho užuž chystal uříznout. „Ty jseš snad slepej!”

Manželé šli spolu na silvestrovskou zábavu. Dvě hodiny před půlnocí se manžel opil do němoty. Žena chtěla, aby šel domů a on si nedal říct. Tak se sebrala a odešla sama. Cestou domů ji potkal její milenec, a tak ho pozvala do bytu. K ránu se vrátí podnapilý manžel a vidí svoji ženu s chlapem v posteli a spustí: „Ty darebáku, ty budeš využívat mé slabosti a budeš mi milovat moji ženu?! Vstaň a plivni si, kde chceš ležet.”
Milenec v klidu vstal a plivl na jeho ženu.

Dva námořníci se houpou v záchranných vestách na hladině oceánu a jeden smutně povídá druhému: „Ponorka to byla skvělá. Škoda, že máš ten pitomý zvyk, chrápat při otevřeném okně!”

„Nepotřebujete drobné?” ptá se číšníka vrchní.
„Jen to ne! Když nemám drobné, lidi dávají větší dýška.”