Nejhodnocenější vtipy

V drogerii se prodávají drogy.

V přátelském zápase poražený tenista se rozčiluje na protihráče: „To je ale nesportovní chování! S tebou už nikdy nehraju!”
„Co je? Co jsem ti udělal?” diví se šťastnější sportovec.
„Nic, vůbec nic,” prohlásí kolega nakrkle, „porazils mě a ani ses mi neomluvil!”

Jak poznáte pravou českou bankovku?
Je na ní napsáno: „Státní tiskárna cenin.”
A jak poznáte padělanou?
Je na ní: „Státní patiskárna cenin.”

Zkušený český rozhodčí si po svém prvním odpískaném mezinárodním zápase stěžuje kolegům: „Na mezinárodní trávník už mě nikdo nedostane, to by mě zruinovalo!”
„Jak to myslíš?”
„No, ti Angličani i Francouzi byli úplně dutí. Říkám - peníze, prašule, kapříky... ani slovo nepochopili... ti by mě zruinovali!”

Chlubí se Pepa Kalianko: „Tak jsem byl na zábavě za Červenou Karkulku!”
„A bylo to dobré?”
„Vynikající, ještě nebylo ani deset a byl jsem sežranej!”

„Vaněčku, popiš nám podle obrázků v učebnici, jaký je rozdíl mezi kostrou orangutana a kostrou člověka.”
„Sím, kostra orangutana se připitoměle šklebí a kostra člověka se zlověstně mračí.”

Paní nakupuje na trhu. Trhovec jí zabalí jedno jablko a podává jí ho: „Jedno jablíčko za šest korunek...”
Při pohledu na pytlík v jeho rukách paní zděšeně vykřikne: „Ale vždyť z něj leze červ!”
Trhovec na to pohotově reaguje: „Jeden červíček za korunku padesát...”

Volá chlapík do pořadu Chcete mě? Zdeňku Srstkovi: „Máte psa?”
Srstka: „Máme, jakou chcete rasu?”
Chlapík na to: „To je jedno!”
Srstka se ptá dál: „Tak jak velkýho chcete toho psa?”
Chlapík se chvíli odmlčí: „Hmm, tak pro šest osob!”

Žena vyjde na verandu a rozplývá se nad modrou oblohou, sluníčkem, zpěvem ptáků... Radostně volá na manžela: „Jaro už je tady!”
„Výborně,” ozve se spokojený hlas pána domu, „řekni Jaroušovi, že už jdu.”

Přijde inspekor na inspekci do třídy a vidí, ža na každou jeho otázku se hlásí všichni žáci a když učitel některého vyvolá, odpoví správně. Vrtá mu to hlavou, ale učitel mu to vysvětlí až po jeho odchodu do důchodu: „Naučil jsem je, aby se hlásili všichni, jediný rozdíl je v tom, že ten, kdo to ví, se hlásí pravou a kdo neví, levou ruku!”

Jede chlapeček vlakem a naproti sedí pán, ten chlapeček si zpívá: „Hej pane diskžokej, nečumte na hokej, hraje tam Kanada, chlapi jsou hovada...”
Ten pán mu říká: „Chlapče, to se neříká, ještě jednou, tak uvidíš.”
A chlapeček zase začne: „Hej pane diskžokej, nečumte na hokej, hraje tam Kanada, chlapi jsou hovada...”
Pán říká: „Ještě jednou, tak ti ten kufr vyhodím z okna.”
Chlapeček se nedá a znovu spustí: „Hej pane diskžokej, nečumte na hokej, hraje tam Kanada, chlapi jsou hovada...”
Pán se naštve a vyhodí chlapečkovi kufr z okna. A chlapeček na to: „Hej pane, vy jste vůl, ten kufr nebyl můj, byl toho cikána, co stojí za váma...”

Fyzikář se staví na hlavu: „Petře, Pavle, bavíme se tady o nabíjení iontů, ne džointů!”

„Žán, kolik je hodin?” ptá se jednou lord.
Sluha na to: „Deset nula nula, milorde.”
Lord se zamyslí a po nějakých sedmdesáti vteřinách se podívá na hodinky: „Žán, vy lajdáku, vždyť už je deset nula jedna!”

„Vojáci - když teď takhle stojíme - vpravo je východ, vlevo západ a za námi jih. Co je před vámi?”
„Civil!”

Vrací se takhle nad ránem opilý muž z hospody domů. Když se konečně dopotácí do jedné z ulic, začne hlasitě křičet: „Lidi, lidi, lidi!”
Po chvíli polovina ulice v oknech. Najednou to jeden pán nevydrží a křikne: „No tak, co chceš, co tady řveš?!”
„Proč nespíte?”

V židovské čtvrti zastaví auto kvůli poruše. Majitel vozu ani nikdo z kolemjdoucích si s ním neví rady. Nakonec zavolají židovského klempíře Oppenheimera. Ten zvedne kapotu, párkrát klepne kladívkem a vůz bez problému nastartuje. "Co jsem dlužen? ptá se majitel vozu. "Dvě stě korun." Majiteli auta se to nezdá a požaduje řádný účet. Oppenheimer sedne a napíše: 3 rány kladívkem 5 korun Vědět kam 195 korun Celkem 200 korun

Čtyři Židi hrajou v kavárně karty, když tu zničehonic raní Markowitze mrtvice. Kdo teď oznámí vdově tu smutnou zprávu. Nakonec se přihlásí Kohn. "Šetrně ji na to připravím". Jde tedy za vdovou a praví: "Muž vám vzkazuje, že jen tak hned nepřijde." "Ten lump jeden", soptí Sára Markowizová, "že zase sedí s kumpánama, mastí karty a prohrává peníze!" "Nemlich tak", přisvědčí Kohn, "zrovma prohrál 500 zlatých" "Cože?!", vybuchne Sára "Bůh ho strestej, ať chcípne, lotr jeden mizerná." "Už se stalo, Sára. Bůh vás vyslyšel."

Kohn otevírá nový obchod a nad dveře pověsí nápis" ČERSTVÉ RYBY PRODEJ ZDE DENNĚ". Ještě než sleze ze žebříku objeví se první kibic."Podívají se, co to tam dali za směšnou ceduli?", povídá kibic. "Copak se jim nelíbí?, odvětí na to Kohn. "ČERSTVÉ, koho by napadlo, že jejich ryby nejsou čerstvý, kdyby to nedali na štít." Kohn uzná, že to je pravda, a tak umaže nápis ČERSTVÉ. Kibic pokračuje:" PRODEJ, to můžou umazat taky, to se přece rozumí samo sebou, že ty ryby nebudou dávat zadarmo." "Mají pravdu." A tak Kohn zamaluje i slovo prodej. "ZDE, To je přece jasné, že ty ryby nebudou prodávat naproti." A tak Kohn zamaluje i slovo ZDE. "Pak to DENNĚ, Kohn, je to chytrý, když, jestli jsou ty ryby vopravdu čerstvý.." Kohn tedy zamaluje i slovo DENNĚ. Z nápisu zbylo jen slovo ryby. Za chvilku přijde další kibic. Povídá:" Proč tam dávali takovou směšnou ceduli?" Kohn:" Co se jim nelíbí?" "Oni žádnou ceduli dávat nemuseli, protože ty jejich ryby smrděj na sto honů."

Říká Sára Kohnovi: "Muži, musíme koupit naší holce do pokoje záclony. Všimla jsem si jak Roubíček odnaproti, vždy večer když se holka svléká, čumí do jejího pokoje." "Ale Sára", říká Kohn, "ty vůbec neuvažuješ. Žádný vydání za blbosti nebudou. S holkou si vyměníte pokoje a záclony si koupí Roubíček!"

Na policii přišlo udání, že katolický kněz, protestantský pastor a rabín hráli ferbla. Při výslech farář zapíral houževnatě a odvolával se svědectví všech svatých. Pastor přísahal při Spasiteli, ža ani ferbla hrát neumí. Konečně došlo i na rabína. "Tak co?", ptá se policejní komisař, "hrál jste ferbla?" Rabín pokrčí rameny: "Jak jsem mohl sám hrát ferbla?"