Nejhodnocenější vtipy

Optimista je člověk, který nechá běžet motor svého auta, zatímco jeho žena nakupuje v obchodním domě.

Z vojenské základní služby: „Že je nepřítel po zuby ozbrojený, ještě neznamená, že na hlavě nemá žádnou zbraň.”

„Včera večer jsem byla tak nadržená...” vzdychá ráno ženuška, „a tys přišel až někdy k ránu!”
„Promiň,” omlouvá se muž, „vždyť víš, jaký mám tenhle týden v práci zápřah... A co jsi dělala?”
„Dala jsem si kafe...”
Manžel se rozčarovaně plácne do čela: „Tak proto jsi byla pod košilkou tak hnědá!”

Jarda přišel domů, políbil svoji ženu a ta políbila jeho.
„Jakpak se ti líbím bez plnovousu, miláčku?” zeptal se pak.
Manželka se zděsila: „Jéžiš, Jarouši, to jsi ty?”

Dva nenápadní chlapi vezou na kole pytel písku. Zastaví je policajt a ptá se: „Co máte v tom pytli?”
„Coby, písek!”
Policajt je zkontroluje a odchází. Když je z doslechu, jeden chlápek povídá druhému: „Vidíš? Takhle se kradou kola!”

Blondýnka je večer na pláži u moře a najednou začne na celé kolo řvát: „Utíkejte! Rychle, zachraň se, kdo můžeš! Za chvíli tu bude nepředstavitelně veliká vlna! Moře se v celé šíři vylije ze svých břehů! Nastane konec světa!”
Lidé na hysterickou ženu nejdříve strnule zírají a pak se tomu divadlu všichni začnou hlasitě smát.
Jeden turista se jí, zadržujíc smích, ptá: „A jak jste na tohle přišla, milá slečno?”
„Vy jste tu katastrofu před chvílí neviděli? Slunce nám spadlo přímo támhle za obzorem do moře!”

Muž spáchá sebevraždu tak, že si lehne na kolej a nechá se přejet podélně vlakem. Policista diktuje telefonem lékaři první ohledání: „Hlava napůl, krk napůl, hrudník napůl a břicho napůl.”
Lékař se ptá: „A kde je orgán?”
„U telefonu!”

„Musíme někdy zajít do té nové cukrárny, co otevřeli na náměstí. Vždycky, když jdu okolo a kouknu se do výlohy, je tam takových dobrot, že z toho mám pokaždé jazyk na vestě,” říká ženě pan Loudil.
Ta se zamračí: „Ty nenažranče jeden pitomej! A já ti kvůli těm tvým choutkám musím každé tři dny prát vestu, protože ji máš poslintanou jako prase!”

Manželka peče štrúdl a před tím, než ho vloží na pekáč do trouby, odřízne oba konce. Manžel se na to dívá a ptá se, proč je odřezává.
„Takhle jsem se to naučila od maminky,” odpoví mu žena.
Za měsíc jedou navštívit manželčiny rodiče, a tam manžel vidí, jak tchyně odřezává konce štrúdlu. Zeptá se tedy proč. Tchyně mu odpoví: „Protože mám malej plech!”

„Ti fotbalisté se snad zbláznili! Co to je za idioty?!” vykřikuje na stadionu znechucený divák.
Z davu za ním se ozve: „No přece FC Bohnice!”

Muž ráno nervózně pobíhá po bytě a něco hledá.
„Co se stalo?” podiví se manželka.
„Nemůžu najít klíče.”
„A koukal ses už... do Googlu?”

Dvě zprávy válečného hrdiny. Dobrá zpráva: „Vyhnul jsem se minovému poli.”
Špatná zpráva: „Bylo to k ničemu, narazil jsem na další.”

Pan Drobný přinese domů nový magnetofon. Manželka si ho prohlédne, jen září. Až dojde k osudnému okamžiku. Všimne si, že je z trhu.
„Ty blbče, proč jsi kupoval magneťák u Vietnamců?!” rozkřikne se na manžela. „Kdo teď bude poslouchat vietnamská rádia?”

Vážený pane datle, Váš syn prokloval otvor do dveří dívčího záchoda!

Co je to maximální impotence?
Když visí i parohy.

Na policii volá zoufalá maminka: „Rychle přijeďte, unesli moji milovanou dcerušku!”
„A nevíte náhodou, kolik jich bylo?” táže se policista u sluchátka.
„Bohužel, nevím,” odvětí nešťastná rodička.
Policajt ji utěšuje: „To nevadí, tak mi alespoň řekněte, kolik vaše dcera váží?”
„Sto kilo,” řekne překvapená matka.
„Tak to, aby ji unesli, museli být nejméně dva!”

Z projevu G. W. Bushe k americkému lidu: „Nepřítel věrolomně napadl naše letouny, když mírumilovně bombardovaly jeho města.”

Pantáta Dušek zastavil s povozem před hospodou, uvázal koně u plotu, vzal kýbl a šel dovnitř.
„Nalejte mi do něj deset litrů rumu,” řekl hospodské a podal jí kýbl.
Hospodská odšpuntovala deset flašek rumu a pak je tam nalila. Pantáta kýbl vzal, vyšel z hospody a postavil ho před koně. Než bys řekl švec, kůň celý kýbl rumu vypil.
Pantáta se vrátil do hospody, aby zaplatil. Hospodská se ho ptá: „A vy si rum nedáte?”
„Ne,” odvětí pantáta. „Já nemůžu, já jsem řidič!”

Sliboval hory, doly - stal se šéfem hutí.

Pan Erben se zrovna chystá do bazénu, když se za ním ozve varovný manželčin hlas: „Nechoď do toho bazénu!”
„Proč?”
„Chci si ještě zaplavat, než to tady zašpiníš!”