Nejhodnocenější vtipy

Čtyři muži hrají golf. Když poslední dohrává, tři již sedí u svého čaje o rozmlouvají o svých dětech. "Můj syn začínal jako pokladač koberců", říká ten první, "ale pak se vypracoval a dnes má prosperující stavební firmu". Je dokonce tak úspěšný, že si mohl dovolit darovat nový dům jednomu svému dobrému příteli". "Můj syn začínal jako prodavač aut", říká ten druhý, "a pak se vypracoval tak, že sám vlastní několik obchodů s auty. Je dokonce tak bohatý, že si mohl dovolit věnovat svému dobrému příteli úplně nové luxusní auto." "Můj syn začínal na burze a dnes již vlastní spoustu cenných akcií. Je natolik bohatý, že si mohl dovolit věnovat balík akcií svému dobrému příteli." Když přijde k čaji čtvrtý muž, ptají se jej ostatní na jeho syna. "Abych řekl pravdu, nejsem se svým synem příliš spokojen", říká čtvrtý muž. "Začínal jako holič a holičem zůstal, už to dělá patnáct let. A ke všemu jsem nedávno zjistil, že má homosexuální styky. Ale musím uznat, že v tom si nevede špatně - musí asi být dobrý, protože jeho poslední tři přátelé mu věnovali nový dům, luxusní auto a balík akcií."

Nováček se vrací z vycházky v přístavu a přivádí s sebou na provázku kozu. „Bože můj!“ spráskne ruce jeho starší kamarád. „Kdes ji sebral?“ „Vyměnil jsem j! za konzervy s jedním domorodcem.“ „A co s ní budeš dělat na lodi?“ „Co bych s ní dělal? Vezmu si ji do kajuty a bude mi dávat mléko.“ „A co krmení?“ „V kuchyni zbudou vždycky nějaké ty zbytky.“ „A to jí chceš postavit v kajutě snad chlívek?“ „Ne, přivážu si ji k posteli.“ „No jo, ale umíš si představit ten smrad?“ „Co by, však ona si zvykne...“

Starší námořník sedí v restauraci a horlivě si prohlíží kdejaký obrázkový magazín a pečlivě z nich vystřihuje objednávací kupóny. „Prosím tě, co to děláš?“ zeptal se ho námořník od vedlejšího stolu. „Ale včera jsem se dozvěděl náhodou adresu kapitána, pod kterým jsem dva roky sloužil, teď vyplňuji kupóny jeho jménem. Už jsem ho přihlásil do sedmi knižních klubů, do tří dálkových kursů, požádal jsem devět pojišťoven, aby k němu vyslaly své zástupce, objednal jsem mu různé knihy na dobírku a dva patentní pásy proti kýle. Ten chlap mi ztrpčoval život po dva roky - a teď je řada na mně!“

Zaměstnanec volá na svého šéfa: „Pane řediteli, já jsem zatím bez problémů vydržel a dokázal žít za výplatu, kterou mi dáváte. Ale moje děti kdesi vyhrabaly, že se prý dá jíst každý den...”

Paní Macháčková šla po náměstí a potkal jí kněz Opička: "Jak se máme, paní Macháčková, neoddával jsem vás před dvěma lety?" "Ano, otče, byl jste to vy. Mám se dobře." "A co nějaké ratolesti, už máte?" "Ještě ne, otče." "Jedu příští týden na konferenci do Vatikánu, tak tam za vás zapálím svíci. "Děkuji mnohokrát, otče." Minulo několik let a potkali se znova. Kněz se ptá: "Dobrý den, paní Macháčková. Tak co, jak se vede?" "Ale, docela to ujde, otče." "A co dětičky, už nějaké máte?" "Ano, otče. Mám dvoje dvojčata a k tomu čtyři další. Dohromady osm." "To je báječné. A co váš pan manžel?" "Včera jel do Vatikánu, sfouknout tu pitomou svíci!"

Na barovou stoličku vedle kněze si přisedl člověk, ze kterého to táhlo jako z lihovaru. Oblek zašpiněný, na tváři stopy rtěnky, z kapsy mu čouhá poloprázdná láhev. Vytáhl noviny a začal číst. Po pár minutách se otočil ke knězi a zeptal se: "Řekněte mi, Otče, co způsobuje artritidu?" "Pane, k tomu vede nevázaný život, obcování s lehkými ženštinami, přemíra alkoholu a pohrdání bližními." "Hm, to je moc špatný." zamumlal opilec a znovu se zahleděl do novin. Kněz rozmýšlel o tom, co předtím řekl, pak poklepal muži na rameno a omlouval se: "Je mi to moc líto, nechtěl jsem být tak přísný. Máte artritidu dlouho?" "Já ne, Otče, ale tady čtu, že papež ji má."

„Sire, přišel dopis od radního Weisse. Píše, že chce přes bažinu za vaším domem postavit silnici. Mám poslat odmítavou odpověď?”
„Nikoliv, Jean, to by nepomohlo a trvalo by to moc dlouho, než by se celá záležitost vyřešila. Napište mu, že souhlasím, ale musí si tu cestu přijít zítra vykrokovat.”

Brežněv přijede do jedné rozvojové země a koná se slavnostní přehlídka. Obyvatelstvo shromážděné na náměstí nadšeně volá: „Ubamba Brežněv, ubamba Brežněv!”
Státník je potěšen, jak jej tam mají rádi. Když dorazí do hotelu, jde na záchod. Stoupne si k pisoáru a vedle něj čurá malý chlapeček, divně se na něj podívá a říká: „Taková velká slavná muž, a tak malá ubamba...”

Kdysi se firma IBM rozhodla nechat na zkoušku vyrábět některé díly v Japonsku. V zadání byla mj. klauzule, že se tolerují tři chybné součástky z 10 000.
S první dodávkou přišel následující průvodní dopis:
My Japonci těžko chápeme vaše americké obchodní praktiky. Přesto jsme podle smlouvy zvlášť vyrobili ke každým 10 tisícům součástek tři vadné a přidali jsme je do dodávky. Doufáme, že s nimi budete spokojeni.

Paní učitelka jde s dětmi do ZOO. Ptá se mařenky: co je to támhle za chlupáče? Mařenka: to je medvídek. Správně... A Karlíčku: co je to támhle za šplhouna? Kájíček: To je opička. Správně... A Pepíčku.: Co to támhle visí za ptáčka? Pepíček: To je netopýr. Ale nevisí za ptáčka ale za nožičky....