Nejhodnocenější vtipy

Z taxíku vyskočí chlap s dvěma kufry a uhání mocnými kroky k přístavišti. Loď už je na dva metry od břehu. Muž ji dohání, mohutným skokem se odráží a dopadá na loď, kde klesne vyčerpáním. Když si trošku oddychne a otře si z čela pot, povídá: „Tak jsem přeci jen chytil ten váš zatracený parník!”
„Ani jste nemusel tak spěchat,” povídá mu laskavě námořník chystající si laso na ukotvení. „My teprve přistáváme...”

„Dobrý den, hledám pana Kalianka, jsem jeho spolužačka.”
„Dělejte si legraci z někoho jiného, pan Kalianko v životě do žádné školy nechodil!”

Když chceš rozdělit kosočtverec na dvě půlky, musíš tu čáru uprostřed protáhnout až k vrcholům, Pažoute!

Baví se dva námořníci u barového pultu: „Vidíš támhle tu dívku? Včera by stačila ještě jedna sklenka cinzana a byla by moje...“ „Tak proč jsi jí to cinzano nedal?“ „Neměla už žádné peníze.“

Slečna ve společnosti neustále napomíná námořníka, aby vyprávěl slušnější anekdoty. „Drahá slečno,“ povídá námořník své červenající se spolustolovnici, „kdybych znal slušnější anekdoty, tak jsem se nikdy nedal k námořníkům...“

Zeptal se jeden pán v přístavu: „Prosím vás, kdy odjíždí parník do Honolulu?“ „V pondělí, ve středu a v pátek, dovolí-li to počasí, protože každou chvíli hrozí uragán. A ve čtvrtek a v sobotu jezdí v každém případě.“

Z taxíku vyskočí chlap s dvěma kufry a uhání mocnými kroky k přístavišti. Loď už je na dva metry od břehu. Muž ji dohání, mohutným skokem se odráží a dopadá na loď, kde klesne vyčerpáním. Když si trošku oddychne a otře si z čela pot, povídá: „Tak jsem přeci jen chytil ten váš zatracený parník!“ „Ani jste nemusel tak spěchat,“ povídá mu laskavě námořník chystající si laso na ukotvení. „My teprve přistáváme...“

Ve společném kajutě cestují na lodi spolu dva strašně málomluvní cestující. Celý týden společné plavby nepromluví mezi sebou ani jedině slovo. Ke konci týdne se dostane loď do nebezpečné bouře. A tu se jeden z cestujících konečně ozve: „To je hrozné!“ „A říkal někdo, že ne?“

„Pane kapitáne, proč stojíme?“ ptá se dáma na lodi muže nejpovolanějšího. „Je hustá mlha, madam,“ vysvětluje jí kapitán. „Plout v takové mlze je příliš velké riziko.“ „Ale vždyť jsou vidět hvězdy!“ diví se dáma. „To je sice pravda,“ povídá kapitán, „jenomže všude okolo nás je minové pole, a tam, co ukazujete vy, poplujeme až po detonaci!“

Víte, proč je mrkev zdravá na oči?
No viděli už jste někdy králíka s brýlema?

Loď se začíná potápět. Na lodi nastává nepopsatelný zmatek. Všichni cestující se vrhají o překot k záchranným člunům, perou se, strkají do sebe, křičí. "Jen žádnou paniku," zahřmí z megafonu sytý kapitánův hlas. "Nejdříve nastoupí ti cestující, kteří jedou na doplňkovou půjčku."

Po palubě lodi běhá kapitán a křičí: "Poplach! Loď se potápí! Všichni do záchranných člunů! A pro vás to platí taky, pane!" "Promiňte, kapitáne, ale já jsem si zaplatil lístek první třídy a tak chci napřed vidět seznam lidí, kteří budou sedět se mnou v záchranném člunu..."

Vyprávěl námořník přátelům o svých dobrodružstvích v Jižní Americe: "Co vám mám povídat? Bylo to strašné! Indiáni vpravo, Indiáni vlevo, Indiáni všude kolem nás... Kam se člověk podíval, všude Indiáni na svých lodích. Přirazili k naší Margaretě a už se houfem drali na palubu..." "Proboha! Co jste dělali?" "Už bylo pozdě. Nedalo se nic dělat a tak jsme od nich museli koupit pár výšivek, nějaké koberce, několik vyřezávaných nožů a masek."

Mladý námořník, který se neustále chlubil svými vědomostmi ve znalostech francouzštiny, se to snažil svým kamarádům dokázat tak, že přistoupil v jednom francouzském přístavu k hezké dívce a dal se s ní do hovoru. Jeho přátelé to s obdivem sledovali z povzdálí. Sotvaže s ní ale mladík prohodil pár vět, dívka zrudla a milému hochovi vlepila pořádných pár facek. Ten se vítězoslavně obrátil k ostatním a povídá: "Tak vidíte, že umím francouzsky!"

"Vylodili jsme se na pobřeží v Africe a co vám budu povídat," vypráví na společenském večírku starý mořský vlk, "horka tam dosahovala, bez přehánění, čtyřicet stupňů ve stínu, a s přeháněním pětapadesát!"

Jak si dělají obři lipový čaj?
Vymáchají lípu v jezírku.

„Mám velké trápení se ženou. Denně chodí spát až kolem třetí ráno.”
„A co do té doby dělá?”
„Čeká, až se vrátím z hospody!”

Manželé si koupili novou skříň a chtěli si ji dát do ložnice. Tak ji přidělali ke zdi. No, jenže za chvíli jela kolem baráku tramvaj a jak projela, tak se uvolnil nějakej šroub a skříň spadla. Tak ji zase přidělali, zase projela tramvaj a tak furt dokola. Druhej den odpoledne, když byl manžel v práci, rozhodla se manželka, že ho překvapí, když už ta skříň bude držet. A tak si pozvala souseda na pomoc. Měli následující plán: soused zaleze do skříně a bude dávat pozor, kterej šroub se začne povolovat nejdřív, a že to pak na tom místě přidělají pevněji. Tak soused zalezl do skříně a čekal. Manželka zatím šla do kuchyně a udělala oběma kávu. Jenže v tom se vrátil manžel z práce. Koukne do předsíně - cizí boty, cizí pánskej vohoz. Nakoukne do kuchyně, na stole dvě kávy. Běží do ložnice, otevře skříň a z ní na něj čumí soused. Tak tam chvíli na sebe čuměj a ten soused pak povídá: "Hele, radši mi hned dvě tři vraž, protože když ti řeknu, že tady čekám na tramvaj, tak mi asi neuvěříš."

Pan Novák si poprvé v životě přivedl domů milenku, protože manželka poprvé v životě odjela na školení. Ale co čert nechtěl, zrovna když se po osprchování věnovali na koberci v obývacím pokoji hlavnímu důvodu návštěvy, ozval se zvonek. "Koho sem čerti nesou," zahlaholil pan Novák, "počkej, jdu se podívat." "Teď nemůžeš přestat, Františku," kvičela mladá vzrušená žena, "Mě by pak strašně bolela hlava." "Dobře," zamumlal hostitel a pokračoval hlava nehlava. Další a další zvonění ho ovšem tak znervóznilo, že byl nucen svou zajímavou činnost nedobrovolně ukončit. Došmátral se ke dveřím, nahlédl do kukátka a zděsil se. Běžel zpátky do obýváku a vzrušeně šeptal: "Vrátila se stará, řeknu, že jsem spal, ty se rychle oblékni a vyskočíš z okna." "Já už jsem skoro oblečená, ale z okna vyskočit nemůžu." "Musíš." "Ale miláčku, vždyť je to třinácté patro," kňourala milenka. "Skákej a nebuď pověrčivá."

Jde Čech, Američan a Rus do jeskyně přání.
Jde tam Rus a řekne, že chce auto. A dostane ho.
Jde tam Američan a řekne, že chce milion. Tak má milion.
A jde tam Čech, zakopne a řekne: „Do prčic!” A je v Prčicích...