Nejhodnocenější vtipy

Pán se hájí u soudu: „Je pravda, že jsem manželku slovně urážel, ale není pravda, že jsem ji přitom napadl fyzicky - nebylo to možné, byl jsem schovaný pod postelí!”

„Mami, je pravda, jak říká farář o smrti V prach se obrátíš?”
„Ano!”
„A proč tedy pod naší postelí umřelo tolik lidí?”

Santa Claus volá generálnímu řediteli Tesca: „Dobrý den, smím vás poprosit o jednu malou laskavost?”
„Ale samozřejmě, Santo. Co potřebujete?”
„Pošlu za vámi asi sto tisíc klientů, tak kdybyste to s nimi mohl vyřídit.”

Na hřišti: „Koukej - rozhodčí hajluje!”
„Co tě nemá - to si jen nevšimnul, že už mu došly karty!”

Primář jde po zahradě blázince a kouká, na lavičce sedí pacient a tluče se kamenem do hlavy.
„Co to děláš?”
„Beru drogy.”
Primář jde dál a tam jiný blázen se mlátí do hlavy dvěma kameny.
„Copak ty děláš?”
„Práskám si dvojitou dávku.”
Primář pokrčil rameny a jde dál, vtom vidí na hromadě kamení sedět třetího blázna, který se rozhlíží okolo.
„A ty děláš co?”
„Dealera.”

Muž měl už po krk stálého komandovaní od manželky, tak zašel k psychiatrovi, co s tím. Psychiatr mu poradil, jak si budovat sebevědomí a dal mu knihu o asertivitě. Chlap ji v autobuse cestou domů celou přečetl.
Přijde domů, vrazí do dveří, přistoupí k manželce, ukáže na ni prstem a řekne: „Odteďka, chci, abys věděla, že JÁ jsem pán v tomto domě a MOJE slovo je zákon! Chci, abys mi teď připravila dobré jídlo, a když ho sním, očekávám bohatý dezert. Po večeři mi připravíš koupel, abych si mohl oddychnout. A po koupeli, hádej, kdo mě obleče a učeše...”
„Asi někdo z pohřebního ústavu,” povídá žena.

Ředitel přijal novou a krásnou sekretářku. Moc se mu líbila, a tak ji pozval jeden den na kafíčko, druhý den na večeři a třetí den na chatu. Čtvrtý den sekretářka nepřišla do práce. A potom celý týden. A když se konečně objevila, vzal si ji ředitel do kanceláře a povídá: „Kočičko, kdopak ti pověděl, že když jsme spolu něco měli, že za to už nemusíš chodit do práce, co?”
A dívka pravila: „Můj právník, pane řediteli!”

Kohn se svou dcerou Mici cestují po Palestině. Jednoho dne uzřeli tlupu loupeživých Beduínů přímo k nim se ženoucích. Nebylo času se skrýt, ani uniknout, a tak je Beduíni okradli o vše, co u nich našli.
„Aj, vaj,” brečel Žid, „co budeme teď dělat bez peněz?”
„Žadný strach, thateleben,” těšila ho dcerka a při tom vylovila ze své vaginy peněženku a šperky, které tam duchapřítomně ukryla.
„Schade,” praví lítostivě Kohn, „že jsme s sebou nevzali starou Sáru, mohli jsme zachránit i kufry.”

Jde chlápek a potká starší, nehezkou ženskou.
„Tak co, mladej?” povídá mu. „Chtěl bys mít krásnou a bohatou ženu?”
„No jasně, že bych chtěl. Ale co vám je po tom?!”
„Jen pomalu! Když se se mnou vyspíš, dám ti za ženu svou krásnou a bohatou dceru.”
Po chvilce si plácli a stalo se. Ráno se chlápek probudí a naléhá: „Tak kde máš tu dceru?”
„Nejdřív mi musíš povědět, kolik ti je roků!”
„Co to sem pleteš, přeci jsme si plácli! Ale tak dobře, je mi pětatřicet. Co má být?”
„No vidíš, a to ještě pořád věříš na pohádky?!”

Ve škole vysvětlují základy první pomoci: „Co bys dělal, kdyby tvůj bratříček spolkl klíč?”
Pepíček: „Lezl bych domů oknem.”