Nejhodnocenější vtipy

„Všichni mi ve škole říkají Malé pivo,” stěžuje si mamince Frantík.
„Nic si z toho nedělej, Franto. To bude asi proto, že tatínkovi přezdívají v hospodě Velké pivo.”

Při děkovačce tribuny bouří: „Hóši, děkujem! Hóši, děkujem!”
Jeden z hokejistů trochu nelibě utrousí směrem ke spoluhráčům: „Ale já už nejsem hoch!”

Ptá se policajt tchána: „Táto, kolikátého je?”
„1. 1. 2004 - Nový rok,” oznamuje mu druhý táta.
„Nový rok?” podrbe se polda na hlavě. „Takže to už je vlastně 1. 1. 2005.”

Politické školení, a lektor se na závěr ptá: „Tak soudruzi a soudružky, máte ještě někdo nějaký dotaz či nějakou připomínku? Tamhle soudruh vzadu se ptá.”
„Prosím, budou v komunismu k sehnání takový ty velký hřeby do trámů?”
„Samozřejmě soudruhu, v komunismu bude plánovité hospodářství a všeho bude dostatek!”
„A prosím vás, budou k sehnání i ty malinký sedlářský hřebíčky?”
„Samozřejmě, soudruhu, už jsem to vysvětloval!”
„Jé, tak to bude jako za starýho Rakouska!”

Synek se chlubí rodičům novým autem: „Tohle auto má pod kapotou přes 400 koní!”
Maminka říká: „Tak proto jezdíš jako splašenej...”

Pacient se před operací shání po peněžence.
„Ale to nespěchejte,” pousměje se sestra, „vděčnost primáři můžete vyjádřit až po operaci.”
„Na to já nemyslím, chci si jen přepočítat peníze, než mě uspíte.”

V restauraci u velkého stolu pro 20 lidí sedí celá místní fotbalová jedenáctka. Číšník přijde jako první ke kapitánovi a ptá se ho: „Dobrý den, co si dáte?”
„Děkuji, nic,” odmítne kapitán týmu.
Číšník tedy po jednom obchází všechny ostatní hráče, ale ti všichni shodně říkají: „Nápodobně, nápodobně...”
Číšník je z toho celý bezradný a jde se svěřit vrchnímu. Za chvíli přijde vrchní, nakloní se ke kapitánovi a zašeptá mu do ucha: „Pane, objednejte si vepřové medailonky s extra oblohou a dostanete to na účet podniku.”

Bratři Veverkové vynalezli struhadlo.

„Co jsi to koupila za toaleťák?!” zlobí se na manželku policajt. „Vůbec nejde utrhnout...”
„Ani se nedivím,” rozesměje se žena. „Loupeš ruličku!”

„Když budete chtít něco vědět, zavolejte,” oznamuje žákům před písemnou prací učitelka.
Přihlásí se Karel: „Já bych chtěl něco vědět - kolik let už jste měla být v důchodu?”

„Abys měla tučnej plat, musíš ho pořádně vykrmovat,” prozrazuje začínající kadeřnici zkušená kolegyně.
„Ten plat?!” zaťuká si na čelo nová.
„Ne, šéfa.”

Bůh si pozve českého, slovenského a islandského prezidenta a povídá: „Každého zatočím podle toho, kolik se v jeho zemi krade.”
Islandského zatočí 10x a slovenského 20x. Ti se pak ptají, kde je Čech.
„Ten vám tu bude dělat větrák.”

Sekretářka: „Říkáte tedy, že nemám v přístupovém hesle používat velká písmena, je to tak?”
Hotline: „Přesně.”
Sekretářka: „A číslice mám psát taky malé?”

„Slyšel jsem, že australské silniční vlaky mají na začátku jakési radlice, kterými odstraňují z cesty zvědavé klokany a zanechávají tak po sobě doslova jatka,” nadhodí jeden z návštěvníků besedy o Austrálii.
„Ano, to je pravda,” přitaká zasvěcený cestovatel, „ale záleží, z jakého úhlu se na to díváte - pro mnohé místní je to hostina.”

Před operací se ptá chirurg pacienta: „Jak to chcete zašít, růžičku, nebo hvězdičku...?”

„Paní Kalianková, když uděláte koprovku a manžel ji nejí, co mu dáte?”
„Válečkem na nudle!”

Druhé musíme brát i s jejich chybami - ale i chyby mají své meze, Horáčku!

Blondýnka přechází na červenou a zastaví ji policajt. Dívka se dušuje: „Prosím vás, nedávejte mi pokutu. Hned u dalšího semaforu to napravím... Zastavím na zelenou!”

Blondýnka se zlobí po srážce s vlakem: „Ale nikde tady není značka, že bych já měla dávat přednost!”

Dokulhá dědeček k mladému hokejistovi a křičí na něj: „Se na mě nevytahuj, mladej, já mám taky hůl! Já mám taky hůl!”