Nejhodnocenější vtipy

Paní Lapáková volá na byťák, že jí praskla v kuchyni trubka.
„Dobře, přijedu k vám po třetí,” slíbí opravář.
„Potřetí? Vždyť jste tu ještě nikdy nebyl...”

Sedí babička v kostele a má vedle sebe protézu. Přijde k ní farář a ptá se: „Proč tady máte tu protézu?”
Stařenka odpovídá: „Víte, pekla jsem bábovku a starý by mi ji zatím doma sežral!”

„Jo, jsou to feromony,” dává učitelka za pravdu malému cikánovi, „ale máš je i ty, Laco, ne jenom Fero!”

Kolik misionářů je třeba pro výměnu jedné žárovky?
Třicet jedna. Jeden to udělá a třicet domorodců spatří světlo.

Dva mladíci zastaví vrámci promoakce starou paní: „Dobrý den, mohli bychom se zeptat, jakého máte operátora?”
„Jéžišmarjá, já nevím,” zalekne se babička, „já ještě na žádný operaci nebyla!”

Loučí se dva fanatičtí golfisté a jeden navrhne: „Zahrajeme si znovu příští sobotu?”
Druhý na to: „No, měl jsem mít v sobotu svatbu, ale můžu to odložit!”

Jaký je rozdíl mezi hlemýžděm a plžem?
Plž nespořil se stavební spořitelnou.

Je to zelené, chlupaté, má to čtyři nohy a když to na tebe spadne, tak tě to zabije. Co je to?
Kulečníkový stůl.

V půl jedné v noci zazvoní někdo u lékárníka. Rozespalý lékárník se roztržitě oblékne, otevře a spatří opilého, škytajícího námořníka.
„Vy jste lékárník?” ptá se ho vrávorající námořník.
„Ano. Co se stalo?”
„A jste majitelem této lékárny?”
„Ano, jsem. Co si přejete?”
„Prosím vás,” škytne námořník, „máte takové bílé kulaté pilulky proti mořské nemoci?”
„Mám!” vyrazí ze sebe lékárník a zuří vzteky, protože ho kvůli takovéhle hlouposti vytáhl z postele.
„Tak si je strčte za klobouk!” zařve ze všech sil námořník a s hurónským smíchem zmizí za rohem.
To by mohl být docela klidně konec, jenže chudák lékárník je zlostí celý bez sebe, rozmrzele se svlékne, vleze do postele a rozčilením nemůže usnout. Asi tak za půl hodiny se zvonek opět ozve. Lékárník vyskočí, navlékne kalhoty, letí ke dveřím a tam stojí zase námořník. Lékárník se chce na něho vrhnout, ale vidí, že tohle je někdo jiný, tenhle je menší a má knírek.
„Promiňte,” omlouvá se námořník s knírkem, „nebyl tady asi tak před půlhodinou jeden opilý námořník?”
„Byl!” vyhrkne lékárník.
„A ptal se vás, jestli jste lékárník?”
„Ptal.”
„A vy jste mu řekl, že ano.”
„Ano, řekl.”
„A ptal se vás,” pokračuje námořník s porozuměním, „jestli jste majitelem této lékárny?”
„Ano, ptal,” odpovídá netrpělivě přešlapující lékárník.
„A vy jste mu řekl, že jste jejím majitelem?”
„Ano, řekl.”
„A zeptal jste se ho, co si přeje?” pokračuje pomalu rozšafný noční návštěvník.
„Ano,” přikyvuje zkoprnělý lékárník.
„A on si přál vědět, zda máte takové bílé kulaté pilulky proti mořské nemoci?”
„Ano, přál.”
„A vy jste mu samozřejmě řekl, že je máte?”
„Ano, řekl.”
„A on vám řekl, abyste si je strčil za klobouk?”
„Jo, řekl!” vyhrkne lékárník.
Námořník se dobrácky usměje a pokračuje: „Tak já jsem vám jen přišel říct, že už si je za tím kloboukem nemusíte nechávat, a můžete si je zase klidně vyndat, protože jste naletěl na nejapný žert mého opilého kamaráda!”

Ptá se pán syna: „Jak to, že jsi přinesl pětku z dějepisu?”
„Nechtěl jsem být žalobníček, učitelka chtěla vědět, kdo zabil Julia Caesara.”