Nejhodnocenější vtipy

Vyzvídá čtyřletá Anička na mamince: „Mami, jak jsem se narodila?”
„To přiletěl čáp...” začne vysvětlovat matka.
A holčička jí skočí do řeči: „A já myslela, že jsi mě měla s tatínkem!”

Prvňáčci jsou poprvé ve škole a paní učitelka se ptá: Děti, a kdopak ví, kolik je 1+2?" Nikdo nic neříká. "Nemusíte se stydět přihlásit."... "Opravdu nikdo neví?" Přihlásí se malá holčička: "Ja nevím kolik je 1+2, ale vím, že je to určitě stejně jako 2+1, jelikož sčítání jest na tělese reálných čísel komutativní

Jeden profesor byl velmi důsledný při dodržování podmínek u testů, a když řekl, že test skončil, tak kdokoliv ještě něco psal, dostal nedostatečnou. Jednou takhle jeden frajer v pohodě po skončení testu, když ostatní odevzdávali, ještě dvě minuty psal, pak se zvednul a nesl papír ke katedře. Profesor na něj: "Mladíku, ani se neobtěžujte. Máte to za pět." "Pane proferose, vy nevíte, kdo jsem!" "Ne, to nevím, a vůbec mne to nezajímá. I kdybyste byl mladej Klaus, z tohohle tesu máte za pět!" "Vy fakt nevíte, kdo jsem???" ptá se frajer s téměř hysterickým výrazem ve tváři. "Vůbec netuším, kdo si myslíte, že jste." "Tak to je dobře!" řekl frajer, vrazil svoji písemku doprostředka štosu s ostatními a kvapně opustil učebnu.

„Pane vrchní, před týdnem jsme tady u vás jedli, přesně tam u toho stolu u okna a měli jsme porci, která byla alespoň trojnásobná, než je tohle!”
„Kde že jste seděli, u okna? No to jste měli výstavní kousek!”

Novinář zpovídá stoletého Číňana: "A jaké máte plány do budoucna?" "Na jaře se budu ženit." "Ve vašem věku?!" "Já ani nechci, ale táta jinak nedá..."

Ptá se žák učitele: „A jak to přijde, že má rabín děti, když ve dne v noci imrvére studuje svaté knihy?”
Učitel na to: „No, k tomu je potřeba čtyřicet tisíc a čtyři andělé.”
Celá třída ztichne.
„A to jako proč zrovinka tolik?” ptá se žák.
„No protože přijdou ti andělé, jeden ho chytne za jednu ruku, druhý za druhou ruku, třetí za jednu nohu, čtvrtý za druhou nohu - a zvednou ho od těch svatých písem a odnesou na lože k jeho paní, k rebecin.”
Žákovi to vrtá hlavou: „To jsou ale všehovšudy čtyři andělé, co k tomu byli potřeba. K čemu je pak těch čtyřicet tisíc?”
Učitel se zamyšleně usměje: „No, těch čtyřicet tisíc se ho pak snaží dostat zpátky k těm svatým písmům.”

„Ten podvodník, co jsem od něj tu kobylu koupil, mi sliboval, že vždy doběhne na prvním místě,” stěžuje si přátelům napálený žokej.
„A nedoběhla, co?” spíše konstatuje, než že by se ptal, jeden ze známých.
„Ale jo, doběhla na prvním místě,” řekne žokej, „to už však byl jiný závod!”

„Chodil jsem na karate,” chlubí se přátelům vozíčkář.

Víte, jaký plat má zboží?
Ne? Já taky ne, ale stejně je to divné, když se v obchodech pořád mluví o příjmu zboží.

„Tak jsem si všimla, že náš děda začal být roztržitý,” sděluje manželovi svůj postřeh Dana. „Pozorovala jsem ho, jak se jde sprchovat. Hodil si ručník přes rameno, pak si sundal brýle, otevřel pouzdro... a dal do něj ponožky!”