Nejhodnocenější vtipy

Co udělá blondýnka, když najde v parku použitý kondom?
Nafoukne ho a myslí si, že má balonek.

Žádné globální oteplování neexistuje, to jen Chuck Norris přiblížil Slunce, když mu bylo chladno.

„Já se narodil ve špatné době,” stěžuje si na život bezdomovec. „Jó, kapitalismus je moc hezká věc... Ale bez kapitálu si s ním můžu leda tak vytřít prdel!”

„Včera pro mě měla pošťačka doporučený dopis,” chlubí se děda Málek, „ale nakonec to žádný extra čtení nebylo...”

Policajt ukazuje kolegovi prstem do dálky: „Podívej na támhle toho chlapa, jak rychle běží!”
Parťák jukne tím směrem a pak s podivem vysloví: „Ty myslíš toho cyklistu?”

Co je to: Je to dlouhé, tenké a bílé?
Bílá nit.
Je to dlouhé, tenké a černé?
Stín od té bílé nitě.

„Pane doktore, nemohu dýchat nosem.”
„Dýchejte pusou.”
„Děkuji, doktore.”
„Nemusíte děkovat, tři sta korun!”

Zvířátka v lese mají schůzi a medvěd v čele povídá. Sešlo se mi tady spoustu stížností , že mezi námi žije jedno zvířátko,které nás všechny nemožně otravuje a obtěžuje svým kvákáním. Nechci toto zelené otravné stvoření jmenovat ,ale je jisté,že bychom s ním měli něco udělat. V tom se ze zadních řad ozvě protivný kuňkavý hlas, povstane žába a křičí : "Jasněé , známé , krokodýl , vyhoďte ho z lesá!"

Rybář hází zlatou rybku zpátky do vody a ta se mu už dopředu omlouvá, že je již stará, ale přesto se mu pokusí splnit tři přání, aby se ale nezlobil, pokud něco poplete, protože již má sklerózu. Rybář si přeje, aby jeho manželka měla tři "D". Dáma ve společnosti, Dříč v domácnosti a Děvka v posteli. A od těch dob má Dámu v domácnosti, Dříče v posteli a Děvku ve společnosti.

Jak poznáte, že jste závislí na hraní počítačových her?
Když nabouráte v autě a první, co vás napadne, je, kdy máte poslední uloženou pozici.

Strejda vstane od počítače a posmutněle povídá ženě: „Byl jsem na Centrumu.”
„A proč to říkáš tak zklamaně?”
„Žádnej rum tam totiž neměli!”

Dohadujou se Američan, Rus a Čech,kdo je schopnej vyrobit ze skla nejlepší výrobek.
Američan říká: "My děláme ze skla tu nejdelší a nejčistší tyčku, se kterou můžeme sledovat dno oceánů." - "A jak se to jmenuje?" - "HLOUBKOHLED!"
Rus říká: "To my brousíme ze skla takovou řadu čoček, se kterou můžeme sledovat ty nejvzdálenější galaxie." - "A jak se to jmenuje?" - "KOSMOHLED!"
A Čech říká: "My děláme ze skla takovou věc, se kterou je vidět přes zeď." - "A jak se to jmenuje?" - "OKNO!"

Druhý den dovolené se ptá letní host jednoho dítěte ze vsi: ,,Poslyš chlapče, jak dlouho tu už prší?" ,,To já nevím, mně je teprve deset let."

Jede holčička výtahem do 10.patra. V 5.patře přistoupí úchyl a povídá teď ti ho strčím tam kdes ho nikdy nemněla, a holčička vykřikne né né !!! do oka né.

Jde prezident Havel po Pražském hradě a vidí na stěně viset svůj obraz, a ptá sa ho:
"Ehmm, poslyš, co by se stalo, kdyby v přístích volbách zvítězili komunisté?"
A obraz mu odpoví:
"Ehmmm, mne by nejspíš svěsili ehmm, a tebe by pověsili."

Ve tři hodiny v noci se žena potichoučku vkradla do sousední místnosti.
Kladivem rozbila 19-palcový monitor, cédéčka polila lepidlem, počítač vyhodila oknem a tiskárnu utopila ve vaně. Potom se vrátila do ložnice, do teplé postele a přitiskla se k boku svého nic netušícího spícího manžela a usínala s blaženým pocitem, že už teď veškerý volný čas bude do konce života věnovat jejich lásce a do smrti se od ní nehne. A měla pravdu ... ... do konce života jí zbývaly ještě čtyři hodiny... !

Život s programátorem - deset pravidel, jak to přežít

Počet mužů pracujících v IT oblasti se zvyšuje a ještě nějakou dobu patrně bude narůstat. Vzhledem k tomu, že programátoři, administrátoři, IT manažeři a jim podobní jsou drobet zvláštní cháska, je třeba k přežití s nimi zvláštních znalostí a dovedností. Podívejme se, jak na ně. Poznámka: Autorka článku má roční zkušenost soužití s programátorem jménem Altair.

Pravidlo první: Buďte flexibilní
Buďte připravena na všechny eventuality. Pokud nejste v jakýkoli okamžik schopná se během jedné hodiny sbalit a odjet do Spojených států, nebo na dovolenou na Korfu, nehodíte se na život s takovým člověkem. Když vám řekne „Napsal jsem článek proti Linuxu, nechoď ven, před domem čeká dav běsnících tučňáků”, zůstaňte doma. Pokud z ničeho nic prohlásí „Zítra jedu na konferenci do Barcelony”, zjistěte délku pobytu, sbalte odpovídající množství spodního a svrchního prádla a přibalte jej do tašky s notebookem - jedině tak je zaručeno, že si prádlo skutečně odveze.

Pravidlo druhé: Nečekejte romantické dárky
K Vánocům nečekejte nic romantického, jakékoli oblečení a už vůbec ne pozvánku na dovolenou. Připravte se na elektronický diář, nový mobilní telefon, kapesní počítač. K narozeninám nečekejte vůbec nic, pokud jste nebyla chytrá a nezaznamenala své datum do jeho Outlooku s nastavením reminderu na dva dny předem. Co se dárků týče, pokoušela jsem se Altairovi vyjít vstříc: Navrhla jsem mu, aby pro mě něco naprogramoval, podobně jako hudebník skládá své milé písně a básník sonety. Dočkala jsem se neurčité odpovědi „A co jako by to mělo bejt, ja nevím...” OK, spokojím se s pocket PC.

Pravidlo třetí: Nesrovnávejte se s počítačem
Nikdy se neporovnávejte s počítačem. Nemáte šanci vyhrát, zejména proto, že vás nikdy nebude tak snadné jedním stisknutím tlačítka vypnout, takže muž nemá ten správný pocit svrchované nadvlády. Také je hloupost žárlit na nové elektronické hračky - obvykle se rychle omrzí a tak rychle, jak přišly, končí v šuplíku. Pokud je opravdu nutné rychle vrátit počítačáře do reality, vyhrožujte vyhozením pojistek. Pozor - tuto výhrůžku není možné použít, je-li ve hře notebook! Chcete-li získat chvíli pozornosti, apelujte na základní lidské pudy a instinkty („Co kdybychom zašli na večeři, určitě máš hlad...”). Vašeho milého velmi potěší, nakladete-li před něj erudované otázky „Co si myslíš o budoucnosti elektronických knih?”, „Co z toho humbuku okolo Microsoft .NET má skutečně význam?” nebo „Přemýšlel jsi někdy o tom, jak skvělá by mohla být záznamová média na principu DNA?”. Nezapomeňte vatu do uší. Až vás to přestane bavit, začněte vyprávět o nesnázích s přípravou světlé nehrudkovaté jíšky, třeba mu to dojde.

Pravidlo čtvrté: Nenuťte ho k pohybu
Nepočítejte s tím, že ho donutíte k nějaké fyzické aktivitě, například (Pán Bůh s námi a zlý pryč, křižuje se počítačář) k pěší túře přírodou. Chození po venku má totiž spoustu nevýhod, které vám budou předkládány coby argumenty: Buď pálí odporné slunce, anebo nechutně prší, klimatizace mizerná. KFC, McDonald´s či jiná možnost rychle získat potravu není z přírody dosažitelná městskou hromadnou dopravou. Chození a pohyb vůbec bolí. Je to strašná nuda. Všechno je zelený. Nemají tu přípojku k Internetu, nemůžu si přečíst poštu. Pozoruju příznaky otravy kyslíkem a do pěti minut bude po mně, jestli okamžitě nepojedeme zpátky. Co ti ptáci furt tak křičí, kdybych si aspoň mohl přehrávat MP3... Než si nechat zkazit skvělý den, jeďte s kamarády a svého netopýra nechejte v kanceláři za pečlivě staženými žaluziemi.

Pravidlo páté: Nikdy nic nebude včas
Nikdy nic nebude včas. Člověk, který by se domníval, že v IT oblasti plné neustálých zvratů a hektického spěchu bude zvykem pracovat rychle a dodržovat termíny, by se mýlil. Na schůzky choďte zásadně s akademickou čtvrthodinkou zpoždění - i tak budete na místě dřív než on. Pokud zoufale běhá po pokoji a trhá si vlasy poté, co nahlédl do svého seznamu nevyřešených úkolů v Outlooku, uklidněte ho, nakupte několik tabulek čokolády, energetické nápoje a nechejte ho pracovat dva dny v kuse - práce sice nebude méně, ale ukonejší se tak jeho černé svědomí. Pokud si stěžuje, že stíhá kvůli vám málo práce a tudíž máte málo peněz, doporučte mu prodat některou z elektronických hraček - neudělá to, samozřejmě, a stížnosti přestanou.

Pravidlo šesté: S jeho přáteli se cítíte jako s Marťany
Večeře s jeho spolupracovníky není společenský dýchánek. Nezáleží na tom, co si obléknete, dokud nebudete mít uprostřed čela zapíchnutý procesor, nikdo vaše módní kreace neocení. Počítejte s tím, že pokud na večeři nebude nikdo „normální”, nebudete se bavit o dětech, o oblečení, dokonce ani o politice a státní správě. Připravte se na spoustu cizích slov. Mně obvykle pomáhá, když si představím, že jsem na marťanské lodi. Berte to jako hru. Nikdy nevíte, kdy se vám bude hodit znát správný postup nastavení práv na SQL serveru, výhody používání uložených procedur nebo nejnovější bezpečnostní chyby. Při hovoru občas použijte slovo „implementace” nebo „dotnet” - nikdo neví, co to znamená, ale všichni to říkají, aby vypadali „in”.

Pravidlo sedmé: Opatrně s květinami
Opatrně s květinami a živými tvory! Stejně, jako 80 % bytostí ženského pohlaví, trpím silnou náklonností ke květinám. V dobré víře jsem se kdysi rozhodla pořídit do kanceláře živou květinu své drahé polovici. Šmahem jsem vyloučila všechny rostliny, které je nutno zalévat; po krátkém zaváhání byl jako dárek zvolen kaktus rodu Echinopsis, který kdysi vykvetl dokonce i mému otci (taktéž programátorovi) poté, co celou zimu nebyl zaléván. Pokud jsem doufala, že si miláček rostlinu nechá na svém stole vedle monitoru, aby se na ni aspoň občas podíval a vzpomněl si, od koho je ten romantický dárek, šeredně jsem se zmýlila. Po vyslechnutí poznámek typu „Na mém stole TO nebude ... fuj, vždyť je to zelený! ... určitě z toho polezou brouci” a „Nepočítej s tím, že TO budu zalívat” jsem kaktus umístila na svůj stůl hned naproti. O čtrnáct dní později jsem našla květináč na zemi vysypaný, Altaira stojícího vedle se zuřivým výrazem notně klejícího. Bylo mi razantně sděleno, že TA VĚC musí okamžitě pryč z jeho dosahu, protože ho zákeřně pobodala, když šmátral po prázdné zásuvce a že nestrpí ve svém okolí nic, co ohrožuje jeho zdraví. Echinopsis se stěhoval na okno, kde pak dlouhou dobu žil, šťastně a spokojeně.
Ponaučení: Pokud mu chcete koupit květiny, zvolte něco bez ostnů. Dejte to do vázy a za pár dní vyhoďte. Budete spokojená a vašemu partnerovi to nijak nenaruší pracovní prostředí.

Pravidlo osmé: Trpělivost růže přináší
Když už jsme u těch květin, buďte nekonečně trpělivá co se týče rostlin, jimiž jste obdarovávána. Než se Altair dopracoval ke krásnému pugétu rudých růží, musela jsem bez afektů přestát krom mnoha návrhů na koupi květiny umělé, třeba miniaturní pryšec v květináči zabalený ve velké kouli z novin, přepravovaný v kufříku na nářadí (rostlina to přežila, Altair jenom o fous).

Pravidlo deváté: Vzhled je záležitost podružná
Nesnažte se změnit jeho postoj k vlastní fyzické schránce. Člověk, který je jednou nohou ve virtuální realitě, nemá čas ani potřebu umývat se a česat, přičemž neexistuje spolehlivý způsob, jak ho k tomu donutit. Dle tělesné konstituce se počítačáři dělí do dvou větví - na příliš hubené a příliš tlusté. Hubení nejí vůbec (nepodařilo se mi zjistit, jestli se živí fotosyntézou nebo jinými chemickými pochody), tlustí jedí nárazově, nejčastěji v noci, podobně jako potkani; jedinou stopou nočních hodů je obvykle výrazný úbytek čokoládových tyčinek. Co se oblékání týče, programátor stěží postřehne, že venku přestal padat sníh a zelené barvy je poněkud více než obvykle. Na jaře tajně prohoďte zimní boty za letní (vsadím koláč proti psímu sucharu, že si toho nevšimne), roláky vyměňte za trička s krátkým rukávem. Čekejte na podzim a pak proveďte opačné kroky.

Pravidlo poslední: Don´t worry, be happy
Přistupujte ke svému partnerovi s humorem a laskavou odevzdaností osudu. Smiřte se s tím, že vaše drahá polovice razí heslo „Realita... hmm, pěkný místo, ale žít bych tam nechtěl.” Založte diskusní klub pro stejně postižené ženy. Vždycky existuje někdo, kdo je na tom hůř než vy - pomyslete třeba na manželku Billa Gatese. Don´t worry, be happy!

Pět Angličanů přijelo v Audi Quattro na italskou hranici. Zastavil je italský dopravák: „Jede vás pět v Audi Quattro, a to je nezákonné.”
„Jakto, nezákonné?” diví se Angličan u volantu.
„Quattro znamená čtyři.”
Angličan nevěřícně namítl: „Quattro je název automobilu! Podívejte se do papíru, tady je to napsáno, automobil je určen pro pět cestujících!”
„Tohle na mě nezkoušejte,” trval na svém dopravák. „Quattro znamená čtyři. Je vás v autě pět, a to znamená, že porušujete zákon.”
„Zavolejte mi svého nadřízeného,” zuřil Angličan. „Chci mluvit s někým inteligentnějším!”
„Teď nemůže,” krčí rameny dopravák. „Má práci se třemi chlapíky, kteří přijeli ve Fiatu Uno!”

Změna jídelníčku - místo knedlo vepřo zelo to v jídelně zelo prázdnotou.

Karel pozval svého kolegu k sobě domů, aby spolu natřeli člun. Když dorazili, hned ve dveřích objal a políbil ženu a ptal se jí, jak se měla. U večeře jí pochválil jídlo, zas ji políbil a řekl jí, jak ji miluje. Když pak na dvorku natírali člun, Pepa se ho zeptal, jestli si nemyslí, že se manželce věnuje nějak moc.
„Ani ne, Pepo. Víš, začal jsem s tím asi před půl rokem, a od té doby je náš vztah jako znovuzrozený. Nemůže to být lepší, vůbec se nehádáme.”
Pepa si řekl, že to tedy taky zkusí. Když večer dorazil domů, hned v předsíni manželku objal, pořádně políbil a řekl jí, jak ji moc miluje. Ona se mu vycukla, dřepla na zem a začala usedavě brečet. Tak se jí Pepa ptá, proč brečí. A ona: „Tohle je nejhorší den mýho života! V krámě mně ukradli peněženku, malej Jarouš se natloukl na kole a je v nemocnici, praskla vana a zatopila sousedy, a teď ještě ty přijdeš domů opilej!”

Paní učitelka rozdává slohové práce a povídá Pepíčkovi: „Tak se mi zdá, že nevíš, kdo je to kolemjdoucí.”
„Ale vím,” namítne Pepíček, „to je pěkná hovadina.”
„Cože?” diví se učitelka.
„Říkám, že je to hovadina, pitomost největší,” říká Pepíček. „Nebo si dokážete představit, proč by někdo chodil na kole?”

Přijde žába k fotografovi a povídá: „Já bý sém se chtělá néchát výfotít, álé néšlo bý to udělát, ábých némělá ták vélkóu húbú?”
Fotograf jí pokyne: „Tak se tady posaďte a až řeknu teď, řeknete bonbón.”
Žabka se posadí, a fotograf říká: „Teď.”
Žába otevře pusu: „Ká-rá-mé-lá.”

Bigamista: „Den je krásný, den je krásný! Den je krásný! S tebou a tebou a tebou a tebou a tebou...”

Na vojně: „Zastavit! Stát! Kam jdete?”
„No přece do zastavárny...”

Pan Zahrádka se v davu trošku vzdálí od své tlusté manželky a pak ji chce pohladit po zadku, ale omylem pohladí jinou, hubenou ženskou. Při tom se zděsí: „Maruško, kde máš druhou půlku zadku?!”

„Tati, máma neví, co říká,” stěžuje si harant.
„Proč to říkáš?”
„Před chvílí říkala, že tluču špačky a teď se na mě zlobí, že nic nedělám. No víš, jak se zapotím, než ty zasraný ptáky utluču?!”

Proč tři blondýnky skočily z mrakodrapu?
Chtěly se ujistit, že vložky, co si koupily, jsou opravdu s křidélky.

Fyzikář se skloní nad lavicí: „Pepíčku, jak kreslíš tu siločáru?”
„No... Asi jsem to přehnal s těmi svaly.”

Co řekne jedno ňadro druhému, když si babka rozepne podprsenku?
„Tak holky, padáme!”

Pepíček se probudí s výkřikem: „Příšerné!”
„Co se stalo?” ptá se ho máma.
„Zdálo se mi, že hoří škola.”
„To byl jen sen.”
„No právě!”

„Ať už jde k čertu!” hrozí děda směrem ke slunci. „Jednou zaleze, pak hnedka zase vyleze a za chviličku už zase zaleze a potom opět vyleze a...”
„Proč se tak vztekáš, Jáchyme?” podiví se babička.
„A ty bys nebyla naštvaná, kdyby sis musela každé dvě minuty nandávat a sundávat čepici?!”

Zbraně nezabíjejí, to pouze Chuck Norris.

Windows: „Skutečně chcete provést tuto operaci?”
Uživatel: „Ano.”
Windows: „A proč?”

Stojí chlapeček u studny a strašně naříká. Jde okolo policajt a zeptá se ho, proč pláče.
„Prosím, spadla mi tam matka.”
Policajt vleze do studny, prohledá, překope, proleze ji úplně celou, ale nic nenajde. Vyleze úplně zničený a říká: „Tvoji matku jsem nikde nenašel.”
„A co teď udělám s tímhle šroubem? Uaaááá!”

Potkali se dva kamarádi. První říká: „Poslyš, Stando, nejsi nemocný, nemáš málo vápna?”
„Proč myslíš?”
„No, už ti chodím dva měsíce za manželkou a ještě ti nenarostly parohy!”

V hotelu u rybníka visí na zdi nápis: "Nerušte noční klid našich hostů!" Ráno pod to jeden z nocležníků připsal: "Naučte číst i komáry!"

Za třicetileté války setník vede setninu do útoku a řve: „Vpřed, chrabří vojáci, za krále, za vlast, za korunu!”
„Za kolik?” zastavují vojáci otráveně svůj útok.

Sedí dvě blonďaté sestry u stolu a hádají se, která stihla víc chlapů. Nakonec se domluví, že až nějakého z nich potkají, lusknou prsty. Jdou do baru a první říká: „Pane číšníku, jedno pivo (lusk).”
Druhá: „Alberte, já chci taky jedno (lusk).”
Jdou ke kadeřníkovi a obě lusknou, jdou do trafiky a zase lusknou obě. Jedna se naštve a povídá: „Jdem domů, bolí mě nohy.”
Přijde domů: „Ahoj tati (lusk),” a nasadí vítězný úsměv.
Druhá si jí nevšímá: „Ahoj tati, kde je brácha? U strýce, u dědy nebo u souseda (lusk, lusk, lusk, lusk, lusk)?”

Televizní show Survivor měla původně být o skupině lidí vysazených na ostrov s Chuckem Norrisem. Nebyli však žádní preživší a nikdo není dost odvážný, aby došel pro natočené materiály.

Chuck Norris umí dělat bubliny z hovězích steaků.

Nejsmutnější moment pro dítě není, když se dozví že Ježíšek není reálný, ale když se dozví, že Chuck Norris reálny je.

Tak na co jste si dneska hráli, Pepíčku?Na Divoký západ.A na co si budete hrát zítra? Taky na Divoký západ?Kdepak, na to už nejsou lidi, zítra hrajem na hromadné pohřbívání.

Co řekne blondýna, když od ní odejde návštěva?
Díky hoši.

Blaženo proč tady tak sedíš?ptá se manžel.
Ale učitelka napsala Kájovi do ŽÁKOVSKÝ:Paní Vomáčková to máte takhle váš syn přišel dol školy s tím že vašemu manželovy s tím domácím úkolem nikdo nepomáhal.No a co no tak mi s tím nikdo nepomáhal,co má být.No ale já jsem jí odepsala:Tak to máte tak paní učitelko váš syn příjde vždycky k večeru a dělá tady něco s mím synem,takže logicky můj syn nemůže dělat úkol..No a co no tak za něj píšu úkoly co máj bejt?No jó ale načež mi ona odepsala:Hele mami nech si těch móresů sbal si všechny věci a nastěhuj se k nám já to s tvým vnukem už fakt nezvládám,Z pozdravem tvá DCERA!

Jak léčí chřipku Angličan, Francouz a Čech?
Angličan si vezme lahvinku dobré whisky a zajde si ji vypít do svého klubu, kde stráví celý den. Francouz si vezme lahvinku dobrého koňaku a zajde si ji vypít ke své milence a zde stráví celý den. Čech si vezme lahvinku moči a jde na zdravotní středisko, kde stráví celý den.

„Chtěl bych se jmenovat Jan,” brouká si Petr, „přítel dívek a dam...”
Žena se diví: „Co máš pořád s tím děvkařem Adamem?”

Už jste slyšeli o té blondýnce, co se probudila vedle chlapa, který měl na hlavě baseballovou čepici?
Ptala se ho, kde je zbytek mančaftu.

„Žán, dnes ta meluzína v krbu neobyčejně vříská, a přitom venku není žádný vítr. Čím to může být?” táže se lord Carls svého sluhy.
„Vaše lordstvo, to není meluzína, to nám v komíně řve chlap.”
„Chlap? Proč by nám měl v komíně řvát chlap? Tomu nerozumím, Žán.”
„Policejní jednotka rychlého zásahu provádí v našem hrabství nácvik netradičního proniknutí do budovy a jeden z jejích mužů se k nám pokusil dostat komínem.”
„To je velmi originální. A copak mu zabránilo v tom, aby nám spadl do krbu?”
„Maličkost, vaše lordstvo. Já jsem do krbu postavil vidle na dlouhé násadě a on je teď na nich v komíně napíchnutý!”

Ve tři hodiny v noci se manželka potichoučku vkradla do sousední místnosti. Kladivem rozbila devatenáctipalcový monitor, cédéčka polila lepidlem, počítač vyhodila oknem a tiskárnu utopila ve vaně. Potom se vrátila do ložnice, do teplé postele a přitiskla se s láskou k boku svého nic netušícího spícího manžela, o kterém byla přesvědčená, že už teď veškerý volný čas bude věnovat jejich lásce. Do konce života jí zbývaly ještě čtyři hodiny...

„Z čeho žiješ?”
„Obchoduju s poštovními holuby.”
„A dá se z toho vyžít?”
„Jo, ráno je prodám a do večera jsou zpět.”