Nejhodnocenější vtipy

Muslim vypráví: "Jel jsem na svém velbloudu přes Saharu. Najednou se přihnala děsivá písečná bouře. Myslel jsem, že přijde můj konec, a tak jsem si sedl vedle svého velblouda a čekal, až nás písek pohřbí. Ale neztratil jsem víru v mocného Alláha a usilovně se modlil. A najednou se v okruhu sta metrů bouře zastavila. Od té doby se moje víra ještě zesílila a teď se učím recitovat Korán zpaměti." Křesťan začal vyprávět: "Jednou jsem chytal ryby. Byl jsem na malé loďce několik mil od břehu. Náhle se strhla bouře a vlnobití zmítalo mojí loďkou. Neztratil jsem však víru v Ježíše, Bůh vyslyšel moje modlitby a bouře nade mnou ustala. Od té doby jsem opravdovým křesťanem a učím své děti poznávat Víru." Žid se také ozval: "Jednou jsem takhle šel po Páté Avenue ve svém nejlepším obleku. Z ničeho nic se přede mnou objevil jakýsi černý pytlík. Zvedl jsem ho a nakoukl dovnitř. Byl plný tisícidolarovek. Myslel jsem, že přišel můj konec. Byla totiž sobota a v sobotu my Židé nesmíme zacházet s penězi. Ale neztratil jsem víru, modlil se k Jehovovi a najednou, na sto metrů okolo mne bylo úterý..."

Potkají se dva Židé. Jeden povídá druhému:" Nemohl bys mi půjčit pár zlatých?" "Moc rád bych, ale bohužel nemám u sebe žádné peníze." "A co doma?" "Děkuji, všichni zdrávi."

V Krakowě byly v jedné uličce přímo vedle sebe tři židovské obchody s obuví. Pochopitelně, že moc nevynášely. Majitelé si lámali hlavy, jak z toho ven. Jednoho dne vyšel nad prvním obchodem nápis "PRODEJ NEJMODERNĚJŠÍ OBUVI" Majitel druhého obchodu však nelenil a vyvěsil "NEJLEVNĚJŠÍ BOTY Z DOVOZU". Zanedlouho se nad třetím obchodem objevil vývěsní štít "HLAVNÍ VCHOD".

Policista chytí na pláži pytláka a chce mu dát pokutu za lov humrů bez povolení.
„Jakou pokutu?” diví se chlápek. „Vždyť jsem nic neudělal! Tihle dva humři jsou moji mazlíčci a já je tady jenom venčím.”
„Nevymýšlejte si!” oboří se na něj policajt.
„Ale to je pravda,” trvá na svém pytlák. „Pustím je, aby si zaplavali a když zapískám, oni se vrátí.”
„No, to chci vidět,” řekne policista pochybovačně.
Pytlák tedy hodí oba humry do vody.
„Fajn,” povídá policajt po chvíli. „Teď zapískejte a schválně, jestli se ti humři vrátí!”
„Humři?” podiví se pytlák. „Jací humři?”

„Zítra budu zkoušet Nerudu, Němcovou a Světlou,” říká paní učitelka.
Pepíček na to: „Takže já nebudu?”

Zachráněný námořník vypráví svým přátelům: „Když se začala loď potápět, dal mi kapitán rozkaz, abych vzal do člunu dvacet šest žen, které byly na naší palubě, a pokusil se s nimy doplout k pevnině. Podařilo se to. Již druhého dne jsme dopluli k neobydlenému ostrovu. Já a všech šestadvacet žen.”
„A trvalo dlouho, než vás zachránili?”
„Velmi dlouho. Pro mne zvlášť byla ta doba velmi dlouhá, protože jsem se musel skrývat v korunách stromů.”

Otec k dceři: „Když se budeš dobře chovat, koupím ti k narozeninám stříbrný náramek.”
„Už nemusíš, tati, včera jsem se dobře nechovala a dostala jsem náramek zlatý!”

Proč blondýnka polévá počítač horkou vodou?
Aby jí nezamrzl.

„Jste šťasten,“ ptá se kapitán nováčka, „že sloužíte v námořnictvu Jejího královského veličenstva?“ Námořník Mac Bully odpovídá: „Ano, jsem šťasten, kapitáne!“ „Dobře, a co jste byl předtím?“ „Předtím jsem byl o mnoho šťastnější!“

Námořní nováček je u vytržení, když vidí poprvé kolem sebe dokola širé moře. „Bože, to je vody,“ vzdychne si zasněně. „No, a to si ještě představ,“ povídá mu starší kamarád, „že vlastně vidíš jen tu vodu, co je navrch !“