Nejhodnocenější vtipy

„Kakadu, děti,” opravuje špatnou výslovnost prvňáků učitelka, „kakadu!”
Ozve se Jaroušek: „No dobře, vždyť my už to chápeme, že jdete kakat...”

Odpadek je to, co odpadne.

V zimě se nechodí kreslit ven, protože by obrázky byly kostrbaté.

Babice leží na hřbitově.

„Myslím, tedy jsem,” řekla blondýnka a zmizela.

„Ten papoušek vám vydrží nejméně sto let, to vám garantuji,” ujišťuje obchodník zákazníka.
Pán pochybovačně odvětí: „No, to jsem teda zvědavý!”

Číšník nese hostovi polévku a má v ní namočený palec. Host se rozčílí: „Proč máte prst namočený v polévce?”
„Mám ho zapálený a lékař mi přikázal mít ho v teple.”
„Tak si ho strčte do zadku!”
„Tam jsem ho měl doteď.”

Peru je domovem Peršanů.

Pandemie je nakažlivá choroba pand.

Zlomil zeměpisnou mapu o hlavu spolužáka. Plátno to vydrželo, je nutné opravit rám.

Ne, paní učitelko, nepřistřihávejte mi hřebínek. Mám jediný a čím bych se pak česala?

„To budou vypráskané a chudé Vánoce,” vzdychá syn poslance. „Táta přišel o čtrnáctý plat!”

Říká vězeň spoluvězni: „Přeji ti šťastný nový rok!”
„Ale vždyť je už únor!”
„Slyšel jsem, že ti rok přidali!”

Karel Černoch zpívá černošské písně.

Potkají se dva myslivci: „Proč jdeš na hon v takovémhle hrozném počasí?”
„Možná budu mít štěstí a nějakého zajíce zabije blesk!”

Branec je dítě, které odebrali matce.

„Pepo, netvrď mi, že ti táta včera pořádně nenamlátil,” zlobí se na Pepíčka v bazénu den po vysvědčení kamarád. „Podívej se, jak máš červenej zadek!”
„Nenamlátil mi, fakticky,” brání se Pepík, „to jsem si jen nechtěně sednul na polštářek s červeným inkoustem.”

Říká pan Dvořáček manželce: „Heleď, holka dospívá, neměl bych jí něco říct o sexualitě?”
„To ano, ale opatrně!”
„???”
„No, aby nepoznala, že o tom víš úplně prd!”

Kolik Ukrajinců je potřeba na vyměnění žárovky?
Žádný. Lidi, kteří ve tmě září, nepotřebujou žárovky.

Šéf přijímá novou sekretářku: „A co umíte?”
„Zvládnu psát rychlostí i 280 úderů za minutu.”
„To vás přijmout nemohu - tak rychle myslet nedokážu!”

„Tati, kdo je to travestita?”
„Nevím, ale zeptej se tety Bruce, on by to měl vědět.”

Přijde kovboj do saloonu a poručí si: „Nějakej silnej chlast!”
Hospodský mu nalije.
„To je silnej chlast? Vždyť je to samá voda,” řekne kovboj a pití chrstne na zem.
Hospodský vezme 100% špiritus a nalije kovbojovi. Tomu se to zase nezdá dost silné a vyleje obsah na zem.
Hospodského to naštve a kovbojovi nalije kyselinu sírovou.
„No vidíte, to je konečně pití,” pochválí ho kovboj a odejde.
Za okamžik vběhne zpátky a zařve: „Co to bylo za chlast? Vyjdu ven, plivnu na koně a zbyly z něho jen podkovy!

Začarovaný kruh je začarovaný, protože není kulatý.

Proč je vysokoškolský diplom jako kondom?
Když ho dostanete, je srolovaný, představuje hodně úsilí a druhý den už je k ničemu.

Víš, co je to být ve dvojím ohni?
Když jdeš po ulici, cpeš se sušenkama a potkáš třídní učitelku. Když ji nepozdravíš, řekne to rodičům a když ji pozdravíš, stejně budeš mít průšvih, protože mluvit při jídle je neslušné!

Jednomu slavnému fotbalistovi byl odebrán titul čestného občana města poté, co se stal po skončení aktivní kariéry rozhodčím.

Klučina se modlí: „Pane Bože, dej, aby byl Madrid hlavním městem Belgie!”
Slyší to tatínek a diví se: „A pročpak?”
„Protože jsem to dnes napsal do písemného testu.”

„Co je přísný metr?” krčí rameny Pepíček. „Nevím, já se s metrem nebavím.”

„Chceš mít celý den dobrou náladu? Dej si do ranního kafe lžičku koňaku.”
„Pokoušel jsem se, nedařilo se.”
„Nepomáhalo?”
„Nevím, nikdy se mi nepodařilo do rána zachránit tu lžičku koňaku.”

„Myslíte si, že jsem s vámi spokojený, Žán?”
„Ano, pane.”
„Žán, kolikrát vám mám říkat, abyste nelhal!”

Pepa Krupica přišel v noci z hospody, nikde v bytě nerozsvěcoval světlo a potichu potmě vklouznul v ložnici k manželce do postele. Uvědomil si, že už dlouho manželku neobšťastnil, tak si to s velkou vervou odbyl a šel do koupelny. Tam strnul. Jeho žena leží ve vaně a čte knížku.
„Co-co-co tu děláš?”
„No co bych dělala, nevidíš? Koupu se.”
„A kdo to je v naší ložnici?!” zařval Pepa.
„Ty jsi zapomněl? Říkala jsem ti, že přijede moje matka.”
Pepa se vytočil, vlítl do ložnice, rozsvítil a zařval: „Proč jsi mi neřekla, že jsi to ty?!”
Tchyně na to: „Co bych ti říkala, když spolu už pět let nemluvíme...”

Lord James povídá lordu Johnovi: „Minulý rok jsem byl na okraji velké propasti. Naštěstí jsem od té doby učinil krok dopředu.”

„Mami, pamatuješ si na tu vázu, jak ses vždycky bála, že by se mohla rozbít?”
„Ano, a co má být?”
„Nic... jenom, že teď už se bát nemusíš.”

„Seržante, zjistěte mi, co je v civilu zač ten vojín Novák. Všiml jsem si, že po každé ostré střelbě utírá otisky prstů ze zbraně.”

V rodině vášnivého kynologa se narodila trojčata. V porodnici je přinesli ukázat šťastnému otci, ten si je chvilku důkladně prohlíží a potom řekne: „Hm, toho prostředního nechejte!”

„Žán, máte hlad?”
„S prominutím, mám, milorde.”
„Jen se neupejpejte, Žán. Můžete mi přinést oběd!”

Přijde pán do obchodu: „Pivo s rumem!”
„Tady je mlékárna!”
„Tak půllitr mléka a prskněte do něj jeden jogurt!”

Pán si v nemocnici stěžuje: „Pane doktore, proč musím léky zapíjet tak hnusným čajem?”
„Sestro, kolikrát vás mám ještě upozorňovat, že se bažant na stolek nedává!”

Padesátá léta. Moskva. Chajim Jankel očumuje výlohy Domu potravin a stále jen remcá: „Hovězí nemaj... ani skopový... telecí neznaj ani po názvu... ať mě hrom... ani vepřový nemaj... po párečkách ani šajnu... fakt, oni nemaj ani flaksu... a co milčik... sýry - nic... máslo, kde by se vzalo... a co vajíčka - prd... ani mouku...”
Najednou vedle chlap a syčí mu do ucha: „Mizernej Žide, okamžitě přestaň s šířením protisovětské propagandy, nebo tě praštím pažbou!”
Chajimek upaluje a zastaví se až doma. Tam Rivce všechno převypráví a končí: „Nemaj vůbec nic. Pažbou mě chtěl ten chlap praštit. Á - teď už tomu rozumím! Oni nemaj ani náboje!”

Galéra je plovoucí galerie.

6. 3. 2005: Rumunský fotbalista Chivu z AS Řím se po půl roce vrací na trávníky, bude sekat trávu pro městské komunální služby.

„Jsi sparťan, nebo slávista?”
„Já? Pesimista.”
„Neblázni - přece nefandíš oběma?”

Pepíček je první týden ve škole a hned dostane domácí úkol - naučit se počítat do deseti. Tak večer mamince odříkává: „Jedna, dvě, tři, čtyři, šest, sedm, osm, devět, deset.”
Matka se ho ptá: „A kde jsi nechal pětku?”
„V žákovské knížce!”

„Nemohla byste mi dát místo čtyřky pětku?” prosí učitelku Pája.
„Ty si ze mě děláš legraci, ne?” zamračí se učitelka.
„To bych si nikdy nedovolil... Pochopte, pětka se lépe přepisuje na trojku.”

Byl nejrychlejší ze všech, protože opisoval.

Fanoušci Sparty měli ve sparťanském dresu nebo oblečení v klubových barvách vstup na stadion zdarma. U vchodu se zastavil tatík, stáhl gaťata a povídá: „Dres Sparty sice nemám, ale zato mám spartakiádní trenky!”

Sekeromlatem mlátili neandrtálci neposlušné sekery.

Vrací se pan Kalianko z hospody. S vypětím všech sil se vyvrávorá po schodech, vyloví klíče z kapsy a snaží se trefit do klíčové dírky. Najednou se prudce otevřou dveře, za nimi stojí manželka, v jedné ruce třímá váleček na nudle a druhou zahání dcery do pokoje. Pepa okamžitě začne střízlivět a tak ze sebe vyrazí: „Hele, ta hospoda není zas tak špatná. Tam se člověk i něco dozví!”
„Třeba co?”
„No, třeba mi chlapi v hospodě řekli, proč máme tolik holek!”
„No?”
„No víš, ty prášky máš brát TY, ne já!”

Za totality stojí chlap na Václavském náměstí a vykřikuje: „Za pět tisíc letenky do New Yorku! Za pět tisíc letenky do New Yorku!”
Zastaví se u něho pán a ptá se: „To je i zpáteční, prosím vás?”
Chlap se otočí a pokračuje: „Za pět tisíc do New Yorku, blbce neberem, za pět tisíc do New Yorku...”

Dalekozrací lidé dlouho zrají.

Vrátí se Franta nametený domů z hospody až v neděli ráno. Žena se nad ním slitovala, svlékla ho a uložila do postele. Bohužel mu při tom našla v kapse použitý prezervativ, rozčílila se a narvala mu ho do zadku a tím to skončilo. Následující dny byl Franta jako vyměněný, z práce začal chodit rovnou domů, celý zbytek dne pomáhal manželce, do hospody nechodil. Po pár dnech se ho manželce zželelo a ptá se: „Ty už nechodíš s kamarády do hospody na pivo?”
„Od sobotní noci už nemám žádné kamarády!”

Přijde chlap k doktorovi, kroutí rukou a povídá: „Pane doktore, bolí mě, když dělám takhle.”
„No tak to nedělejte.”

Úspěšný podnikatel v oblasti masného průmyslu si říká, že by měl začít myslet na zadní kolečka, zaučit svého syna jako jediného dědice. Původně měl jiné plány, protože jeho syn byl lehce tupoučký, ale cítil, že je to poslední možnost, jak zabezpečit pokračování firmy. Provádi tedy syna výrobní halou a popisuje jednotlivé stroje: „Podívej, synu, toto je naše nejlepší mašina. Z jedné strany tam vjede vůl a z druhé vyjede párek. Je to vrcholná technologie.”
Syn se zamyslí a praví: „A nebylo by lepší, kdyby se tam strčil párek a vyjel z toho vůl?”
Otec se zamyslí a odpoví: „Víš, synu, takovou mašinu znám taky. Je to tvá matka!”

Ptají se kamaráda: „Prý jsi naučil manželku hrát karty?”
„To je pravda, vyplatí se mi to. Včera už se mi podařilo vyhrát na ní alespoň půl své výplaty!”

„Tati, potřebuji nový harddisk, ten starý mám plný.”
„A co je třeba říct?”
„Kruci, už i tady je to zaheslované.”

Jste-li líní vynášet smetí, postavte koš s odpadky před výtah a zavolejte policii, že jste objevili podezřelý balíček.

„Nechci Vás strašit, pane učiteli, ale tatínek říkal, že když nebudu nosit lepší známky, tak někdo dostane výprask.”

Schovává se za učebnici fyziky a vydává nechutné zvuky.

Kdykoliv je vyvolán, kouká na mě jako na idiota a ptá se, jestli to myslím opravdu vážně.

Nočník je spací pytel.

„Ne a ne a ne!” odmítá vdaná žena nemravné návrhy souseda na silvestrovské zábavě. „Celý rok jsem byla manželovi věrná!”
„Ale to by se ještě dalo napravit, vždyť nový rok začne až za hodinu...”

Víte, proč měli za totality policajti na autech napsáno VB?
Aby na každého nemuseli řvát: Vole, brzdi!

„Sire, nesu špatnou zprávu,” popadá dech uřícený sluha. „Lady dnes tragicky zahynula při autohavárii.”
„Skutečně zdrcující, Jean. A kdo řídil?”
„Já, sire.”
Lord povídá: „Přijďte za mnou zítra do pracovny a připomeňte mi, že mám koupit nový vůz a zvýšit vám plat.”

„Jean, co mi to lupe v botách?”
„Ovesná kaše, sire.”
„A co tam dělá?”
„Lupe, sire.”

„Pane vrchní,” volá host. „Já bych prosil husu.”
„Nadívanou?”
„Ne,” vrtí chlápek hlavou. „K jídlu!”

Zkouška. Profesor: „Který lidský orgán je symbolem lásky?”
Studentka: „Mužský, nebo ženský?”
Profesor si povzdychne: „Jo, jo, doba se mění. Za mých mladých časů to bylo srdce.”

V Bohnicích na pokoji se čtou noviny.
„Představ si, tady píšou, že jednomu hokejistovi nabízeli roční smlouvu na 200 milionů a on řekl, ať si s ní utřou prdel!”
„To je blbec! Lépe by se jim utíral zadek s těma bankovkama.”

„Jean, má pes co žrát?”
„Ne, pane.”
„Tak co tady postáváš, běž zavolat toho pojišťováka od Loydu.”

Páťákova hypotéza funkce hromosvodu: „Hromosvod svede blesk a ten se s ním pak vyspí, místo aby nám uhodil do baráku.”

Proč mají horolezci blízko k sebevrahům?
Všude s sebou tahají provaz.

Paní učitelka se ptá Honzíka: „Jaký je čas - slibuji, slibuje, slibujeme?”
Honzík odpoví: „Prosím, před volbami!”

Přijede manžel nečekaně domů, manželka leží v posteli a je celá rozechvělá. Tak tam na sebe tak koukají a najednou ze skříně vypadne chlap a na sobě má bundu. Manžel se ho ptá, kdo je a co tam dělá. Chlap argumentuje: „Já jsem mol.”
Manžel se zeptá: „ A kam neseš tu bundu?”
Chlap říká: „Já si to dožeru doma.”

Manželka hubuje muže: „Zase jsi mluvil ze spaní!”
„No tak promiň, ale někdy mluvit musím, ne?!”

Hospodář je chlap, který sedí celý den v hospodě.

Paní učitelka se ptá dětí, zda vědí něco o Yettim. Přihlásí se Anička: „Yetti je celý chlupatý.”
„Správně,” pochválí ji učitelka a vyvolá dalšího.
„Yetti je strašně velikej a žije na horách.”
„Výborně, Honzo!”
Pak se hlásí Míra a odpoví, že Yettiho ještě nikdo neviděl. Nakonec úplně vzadu zvednou ruce dvě cikánky. Učitelka je ohromena, že se zase po půl roce hlásí a vyvolá je.
„My jsme si pro vás připravili rozhovor o Yettim!”
„Výborně, holky. Tak spusťte!”
„Je ti zima?”
„Je, ty krávo!”

Chodím tak rychle, že musím chodit po silnici.

Co vznikne, když svlíknete mop?
Mopslík.

Mladý autor konzultuje název své prvotiny se zkušeným spisovatelem.
„No, máš tam bubny a totemy?” táže se klasik.
„Nemám.”
„Tak ji prostě nazvi Bez bubnů a totemů.”

Z prohlášení Kremlu: „USA je imperialistická supervelmoc, která se hrubě vměšuje do vnitřních záležitostí Sovětského svazu na celém světě.”

Chlap se probudí z opice - kolem se válejí prázdné láhve a ženské prádlo. Přistoupí k zrcadlu - z úst mu visí nit. Zavře oči, zatáhne za ni a mumlá si: „Ať je to čaj, ať je to čaj...!”

V drogerii se prodávají drogy.

V přátelském zápase poražený tenista se rozčiluje na protihráče: „To je ale nesportovní chování! S tebou už nikdy nehraju!”
„Co je? Co jsem ti udělal?” diví se šťastnější sportovec.
„Nic, vůbec nic,” prohlásí kolega nakrkle, „porazils mě a ani ses mi neomluvil!”

Jak poznáte pravou českou bankovku?
Je na ní napsáno: „Státní tiskárna cenin.”
A jak poznáte padělanou?
Je na ní: „Státní patiskárna cenin.”

Zkušený český rozhodčí si po svém prvním odpískaném mezinárodním zápase stěžuje kolegům: „Na mezinárodní trávník už mě nikdo nedostane, to by mě zruinovalo!”
„Jak to myslíš?”
„No, ti Angličani i Francouzi byli úplně dutí. Říkám - peníze, prašule, kapříky... ani slovo nepochopili... ti by mě zruinovali!”

Chlubí se Pepa Kalianko: „Tak jsem byl na zábavě za Červenou Karkulku!”
„A bylo to dobré?”
„Vynikající, ještě nebylo ani deset a byl jsem sežranej!”

„Vaněčku, popiš nám podle obrázků v učebnici, jaký je rozdíl mezi kostrou orangutana a kostrou člověka.”
„Sím, kostra orangutana se připitoměle šklebí a kostra člověka se zlověstně mračí.”

Paní nakupuje na trhu. Trhovec jí zabalí jedno jablko a podává jí ho: „Jedno jablíčko za šest korunek...”
Při pohledu na pytlík v jeho rukách paní zděšeně vykřikne: „Ale vždyť z něj leze červ!”
Trhovec na to pohotově reaguje: „Jeden červíček za korunku padesát...”

Volá chlapík do pořadu Chcete mě? Zdeňku Srstkovi: „Máte psa?”
Srstka: „Máme, jakou chcete rasu?”
Chlapík na to: „To je jedno!”
Srstka se ptá dál: „Tak jak velkýho chcete toho psa?”
Chlapík se chvíli odmlčí: „Hmm, tak pro šest osob!”

Žena vyjde na verandu a rozplývá se nad modrou oblohou, sluníčkem, zpěvem ptáků... Radostně volá na manžela: „Jaro už je tady!”
„Výborně,” ozve se spokojený hlas pána domu, „řekni Jaroušovi, že už jdu.”

Přijde inspekor na inspekci do třídy a vidí, ža na každou jeho otázku se hlásí všichni žáci a když učitel některého vyvolá, odpoví správně. Vrtá mu to hlavou, ale učitel mu to vysvětlí až po jeho odchodu do důchodu: „Naučil jsem je, aby se hlásili všichni, jediný rozdíl je v tom, že ten, kdo to ví, se hlásí pravou a kdo neví, levou ruku!”

Jede chlapeček vlakem a naproti sedí pán, ten chlapeček si zpívá: „Hej pane diskžokej, nečumte na hokej, hraje tam Kanada, chlapi jsou hovada...”
Ten pán mu říká: „Chlapče, to se neříká, ještě jednou, tak uvidíš.”
A chlapeček zase začne: „Hej pane diskžokej, nečumte na hokej, hraje tam Kanada, chlapi jsou hovada...”
Pán říká: „Ještě jednou, tak ti ten kufr vyhodím z okna.”
Chlapeček se nedá a znovu spustí: „Hej pane diskžokej, nečumte na hokej, hraje tam Kanada, chlapi jsou hovada...”
Pán se naštve a vyhodí chlapečkovi kufr z okna. A chlapeček na to: „Hej pane, vy jste vůl, ten kufr nebyl můj, byl toho cikána, co stojí za váma...”

Fyzikář se staví na hlavu: „Petře, Pavle, bavíme se tady o nabíjení iontů, ne džointů!”

„Žán, kolik je hodin?” ptá se jednou lord.
Sluha na to: „Deset nula nula, milorde.”
Lord se zamyslí a po nějakých sedmdesáti vteřinách se podívá na hodinky: „Žán, vy lajdáku, vždyť už je deset nula jedna!”

„Vojáci - když teď takhle stojíme - vpravo je východ, vlevo západ a za námi jih. Co je před vámi?”
„Civil!”

Vrací se takhle nad ránem opilý muž z hospody domů. Když se konečně dopotácí do jedné z ulic, začne hlasitě křičet: „Lidi, lidi, lidi!”
Po chvíli polovina ulice v oknech. Najednou to jeden pán nevydrží a křikne: „No tak, co chceš, co tady řveš?!”
„Proč nespíte?”

V židovské čtvrti zastaví auto kvůli poruše. Majitel vozu ani nikdo z kolemjdoucích si s ním neví rady. Nakonec zavolají židovského klempíře Oppenheimera. Ten zvedne kapotu, párkrát klepne kladívkem a vůz bez problému nastartuje. "Co jsem dlužen? ptá se majitel vozu. "Dvě stě korun." Majiteli auta se to nezdá a požaduje řádný účet. Oppenheimer sedne a napíše: 3 rány kladívkem 5 korun Vědět kam 195 korun Celkem 200 korun

Čtyři Židi hrajou v kavárně karty, když tu zničehonic raní Markowitze mrtvice. Kdo teď oznámí vdově tu smutnou zprávu. Nakonec se přihlásí Kohn. "Šetrně ji na to připravím". Jde tedy za vdovou a praví: "Muž vám vzkazuje, že jen tak hned nepřijde." "Ten lump jeden", soptí Sára Markowizová, "že zase sedí s kumpánama, mastí karty a prohrává peníze!" "Nemlich tak", přisvědčí Kohn, "zrovma prohrál 500 zlatých" "Cože?!", vybuchne Sára "Bůh ho strestej, ať chcípne, lotr jeden mizerná." "Už se stalo, Sára. Bůh vás vyslyšel."

Kohn otevírá nový obchod a nad dveře pověsí nápis" ČERSTVÉ RYBY PRODEJ ZDE DENNĚ". Ještě než sleze ze žebříku objeví se první kibic."Podívají se, co to tam dali za směšnou ceduli?", povídá kibic. "Copak se jim nelíbí?, odvětí na to Kohn. "ČERSTVÉ, koho by napadlo, že jejich ryby nejsou čerstvý, kdyby to nedali na štít." Kohn uzná, že to je pravda, a tak umaže nápis ČERSTVÉ. Kibic pokračuje:" PRODEJ, to můžou umazat taky, to se přece rozumí samo sebou, že ty ryby nebudou dávat zadarmo." "Mají pravdu." A tak Kohn zamaluje i slovo prodej. "ZDE, To je přece jasné, že ty ryby nebudou prodávat naproti." A tak Kohn zamaluje i slovo ZDE. "Pak to DENNĚ, Kohn, je to chytrý, když, jestli jsou ty ryby vopravdu čerstvý.." Kohn tedy zamaluje i slovo DENNĚ. Z nápisu zbylo jen slovo ryby. Za chvilku přijde další kibic. Povídá:" Proč tam dávali takovou směšnou ceduli?" Kohn:" Co se jim nelíbí?" "Oni žádnou ceduli dávat nemuseli, protože ty jejich ryby smrděj na sto honů."

Říká Sára Kohnovi: "Muži, musíme koupit naší holce do pokoje záclony. Všimla jsem si jak Roubíček odnaproti, vždy večer když se holka svléká, čumí do jejího pokoje." "Ale Sára", říká Kohn, "ty vůbec neuvažuješ. Žádný vydání za blbosti nebudou. S holkou si vyměníte pokoje a záclony si koupí Roubíček!"

Na policii přišlo udání, že katolický kněz, protestantský pastor a rabín hráli ferbla. Při výslech farář zapíral houževnatě a odvolával se svědectví všech svatých. Pastor přísahal při Spasiteli, ža ani ferbla hrát neumí. Konečně došlo i na rabína. "Tak co?", ptá se policejní komisař, "hrál jste ferbla?" Rabín pokrčí rameny: "Jak jsem mohl sám hrát ferbla?"