Nejhodnocenější vtipy

Inženýr Mandelštam udělal v Sovětském svazu dost důležitý vynález. Zeptali se ho, jakou odměnu by si přál. "Zavolat bratrovi do New Yorku", zněla odpověď. "Ne to nejde, přej si cokoliv jiného dovolenou na krymu, daču na Kavkaze, sobolí kožich pro manželku..." Mandelšta ale trval na svém, a tak jeho žádost putovala pořád výš a výš až došla ke Stalinovi. Ten souhlasil, ale pod jedinou podmínkou: Hovor se povede z jeho kanceláře a bude obsahovat jen jedno slovo. Mandelštan souhlasil. Byl dopraven do Stalinovy kanceláře a když dostal spojení do bratrova bytu, zakřičel do sluchátka jedíné slovo:" Pomoc!"

Levi a Samuel kráčejí večer Centrálním Parkem. Najednou se před nimi objeví lupič, který na ně míří pistolí a žádá po nich všechny peníze, které mají u sebe. Levi vyndá z peněženky 100 dolarů a podává je Samuelovi: "Samueli, já skoro zapomněl, že jim dlužím 100 dolarů. Tady jsou."

Rabín a katolický kněz jedou spolu ve vlaku. Po chvíli se kněz osmělí a povídá rabínovi: "Odpusťte rebe, ale je to pravda, že lidé vaší víry mají zapovězeno jíst vepřové?" "Ano otče, to je pravda." "A řekněte mi - jako kněz knězi - ochutnal jste jej někdy?" "Inu, ano, kdysi jsem ochutnal kousek slaniny." "A chutnala vám?" "Inu, musím se přiznat, že chutnala." Po chvíli se pro změnu nakloní rabín ke knězi: "Prominou pane páter, ale je to pravda, že oni mají zapovězeno tělesně obcovat se ženou?" "Ach ano, je to tak, jak říkáte." "A řeknou - jako kněz knězi - dopřáli si někdy?" "Popravdě řečeno, nikoliv". "Hmmmm, škoda," odtuší rabín, "to je mnohem lepší, než vepřové".

Dvě sousedky se pohádaly a jdou za rabínem, aby je rozsoudil. "Proč jí nevrátíš ten hrnec, kteý sis vypůjčila?", ptá se rabín jedné. "Ale, rebe", začne křičet obviněná, "za prvé jsem si žádný hrnec nevypůjčila. Za druhé měl díru. A za třetí jsem jí ho už dávno vrátila."

Abeles, bohatý žid z haličské vsi, přijede do Krakowa v ošuntělém obleku. Potká ho Karpeles a říká mu:" Mojše, jak můžou chodit po městě v takových hadrech?" "Co na tom záleží", odpovídá mu Krpeles, "tady mě přece nikdo nezná." Za týden potká Karpeles Abelese u nich doma na vsi v tom samém obleku. "Ale Mojše, oni nosí i doma ty samé hadry!" "Co na tom záleží, tady mě přece každž zná."

Kandidát ženitby k dohazovači: "Co je moc, to je moc. ta slečna má tři děti a já si jí mám vzít ?!" Dohazovač: "Kouknou, jak to na světě chodí. Oni se oženěj, jejich žena otěhotní, pak porodí, musej zaplatit porodní bábu, žena pak onemocní, musej jí poslat do lázní a než se jim naroděj tři děti, tak ze starostí a placení nevyjdou. No a takhle přijdou hnedka k hotovému."

Eichelbaum se chlubí, jakou má krásnou ženu. Abeles si ho vezme stranou. "Poslouchaj, oni opravdu nevědí, , že jejich žena má milence?" "No a?", odvětí klidně Eichelbaum, "Já se radši podílim padesáti procenty na dobrém kšeftu než sty procenty na špatném."

Berta přijde k rabínovi, že se chce dát rozvést. "A máš proto nějaký důvod?", ptá se jí rabín. "Mám silné podezření, že ten poslední syn není jeho."

Přijde chlap do zverimexu a chce papouška. Mají na výběr tři krásné exempláře. Jeden za tisíc, druhý za dva a třetí za šest tisíc korun. Chlapík na ně chvíli zvídavě kouká a ptá se prodavače: „Prosím vás, proč jsou ty ceny tak rozdílný, když ti papoušci vypadají stejně?”
„No,” na to prodavač, „ten za tisícovku hovoří španělsky a ten za dva tácy to umí přeložit do češtiny.”
„A co ten za šest tisíc?” zajímá se zákazník.
„To nevím,” odpoví prodavač, „ale ti dva mu říkají šéfe!”

Potkají se dva známí: „Proč máš ty černé brýle? Ty máš monokla?”
„Kdyby jen to... Podívej se, jakého mám stereokla!”