Nejhodnocenější vtipy

Katolík, presbyterián a baptista sedí v rybářském člunu a chytají ryby. Katolíkovi dojdou červi, a tak se rozhodne, že si dojde na břeh pro zásoby. Vystoupí z člunu, po vodě přejde na břeh a pak se zase jdouce po vodě vrátí zpátky. Baptistovi můžou oči vypadnout a říká si: „Ten ale musí mít silnou víru, že dokáže jít po vodě.”
Za chvilku to ještě udělá presbyterián, opět jde po vodě. Baptista nemůže uvěřit svým očím a celý nesvůj zjišťuje, že i jemu za chvilku dojde návnada a bude muset na břeh. Hodnou chvíli se celý nervózní přesvědčuje, že i on má přece silnou víru jako katolík a presbyterián, a tak se nakonec přece jen odváží a vystoupí z člunu. Okamžitě však zmizí pod hladinou.
Katolík se otočí na presbyteriána a říká: „Zdá se, že bratr neví, kde jsou ve vodě kameny!”

Smolíček zůstával denně sám doma, když jelen odcházel na pastvu. Kolik dní nepřišel nikdo, až jednoho dne se ozvaly přede dveřmi hlásky - Vietnamci.

Co je to recepis?
Nespecifikovatelné písmo, kterým píšou doktoři recepty.

„Ten náčelník je ale sobeckej,” stěžuje si kolegovi strážník Houžvička. „Von tohle, von tamto - pořád slyšíš jen von!”
Kolega namítne: „No, mně se spíš zdá, že pořád říká slovo Já!”

„Kapličky a boží muka jsme vykrádali pouze ve dne,” oznamuje před soudem zlotřilý mladík. „Jsme totiž s kamarádem nábožensky založení a v noci jsme se báli božího trestu.”

Jde cikán po ulici a říká elegantně oblečenému muži: „Kamaráde, ty máš ale krásné hodinky. Mohl bys mi říct, kolik je?”
Chlápek mu to teda poví a jde dál. Stejně tak jde dál cikán a po chvíli ho potká další cikán a se závistí pronese: „Kamaráde, ty máš ale krásné hodinky. Mohl bys mi říct, kolik je?”

Bůh stvoří zemi, na ní různé národy a mezi nimy i Švýcary. Přijde Bůh do Švýcarska a ptá se Švýcara: „Líbí se ti země, kterou jsem ti stvořil?”
A Švýcar se svým stále zachmuřeným ksichtem říká: „Nééé!”
Tak se ho Bůh ptá, co by ještě chtěl. Švýcar řekne: „Chtěl bych vysoké a stále zasněžené hory.”
A Bůh mu stvoří Alpy. Pak se ptá: „Teď už se ti tady líbí?”
A Švýcar opět nevrle odpovídá: „Nééé!”
Tak se ho Bůh ptá: „A co bys ještě chtěl?”
Švýcar říká: „Já bych jestě chtěl, aby mezi horama byla nádherná jezera.”
Tak Bůh stvoří v Alpách nádherná jezera s křišťálovou vodou a ptá se: „Tak, teď už se ti tady líbí?”
A Švýcar opět dí: „Nééé!”
Bůh se ptá: „Tak co bys ještě chtěl?”
A Švýcar říká, že by chtěl krásné zelené louky plné krav.
Tak Bůh stvoří krásné zelené louky a na nich se pasou spousty nádherných krav a zeptá se Švýcara: „Už ti to konečně stačí?”
Švýcar odpoví: „No jóó!”
Tak si Bůh, celý vyčerpaný tím tvořením, sedne na louku a říká Švýcarovi: „Jsem nějak unaven, nadoj mi sklenici mléka!”
Tak mu Švýcar nadojí sklenici mléka, Bůh se napije, osvěží se a odchází. Švýcar se za ním rozběhne a křičí: „Moment, počkat!”
Bůh se otočí a zeptá se Švýcara: „Tak co bys ještě chtěl?”
A Švýcar odpoví: „No přeci frank za to mléko!”

Stojí chlapeček u kanálu a pláče. Přijde za ním policajt a ptá se ho, co se mu stalo.
„Spadl mi do kanálu chleba!”
„S máslem?”
„Ne, s bráchou!”

Víte, jak se klikuje, aby se u toho člověk neunavil?
To zvedáte kliku nahoru a dolů, nahoru a dolů.

Učitel autoškoly vypráví o hororové zkušební jízdě a zakončuje: „... v očích jsem měl slzy dojetí...”