Nejhodnocenější vtipy

Výstrojní náčelník poučuje policistu: „Tohle jsou boty, obouvají se tkaničkama dopředu. Košile - knoflíkama dopředu. Kalhoty - knoflíkama dopředu. Čepice - štítkem dopředu. Trenýrky - to je dnes jedno, zítra hnědým dozadu!”

Somálec leží v nemocnici a volá na sestru: „Sestři, tam v rohu je pavouk!”
Sestra odpoví: „Ten je malý, ten vám nic neudělá.”
Za chvíli ale slyší z pokoje: „Ty sviňo, kam mě to táhneš?!”

Ve škole: „Pepíčku, kdo ti pomáhal s domácím úkolem?”
„Nikdo, paní učitelko.”
„Pepíčku, nelži! Kdo ti pomáhal s domácím úkolem?”
„Tatínek.”
„Tak mu vyřiď, že Wolker byl Jiří, a ne Johnny.”

Jede princ Bajaja lesem a uvidí chatrč a před ní stojí šeredná čarodějnice. Princ Bajaja ji pozdraví a čarodějnice říká: „Dobrý den, kokůtku.”
Bajaja udiveně odpoví: „Ale paní, já nejsem kokůtek, já jsem princ Bajaja.”
„No jo, no jo,” odvětí čarodějnice. „Ty tu asi chceš přespat, co? Tak můžeš spát se mnou nebo tady s Mícou Fícou, a nebo na lavici.”
Princ si pomyslí: „S čarodějnicí rozhodně ne, Míca Fíca bude nějaká opelichaná kočka - budu spát na lavici.”
Ráno se princ jde umýt ke studánce a tam stojí krásná panna. Princ se jí ptá: „Hele, a kdo jsi ty?”
Dívka odpoví: „No já jsem Míca Fíca.”
A princ Bajaja říká: „Ty vole, já jsem ale kokůtek!”

Bolí mě duše. A když léčím duši, tak mě bolí játra.

Pan farář se potká s otcem početné rodiny, chce mu pogratulovat k narození dítěte, ale neví, že to byla trojčata.
„Slyšel jsem, že se Bůh na tebe usmál.”
„Kdyby jenom usmál, ale tlemil se mi rovnou do ksichtu!”

Na Kavkaze v jedné vesničce se dožil mužík sta let. Když přicházeli novináři k jeho domku, aby s ním udělali rozhovor, tak uviděli oslavence, jak sedí před domkem a usedavě pláče. Jeden novinář se ho ptá: „Prosím vás, co se vám stalo, že pláčete? Vy se máte naopak radovat. To není každému dané, aby se dožil tak požehnaného věku! Ublížil vám někdo?”
Děda si utřel rukávem slzy a praví: „Před chvíli jsem dostal od vlastního táty pár facek.”
Novinář se ptá: „Proboha a za co?”
„No protože jsem házel po dědovi kamenama...”

Indián vypráví synovi: „Když k nám přišli misionáři, měli Svatou knihu, a my naši zemi. Teď máme v rukách my Svatou knihu, a oni naši zemi.”

Sedí dva námořníci v lokále. Jeden starší, protřelý mořský vlk a druhý takový holobrádek, kterému je námořnická čepice trochu velká. A naproti nim sedí mladá, hezká slečna. Nováček se na ni dívá lačnýma očima a občas vzdychne. Když už to trvá příliš dlouho, povídá mu ten starý vlk: „Běž a prohoď s ní pár slov! Uvidíš, že tahle si dá říct, mám na to čuch!”
Nováček se tedy odhodlá, vstane a přistoupí ke slečně: „Hele, slečno, nekopla byste si s námi partičku mariáše?”

„Venku chčije.”
„Kdo?”

Baví se dva známí: „Ahoj, jak žiješ?”
„Ale jde to. Mám skvělou práci. Představ si, pode mnou je přes 500 lidí!”
„Hmmm, a co vlastně děláš?”
„Sekám trávu na hřbitově.”

„Pepíčku,” zlobí se učitelka, „pročpak jsi přišel pozdě do školy?”
„Protože jedna paní ztratila tisícikorunu.”
„A tys jí pomáhal hledat, viď?”
„Ne,” zašklebí se klučina. „Stál jsem tam a čekal, až odejde!”

Posteskne si při pozorování fakírova představení jedna žena: „Kéž by to bylo u mužů jako s tím hadem!”

„Josefe!” podívá se zpýtavě choť pana Nováka, který přichází domů krátce před půlnocí. „Jak mi to vysvětlíš? Ráno sis jenom odskočil k holiči...?”
„Ano, máš pravdu,” škytne provinile a vysvětluje: „Ale pořezal mi při holení krk, a tak jsem se zastavil v hospodě a pozoroval, zda mi ještě dobře těsní...”

Jede kovboj na koni a vyplaší se mu. Kovboj spadne a vidí hada. Chytí ho a had povídá: „Ssss, když mě pustíš, splním ti tři přání.”
Kovboj si pomyslí: „Mluvící had, píčovina, ale budiž.”
Pustí hada a ten mu říká: „Jaký máš první přání?”
„Chci mít obličej jako Stallone.”
„Druhé přání?”
„Chci být svalnatý jako Schwarzenegger.”
Nakonec kovboje nenapadalo už žádné další přání, tak řekl: „Chci mít přirození jako můj kůň.”
Had: „Jak si ráčíš.”
Kovboj jede domů, dívá se do zrcadla a povídá: „Hmmm, obličej jak Stallone.”
Sundá košili a povídá: „Hmmm, fakt jak Schwarzenegger.”
Sundá trenýrky a říká: „A kurva, já zapomněl, že mám klisnu!”

Mezi kamarády: „Dneska je to takovej ospalej den...”
„Máš pravdu, taky bych se s někým vyspal.”

Turisté na Novém Zélandě se před obědem ptají místního hotelového kuchaře, co bude k obědu. Odpověď je velmi překvapí: „Jahodové knedlíky.”
Opravdu si pochutnají, jen s tou malou vadou, že ty knedlíky nebyly ovocné, jak jsme u nás zvyklí, ale s masovou náplní. To však všichni excelentnímu kuchaři odpustili. Po dobrém jídle vládne mezi turisty pohoda, když náhle do jídelny vrazí vedoucí výpravy: „Kde je pan Jahoda?”

Pepíčku, kolik druhů opic znáš?Ani jeden, paní učitelko, já jsem abstinent!

Pepíček sedí na zkoušce proti učiteli a učitel se ho ptá: "Když dva lidé spolu hovoří a jeden z nich je hlupák, co se stane?". "Ten druhý neudělá zkoušku," odpoví Pepíček.

Učitelka zvedne oči od slohovek a pohlédne na zářného zástupce zadních lavic: „Pepíčku, co to má znamenat - hvězdička neříkej hvězdička?”
„No přece Nikdy neříkej nikdy.”

Přijde Pepíček ze školy a říká: „Mami, tati, zítra píšeme pět závěrečných prověrek do druhého pololetí.”
„Dobře se uč, Pepíčku,” říká maminka, „ať nedostaneš dvojku.”
Pepíček jde druhý den do školy a maminka se ho ptá: „Pepíčku, tak jak dopadla ta prověrka? Doufám, že nebyla nějaká dvojka...”
A Pepíček říká: „Buď v klidu, mami, všechno byly pětky.”

Pepíček, kterému maminka zakázala koupat se v přilehlém rybníce, přijde domů s mokrými vlasy a povídá, že spadnul do vody. Maminka: "Tak jak to, že nemáš mokré i oblečení?" Pepíček: "No, měl jsem takové tušení, že bych mohl spadnout, tak jsem si ho radši sundal."

Přijde malý Pepiček k sousedce a říká: "Dobrý den, maminka se ptá, jestli nemáte kilo mouky, a kdyby ta stará kráva neměla, tak se mám ptát vedle.

Jedné zoo se podařilo získat velice vzácný druh gorily. Po několika týdnech se však samice stala velmi neklidnou a téměř nezvládnutelnou. Po důkladné prohlídce došel veterinář k jasnému závěru - gorila je v říji. Nastal velký problém, protože samec tohoto druhu nebyl nikde k sehnání. Zástupce ředitele si vzpomněl, že Pepa, jeden z uklízečů klecí, je pověstný tím, že dokáže uspokojit každou ženu, a navíc je, jak se říká, ducha mdlého, takže by se možná dalo něco vymyslet. Tak se rozhodli zkusit Pepu nějak motivovat, že by uspokojil tu gorilí samici, řekněme za tři tisíce. Pepa odpověděl, že to zní zajímavě, ale musí si to rozmyslet.
Druhý den jim Pepa přišel říct, že tu nabídku bere, ale má tři podmínky: „Za prvé, odmítám ji políbit. Za druhé, kdyby z toho spojení cokoliv vzniklo, odmítám nést jakoukoliv odpovědnost. A za třetí, s těma třema tisícema mi musíte počkat až po výplatě!”

Malé děvčátko se ptá své matky: „Mami, můžu vzít psa na procházku kolem našeho domovního bloku?”
Matka odpoví: „Ne, protože hárá.”
„Co to znamená?” zeptá se dítě.
„Běž se zeptat tatínka. Myslím, že je v garáži.”
Malé děvčátko jde do garáže a říká: „Tati, můžu vzít Belle na procházku kolem našeho domovního bloku? Ptala jsem se maminky, ona ale řekla, že pes hárá a abych se šla zeptat tebe.”
Otec řekl: „Přiveď Belle sem.” Vzal hadr, namočil jej do benzínu, potřel jím zadní část psa, aby zakryl zápach a řekl: „Dobrá, můžeš jít. Ale drž Belle na vodítku a obejdi s ní blok jenom jednou.”
Malé děvčátko se psem odešlo. Za několik minut se ale vrátilo a pes na vodítku chyběl. Překvapený otec se zeptal: „Kde je Belle?”
Malé děvčátko odpovědělo: „Asi v polovině cesty kolem bloku jí došel benzín a nějaký pes se ji teď snaží dotlačit domů...”

„Proč ti píše ta tvoje dívka pořád tak dlouhé dopisy?“ vyzvídá kormidelník na mladém námořníkovi. „Všechno mi podrobně vypisuje, abychom se nemuseli zdržovat řečmi, až za ní přijedu.“

Námořník píše milostný dopis jedné ze svých milenek, pojednou se zarazí a dlouho okusuje tužku. Pak se obrátí na kamaráda a povídá: „Byl bys tak laskav, Jime, a sundal si košili?“ „Prosím tě, na co?“ „Chtěl bych se podívat, jak se píše Mary Lou.“

Loučí se námořník se svou dívkou. Na rozloučenou mu dává dívka svoji fotografii a zdůrazňuje, aby ji měl neustále na očích. „Tvoje fotografie je velmi pěkná,“ povídá námořník, „ale postrádám na ní to, co mám u tebe nejraději.“ „Ale Johne,“ zapýří se dívka, „vždyť je to jenom obličej!“

„Čas jsou peníze,” řekl vrchní a připsal datum do položek účtu.

Zpívají děti ve škole píseň o mašince.
„Proč nezpíváš, Pepíčku?”
„Znám truchlivou verzi: Ta pitomá mašinka zajela nám tatínka, zajela ho po ránu, když se vracel po flámu, přejela ho přes prsa, u nás nikdo neplesá.”

Vraci se uplne opily chlapek domu, vytahne klice a odemyka byt. Najednou vybehne majitel bytu a povida: Sousede, prosim Vas, vzdyt vy bydlite o poschodi vys. Chlapek se mota po dome a znovu stoji pred temi stejnymi dvermi. Znovu vybehne soused a vysvetluje mu, ze bydli o poschodi vys. Na potreti se uz opily chlapek neudrzi: No, hlavne, ze ty bydlis vsude!

"Dobrý den, pane profesore."
"Dobrý den, vážený pane profesore."
"Včera po lahodném obědu jsem potkal alternativně mentálně založeného
spoluobčana."
"Ale jak jste to, váženy pane kolego, poznal?"
"Možná tomu lze težko uveřit, pane profesore, ale misto "obávám se, že vaše
věta není úplně přesná" říkal "hovno!", pane profesore."

Pepíček se modlí před Vánocemi a na konci modlitby zakřičí: "Ježíšku, dones mi kolo!" "Ježíšek není hluchý," domlouvá mu sestra. "Ale babka jo."

Přijde učitel do třídy a řekne: Tak děti tato místnost má 15m2, sluníčko sem svítí pod úhlem 20 stupňů, kolik mi je let? Udivené děti otevřou pusu dokořán a neví. Přihlásí se Pepíček a řekne: 48 let Na to učitel řekne: Jak jsi na to přišel Pepíčku? Pepíček odpoví: Já mám doma bratrance, kterému je 24 let a táta říká ze je napůl debil...

Sedí chlapík na baru a kouká na sklenici plnou peněz. Barman mu vysvětluje: ,,Víte, to je taková sázka - když splníte 3 úkoly, tak všechny peníze z té sklenice jsou vaše, ovšem, když je nesplníte, vaše prachy jdou do té sklenice." Chlapík mu podá stovku a barman povídá: ,,Nejdřív musíte vypít půl litrovku vodky naráz, pak musíte jít za naším pitbulem, kterého bolí zub a ten zub mu musíte vytrhnout. A nakonec!! - musíte jít za babkou, co ještě nikdy neměla chlapa... a s tou se musíte vyspat." Chlapík vypije vodku jako nic, pak jde za pitbulem. Ozívají se zvuky z rvačky a za chvilku příjde chlapík a říká: ,,Tak a kde je ta bába s tím bolavým zubem..

Manželé se zastaví před stánkem s teplými párky a klobásami. Prodavač se hned zdvořile ptá: „Co si dáte, prosím?”
Žena nosem natáhne vůni teplých uzenin a řekne: „Já bych si dala párek s hořčicí.”
Prodavač úslužně kývne a upřesňuje objednávku: „A křen taky?”
Paní odpoví: „Křen si taky dá párek s hořčicí!”

Přijde kostelník do zpovědnice a farář se ho ptá: „Kdo mi chodí do zahrady na jablka?”
„Tady není slyšet, pane farář,” na to kostelník.
Farář pokračuje: „Kdo mi chodí na mešní víno?”
Kostelník zase odpoví: „Tady není slyšet, co říkáte, pane farář!”
„To není možné,” zavrtí hlavou farář. „Pojď, vyměníme si to.”
Kostelník se jde posadit na jeho místo a ptá se: „Kdo mi chodí za starou?”
Farář na to: „Máš pravdu, tady fakt není nic slyšet!”

Narvaný vlak. Starší dáma blíže neurčeného věku se hádá s mladíkem. Argumenty docházejí, a tak dáma pronese: „Vlezte mi na záda!”
„Promiňte, ale nejsem v Klubu českých turistů, abych lezl na každou zříceninu.”

Farářovi se ztratilo služební kolo. Zavolá si kostelníka a vysvětluje mu svůj plán: „V neděli při mém kázání se budeš dívat pozorně na lidi v kostele. Budu se modlit desatero a zdůrazním přikázání Nepokradeš, a ty zjistíš, s kým to nejvíc trhlo.”
V neděli na kazatelně se farář modlil desatero, ale přikázání Nepokradeš kupodivu nezdůraznil. Kostelníka to překvapilo a hned po kázání se faráře vyptává, proč změnil svůj plán.
„Víš, kostelníku, když jsem se dostal k přikázání Nesesmilníš, jako zázrakem jsem si uvědomil, kde jsem to kolo zapomněl!”

Plavčík na ledoborci zahlédne tonoucího.
„Hoďte mu záchranné kolo!” rozkřikne se na námořníky.
Chlap ve vodě se otřese: „Brrr! Rrradššši mmmi hhhoďďte kkožžžich!”

Zprávy z Adenského zálivu: „Včera čínský magnát předal výkupné za loď, unesenou somálskými piráty. Když výkupné uviděli členové posádky, okamžitě utopili všechny piráty, peníze si rozdělili a zmizeli neznámo kam i s celou unesenou lodí.”

Přidělí kapitán vojáka cikána do skladu proviantu a říká mu: „Cikáne, dávej pozor, aby se něco neztratilo, to není sranda.”
„Bez starosti, pan kapitán.”
Za týden je inventura, chybí pytel mouky.
„Cikáne! Kde je ta mouka? Že tě dám zavřít!”
„Joj, pan kapitán, myši sežrali!”
„Hm... Tak proč jsi to neohlásil? Máš vzít jed a myši vyhubit. A stejně ti nevěřím.”
„Ať shniju, pan kapitán, spolehněte se!”
Za týden další inventura, schází pytel cukru.
„Cikáne! Kde je ten pytel cukru, ty neřáde?! Rozkrádáš zboží - že zavolám vojenskou policii, aby to vyšetřila?!”
„Joj, pan kapitán, tolik myší vy v životě neviděl. Pochytat se nedají, ony cukr sežraly...”
„A zrovna pytel cukru?!”
„Joj, pan kapitán, celý pytel sežraly...”
„Poslouchej, dám ti poslední šanci, ale jak ti zase MYŠI něco sežerou, strčím tě do basy, až shniješ! Jasný?!”
„Rozumím, pan kapitán.”
Za týden opět inventura, chybí celá piksla pepře.
„Cikáne, pojď sem! Pětikilová piksla pepře, mizero jeden, teď jsi skončil!”
„Joj, pan kapitán, vy neuvěříte, co stalo! Jdu po skladu, poctivo hlídám, tu slyším, že něco kýchá. Kdo je tam - a ona myš, sedí, žere pepř a pláče!”

Přijde chlapík do patentní kanceláře: „Vymyslel jsem stroj času. Můžu si ho dát patentovat?”
„Bohužel ne, byl zde patentován včera.”
„A jaké jste měli úřední hodiny minulý týden?”

Sedí paní ve středních letech na baru a leje do sebe jednu kořalku za druhou. Po několika takto vypitých sklenkách už barman nepřekoná svou zvědavost a ptá se dotyčné: „Paní, nic mi do toho není, ale proč tady chlastáte jako o život?”
„Já mám hrozný problémy!”
„Tak napište Sally.”
„Dobrá rada, jenže Sally jsem já!”

Sídliště bylo již několik týdnů terorizováno hysterickým psem, který dokázal celé noci v kuse proštěkat. Městská policie byla bombardována stížnostmi občanů, ale mimo domluvy s majitelem zvířete nemohla nijak razantněji zakročit. Trápení všech vyřešil až jeden chlápek, který se do města čerstvě přistěhoval. Když se s tím druhého dne chlubil v hospodě, všichni se vyptávali, jak toho psa dokázal umlčet.
„Mně můžete děkovat jen za nápad,” skromně odvětil hrdina dne. „Jinak všechno zařídila manželka. Večer jsem jí poslal k plotu a do rána ho moje Mařka ukecala!”

V pokročilé noční hodině zastaví policista studenta a chce po něm doklady. Ten mu podá index a policajt na to: „Aha, my nepracujem, nepracujem?”
Student řekne: „Nepracujem.”
Policajt pokračuje dál: „Flákáme se, co? Flákáme se?”
Student odpoví: „Flákáme se, flákáme.”
Nato policajt zakončí: „Studujem, studujem?”
Student ho opraví: „Ne, ne! Jenom já studuju!”

Blázni v léčebně si myslí, že jsou listí, tudíž si vyskočí na lustry. Přijde je zkontrolovat psychiatr. Vejde do prvního pokoje a zvolá: „Podzim!”
Blázni spadnou. Vejde do druhého pokoje a zase: „Podzim!”
Blázni se opět pustí lustrů. Ve třetím pokoji psychiatr znovu opakuje: „Podzim!”
Nic. Blázni jako by neslyšeli. Psychiatr: „Podzim, blázni, je podzim!”
Opět nic. Tu se ozve jeden z bláznů a volá: „My jsme jehličnany!”

Proč policajti říkají Jménem zákona?
Protože to svoje neznají.

Ředitel malé francouzské firmy si svolal podřízené: „Naše firma bude mít brzy jubileum. Chci to oslavit nějakou akcí, která by moc nestála, všem se zapsala do paměti a udělala radost všem zaměstnancům.”
Po chvíli zamyšlení se jeden přihlásil: „Pane řediteli, skočte z Eiffelovy věže. Bude to levné, zaujme to celou Paříž a té radosti u podřízených!”

Na policii: „Jdu ohlásit zmizení své manželky.”
„A kdy jste ji viděl naposledy?”
„Před pěti lety, když jsem ji zahrabával do hnoje.”
„A to jdete až teď?!”
„No a kdy? Dneska jsem ji chtěl vykopat a ona tam nebyla!”